Případy botulizmu ve výkrmu brojlerových kuřat

MVDr. VLADIMÍR RACHAČ
Státní veterinární ústav České Budějovice
Veterinářství 2002;52:545-552

SOUHRN
Rachač V. Případy botulizmu ve výkrmu brojlerových kuřat Veterinářství 2002;52:545-552.
V Jihočeském kraji byl v průběhu let 2000 - 2001 laboratorně potvrzen botulizmus jako příčina onemocnění a hynutí brojlerových kuřat na třech farmách. Botulotoxin typu C byl prokázán v krevních sérech nemocných a čerstvě uhynulých kuřat. Klinicky se onemocnění s výskytem paralýzy běháků, křídel a krku projevilo ve druhé polovině nebo až ke konci výkrmu a bylo doprovázeno významnými ztrátami. Výskyt botulizmu u brojlerů v halách s řízeným mikroklimatem nebyl vázán pouze na teplé roční období. Primární zdroj zavlečení původce onemocnění Clostridium botulinum typu C není znám. Jsou diskutovány možné zdroje i další aspekty v souvislosti s botulizmem. Časový odstup ukázal, že zamezit opakovanému výskytu této toxoinfekce u brojlerů na kontaminovaných farmách je obtížné.

SUMMARY
Rachač V. Případy botulizmu ve výkrmu brojlerových kuřat Veterinářství 2002;52:545-552.

Na našem území byl botulizmus ptáků poprvé exaktně prokázán v roce l979 u domácích hus chovaných na rybníku v Jižních Čechách.¹ Od roku 1981, kdy byly zaznamenány další případy u domácích kachen a volně žijících vodních ptáků, byl aviární botulizmus každoročně na našem pracovišti diagnostikován. V roce 1982 byl potvrzen poprvé také u bažantů v polodivokém chovu a u kura domácího v drobnochovech.² Z hrabavé drůbeže jsme botulizmus diagnostikovali také u perliček v drobnochovu v roce l992 (nepublikováno).
Kromě jediného případu počátkem října 1982, kdy jsme laboratorně potvrdili botulotoxin typu C u dvouměsíčních brojlerových kuřat ze Západočeského kraje - farma P v okrese Domažlice (nepublikováno), byly laboratorně vyšetřeny na botulizmus pouze tři vzorky brojlerů z chovů v Jihočeském kraji (dva v roce l983 a jeden v roce l984), avšak s negativním výsledkem. Od té doby jsme se až do konce roku 1999 nesetkali s případem zakládajícím podezření na botulizmus ve výkrmu brojlerových kuřat. Tento stav se však změnil v průběhu roku 2000:
Počátkem ledna jsme byli požádáni o vyšetření nemocných a uhynulých brojlerových kuřat z farmy č.1 ( okres Strakonice ), provozující výkrm kuřat v adaptovaném kravínu s kapacitou téměř 35 000 kuřat, den před vyskladněním turnusu na porážku. Od počátku 4. týdne až do konce výkrmu byl v turnusu neobvykle vysoký úhyn kuřat. Podobná situace byla podle sdělení chovatele již v předchozím turnusu, avšak primární příčina úhynu nebyla zjištěna, přes opakované vyšetření v soukromé okresní veterinární laboratoři. Klinické příznaky u nemocných kuřat, dodaných k vyšetření na SVÚ, byly podezřelé na botulizmus. Koncem května se objevil druhý případ shodného klinického onemocnění a vysokého hynutí brojlerových kuřat a to již u velké farmy č.2 (okres Tábor) s jednorázovou kapacitou 161 000 kuřat v 6 halách. Počátkem listopadu se objevil třetí případ u brojlerových kuřat, který se týkal rovněž velké farmy č. 3 (okres Písek) s jednorázovou kapacitou 100 000 kuřat ve čtyřech halách. Ačkoli tato farma ležela na území jiného okresu než předchozí, jednalo se o stejného majitele.
U farmy č. 1 se podle sdělení chovatele po provedených důkladných asanacích jediné haly vyskytl tento problém ještě v následujícím turnusu, ale v dalších turnusech v letech 2000 a 2001 a v průběhu roku 2002 se botulismus klinicky neobjevil. Na farmách č. 2 a 3 se naproti tomu případy botulismu po prvním zjištění opakovaly v dalších turnusech jak v roce 2000 tak i 2001, přes doporučená opatření, která vyplynula ze společného jednání chovatelů, dodavatelů krmných směsí a veterinářů v listopadu 2000. Podle osobního sdělení soukromých veterinárních lékařů, kteří převzali dohled v těchto chovech, přetrvávaly problémy s botulizmem (i když v nižší intenzitě) i v průběhu roku 2002, kdy však k vyšetření na botulotoxin nebyly dodány další vzorky. Uvedli také, že kromě zpřísněných asanačních opatření došlo v těchto chovech ke snížení ztrát zkrácením doby výkrmu kuřat ze 40 - 42 dní na 36 - 37 dní. Použití antibiotik, např. linkomycinu v krmivu nebo amoxycillinu v napájecí vodě ztráty pouze omezilo, ale botulizmus nezastavilo.
Po mnoha letech nově potvrzené případy botulizmu na třech farmách ve výkrmu u brojlerových kuřat v jediném roce, významné ekonomické ztráty a v následujících letech přetrvávající problémy při eliminaci tohoto onemocnění ve dvou z postižených chovů byly důvodem pro toto sdělení. Nelze totiž vyloučit, že další případy botulizmu u brojlerů se mohou objevit i v jiných chovech.

