K. FÁBEROVÁ,1, V. SVOBODOVÁ,1 I. HYLÁK,2 I. POSPÍŠIL,2 P. SCHÁNILEC,3 P. KODYM4
1 Ústav parazitologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
2 Veterinární klinika, Vyškov
3 Klinika chorob psů a koček, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
4 Národní referenční laboratoř pro toxoplasmózu, Státní zdravotní ústav, Praha
Veterinářství 2007;57:207-212.
SOUHRN
Fáberová K., Svobodová V., Hylák I., Pospíšil I., Schánilec P., Kodym P. Prevalence specifických protilátek proti Toxoplasma gondii u koček v závislosti na způsobu jejich chovu.
Celkem jsme v období od ledna 2005 do listopadu 2006 vyšetřili 110 koček. Jednalo se o klinicky zdravá zvířata z Brna, Vyškova a jejich okolí. Získaná krevní séra jsme vyšetřili nepřímou imunofluorescenční metodou - IndirectImmunofluorescence Antibody Test (IFAT) - na přítomnost protilátek proti Toxoplasma gondii. V celém souboru byly zjištěny protilátky proti toxoplazmóze u 61,82 % vyšetřených koček.Specifické protilátky proti Toxoplasma gondii měla méně často zvířata chovaná výhradně v bytě (32,73 %), krmená komerční dietou (43,55 %) a chovaná bez kontaktu s jinými zvířaty (26,67 %). Výrazně vyšší záchyt protilátek měly kočky chované v domě s výběhem (90,91 %), krmené syrovým masem (85,42 %) a chované v kontaktu s jinými zvířaty (75,00 %).Chov koček v bytě a krmení pouze komerční dietou omezuje nebezpečí přenosu infekce na člověka.
SUMMARY
Fáberová K., Svobodová V., Hylák I., Pospíšil I., Schánilec P., Kodym P. Prevalence of specific antibodies against Toxoplasma gondii in cats depending on the way of their breeding.
In total we have examined 110 cats from January 2005 to November 2006. These were clinically healthy animals from Brno, Vyškov, and their surroundings. Obtained blood sera were examined by the method of indirect fluorescence antibody test (IFAT) for the presence of antibodies against Toxoplasma gondii. Antibodies against toxoplasmosis were found in 61.82 % examined cats in the whole group. Specific antibodies against Toxoplasma gondii occurred less frequently in indoor animals (32.73 %), fed commercial diet (43.55 %) and bred without contacts with other animals (26.67 %). Solely higher occurrence of antibodies had the cats bred in the house with a run (90.91 %), fed by raw meat (85.42 %), and bred in contact with other animals (75.00 %). Indoor cats breeding and feeding only commercial diet prevent the risk of infection to a man.
Úvod
Fakultativně heteroxenní kokcidie Toxoplasma gondii (T. gondii) je významným kosmopolitním původcem zoonózy. Zástupci kočkovitých jsou jedinými známými definitivními hostiteli T. gondii, a proto slouží jako její hlavní rezervoár.1 Pouze u nich probíhá intestinální fáze zakončená vylučováním velmi odolných oocyst, kterými se mohou nakazit další mezihostitelé. Jimi jsou teplokrevní obratlovci včetně člověka.2
Nejdůležitějšími zdroji infekce člověka jsou kočičí trus kontaminovaný zralými oocystami a syrové nebo nedostatečně uvařené maso obsahující tkáňové cysty. Morbidita toxoplazmózy člověka zřetelně roste s přibývajícím věkem, v těhotenství a u imunosuprimovaných pacientů.
