J. HNÍZDO
AA-Vet veterinární klinika, Praha
Veterinářství 2001;51:500-504
SOUHRN
Hnízdo J. Retence snášky u leguánů zelených (Iguana iguana). Veterinářství 2001;51:500-504.
Uvádí se základní informace o etiologii zadržení snášky u leguánů zelených (Iguana iguana). Dále jsou diskutovány případy řešené na našem pracovišti. Většinou se jedná o drobné, jednotlivě chované samice. Diagnosticky je nutné rozlišení folikulární stáze a postovulační retence od nekomplikované gravidity. Text se zabývá diagnostickým postupem, přes klinické vyšetření, rentgenologii, sonografii až po laboratorní diagnostiku. Léčba spočívá, dle diagnózy, nejdříve v konzervativním řešení: aplikaci vápníku, oxytocinu či vazotocinu podle uvedeného schématu. V případech folikulární stáze nebo jedinců neodpovídajících na konzervativní léčbu je možné jen chirurgické řešení, nejlépe ovariosalpingektomie.
SUMMARY
Hnízdo J. Retention of oviposition in a banded rock lizzard (Iguana iguana). Veterinářství 2001;51:500-504.
Basic information on the aetiology of the condition in lizzards is reviewed and completed with clinical experience. Diagnostic procedures must reliably distinguish between follicular stasis and post-ovulation retention on the one side and uncomplicated pregnancy on the other side. Therapy is subject to diagnosis and usually starts with conservative treatment consisting in administration of calcium and oxytocin, or vasotocin. The respective treatment scheme is included. Ovariosalpingectomy is recommended if conservative treatment is unsuccessful.
Zadržení, či přerušení snášky (dystokia, eggbinding) je celkem častým jevem, vyskytujícím se zřejmě u všech druhů plazů. Běžně se setkáváme s retencí snášky u akvatických želv, různých druhů suchozemských želv, dále u chameleonů a vzácněji u hadů.
Z veterinární praxe
V poslední době bylo na naší klinice představeno několik případů retence u jednotlivě chovaných samic leguánů zelených (Iguana iguana).
Dystokie může vzniknout na základě zadržení oplozených či neoplozených vajec nebo jejich předchozích vývojových stadií. Vaječníky obsahují velké množství oocytů. Již několik týdnů nebo dokonce měsíců před oplozením se z některých oocytů stanou folikuly. Ty se po ovulaci dostávají do vejcovodů, kde případně dochází k jejich oplození.1,2
Důvodem zadržení snášky u některých jedinců mohou být relativně nebo absolutně velká vajíčka, ale také různé deformace vajec (slepená nebo srostlá vajíčka). Mnohem častěji však dochází k přerušení či zadržení snášky kvůli různým „stresujícím faktorům“ v chovech, jako je například přítomnost agresivního samce, nedostatečný nebo chybějící substrát na vykladení (často u akvatických želv) a nevyhovující klimatické podmínky (fotoperioda, teplota, vlhkost substrátu). Také neustálé rušení zvířat majitelem, manipulace se samicí (občas se chovatel sám snaží vajíčka „vytlačit“!) ale i deformace skeletu, hlavně pánve a křížové páteře u samic, které byly v mládí postiženy osteodystrofií (rachitidou), mohou způsobit dystokii. Malformace kostry tvoří mechanickou překážku i pro vykladení vajíček normální velikosti.1,3-5
Občasným důvodem může být také deficit vápníku v potravě (snížení poměru vápníku k fosforu), nebo také narušení kalciového metabolizmu při nevhodných světelných podmínkách, či při onemocnění ledvin (renální hyperparathyroidizmus).2,5 Ne všechna tato zvířata přitom trpí klinicky osteodystrofií. Občas se setkávám se samicemi, většinou jsou to starší jedinci, které mají rentgenologicky celkem normální radioopacitu kostních tkání, přesto se dostávají, kvůli zvýšené potřebě vápníku pro kalcifikaci skořápek, do hypokalcemického stavu. Důvodem retence bývá v těchto případech atonie vejcovodů, jako následek hypokalcemie. Je nutno odlišit dystokii způsobenou nutričním, či renálním hyperparathyroidizmem, tj. klasickou osteodystrofií. Zde dochází, následkem masivní demineralizace skeletu k hyperkalcemii a ukládání vápníku v různých orgánech, mimo jiné také ve svalstvu oviduktu. Mineralizace svaloviny zabraňuje normálnímu posunu vajíček vejcovodem.1
Většina těchto faktorů může narušit snášku u leguánů zelených. Přesto mělo několik samic, které byly v poslední době u nás vyšetřeny, poněkud odlišný problém: Jednalo se zde o takzvanou preovulační retenci. V průběhu vitelogeneze dosahují folikuly až 20 mm v průměru a mohou také způsobit symptomatiku "retence snášky". V normálním případě po ovulaci folikuly putují přes fimbrie do vejcovodu (ovidukt, salpinx), kde se dále vytváří všechny další vaječné struktury. Občas, z neznámých důvodů, zůstanou tyto velké folikuly v preovulačním stadiu, v takzvané folikulární stázi.5
Jedinci, kteří byly představeni na našem pracovišti, měli vždy podobnou anamnézu: byly to mladé samice, chované od malička jednotlivě, při optimálních světelných a klimatických podmínkách. Jednalo se převážně o menší jedince. Nejmenší postižená samice měřila pouhých 26 cm (bez ocasu). Většinou jsou tato zvířata předvedena kvůli déle trvající anorexii (3-4 týdny). Zvětšený objem dutiny břišní nemusí být patrný. Samice jsou zpočátku neustále „neklidné“, putují po teráriu, hrabou v podestýlce, v pokročilém stadiu jsou spíše apatické. Velká část případů je předvedena od prosince až do března.