Materiál a metodika
Bylo provedeno klinické vyšetření nemocných a pitva utracených a uhynulých kuřat. Celkem bylo vyšetřeno 109 kuřat: z farmy č. 1 jeden vzorek se 13 kuřaty, z farmy č. 2 šest vzorků ze čtyř turnusů (celkem 51 kuřat) a z farmy č. 3 čtyři vzorky ze čtyř turnusů (celkem 45 kuřat). Stáří postižených kuřat se pohybovalo v rozmezí 25 - 40 dní. Krevní séra získaná vykrvením dekapitovaných nemocných kuřat a odběrem krve ze srdce čerstvě uhynulých kuřat byla ošetřena směsí ATB (PNC+STM). Průkaz botulotoxinu typu C ve vzorcích krevních sér byl proveden standardním biologickým toxinneutralizačním testem na laboratorních myších při použití diagnostického botulinického antitoxického séra typu C.
Požadavek na akreditaci uživatelských zařízení (zvířetníků) byl důvodem, že v roce 2001 byly tyto testy provedeny v SVÚ Praha, kam jsme odesílali vzorky krevních sér kuřat. Pro diferenciální diagnostiku bylo provedeno i bakteriologické vyšetření (aerobní i anaerobní kultivace) a popřípadě i parazitologické, histologické nebo chemické vyšetření.

Historie jednotlivých případů
Farma č. 1 (okres Strakonice): Farma, původně čtyřřadý kravín adaptovaný pro výkrm kuřat, byla v té době v provozu jen dva roky. Technologie větrání Big Dutchman řízená počítačem s postupným zapínáním větráků reprezentovala 10 odtahových větráků ve střeše a čtyři větráky na jednom štítu a přívodní klapky po obvodových zdech. Plynové vytápění haly zajišťovaly čtyři hořáky. K napájení byla odebírána voda z místních studní ze štěrkopísků, napáječky byly kapátkové s miskami. Do stáří kuřat 14 dní byla zkrmována drcená krmná směs BR I, poté granulovaná směs BR II a nakonec BR III. Na podestýlku byla použita řezanka pšeničné slámy z místního zdroje.
Sledovaný turnus hybrida ROSS byl zastaven dne 25. 11. 1999 v počtu 34600 ks jednodenních kuřat. 1. - 5. den byla kuřata léčena antibiotikem (Clamoxyl), pak byly podávány vitaminy podle návodu. Hynutí kuřat (graf 1) bylo v prvních třech týdnech výkrmu nízké (0,77 %; 0,24 %, resp. 0,41 %). Od začátku čtvrtého týdne, ve stáří kuřat 22 dní, se však denní úhyn náhle zvedl na 140 ks a za celý týden dosáhl počtu 1183 ks (včetně 200 brakovaných), tj. 3,41 %. V 5. týdnu uhynulo 1118 ks (3,23 %) a v 6. týdnu (6 dní) pak ztráty dosáhly 1883 ks (včetně brakovaných kuřat), tj. 5,44 %. Celkové ztráty dosáhly 4 660 ks, tj. 13,47 %. Kromě úvodního podávání Clamoxylu nebyla použita žádná terapie v průběhu vysokého hynutí kuřat. Důvodem byla obdobná situace již v předchozím zástavu kuřat z 1. 10. 1999, v němž ztráty dosáhly (i přes nasazenou léčbu Clamoxylem po dobu 5 dnů od 32. dne stáří kuřat) 5036 ks, tj. 16,91 % (v předchozím zástavu kuřat byly ztráty přitom jen 4,8 %). Oba poslední turnusy byly vyšetřovány opakovaně v okresní soukromé veterinární laboratoři, zmíněná léčba Clamoxylem byla nasazena podle antibiogramu z důvodu izolace Clostridium perfringens v této laboratoři. Pokračující hynutí však svědčilo o jiné primární příčině onemocnění.
Den před vyskladněním kuřat na porážku (4. 1. 2000) kontaktoval ošetřující soukromý veterinární lékař SVÚ České Budějovice. Při konzultaci mj. uvedl, že „kuřata jsou nakrčená a stáčejí krk“. Bylo dohodnuto laboratorní vyšetření. Týž den dovezl chovatel k vyšetření celkem 13 kuřat ve stáří 40 dní (z toho tři živá, klinicky nemocná kuřata). V anamnéze doplnil chovatel klinické příznaky pozorované v chovu: „pospávání a posedávaní kuřat, hlava natažená dopředu, zavrtávání zobáku do podestýlky, někdy natažené běháky dozadu“.
Farma č. 2 (okres Tábor): Areál farmy zahrnoval celkem šest hal s různou kapacitou. Jednalo se o adaptované provozy po skotu. Provoz začal v roce l995. Kapacita hal: 2x po 40 000 ks (hala 1 a 2), 25 000 ks (hala 3), 17 000 ks (hala 4), 33 000 ks (hala 5) a 6000 ks (hala 6). Jednorázová kapacita celé farmy byla tedy l61 000 ks, ročně se vykrmovalo osm turnusů kuřat. Větrání hal bylo podtlakové s odtahovými ventilátory v jednom čele a přívodem vzduchu v bočních stěnách přísavnými klapkami, v letním období též otevřenými dveřmi v protilehlém čele. Kromě haly 3 s plochou střechou měly ostatní haly střechy sedlové. K napájení byla používána pro celou farmu voda z vodovodního řadu, napáječky byly kapátkové s podšálky. Krmítka spirálová, ke krmení se používaly krmné směsi BR I - III dovážené z mísírny krmiv z okresu Č. Budějovice. Krmítka a napáječky byly umístěny v řadách, asi l,5 m od sebe, podlahy byly betonové. Jako podestýlka se používala řezaná pšeničná sláma. Chovatel uvedl, že do konce roku 1999 vozili slámu z vlastního stohu, v roce 2000 opět vlastní řezanou slámu ze seníku, ale od dubna 2000 poprvé navezli slámu od jiného dodavatele, původem z nedalekého stohu, ležícího však již na území okresu Č. Budějovice.