Toxoplazmóza je na člověka přenášena dvěma způsoby – horizontálně a vertikálně (obr.1). Přenos horizontální (získaná forma onemocnění) znamená, že se člověk nakazí oocystami, které jsou přítomny v trusu nakažené kočky nebo pozřením masa nakažených zvířat, které nebylo dostatečně tepelně opracováno.3 Zdrojem infekce může být i pitná voda, neumyté ovoce a zelenina, špinavé ruce kontaminované oocystami. Přenos vertikální (forma vrozená) znamená přenos onemocnění z matky na plod v průběhu gravidity.4 Možný je i přenos transfuzí krve5 či při orgánových transplantacích.6
V zájmu minimalizace ohrožení člověka touto zoonózou má význam hodnocení a správná interpretace sérologického vyšetření kočky jakožto hlavního hostitele. U kočky je obvykle symptomatologie onemocnění nevýrazná.8 Týká se to především starších koček v intestinální fázi, kdy se objeví pouze lehký průjem. Po příjmu masa obsahujícího cysty lze pozorovat příležitostně krátkodobou horečku a regionální lymfadenopatii (krční a mezenteriální mízní uzliny). U koček dochází po jednorázové infekci T. gondii k tvorbě aktivní imunity. Cysty nacházející se ve tkáních udržují imunitu po dlouhou dobu. Probíhajícími reinfekcemi nebo superinfekcemi se může imunita udržovat po celý život (tzv. preimunita). Zvíře je sérologicky pozitivní, většinou však ani po superinfekci nevylučuje žádné oocysty . K reaktivaci latentní infekce T. gondii (s krátkodobým vylučováním oocyst) může u koček dojít ve zvláštních případech při imunosupresi.9 Toxoplazmóza je významnou zoonózou. Z hlediska šíření infekce je důležitý způsob chovu koček, jejich kontakt s dalšími živočichy a složení a způsob opracování krmiva.10
Cílem práce bylo zjistit prevalenci specifických protilátek proti Toxoplasma gondii u koček v Brně, Vyškově a jejich okolí a vyhodnotit vliv způsobu chovu (dům s výběhem, výhradně v bytě, kontakt s jinými živočichy) a výživy koček (komerční dieta, převařené maso, syrové maso, lov) na hladinu specifických protilátek proti Toxoplasma gondii v krevním séru koček.
Materiál a metody
Vyšetřovaná zvířata
Vyšetřeno bylo 110 koček různého plemene, pohlaví a věku. Zvířata pocházela z města Brna, města Vyškova a jejich okolí. Kočky byly klinicky vyšetřovány na Veterinární klinice ve Vyškově a na Klinice chorob psů a koček FVL VFU Brno. Zjišťovali jsme způsob jejich chovu (dům s výběhem, výhradně v bytě), kontakt s jinými zvířaty (bez kontaktu, se psem, s kočkou, s jinými zvířaty) a výživu (komerční dieta, převařené maso, syrové maso, lov). K získání potřebných údajů byl vypracován dotazník, který byl vyplňován společně s chovatelem.
Klinické vyšetření
Klinické vyšetření zahrnovalo posouzení celkového stavu, stanovení hodnot trias, vyšetření viditelných sliznic a oka, povrchových mízních uzlin, kardiovaskulárního, dýchacího a trávicího systému. Anamnéza byla doplněna přímo majitelem a z dotazníku.
Odběr krve
Krev byla odebírána z vena jugularis. Získané sérum bylo uchováváno v plastových zkumavkách při teplotě -20 ºC.
Sérologické vyšetření
U všech koček bylo provedeno sérologické vyšetření, a to na Ústavu parazitologie FVL VFU Brno. Vzorky krevního séra byly vyšetřeny na přítomnost specifických protilátek proti Toxoplasma gondii metodou nepřímé imunofluorescence (IFAT) s využitím antigenu (TOXO Toxoplasma gondii /RH strain/ substrate slide 8 WELLS, fa. Zeus Scientific, Inc. Raritan) a konjugátu (antiFe IgG /H+L/ – FITC, fa. The Binding Site Limited). Reakce byla ověřena systémem kontrol: negativní kontrola bez séra a s negativním sérem, pozitivní kontrola s pozitivním sérem. Reakce byly vyhodnocovány na imunofluorescenčním mikroskopu. Specifické protilátky byly detekovány od titru 40 v dvojkové řadě do výše pozitivního titru.
Statistické vyhodnocení
Výsledky byly statisticky vyhodnoceny pomocí χ2 testu dobré shody včetně modifikací pro nízké četnosti a Freeman-Turkeyho odchylky.11,12
Výsledky
Výsledky srovnání koček podle pohlaví, věku, způsobu chovu, výživy a kontaktu s dalšími druhy zvířat v rámci koček s pozitivní IFAT a negativní IFAT shrnují tabulky 1 až 7.
Klinické vyšetření
U 110 zvířat zařazených do souboru nebyly zjištěny odchylky od fyziologického zdravotního stavu.
