E. VERNEROVÁ
Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv, Brno
Veterinářství 2006;56:14-15.
SOUHRN
Používání anthelmintik musí vycházet z důkladného poznání životního cyklu parazita, stupně infekce, farmakodynamických vlastností účinné látky a z ohledu na možný vznik rezistence parazitů k aplikovaným přípravkům.
SUMMARY
The use of anthelmintics should result from the proper knowledge of parasite life cycle, infection level, pharmacodynamic characteristic of active substance and with regard to possible development of parasite resistance to applied medicaments.
Úvod
Navzdory dostupnosti a široké škále antiparazitik jsou parazitózy stálým problémem v chovech hospodářských i společenských zvířat, a spíše než úplná eradikace je pravděpodobnější udržení parazitárního onemocnění na subklinické úrovni preventivními opatřeními a vhodně volenou terapií.
Účinnost léčiv a regulace parazitóz v chovu
Koně jsou hostitelé velké skupiny parazitických červů. Nematoda jsou reprezentována 28 rody a 75 druhy, cestoda třemi rody se čtyřmi druhy a trematoda dvěma rody a pěti druhy.1 Nematoda trávicího traktu koní jsou častými původci parazitóz a především u hříbat mohou způsobit poruchy zdravotního stavu s následným zaostáváním ve vývinu a růstu. U koní se nejčastěji setkáváme s nematody, které reprezentují velcí a malí strongylidi. Prevalence výskytu strongylidů se oproti dřívějších letům změnila, množství strongylidů se změnilo ve prospěch malých strongylidů. Malí strongylidé, cyatostomy, se stali v poslední době nefrekventovanější skupinou parazitů. Podle většiny odborníků jsou v současnosti nejzávažnějšími parazity u koní. Parazitují v tlustém a slepém střevě a jejich počet se zvyšuje s věkem hostitele. U jednoho hostitele může jejich počet dosáhnout několika desítek až stovek tisíc. Cyatostomy nepatří ke zdravotně závažným parazitům, přispívají však k oslabení organizmu, ke zhoršení kondice a dnes se považují za nejčastější příčinu kolik. V mírných klimatických oblastech byl zaznamenán akutní průjmový syndrom a úhyn mladých poníků a koní na konci zimy a na jaře. Tento syndrom je spojen s masivním uvolněním hypobiotických larev ze střevní stěny. Cyatostomy se vyznačují problematickou diagnostikou a poměrně značnou šíří rezistence vůči mnoha rutinně používaným antiparazitikům.2 Langrová doporučuje různé systémy snižující infekci koní na minimální hranici. Jednak tzv. strategický kontrolní systém spočívající v podávání léčiva na počátku pastevní sezóny a pokračování v opakované aplikaci v intervalech dle skupiny účinné látky (benzimidazoly ve čtyřtýdenním intervalu, ivermektiny v osmitýdenním intervalu) anebo selektivní léčbu, která je spojena s měsíčním sledováním počtu vajíček helmintů v gramu trusu (EPG; Eggs per gram) a následnou aplikací léčiva pouze koním s určitou intenzitou infekce. Z dalších zmiňovaných metod se osvědčilo kontinuální dávkování nebo tzv. taktické léčení, tj. aplikace léčiva v době největší kumulace infekčních larev.3
Pro dehelmintaci koní se v současné době používají anthelmintika s rozdílným mechanizmem a spektrem účinku, která jsou k dispozici v různých lékových formách.
V praxi se upřednostňují širokospektrální anthelmintika, jejich nevýhodou je ale nižší účinnost na encystovaná stádia cyatostom, která se lokalizují ve stěně tlustého střeva a také možný postupný vznik rezistence.
Anthelmintická rezistence je vážným celosvětovým problémem terapie gastrointestinálních nematod, zejména cyatostom. Rezistence na benzimidazoly je prakticky ubikvitární ve většině zemí, rezistence na pyrantel se postupně zvyšuje. Zatím není hlášena rezistence cyatostom na avermektin a milbemycin.4 Vývoj rezistence Parascaris equorum k ivermektinu je již dokumentována.5 Opatření proti rozšíření rezistence vůči anthelmintikům se v první řadě soustřeďují na prevenci. Doporučené zásady, které mohou vzniku rezistence předejít anebo aspoň její nástup oddálit spočívají v dodržování plánu dehelmintace, tj. neodčervovat častěji, než je potřebné, vyhnout se poddávkování léčiva, střídat dle možnosti anthelmintika s různým mechanizmem účinku, dodržovat opatření při přesunech zvířat a pravidelně monitorovat účinnost anthelmintik. Základní zásadou účinné terapie je koprologická diagnostika, která dává obraz o výskytu druhů parazitů, tak i o intenzitě nakažení. Neúčinná terapie u koní může být způsobená mimo snížené jakosti přípravku špatnou aplikací resp. poddávkováním a výskytem rezistentních kmenů parazitů k účinku antiparazitika. Včasná diagnostika nástupu rezistence pomůže při stanovení účinné léčby. Doporučeným testem pro veterinární praxi diagnostiky anthelmintické rezistence nematod koní je test redukce počtu vajíček v trusu (FECRT; Faecal egg count reduction test).4,5
Závěr
V současné době je dostatečné zastoupení jednosložkových i vícesložkových hromadně vyráběných léčivých přípravků (HVLP) pro regulaci parazitóz koní v chovu, které je nutno používat uváženě s ohledem na možný vznik rezistence parazitů k účinným látkám v nich obsažených.
Literatura:
1. Varády M., Čorba J., Kőnigová A. Parazitózy koní z hlediska rezistence k antihelmintikám. Zborník referátov, Aktuálne parazitózy hospodárských a spoločenských zvierat. 2002;17-20.
2. Hanzlíček D. Malí strongylidé u koní a jejich terapie fenbendazolem v larvicidním režimu. Veterinářství 2001;9:398.
3. Langrová I. Jankovská I Současné systémy prevence cyatostomózy koní. Veterinářství 2001;7:298-299.
4. Kaplan R. M. Guidelines for diagnosis of anthelmintic resistance in nematodes of horses. The 20th international Conference of the World Association for the Advancement of Veterinary Parasitology, New Zealand, 2005;196.
5. Coles G. C. Guidelines for diagnosis of anthelmintic resistance in nematodes of horses. The 20th International Conference of the World Association for the Advancement of Veterinary Parasitology, New Zealand, 2005;197.
Adresa autora:
MVDr. Eva Vernerová
Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv, Brno
Hudcova 56a
621 00 Brno