Sběr uhynulých a brakovaných kuřat se prováděl 2x denně, kdy se ve dvou směnách střídali pro celou farmu dva ošetřovatelé. Každý z nich prohlížel haly podle řad krmítek a napáječek jedním směrem a vzápětí další řadu opačným směrem. Vstupy do hal byly opatřeny dezinfekčními rohožemi s chloraminem.
K vyšetření byla nejprve zaslána koncem května 2000 dvě uhynulá kuřata, postoupená ale z asanačního podniku již v hnilobném rozkladu a bez uvedení anamnézy. Proto byl kontaktován chovatel, který ráno 30. 5. informoval o hromadném a pokračujícím vysokém úhynu kuřat na hale 3 s tím, že tato hala má horší parametry mikroklimatu pro letní období než ostatní haly. Úhyn na této hale byl tedy zpočátku přičítán hypertermii kuřat, avšak vysoké hynutí pokračovalo dále. Přivolaný soukromý veterinární lékař vyslovil podezření, že kuřata jsou „přiotrávená“. Chovatel sdělil i klinické příznaky pozorované u nemocných kuřat: „kuřata sedí na břiše, jsou ospalá, hlava zobákem padá do podestýlky“. Doporučili jsme chovateli laboratorní vyšetření kuřat. Týž den odpoledne dovezl z haly 3 k vyšetření 13 kuřat ROSS 208 (z toho tři živá) ve stáří 35 dní, tj. 7 dní před plánovaným vyskladněním kuřat na porážku. Na této hale pak byl zaznamenán nejvyšší úhyn kuřat - tabulka I a graf 2.
Po stanovení diagnózy botulizmu byla s chovatelem dohodnuta depistáž v chovu, která se uskutečnila 5. června, den před vyskladněním kuřat na porážku. Při depistáži jsme zjistili, že v průběhu posledního týdne výkrmu se hynutí kuřat neomezilo pouze na halu 3, ale postihlo i jiné haly. Na obr. 1 je zachycen interiér haly 3 při depistáži. K vyšetření bylo chovatelem poskytnuto týž den 20 uhynulých kuřat ze čtyř hal (1, 2, 3 a 5) a jedno živé nemocné kuře z haly 3. Celkové ztráty kuřat ( tabulka I) byly nejvyšší u haly 3 (24,75 %), nejnižší pak u haly 4 (jen 3,38 %), údaje z nejmenší haly 6 nebyly k dispozici.
Další vzorky z následujících turnusů roku 2000 byly k vyšetření dodány v červenci - devět kuřat ve stáří 27 dní z hal 2 a 4 (avšak s relativně nízkými celkovými ztrátami 4,92 % a 5,64 %) a v září - čtyři kuřata bez uvedení haly s podezřením na hypertermii.
V květnu (14. 5.) 2001 byl dodán k vyšetření vzorek čtyř živých kuřat z hal 2 a 3.
Farma č. 3 (okres Písek): Areál farmy zahrnoval čtyři haly s jednorázovou kapacitou 100 000 kuřat (dvě haly po 35 000 ks a dvě haly po 15 000 ks). Podle sdělení chovatele se jednalo o adaptované provozy původního chovu telat a slepic. Výkrm kuřat započal až od ledna roku 2000. Majitel farmy byl v té době týž jako u farmy č. 2. Ke krmení byly používány krmné směsi od jiného dodavatele (okres Klatovy), k napájení pak voda z vodovodního řadu, jako podestýlka řezaná sláma z vlastních zdrojů. Z veterinárních opatření byla na obou farmách (viz farma č. 2) pravidelně prováděna vakcinace kuřat proti infekční burzitidě a léčba na počátku turnusů (antibiotická clona) proti koliinfekcím, popř. i v průběhu turnusu při podezření, resp. výskytu klostridiové enteritidy.
V polovině září roku 2000 byla k vyšetření dovezena tři uhynulá kuřata ve stáří 31 dnů z haly 4 s podezřením na přehřátí kuřat po výpadku elektrického proudu. Pitva potvrdila uvedenou anamnézu, k vyšetření na botulizmus nebyl požadavek a toto vyšetření se neprovádělo.
3. 11. 2000 byl k vyšetření dovezen vzorek deseti uhynulých kuřat ze všech čtyř hal s tím, že v hale 3 (graf 3) ze zástavem 38 000 ks kuřat došlo týž den k vysokému úhynu kuřat ve stáří 36 dní, ztráty během posledních šesti dní výkrmu dosáhly 13,13 % (4491 kuřat), celkové ztráty byly18,8 %. Vzorky z dalších hal (s běžným úhynem) se na botulotoxin nevyšetřovaly.
O tři dny později, po našem sdělení pozitivního průkazu botulizmu, chovatel doplnil, že obě farmy (viz případ č. 2) mají společnou techniku, tj. malý kolový vyhrnovač a nakladač (UMC), používaný v halách k navážení nové a k vyhrnování použité podestýlky, a také elektrické laťkové dopravníky na vyskladňování kuřat. Tato technika se převáží z farmy na farmu. Chovatel vyslovil podezření, že tyto prostředky, převážené z již dříve botulizmem postižené farmy č.2, mohly kontaminovat farmu č. 3 původcem botulizmu. Tyto prostředky donedávna pouze oplachovali tlakovou vodou (WAP) bez použití dezinfekce, nyní poprvé použili k asanaci roztok chloraminu. Naproti tomu zdroje podestýlky byly na obou farmách odlišné, stejně tak jako vozidla, která ji navážela a vyvážela. 7.11. dovezl chovatel 16 uhynulých kuřat z téhož turnusu z hal 1 - 4. Z následujícího turnusu byl 18.12. dodán vzorek kuřat z haly 2 (sedm kuřat, z toho tři živá), ve stáří 25 dní.
V roce 2001 byly k vyšetření dodány dva vzorky: 21. 5. celkem 15 kuřat ve stáří 25 dní (hala 3 a 4) a 19. 7. 12 kuřat (hala 1 – 4) ve stáří 35 dní z následujícího turnusu.