Sérologické vyšetření krve
Celkem bylo vyšetřeno 110 vzorků krevních sér koček. Specifické protilátky proti Toxoplasma gondii byly detekovány celkem v 68 vzorcích (61,82 %). Největší počet zvířat v této skupině byl s titrem 40 (33,33 %).
Prevalence specifických protilátek proti Toxoplasma gondii byla u koček chovaných výhradně v bytě nižší ve srovnání s kočkami chovanými v domě s výběhem (32,73 % vs. 90,91 %). Hodnocená závislost byla průkazná. Rovněž u koček s negativním výsledkem IFAT byla závislost signifikantní.
Prevalence specifických protilátek proti Toxoplasma gondii byla u koček, které nebyly krmeny syrovým masem nižší ve srovnání s kočkami krmenými syrovým masem (43,55 % vs. 85,42 %). Hodnocená závislost byla průkazná. Rovněž u koček s negativním výsledkem IFAT byla závislost signifikantní.
Prevalence specifických protilátek proti Toxoplasma gondii byla u koček chovaných bez kontaktu s jinými zvířaty nižší ve srovnání s kočkami chovanými s kontaktem s jinými zvířaty (26,67 % vs. 75,00 %. Hodnocená závislost byla průkazná. Rovněž u koček s negativním výsledkem IFAT byla závislost signifikantní.
Diskuse
V naší práci jsme zjišťovali prevalenci specifických protilátek proti Toxoplasma gondii u koček nepřímou imunofluorescenční metodou. Specifické protilátky proti T. gondii byly detekovány u 68 koček, což je 61,82 % z celkového počtu 110 vyšetřených koček. Vzhledem k vysoké séroprevalenci v kočičí populaci byl za pozitivní zvolen titr 1 : 40. Tato hladina titru protilátek je používána při rutinní diagnostice na Ústavu parazitologie FVL VFU Brno. Hladiny titrů protilátek se v námi vyšetřované skupině koček pohybovaly v rozmezí 40 – 640.
V České republice se detekcí specifických protilátek proti T. gondii u koček zabývali např. Vokoun (1982)13 metodou KFR (komplementfixační reakce), kdy zjistil protilátky u 23 %, a Svoboda (1985)14 metodami SFR (Sabinova-Feldmanova reakce) 40,30 %, KFR 23,20 % a MPA (mikroprecipitace v agarovém gelu) 17,10 % a Sedlák a Bártová (2006)15 metodou IFAT u 44,10 % koček.
Žádná z námi vyšetřovaných koček nevykazovala příznaky onemocnění. Klinická toxoplazmóza se u koček objevuje vzácně a lze ji potvrdit titrem 640 a vyšším 14, ale vždy pouze v souvislosti s klinickými příznaky suspektně zvažované toxoplazmózy. Vysoké titry mohou být zjišťovány rovněž u zvířat bez klinických příznaků.15 V našem souboru vyšetřovaných koček jsme se s hraničním titrem pro diagnostiku klinické toxoplazmózy 640 setkali pouze v jednom případě, pacient však nevykazoval klinické příznaky onemocnění.
Z hlediska šíření infekce je důležitý způsob chovu koček, jejich kontakt s dalšími živočichy a složení a způsob opracování krmiva.10 Ze všech sledovaných parametrů jsme jako nejdůležitější pro infekci koček T. gondii potvrdili způsob chovu a výživy.
Neprokázali jsme závislost výskytu protilátek proti T. gondii na pohlaví, což je v souladu s prací Dubeyho (1977).16 Průkaznou závislost výskytu protilátek na věku koček jsme rovněž nezjistili. Tento výsledek je v rozporu s výsledky Frenkela (1982)17, Svobodové (1996)18 i Gausse a kol. (2003)19, prokázanými u starších koček. I Steven a kol. (2000)20 uvádějí, že riziko expozice k T. gondii s věkem roste. Náš výsledek lze vysvětlit začleněním koťat a mladých koček do jednoho roku do společné skupiny.
Prokázali jsme statisticky významně nižší výskyt protilátek u skupiny koček chovaných výhradně v bytě (32,73 % pozitivních) ve vztahu ke kočkám chovaným v domě s výběhem (90,91 % pozitivních). Vyšší výskyt pozitivních výsledků u koček chovaných v domě s výběhem si vysvětlujeme jejich možností lovu nebo nekontrolovaného požití syrového masa a pohybu v prostředí kontaminovaném oocystami.