Klinické vyšetření
Klinické vyšetření musí vyloučit současné onemocnění jiných orgánů. Palpačně většinou zjišťujeme pouze nespecifickou náplň dutiny tělní (coelomu), občas lze pozorovat na břišní stěně vyboulení způsobené vajíčky. Diagnóza zadržení snášky je stanovena hlavně rentgenologicky, vždy z ohledem na celkový stav jedince, při vyloučení normální, nekomplikované gravidity. U chovných samic je vhodné zjistit datum poslední pozorované kopulace. Normální gravidita trvá cca (!) 8-12 týdnů, samice vždy 10-14 dní před vykladením přestává přijímat potravu. Snůška obsahuje většinou 20-40 vajec.6,12 Jsou popsané případy snůšek starších samic, obsahujících téměř 100 vajíček!7
Rentgenologicky se preovulační folikuly liší od postovulačních vajíček absencí skořápky, velikostí a téměř kulatým tvarem. Toto první rozlišení je pro další terapeutický postup poměrně důležité.
Sonografické vyšetření následuje při podezření na rupturu oviduktu či folikulu a rentgenologické náznaky výpotku uvnitř coelomu. Zde je nutno vyloučit nebezpečné zánětlivé procesy (serocoelomitis, „yolk peritonitis“),3,4 způsobené únikem žloutku do tělní dutiny, hlavně následkem prasknutí preovulačních folikulů například při pádu zvířete, nebo po neopatrné palpaci. Dle indikace provádíme transkutánní punkci a aspiraci efuze na cytologické, eventuelně i bakteriologické vyšetření (výpotek jiné etiologie). Je-li samice značně vysílená, nebo ukazuje-li náznaky současného onemocnění jiných orgánů, je nutno odebrat krev na biochemické respektive hematologické vyšetření. Biochemický screening musí být zaměřen v první řadě na renální funkci (a hydrataci) a na aktivitu jaterních enzymů. Případně se stanoví hladina glukózy v krvi. Biochemické parametry se vyhodnocují podle dostupných referenčních hodnot.4,5Bohužel referenční studie zdaleka neposkytují velký výčet druhů chovaných v zajetí. Laboratorně stanovené hodnoty jsou někdy jen čistě orientační, ale pro další diagnostický postup nezbytné. Užitečné je také stanovení hladiny kalcia, přičemž musíme zohlednit, že gravidní samice má fyziologickou hladinu vápníku v seru kolem 20 mg/dl, což je dvojnásobek hodnot negravidního zvířete.7 Znalost těchto parametrů je významná pro další postup, jak konzervativní tak chirurgický.