Výsledky vyšetření
Klinické vyšetření: Klinický nález byl u nemocných kuřat na všech farmách obdobný, v závislosti na míře postižení kuřat. Kuřata v agonálním stadiu paralýzy (obr. 2) vypadala na první pohled jako uhynulá. Ležela v břišní poloze s běháky pod sebou, se svěšenými křídly a krkem volně položeným dopředu na podložce, přičemž hlava byla položená naplocho na jedné straně s pootevřeným zobákem. Kuřata měla zavřená víčka a načepýřené peří. Při pozornější prohlídce byla zjištěna existence známek života - ztížené zpomalené dýchání s mírným otevíráním zobáku. Při zvednutí takového zvířete byla patrná bezvládnost celého těla s absencí obranných reakcí a hlasových projevů. Zejména vynikala paralýza krku (tzv. měkký krk), kdy při uchopení a zvednutí nebylo postižené kuře schopno udržet hlavu v přirozené poloze a ta se spolu s krkem bezvládně skláněla (obr. 3). U dosud méně postižených kuřat (obr. 4) byla patrná opět břišní poloha sedícího kuřete, které bylo schopné při vyrušení ještě občas zvednout hlavu, avšak ve chvíli klidu se hlava skláněla a zobákem směřovala do podestýlky. I u těchto kuřat bylo patrné načepýřené peří a částečně přivřená víčka. Při vyrušení těchto kuřat byla ještě patrná malá snaha o pohyb pomocí křídel. U kuřat v počátečním stadiu onemocnění již byl klinický nález nespecifický - bylo patrné jen posedávání těchto kuřat a obtížnější pohyb, hlava a krk byly dosud v přirozené poloze.
Intenzita klinických příznaků závisí na množství resorbovaného toxinu v krvi, takže pro biologický test průkazu botulotoxinu v krevním séru byla nejvhodnější kuřata v agonálním, popř. preagonálním stadiu onemocnění (obr. 2 - 4).
Patologicko-anatomické vyšetření: U botulizmu kuřat nebyl specifický patologický nález. Postižená kuřata byla v dobrém výživném stavu se známkami mírné dehydratace. U uhynulých kuřat byla zjišťována cyanóza lalůčků a hřebínků, mapovitá cyanóza prsní svaloviny, plíce vzdušné, ostatní parenchymatózní orgány překrvené, jinak bez významných makroskopických změn. U utracených kuřat přirozeně chyběly výše uvedené cirkulační změny. Na sliznici dutiny zobáku byl zjišťován hlen a zbytky krmiva, ve volatech byla většinou absence krmiva, ve svalnatých žaludcích pak zbytky krmiva, často s příměsí podestýlky (sláma). Ve volatech ani ve svalnatých žaludcích nebyla zjištěna přítomnost bezobratlých (např. larev hmyzu) nebo živočišných tkání, nasvědčujících na kanibalizmus. Běžné byly známky katarálního zánětu tenkého střeva.
Diferenciálně diagnosticky je nutno vzít v úvahu při pitvě uhynulých kuřat syndrom náhlé smrti a také hypertermii kuřat. Např. u posledního vzorku (z farmy č. 2) byly zjištěny změny nasvědčující hypertermii kuřat (při negativním vyšetření na botulotoxin), obdobný nález hypertermie předcházel botulizmu (bez kontroly na botulotoxin) u prvního vzorku z farmy č. 3. Ve vzorcích uhynulých kuřat se také vyskytla některá kuřata s výrazně odlišným patologickým nálezem, který se však týkal jiných onemocnění, jako byl např. syndrom hydroperikardu a ascitu (na farmách č. 1 a 2), syndrom otoku hlavy (farma č. 2), klostridiový nekrotický zánět jater (farma č. 2), fibrinózní polyserozitidy (E. coli a Salmonella enteritidis u farmy č. 3) nebo souběžného onemocnění, jako např. krváceniny ve střevě při kokcidióze (farma č. 1) nebo atrofie Fabriciových burz (farma č. 3).
Průkaz botulotoxinu: Vyšetření na botulotoxin bylo v roce 2000 provedeno v osmi vzorcích brojlerových kuřat, z toho šest bylo pozitivních: farma č. 1 v jednom vzorku v lednu (jediná hala), farma č. 2 ve třech vzorcích z pěti vyšetřených na halách 2 - 5 (v květnu hala 3, v červnu hala 2, 3 a 5 a v červenci hala 2 a 4) a farma č. 3 ve dvou vzorcích na hale 2 a 3 (v listopadu hala 3 a v prosinci hala 2).
V roce 2001 byl botulotoxin prokázán ve třech vzorcích brojlerových kuřat - opakovaně z farmy č. 2 v jednom vzorku v květnu na hale 2 a 3 a z farmy č. 3 ve dvou vzorcích na halách 1 - 4 (v květnu na hale 3 a 4 a v červenci na halách 1 - 4).
Bakteriologické vyšetření: Při aerobní kultivaci byly izolace z orgánů utracených kuřat (pokud byly prováděny) negativní. Z orgánů uhynulých kuřat byly občas izolovány bakterie E. coli a Pseudomonas spp. (farma č. 1) nebo Staphylococcus aureus , E. coli a Salmonella enteritidis (farma č. 3), zde však u kuřat z hal bez průkazu botulotoxinu, který byl naopak zjištěn u kuřat na jiné hale v tomtéž vzorku. Při anaerobní kultivaci bylo z tenkého střeva některých uhynulých kuřat izolováno Clostridium perfringens (farma č. 1), avšak bez nálezu hemoragické nebo nekrotické enteritidy. U ostatních vzorků nebyla indikace k anaerobní kultivaci na Clostridium perfringens. Náročná kultivace na průkaz původce botulizmu - Clostridium botulinum - nebyla prováděna z technických i diagnostických důvodů v žádném vzorku, rozhodující pro stanovení diagnózy byl průkaz botulotoxinu v krevních sérech kuřat.
