Termín triaditis se používá pro popis kombinace zánětlivé infiltrace střeva (IBD, iflammatory bowel disease), žlučového systému a slinivky břišní u koček. Pro definitivní potvrzení diagnózy je nutné histopatologické posouzení bioptátů jater, slinivky a střeva. Zatím však neexistuje konsensus ohledně histopatologické nomenklatury a klasifikace lézí jako součástí triaditidy.
Obtížná může být i klasifikace hraničních nálezů. Z toho důvodu je obtížné srovnávat rozdílně provedené studie a definovat klinické, diagnostické a terapeutické standardy. V současnosti je k dispozici poměrně málo informací o triaditidě koček, chybí i klinické studie. Několik kazuistik popisuje kočky s různými kombinacemi zánětlivého postižení střev, jater a slinivky, u některých pacientů v kombinaci s lipidózou jater nebo chronickou nefritidou. Nicméně tyto práce obvykle neobsahují kompletní laboratorní analýzy nebo zahrnovaly pouze malý počet případů. Dostupné informace v současnosti vychází z několika retrospektivních studií provedených postmortálně. Cílem této práce tak bylo zjistit frekvenci různých kombinací IBD, cholangitidy a pankreatitidy u symptomatických a asymptomatických koček a na popis histopatologických, klinických a laboratorních změn. Druhým cílem bylo srovnání různých kombinací zánětlivých lézí a zjištění korelace mezi histopatologickými a laboratorními abnormalitami.
Tato prospektivní studie zahrnovala kočky, které přišly k ošetření na kliniku v letech 2008-2011. Jednalo se o kočky dvou kategorií: symptomatické kočky s chronickými klinickými příznaky, které odpovídaly triaditidě (perzistentní nebo rekurentní apatie, zvýšený nebo snížený apetit, zvracení, abnormální stolice, ikterus, hubnutí, nebo kombinace těchto příznaků) a asymptomatické kočky, které přišly na ovariohysterektomii. Kritéria pro zařazení do studie byla následující: věk minimálně 1 rok, krmení komerční stravou pro kočky po dobu minimálně 8 týdnů před vyšetřením, histopatologické zjištění enteritidy, pankreatitidy, cholangitidy nebo jejich kombinace s přítomností klinických příznaků nebo i bez nich (sledovaná skupina) nebo normálními klinickými a histopatologickými nálezy (kontrolní skupina).
Ze studie byly vyloučeny kočky, které dostávaly jakékoliv léky (např. antibiotika, protizánětlivé léky, imunosupresiva) v období 2 týdnů před vyšetřením; kočky, u nichž byly zjištěny klinické nebo laboratorní abnormality dalších onemocnění, které mohly postihovat játra, slinivku nebo tenké střevo; kočky s pozitivním výsledkem parazitologického vyšetření nebo FIV/FeLV testu, případně testu na zjištění koronavirů; kočky s abnormální koncentrací celkového nebo volného tyroxinu nebo kočky s nálezy odpovídajícími neoplazii.
Během sledovaného období bylo vyšetřeno 302 koček s klinickými příznaky, z toho 82 koček odpovídalo kritériím studie. U 43 koček majitelé nedali souhlas s odběrem bioptátů. Kompletně tak bylo vyšetřeno 39 koček, přičemž další kočky byly vyřazeny na základě histopatologického vyšetření (absence zánětlivých změn jater, slinivky nebo střeva). Během sledovaného období bylo kompletně vyšetřeno také 39 asymptomatických koček, bioptáty byly odebírány během plánované ovariohysterektomie. U všech 78 koček byly zjištěny nacionále, anamnéza, klinické nálety a výsledky vyšetření. Laboratorní analýza zahrnovala parazitologické vyšetření trusu, hematologické a biochemické vyšetření krve, testy na FIV, FeLV a koronaviry. O každé kočky bylo získáno minimálně 5 vzorků na histopatologické vyšetření (minimálně jeden z jater, slinivky, duodena, jejuna a ilea).
Z 39 symptomatických koček byly zánětlivé léze jater, slinivky nebo střeva zjištěny u 27, u zbylých koček byly diagnostikovány nezánětlivé léze nebo neoplazie, tyto kočky tak byly ze studie vyloučeny. Byla diagnostikována samostatně cholangitida (2/27), pankreatitida (1/27) nebo IBD (8/27), kombinace IBD a cholangitidy (6/27), IBD a pankreatitidy (2/27) a triaditis u 8 koček. Histopatologické vyšetření vzorků orgánů od asymptomatických koček odhalilo zánětlivé léze jater, pankreatu nebo střeva (samostatně nebo v kombinaci) u 20 koček. Těchto 20 asymptomatických koček bylo zařazeno do studie. Osm asymptomatických koček s normálními výsledky histopatologického vyšetření bylo použito jako kontrolní skupina.