Kočky krmené syrovým masem vykazovaly vysokou prevalenci specifických protilátek proti T. gondii (85,42 %). Naopak u koček krmených komerční dietou byla prevalence nižší (43,55 %). I v tomto případě byla hodnocená závislost signifikantní. V současnosti převažuje trend krmení koček dietami, avšak majitelé často podají kočce během přípravy jídel i kousky syrového nebo nedostatečně tepelně opracovaného masa, což ovšem nepovažují za krmení. Tímto způsobem se samozřejmě může kočka infikovat.
U 37 koček chovaných v bytě jsme specifické protilátky nedetekovali. V této skupině byla negativní reakce i u šesti koček krmených syrovým masem. Stejně negativní reakce byla u jedné kočky krmené syrovým masem ve skupině zvířat majících přístup do výběhu. Přestože jsme neprokázali pozitivní séroprevalenci u všech koček krmených syrovým masem, patří tento způsob výživy mezi vysoce rizikové faktory způsobující infekci toxoplazmózou. Výskyt tkáňových cyst v mase potravinových zvířat není ojedinělý.21,22 Všechny infekční formy T. gondii jsou termolabilní a mohou být ničeny suchým teplem při 65 ºC, vařící vodou, jodovými a amonnými prostředky. Maso lze ošetřit zmražením na -20 ºC po dobu dvou až tří hod. Po této době jsou již tkáňové cysty neinfekční 23.
Dalším rizikem nákazy je kontakt s jinými živočichy, kdy se může uplatnit mechanický přenos oocyst u mezihostitelů T. gondii na kočku nebo přímé nakažení kočky od kočky vylučující oocysty. V námi vyšetřovaném souboru převažovala skupina koček chovaných v kontaktu se psem i kočkou dohromady. Frenkel a Parker (1996) 24 uvádějí, že pes může být mechanickým vektorem při přenosu infekce. Podle očekávání byl v námi vyšetřovaném souboru výskyt protilátek u zvířat chovaných v kontaktu s jinými zvířaty vyšší (75,00 %) než u koček chovaných bez kontaktu s jinými zvířaty (26,67 %). Hodnocená závislost byla signifikantní.
Toxoplazmóza je jedna z nejčastěji studovaných zoonóz zejména proto, že následkem infekce gravidních žen může dojít k napadení vyvíjejícího se plodu. Více než 90 % onemocnění akutní toxoplazmózou má u lidí asymptomatický průběh, proto je primární prevence nejlepším způsobem, jak snížit riziko kongenitální infekce.4
Oocysty T. gondii vylučují nejčastěji mladá zvířata. Masivně probíhá vylučování při primoinfekci a poté k němu již opakovaně nedochází nebo pouze několik dní ve velmi nízké intenzitě.9 Preventivní vyšetření trusu koček s ohledem na riziko přenosu toxoplazmózy nelze považovat za dostačující, protože pravděpodobnost záchytu oocyst je nízká. Oocysty vylučuje asi 1 % z celkové populace koček.25
Naproti tomu výsledek sérologického vyšetření kočky umožní vyhodnotit potenciální riziko pro šíření toxoplazmózy tímto jedincem. Vzhledem k zákonitostem vývoje parazita v hostiteli a vysoké séroprevalenci v populaci koček je nutná správná interpretace při pozitivním nálezu specifických protilátek proti T. gondii v krvi. Setkali jsme se s pozitivním ohlasem u klientů na negativní výsledek vyšetření a naopak s obavami při výsledku pozitivním. Je nutné zvýšit povědomost o tomto onemocnění mezi chovateli, protože toxoplazmóza je jedním z infekčních onemocnění, kterému se často dostává pozornosti médií vedoucí k šíření zkreslených informací. Diagnostika tohoto onemocnění je relativně dostupná. Bylo by též žádoucí, aby veterinární lékaři informovali majitele o rizicích chovu.
Syrové maso je zdrojem infekce i pro člověka. K devitalizaci tkáňových cyst dochází mražením tkáně na 20˚ C po dobu dvou až tří hod.23 Takto ošetřené maso si zachovává charakter syrového, ale z hlediska přenosu infekce je bezpečné nejen pro člověka, ale i pro kočky, eventuálně další masožravce.