Parazitologické vyšetření: Kokcidióza ve slabé až masivní invazi (Eimeria maxima) byla zjištěna jako souběžné onemocnění při botulizmu u farmy č. 1. U ostatních vzorků parazitologické vyšetření nebylo indikováno, a pokud bylo z terénu vyžádáno (jeden vzorek u případu č. 2) byl nález kokcidií negativní nebo ve slabé invazi.
Histologické vyšetření: Bylo provedeno ve dvou vzorcích. Na farmě č. 2 byla prokázána nekrotická hepatitida a počínající ložiskové nekrózy ve sliznici tenkého střeva s přítomností grampozitivních nesporulujících tyček v lézích jater a střeva, morfologicky odpovídající klostridiové infekci. Na farmě č. 3 byla zjištěna doprovodná dystrofie, zánětlivé léze a lymfodeplece ve Fabriciových burzách (kuřata na této farmě však byla vakcinována proti infekční burzitidě).
Chemické vyšetření: Bylo provedeno pouze v jednom vzorku z farmy č. 2, a to vyšetření dvou vzorků jater na obsah NaCl. V jednom případě přesáhla zjištěná hodnota NaCl (3 694 mg/kg) fyziologické rozpětí uváděné u jater slepic (1700 - 3300 mg/kg), ve druhém případě byla hodnota NaCl (2 993 mg/kg) blíže horní hranici uvedeného rozpětí. Intoxikace NaCl nebyla prokázána.

Diskuse
U brojlerových kuřat není jasný způsob zavlečení původce onemocnění Clostridium botulinum do chovu. Možným primárním zdrojem je u farmy č. 1 a 2 kontaminovaná podestýlka. Další zdroje jsou méně pravděpodobné - kontaminované krmivo a nebo napájecí voda.^3,4 V našich případech šlo o standardní krmné směsi a o vodu studniční (farma č. 1) nebo z vodovodního řadu (farmy č. 2 a 3). Avšak pokud by byly spory Clostridium botulinum přítomny v krmných komponentech, mohou přežít i proces peletování (80o C po dobu 15 minut) při výrobě krmných směsí.⁵ Ve všech případech se používala jako podestýlka sláma, přitom na farmách č. 1 a 2 došlo před výskytem prvních případů botulizmu ke změně zdroje podestýlky. U první farmy bylo navíc významné anamnestické sdělení chovatele, že sláma byla sklízena z pole u rybníka, kde téhož léta došlo k masivnímu hynutí divokých kachen (březňaček) z polodivokého chovu mysliveckého sdružení na botulizmus. Podle sdělení nebyly kadavery kachen odklízeny, a tak nelze vyloučit ani zapomenuté kadávery v blízkém poli. Naproti tomu farma č. 3 byla pravděpodobně kontaminována používáním nedezinfikovaných mechanizačních prostředků (pro vyskladňování kuřat a vyhrnování podestýlky), které se převážely z již dříve postižené farmy č. 2. Na souvislost s těžkou kontaminací vnějšího prostředí Cl. botulinum typu C a vzrůst incidence botulizmu u farmových zvířat, mj. i u brojlerových kuřat, v Nizozemí upozorňuje již Haagsma.⁶ Obdobnou situaci jako v Nizozemí lze předpokládat i u nás, kde jsou na základě našich laboratorních vyšetření známy četné vodní lokality v Jihočeském kraji s výskytem botulismu u vodních ptáků a vodní drůbeže, na to navazující výskyty botulizmu u bažantů nebo drůbeže v drobnochovech,² popř. v té souvislosti případy botulizmu u kožešinových zvířat.⁷ Nově případy u brojlerových kuřat zřejmě jen rozšiřují možnosti tohoto infekčního tlaku prostředí.
Vlastní zdroj intoxikace u brojlerových kuřat, podobně jako tomu bylo i u jiných případů ve světě, ^3,8-10 není znám. Zdroje intoxikace u vodních ptáků byly podrobně studovány např. v USA.¹¹ Jde obvykle o různé druhy vodních, resp. suchozemských zoofágních bezobratlých, z nich pak zejména o larvy much bzučivek nebo masařek. Bezobratlí jsou nepochybně i hlavním zdrojem intoxikace v našich podmínkách u vodní drůbeže, vodních ptáků, bažantů ale také u hrabavé drůbeže v drobnochovech. Exaktně byly zatím prokázány u nás toxické larvy dvoukřídlého hmyzu - larvy bzučivky obecné a akvatické larvy pestřenek.¹² Další možností je kanibalizmus a nebo zkrmování tkání či odpadů z toxických kadaverů. V našich případech však nebyla zjištěna v zažívadlech brojlerů přítomnost larev hmyzu nebo živočišných tkání. Haagsma¹³ upozorňuje na „zapomenuté“ kadávery brojlerů v podestýlce, nezjištěné při sběru nemocných a uhynulých zvířat. Vysoká koncentrace toxinu v kadáverech a v zóně obklopující zdroj infekce je podle něho dostatečná pro vzplanutí botulizmu. V našich případech se podle informací z chovů sběr kádaverů a brakace nemocných zvířat prováděly 2x denně, avšak ani tak nelze zcela vyloučit přehlédnutí kadáveru „zašlapaného“ kuřaty do podestýlky. To by také vysvětlovalo počáteční „lokální zdroje“, tedy sdělení chovatele, že kuřata zpočátku, než se onemocnění plošně rozšířilo po hale, hynula „v kruzích“.
