I člověk, který nemá legitimaci, je podezřelý, rovněž tak jeho krmě. Na čem není napsáno, odkud to pochází, to je potenciálně podezřelé a jako s takovým bude naloženo. To, že inspekce z Bruselu, která v dubnu zkoumala, jak u nás označujeme a evidujeme zvířata, již odjela, neznamená, že už zase bude na chvíli klid. Povinnost chovatelů hlásit do sedmi dnů každou změnu v hospodářstvích – přírůstek, úbytek, ať cestou na jatka nebo do asanačního ústavu či k dalšímu chovu - to stále platí.
Chovatelé musejí nahlásit změny do centrální evidence. Státní veterinární dozor kontroluje identifikaci a registraci zvířat na jatkách a v případě meziokresních přesunů mezi hospodářstvími. Zjištění musí souhlasit s centrální evidencí. Dnes mají přístup k ověření evidence v centrální databázi prostřednictvím webovského „portálu“ všechny okresní i městské veterinární správy. Do konce roku budou mít kromě všech místně příslušných veterinárních správ tento „portál“ – vstup do veterinární databáze – v dalších pracovištích veterinárního dozoru při významných masokombinátech. Technika pro tento účel přijdou z prostředků PHARE.
Takže není možné, aby chovatelé například argumentovali, že jejich údaje souhlasily s centrální evidencí, kterou je ministerstvem zemědělství pověřena vést Českomoravská společnost chovatelů a. s. a přitom stavy nesouhlasily se zjištěními pracovníků veterinárního dozoru. Aby údaje, které veterinární dozor zjistí, souhlasily s výpisy o stavu zasílané chovatelům z centrální evidence (ČMSCH) o stavu zvířat v jeho chovu, tudíž, aby ohlašování změn mělo smysl, je třeba ohlašovat nejen nabytí, ale i odeslání zvířete jinému chovateli či na jatka, popřípadě do asanačního podniku.
Zkrátka chovatel musí doložit, jak splnil svou ohlašovací povinnost. Není to nic obtížného, pro klid duše i k prospěchu peněženky je potřeba učinit to, co zákon ukládá. Když totiž orgán veterinárního dozoru zjistí nesoulad a nedokáže-li chovatel identifikovat zvíře – prokázat jeho totožnost - musí se takovéto zvíře ku škodě nedbalého chovatele porazit na sanitní porážce a skončí v asanačním podniku.
Je potřeba si zvykat na důslednost. Čím dříve ji všichni chovatelé, ale i dozorové orgány, přijmou za svou, tím lépe.
Toto opatření není samoúčelné, vychází ze zkušeností světových, evropských i našich, kde konečným efektem je zdravotně nezávadná potravina a důvěra spotřebitelů v ní.