Toxoplazmóza je zoonotická infekce rozšířená kosmopolitně. Její závažnost nelze podcenit, i když převažuje latentní průběh. Lidé však mohou aktivně snížit rizika přenosu. Opatření by měla být prováděna a striktně dodržována úměrně nebezpečí pro danou rizikovou skupinu obyvatel. Těhotné ženy, imunosuprimovaní jedinci a malé děti jsou vysoce ohroženými skupinami. Obrovské nebezpečí představuje toxoplazmóza jako oportunní infekce pro HIV pozitivní pacienty.26 Pro klienty z těchto skupin může být stresujícím faktorem, jsou-li seznámeni s nebezpečím toxoplazmózy, náhle řešit vztah ke své kočce. Je proto namístě doporučení ženám, uvažujícím o těhotenství, které jsou majitelkami koček, aby si zajistily vyšetření krevního séra své kočky na přítomnost specifických protilátek proti toxoplazmóze. Při pozitivním výsledku je nutné dodržovat pouze obecná hygienická pravidla a vyvarovat se nebezpečí přenosu z nedostatečně tepelně opracovaného masa. Naproti tomu při negativním výsledku je důležité se domluvit s veterinárním lékařem na realizaci účinných opatření, která by zabránila primoinfekci kočky v tomto pro ženu rizikovém období. Přestože chov koček není hlavním rizikovým faktorem toxoplazmózy, je mediálně znám a zdůrazňován. Stále častěji se setkáváme se žádostí o vyšetření kočky požadované gynekologem. Vyšetření krevního séra kočky a dodržování doporučení veterinárního lékaře plynoucí z interpretace výsledku zoonotické riziko sníží.
Pravidelné čištění kočičích toalet znemožní vysporulování oocyst vyloučených trusem, protože oocysty jsou infekční až po třech až pěti dnech. K vylučování oocyst trusem koček dochází při primoinfekci, zejména ve věku tří až osmi měsíců.25
Je třeba vyloučit i omezené podávání kousků syrového masa např. při přípravě jídla, protože mohou obsahovat tkáňové cysty. Oocysty vylučují především mladá zvířata po primoinfekci. Je proto lépe vyhnout se chovu koťat a pořídit si starší kočku, vyšetřenou sérologicky vhodnou metodou. Kočka, u které byly zjištěny protilátky proti T. gondii, je již těmito protilátkami chráněna proti možné reinfekci. Od prověřených, doma chovaných koček, má z tohoto pohledu význam neodchovávat v tomto období koťata. Samozřejmostí je zachovávat běžné hygienické návyky.
Závěr
Metodou nepřímé imunofluorescenční reakce jsme zjistili výskyt specifických protilátek proti T. gondii u 68 koček, tj. u 61,82 % z celkového počtu vyšetřených zvířat. Naše výsledky ukázaly signifikantní závislosti výskytu specifických protilátek proti T. gondii na způsobu chovu (dům s výběhem, výhradně v bytě), způsobu výživy (komerční dieta, převařené maso, syrové maso, lov) a kontaktu s ostatními zvířaty (bez kontaktu, s kontaktem). Závislost výskytu specifických protilátek proti T. gondii na pohlaví a věku u obou souborů koček nebyla průkazná. Za hodné pozornosti považujeme položení důrazu na správnou interpretaci výsledků sérologického vyšetření koček na přítomnost protilátek proti T. gondii. Negativní výsledek vyšetření v sobě nese riziko možné akutní infekce toxoplazmózou a vylučování oocyst. Je proto nutné kočku opakovaně sérologicky vyšetřovat, nezkrmovat syrové maso, dodržovat základní hygienické návyky při manipulaci s kočkou a jejími exkrementy a zamezit nekontrolovanému pohybu kočky. Toxoplazmóza je zvláště nebezpečná pro těhotné ženy, imunosuprimované jedince a malé děti. V těchto skupinách obyvatel je třeba důsledně dbát na dodržování pravidel bezpečného chovu koček.
Literatura:
1. Dubey J. P. Cyst-Forming Coccidia of Human and Animals. In: Kreier J. P. Parazitic protozoa, Vol. 6, San Diego; California, Academic Press, Inc. 1993:1-131.
2. Levine N. D. Veterinary protozoology. Ames; The Iowa State University Press, 1985:414.
3. Boyer K. M., Holfels M. Risk factors for Toxoplasma gondii infection in mothers of infants with congenital toxoplasmosis: Implications for prenatal management and screening. Am J Obstetrics Gynecology 2005:192(2):564-571.