V převažujících případech ve světě i v našich případech, kdy byl vyloučen jako zdroj botulizmu u brojlerových kuřat kanibalizmus či larvy hmyzu, zůstala nejasná otázka patogeneze onemocnění. Objevila se myšlenka, že botulizmus u brojlerů neprobíhá jako klasická intoxikace, ale jako toxoinfekce.⁸ Dohms a Cloud¹⁴ na základě svých výsledků usuzovali, že jedním možným vysvětlením je produkce a absorpce vysokých hladin toxinu in vivo v průběhu toxoinfekce. Průlom do vysvětlení patogeneze přinesly až práce japonských výzkumníků. Nejprve v roce 1978 Miyazaki a Sakaguchi¹⁵ prokázali u experimentálně vyvolaného botulizmu kuřat, že cékum je místem produkce a absorpce toxinu. Pak Hyun a Sakaguchi¹⁶ v roce 1989 zjistili, že u kuřat chovaných na pevné podlaze je koprofágie, při níž kuřata opakovaně přijímají toxin typu C (C1 a L toxin) a bakteriální buňky, základním předpokladem pro vývoj botulizmu. Naopak kuřata umístěná na drátěné podlaze, bez možnosti koprofágie, neonemocněla. Autoři prokazovali toxin ve výkalech brojlerů alespoň tři dny po zkrmení spor. Spory podané orálně kuřatům klíčí, proliferují a produkují toxin v céku, ale množství toxinu absorbovaného z céka je příliš malé k intoxikaci hostitele. C1 L toxin ve výkalech je vázán na peptidoglykan ve stěně bakteriálních buněk. Ve žláznatém žaludku, kde je nízké pH, je toxin vysoce stabilizovaný, takže buňky nesoucí toxin jsou rezistentní k žaludeční štávě a pepsinu. Po pasáži do duodena se toxin (není dosud známo, zda volný nebo stále v komplexu s peptidoglykenem) resorbuje a vyvolává botulizmus u relativně málo vnímavých kuřat, protože možnost akumulace toxinu v krevním oběhu je způsobena pomalou detoxikací absorbovaného toxinu. Teorii toxoinfekce podporuje také zjištění, že podávání antibiotika omezí hynutí kuřat na botulizmus.¹⁰ To naznačuje, že nejde jen o prostou intoxikaci ale zčásti o infekci8 (viz dále léčba).
Uvedená patogeneze toxoinfekce, při níž kuřata opakovaně přijímají při koprofagii buňky nesoucí C1 a L toxin, a postupná akumulace toxinu v krevním oběhu kuřat, než dojde ke klinickým příznakům onemocnění, naznačuje, že za těchto podmínek vyžaduje vzplanutí botulizmu určitý čas k vývoji kritické situace. To vysvětluje výskyt botulizmu u starších kuřat, obvykle ne dříve než ve třech týdnech stáří.^9,10 a to přesto, že k botulotoxinu typu C jsou nejvnímavější jednodenní kuřata.¹⁴ Nicméně jedna z prací³ uvádí výskyt případů botulizmu u kuřat v rozmezí stáří 2 - 8 týdnů. V našich případech jsme laboratorně prokázali botulizmus u kuřat ve stáří 25 až 40 dní, tedy ve 4. týdnu stáří až do konce výkrmu, tj. do šesti týdnů stáří. Podle dostupných záznamů z vybraných postižených turnusů se první známky zvýšeného nebo náhle vysokého úhynu v souvislosti s již možným nástupem botulizmu daly datovat od stáří kuřat mezi 21. - 22. dnem u farmy č. 1 (graf 1), mezi 27. - 28. dnem v hale 3 (graf 2), resp. mezi 36. – 37. dnem (hala 1, 2 a 5) u farmy č. 2. a mezi 23. - 27 dnem(?), resp. od 33. dne stáří kuřat v hale 3 u farmy č. 3 (graf 3).
Případy botulizmu u kuřat byly zjištěny nejen v teplých ale i chladnějších měsících³, resp. v zimě.⁴ Patogeneze toxoinfekce a koncentrace kuřat v halách, v našich podmínkách s řízeným mikroklimatem, jsou předpokladem, že výskyt botulizmu u brojlerů na podestýlce není vázán jen na teplé roční období. Na první farmě probíhal botulizmus zřejmě již v prosinci roku 1999 až do1. týdne ledna roku 2000, na druhé farmě v květnu resp. počátkem června roku 2000, opakovaně pak byl prokázán v červenci a v roce 2001 v květnu. Na třetí farmě byl botulizmus potvrzen poprvé v měsíci září roku 2000, opakovaně pak počátkem listopadu a v prosinci 2000 a v roce 2001 pak v květnu a v červenci.
Rozpoznání klinických příznaků paralýzy u nemocných kuřat je rozhodující pro vyslovení podezření na botulizmus již v chovu a pro následné odeslání vzorku nemocných kuřat v agonálním a preagonálním stadiu k potvrzení botulotoxinu v laboratoři SVÚ.
Od roku 2001 lze provádět biologické pokusy pouze v laboratořích, které mají schválený projekt příslušného biologického pokusu (myší neutralizační test) pro akreditované uživatelské zařízení (zvířetník). V našich případech jsme průkaz botulotoxinu až do konce roku 2000 prováděli na SVÚ České Budějovice, v roce 2001 pak toto vyšetření zajistil SVÚ Praha, kam byly odesílány vzorky krevních sér. Jinou možností by bylo použití alternativních metod nahrazující biologické pokusy, např. metoda termostatové mikroreakce vazby komplementu¹⁷ nebo ELISA,¹⁸ které se u nás zatím nepoužívají.
V zahraničí jsou uváděny rozdílné ztráty při botulizmu kuřat, např. v rozsahu 0,7 – 7 %,³ ale také 27 % ⁹ nebo dokonce až do 40%.⁴ Celkové ztráty u kuřat v námi sledovaných případech byly ekonomicky významné a dosahovaly podle jednotlivých farem maxima 13,45 % (farma č. 1), 18,8 % (farma č.3 - hala 3), resp. až 24,75 % (farma č. 2 - hala 3), přičemž botulizmus typu C byl hlavní příčinou těchto ztrát ve druhé polovině, resp. ke konci výkrmu. Rozpětí celkových ztrát na halách s prokázaným botulizmem bylo 4,92 - 24,75 %.