Na základě výsledku histopatologie byly kočky rozděleny do sedmi skupina: 1. kontrola (8), 2. pouze IBD (13), 3. pouze cholangitis (6), 4. pouze pankreatitis (1), 5. IBD a cholangitis (16), 6. IBD a pnakreatitis (3), 7. triaditis (8).
Pro IBD léze byla typická přítomnost zánětlivého infiltrátu v lamina propria, jednalo se zejména o lymfocyty, plazmatické buňky a makrofágy. V různém počtu byly zjišťovány i neutrofily, příležitostně eosinofily. Nebyl zjištěn rozdíl mezi symptomatickými a asymptomatickými kočkami. Histopatologické důkazy cholangitidy byly nalezeny u celkem 30 koček, jednalo se o shluky zánětlivých buněk v portální oblasti, hyperplazii žlučovodů a oválných buněk. Cholestáze byla přítomná u většiny (18/30) koček s cholangitidou. Závažnost histopatologických lézí se nelišila mezi symptomatickými a asymptomatickými kočkami. Histopatologický nález odpovídající pankreatitidě byl zjištěn u 12 koček, 11 z nich patřilo do symptomatické skupiny a pouze jedna do asymptomatické. V tomto případě tak nebylo možné statistické porovnání obou skupin. U sedmi koček byly nalezeny známky chronického postižení slinivky (mononukleární infiltrace, interlobulární a intralobulární fibróza, u zbylých 5 koček obsahoval zánětlivý infiltrát i větší množství neutrofilů, u dvou koček se jednalo o těžkou akutní nekrotickou pankreatitidu.
Mezi skupinami nebyl zjištěn rozdíl v zastoupení plemen. S ohledem na metodiku studie byly početněji zastoupeny kočky – samice. Kočky se zánětlivými změnami jater, slinivky nebo střeva byly významně starší než kočky kontrolní skupiny. Kočky s triaditidou byly statisticky výrazně starší (medián 7,5 roku) nebo kočky s IBD (3,5 roku), cholangitidou (3,5 roku) nebo kombinací cholangitidy a IBD.
V rámci skupiny symptomatických koček bylo zjištěno, že se u koček s triaditidou častěji vyskytovaly klinické příznaky ve srovnání s dalšími podskupinami. Nejčastějšími klinickými příznaky bylo zvracení (20/27), apatie (19/27), anorexie (18/27), hubnutí (17/27), abnormální stolice (15/27), špatný výživný stav (10/27), ikterus (10/27) a polyfágie (4/27). Narušení apetitu a zvracení se častěji vyskytovalo u koček s triaditidou.
Mezi podskupinami byly zjištěny rozdíly v hematologických a biochemických nálezech. U koček s IBD byl nalezen nižší hematokrit a snížený počet lymfocytů a snížení albuminu. Cholangitis byla spojena se snížením koncentrace albuminu, zvýšením počtu neutrofilů a zvýšenou koncentrací fPLI. U koček s pankreatitidou byly nacházeny zvýšení aktivity ALT, lipázy, fPLI, prodloužení PTT a snížení hematokritu.
Nálezy zobrazovacích metod byly normální u všech koček z kontrolní skupiny a mnoha koček ze sledované skupiny. U 45 koček bylo provedeno ultrasonografické vyšetření a u 26 nebyly zjištěny žádné abnormality. U zbylých koček bylo nalezeno zvětšení mezenteriálních mízních uzlin (9/45), hyperechogenní játra (7/45), snížená motilita střeva (2/45), zesílení střevní stěny (2/45), hepatomegalie (2/45), zvětšený a hypoechogenní pankreas nebo peritoneální efuze. Byla zjištěna mírná pozitivní korelace mezi závažností IBD lézí a počtem komorbidit.
Jedná se o první prospektivní studii sledující zánětlivé stavy střeva, jater a slinivky u koček. V této studii bylo prokázáno, že léze se mohou vyskytovat i u asymptomatických koček. Triaditida a samotná pankreatitida se vyskytovaly pouze u koček s klinickými příznaky. Tyto nálezy naznačují, že IBD a kombinace zánětu dvou orgánů se může vyskytovat i bez klinických příznaků a majitelé je tak vůbec nemusí zaregistrovat. Histopatologické léze IBD u koček s triaditidou byly závažnější než u koček se samotným IBD, což naznačuje, že IBD může hrát roli při vzniku triaditidy. Jsou nutné další studie, které by objasnily interakce zánětlivých lézí mezi orgány a tak zlepšily naše diagnostické a terapeutické možnosti.
FRAGKOU, F.C., ADAMAMA-MORAITOU, K.K., POUTAHIDIS, T., et al. Prevalence and clinicoptahological features of triaditis in a prospective case series of symptomatic and asymtpomatic cats. J Vet Intern Med 2016;30:1031-1345.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová, Ph.D.