4. Kravetz J. D., Federman D. G. Toxoplasmosis in pregnancy. Am J Med 2005;18(3):212-216.
5. Siegel S. E., Lunde M. N., Gelderman A. H. Transmission of toxoplasmosis by leukocyte transfusion. Blood 2005;37:388–394.
6. Brooks R. G., Remington J. S. Transplant-related infections. In: Bennett J. V., Brachman P. S. (Eds.) Hospital infections (2nd Ed), Boston; Little, Brown and Co, 1986;581–618.
7. Lyenfield R., Guerina N. G. Toxoplasmosis. Pediatr Rev 1997:18(3):75-83.
8. Ward J. M., Nelson N., Wright J. F., Berman E. Chronic clinical cerebral toxoplasmosis in cats. J Am Vet Med Assoc 1971;159(8):1012-1014.
9. Dubey J. P., Beattie C. P. Toxoplasmosis of Animals and Man. Boca Raton, Florida, CRC Press, 1988:220.
10. Richards J. R. The 2004 American Association of Feline Practitioners position statement on free-roaming abandoned and feral cats. J Feline Med Surg 2004;6:67-75.
11. Havránek T. Statistika pro biologické a lékařské vědy. Praha; Academia, 1993:480.
12. Zvárová J. Základy statistiky pro biomedicínské obory. Praha; Karolinum, 2002:218.
13. Vokoun P. Depistáž toxoplasmózy psů a koček ve městě. Veterinářství 1982;32:129-131.
14. Svoboda M. Sérologické nálezy, izolace původce a klinická diagnostika toxoplazmózy psa a kočky v brněnské oblasti. (Kandidátská disertace.), Brno, VŠV, 1985:144.
15. Sedlák K., Bártová E The prevalence of Toxoplasma gondii IgM and IgG antibodies in dogs and cats from the Czech Republic. Vet Med Praha 2006;51(12):555-558.
16. Dubey J. P. Toxoplasma, Hammondia, Besnoitia, Sarcocystis and Other Tissue Cyst-forming Coccidia of Man and Animals. In: Kreier J. P. Parasitic Protozoa, Vol. 3. New York; Academic Press Inc., 1977:101-237.
17. Frenkel J. K. Common questions on toxoplasmosis: Veterinary, medical and public health considerations. Vet Med Small Anim Clin 1982:77:1188-1196.
18. Svobodová V. Výskyt a parazitologická diagnostika vybraných protozoárních infekcí psa a kočky. (Habilitační práce.), Brno, VFU Brno, 1996:144 s.
19. Gauss C. B. L., Almería S., Ortuňo A., Garcia F., Dubey J. P. Seroprevalence of Toxoplasma gondii antibodies in domestic cats from Barcelona. Spain J Parasitology 2003;89:1067–1068.
20. Steven L. H., Cheney J. M., Taton-Allen G. F., Reif J. S., Bruns C., Lappin M. R. Prevalence of enteric zoonotic organisms in cats. J Am Vet Med Assoc 2000;216:687–692.
21. Hejlíček K., Literák I. Occurrence of toxoplasmosis and its prevalence in cattle in the South Bohemian region. Acta Vet Brno 1992;61(4):195-206.
22. Hejlíček K., Literák I. Prevalence of toxoplasmosis in pigs in the region of South Bohemia. Acta Vet Brno 1993;62(3-4):159-166.
23. Dubey J. P. Effect of freezing on the infectivity of toxoplasma cysts to cats. J Am Vet Med Assoc 1974;165:534-536.
24. Frenkel J. K., Parker B. B. An apparent role of dogs in the transmission of Toxoplasma gondii: the probable importance of xenosmophilia. Ann. NY Acad Sci 1996;791:402–407.
25. Dubey J. P., Beattie C. P. Toxoplasmosis of Animals and Man. Boca Raton, Florida, CRC Press, 1988;220.
26. Kodym P., Hrdá Š., Machala L., Rozsypal H., Staňková M., Malý M. Prevalence a incidence toxoplasmózy u HIV pozitivních pacientů v České republice. In: VII. Slovenské a České parazitologické dni 23. – 27. 5. 2006 (Zborník abstraktov.), Modrá; Slovenská parazitologická spoločnosť, 2006:23.
Adresa autora:
MVC. Kateřina Fáberová
Ústav parazitologie
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Palackého 1 – 3
612 42 Brno