Léčebné nebo preventivní podávání antibiotik v některých turnusech (např. amoxycillin nebo linkomycin) se podle sdělení chovatele a veterinárních lékařů neukázalo efektivní buď vůbec, nebo došlo pouze k omezení ztrát. Výsledky léčby v podobných případech ve světě jsou rozdílné. Schettler¹⁹ konstatuje, že antibiotika se léčebně neosvědčila, Roberts a Collings⁸ použili s úspěchem k léčbě penicilin v napájecí vodě, avšak po ukončení léčby se onemocnění za týden znovu objevilo a tak museli léčbu opakovat a ukončit ji až před porážkou. Naproti tomu Page a Fletcher⁹ zjistili u penicilinu v napájecí vodě pouze malý efekt na mortalitu. Proto následně podávali bacitracin v krmivu, který snížil mortalitu během pěti dnů na normální úhyn, avšak kuřata musela být držena na bacitracinu také až do porážky. K tomu lze dodat, že v praxi lze léčebně v poslední fázi výkrmu použít jen antibiotika s krátkou ochrannou lhůtou (např. amoxycillin s ochrannou lhůtou pro maso 1 – 2 dny), jinak hrozí riziko reziduí (RIL) ve tkáních poražených kuřat.
Vakcinaci kuřat toxoidem Cl. botulinum typu C ověřovali např. Dohms, Allen a Cloud.²⁰ V našich podmínkách se takto v praxi zatím vakcinují např. polodivoké chovy kachny divoké a také chovy bažantů, zejména na rizikových lokalitách. Používá se vakcína ze Slovenska (i. p. aplikace) nebo USA (s. c. aplikace). V ohrožených výkrmech brojlerů však bude případná vakcinace kuřat velmi pracná, vzhledem k nutnosti individuální aplikace a ekonomicky nákladná.⁴ Zajištění solidní imunity pro kuřata od 3. nebo 4. týdne stáří by přitom vyžadovalo opakovanou vakcinaci kuřat (1. a 14. den stáří).²⁰
Za předpokladu nepoužití vakcinace a časově omezeného efektu antibiotické léčby zbývá jen málo dalších možností k omezení ztrát na botulizmus, resp. k eliminaci původce na kontaminovaných farmách. Jedním z opatření k omezení výše ztrát bylo snížení doby výkrmu kuřat. Schettler¹⁹ udává, že v souboru opatření mělo význam převedení brojlerů na energeticky méně bohatou dietu a osvědčilo se přidávání selenitanu sodného (6 g na 1000 litrů vody) současně s vitaminy A, D3 a E.
Mezi nezbytná opatření patří důsledný každodenní sběr a neškodná likvidace kadáverů kuřat a po vyskladnění kuřat dostatečná technologická přestávka k provedení účinné asanace farmy. Zásadní otázkou však je, jak nejlépe, tj. jakými prostředky (razantní alkalické a oxidační dezinfekční prostředky) a v jakém rozsahu asanaci provést tak, aby se likvidovaly velmi odolné spory původce v halách a zabránilo se rekontaminaci z nedostatečně asanované haly. Současně je třeba zabránit i rekontaminaci hal z bezprostředního okolí, ale také z mechanizačních a dopravních prostředků. Dále hrozí riziko znovuzavlečení původce zvenčí farmy (zde jsme doporučili změnu původního zdroje podestýlky, resp. použití dřevěných hoblin místo slámy). Dostupné informace z obou problémových farem ukázaly, že zejména v počátku, kromě prováděné asanace hal, došlo ke křížení cest, kdy byla opomíjena řádná dezinfekce jak mechanizačních prostředků používaných v interiéru hal (dopravníky, vyhrnovač a nakladač), dopravních prostředků (odvoz kontaminované podestýlky a dovoz nové podestýlky zajišťován stejnými vozidly), tak dezinfekce prostoru před halami (pro manipulaci s použitou a následně s novou podestýlkou) a asanace dopravních cest na farmě. Limitující pro takový rozsah asanace celé farmy po každém turnusu jsou ekonomické možnosti chovatele. Navíc, podle sdělení chovatele, ztráty způsobené botulizmem pojišťovna nehradila. Recidivy botulizmu na těchto farmách nasvědčují, že ani rozsáhlejší a důkladnější opatření včetně asanace nejsou stále ještě dostatečně účinná.
Z hlediska ekologie prostředí a epizootologie je třeba upozornit na významný rizikový zdroj, a sice kontaminovanou podestýlku, odváženou z chovů postižených botulizmem, která obsahuje spory Cl. botulinum.^3,8-10,13 Smart a Roberts¹⁰ prokázali ve vzorcích podestýlky v
1 g až 12 500 buněk Cl. botulinum typu C. Podle dostupných informací se použitá podestýlka na obou problémových farmách jen kompostuje nebo odváží na polní hnojiště, v obou případech se pak rozváží na pole jako hnojivo. Takový postup nemůže zajistit likvidaci termorezistentních spor. Spory Cl. botulinum přežívají až pětihodinový var a jsou zničeny až při autoklávování při 120o C za 20 minut.¹ V daném případě to znamená významnou kontaminaci velkých ploch půdy sporami Cl. botulinum, což zvyšuje infekční tlak prostředí. Uvážíme-li, že např. při sklizni obilovin se sláma z takto „ošetřených polí“ sbírá a poté použije jako podestýlka (nejen) ve výkrmu brojlerů, může to znamenat primární kontaminaci nebo rekontaminaci takové farmy.

Závěr
Případy botulizmu u brojlerových kuřat jsou pravděpodobně výsledkem infekčního tlaku kontaminovaného vnějšího prostředí, nelze proto vyloučit nové případy v jiných chovech.
Primární zdroj zavlečení původce Cl. botulinum typu C do chovů brojlerů není znám, možným zdrojem v našich případech může být spíše kontaminovaná podestýlka ze slámy, než krmná směs nebo napájecí voda. Toto podezření se týká prvních dvou farem, u třetí farmy pravděpodobně došlo k zavlečení původce kontaminovanými mechanizačními prostředky, převáženými z již dříve postižené druhé farmy. Výskyt botulizmu u brojlerů na podestýlce v halách s řízeným mikroklimatem nebyl vázán jen na teplé roční období a vyskytl se i v zimě a na podzim. Teorie toxoinfekce vysvětluje jak absenci zjevného zdroje intoxikace u brojlerů, tak i skutečnost propuknutí botulizmu nejdříve po třech týdnech stáří, přestože citlivější k botulotoxinu typu C jsou mladší kuřata. Ztráty úhynem a brakací při botulizmu u brojlerů byly významné a týkaly se až druhé poloviny nebo posledního týdne výkrmu. Použití antibiotik je problematické nejen proto, že může omezit ztráty jen po dobu podávání, ale také z hlediska rizika jejich reziduí ve tkáních při podávání antibiotik až v poslední fázi výkrmu. Vakcinace brojlerových kuřat je možná, ale pracná a ekonomicky nákladná. Rekontaminace hal je zřejmě důvodem recidiv botulizmu na již dříve postižených farmách a souvisí pravděpodobně s nedostatečnou asanací farem, dopravních a mechanizačních prostředků k eliminaci spor Cl. botulinum. Je upozorněno, že významným zdrojem původce botulizmu z postižených chovů je použitá podestýlka, která může při vyvážení na pole kontaminovat půdu. Pro diagnózu botulizmu brojlerů je významná anamnéza, zjištění popsaných klinických příznaků paralýzy a následně odeslání vzorku klinicky nemocných kuřat k laboratornímu potvrzení botulotoxinu. Při zaslání jen uhynulých kuřat lze při pitvě zaměnit botulizmus za oběhové selhání při syndromu náhlé smrti nebo při hypertermii kuřat.

Literatura :
1. Marjánková K. Botulismus u hus. Čs. rybníkářství 1981;1:13-16.
2. Rachač V. Botulismus drůbeže, bažantů a volně žijících vodních ptáků v Jihočeském kraji v letech 1981 - l983. Veterinářství 1984;34(8):365-368.
3. Dohms J. E., Allen P. H., Rosenberger J. K. Cases of Type C botulims in Broiler Chickens. Avian Dis 1982;26(1):204-210.
4. Dohms J. E. Botulism. In: Calnek B. W. et al. Diseases of Poultry. Ames; Iowa State Univ. Press, 10th ed., 1997: 268-273.
5. Smart J. L., Laing P. W., Winkler C. E. Type C botulism in intensively farmed turkeys. Vet. Rec. 1983, 113 : 198-200.
6. Haagsma J. Etiology and Epidemiology of Botulism in Water-Fowl in the Netherlands. Tijdschr Diergeneesk 1974;99/8):434-442.
7. Konrád J. ml., Konrád J. K epizootologii a klinice botulismu u faremních a divokých lišek. Veterinářství 1984;34(12):545.
8. Roberts T. A., Collings D. F. An Outbreak of Type - C Botulism in Broiler Chicken. Avian Dis 1973;17(3):650-658.
9. Page R. K., Fletcher O. J. An Outbreak of Type-C Botulism in Thre-Week-Old Broilers. Avian Dis 1975;19(1):192-195.
10. Smart J. L., Roberts, T. A. An outbreak of type C botulism in broiler chickens. Vet Rec 1977;100:378-380.
11. Duncan R. M., Jensen W. I. A relatioship between avian carcasses and living intervertebrates in the epizootology of avin botulism. J. Wildlife Diseases 1976;12(1), 116-126.
12. Rachač V. Studium vodní lokality (rybník Knížecí) se zřetelem k výskytu botulismu u vodních ptáků. Ústavní výzkumná práce, 1985:69.
13. Haagsma J., Ter Laak A. E. Bijgrade tot de etiologie en de epidemiologie van botulismus bij slachtkuikens. Tijdschr Diergeneesk 1977;102(7):429-436.
14. Dohms J. E., Cloud S. S. Susceptibility of Broiler Chickens to Clostridium botulinum type C toxin. Avian Dis, 1982;26(1):89-96.
15. Miyazaki S., Sakaguchi G. Experimental botulism in chicken: the caekum as the site of production a absorption of botulinum toxin. Jpn. J Med Sci Biol 1978;31:1-15.
16. Hyun S-H., Sakaguchi, G. Implication of Coprophagy in Pathogenesis of Chicken Botulism. Jpn J Vet Sci 1989;51(3):582-586.
17. Weis H. E., Weis H. Nachweis von Clostridium-botulinum-Toxin mittels Mikro-Warmekomplementbindungsreaktion. Tierärztl Umschau 1988;43(2):117-126.
18. Thomas R. J. Detection of Clostridium botulinum types C a D toxin by ELISA. Australian Vet J 1991;68(3):111–113.
19. Schettler C. H. Clostridium Botulinum Typ C – Intoxikation bei Broiler in Nordwestdeutschland. Berl Münch Tierärztl Wchsr 1979;92(3):50-57.
20. Dohms J. E., Allen, P. H., Cloud, S. S. The Immunisation of Broiler Chickens Against Type C Botulism. Avian Dis., Vol. 1982;26(2):340-345.

Adresa autora:
MVDr. Vladimír Rachač
Hlinecká 10
370 06 České Budějovice
e- mail: v.rachac@seznam.cz