Terapie
Naštěstí jsou postižená zvířata většinou v dobrém až velmi dobrém fyzickém stavu. To znamená, že po stanovení diagnózy můžeme postupovat standardním způsobem: jedinci s normálním příjmem potravy (gravidita jako vedlejší nález) jsou bez léčby po 2-4 týdnech znovu vyšetřeni (dle stavu). Majitel jen obdrží instrukce, jak optimálně přizpůsobit podmínky v teráriu pro gravidní samici. V ostatních případech zahájíme ihned léčbu. V případě postovulační retence začínáme na našem pracovišti opakovanou aplikací vápníku (100 mg/kg, i. m., 2-3x po 6-10 hodinách). Pokud samice po vykladení několika vajíček opět snášku přeruší aplikujeme oxytocin (3 m. j./kg i. m. vždy hodinu po podávání kalcia). Vhodnější - ale bohužel drahé a u nás téměř nedostupné - jsou arginin- a lysin-vazotocin (0,01-0,1mg/kg).5,8 K podávání oxytocinu přistupujeme také po prvních dvou injekcích vápníku, když samice vůbec nereaguje ovipozicí a zároveň nenacházíme rentgenologické náznaky mechanické obstrukce vývodových cest a nebo pokud nemáme podezření na folikulární stázu. Podpůrně podáváme injekci roztoku glukózy (5%, 3-5 ml/100 g s. c.).
Nebezpečí aplikace oxytocinu spočívá v možnosti spazmů a následující ruptury vejcovodů, hlavně u jedinců trpících uzavřením či zúžením porodních cest (absolutně velké plody, deformace pánve atd.). Z tohoto důvodu se rozhodně nedoporučuje podávání oxytocinu majitelem! Laik může takto velmi snadno způsobit úhyn zvířete.
Je-li obstrukce porodních cest způsobena vajíčkem v blízkosti kloaky, je možné po endoskopickém vyšetření (např. otoskopem), provést opatrně punkci vajíčka a odstranit prázdnou skořápku přes kloaku.3Tento postup je možný jen v případě zadržení postovulačních vajíček se skořápkou. Rozhodně nedoporučuji perkutání punkci vajíček, kvůli nebezpečí vzniku serocoelomitidy.
Preovulační retence (folikulární stáze) se řeší jen chirurgicky: ovariektomií. Je ovšem možné, že se tato „folikulární vajíčka“ někdy vstřebají, aniž by majitel pozoroval změny v chování zvířete. Případy, které se manifestují popsanými symptomy, vyžadují ale většinou lékařský zákrok.
Postovulační vajíčka se nevstřebávají. Bohužel část takto postižených jedinců vyklade i po aplikacích kalcia a oxytocinu jen několik vajíček, neboť mají vyčerpány energetické rezervy. Proto je po 24 hodinách neúspěšné konzervativní terapie indikován chirurgický zákrok. Většinou doporučuji kompletní ovarisalpingektomii (odstranění vejcovodů a vaječníků) a to z několika důvodů: 1) Často se jedná o jednotlivě chované samice, které nejsou určeny k chovu. 2) Odstranění všech struktur, včetně vaječníků zabrání možným recidivám. Za poměrně nebezpečné považuji odstranění oviduktu bez provedení ovariektomie. Později může dojít dle mé zkušenosti k cystózním změnám na vaječníku či volné depozici vajíček v tělní dutině. 3) Vybavení intaktních vajíček při salpingotomii (to znamená bez odstranění vejcovodů a vaječníků) je spojeno s rizikem úniku žloutku do tělní dutiny, se všemi komplikacemi žloutkové serocoelomitidy. Vejcovod je - pro odstranění všech plodů - nutno otevřít na několika místech, sešívání stěny je velmi obtížné. Samice často nejsou po salpingotomii vhodné pro chovné účely a inklinují k opakovaným komplikacím. Tento problém recidivujících retencí se potvrdil nejen u pacientů na našem pracovišti, ale je také dokumentován v dostupné literatuře.7
Chirurgická intervence
Po důkladné evaluaci pacienta zahájíme přípravy na chirurgický zákrok. Samici aplikujeme hodinu před operací izotonický roztok (Ringer sol. 20 ml/kg) do podkoží, nebo intraosseárně (do stehenní kosti - jen pokud je stav pacienta vážný). Jako premedikaci aplikuji těsně před indukcí butorfanol (0,4 mg/kg) a diazepam (1 mg/kg) oboje intramuskulárně do hrudní končetiny. Tímto dosáhneme silnější analgezii a kvalitní myorelaxaci během zákroku. K indukci a většinou i k udržování anestezie postačí ketamin (60 mg/kg) případně v kombinaci s xylazinem (1 mg/kg),9 také i. m.. U větších jedinců upřednostňujeme pro delší operace inhalační anestezii halotanem (3-3,5%, non-rebreathing-systém, tok kyslíku cca 300 ml/kg/min.), po indukci ketaminem. Halotan nepoužíváme vzhledem k jeho hepatotoxicitě u zvířat se zvýšenou aktivitou jaterních enzymů. Při zákroku je vhodné udržovat tělesnou teplotu kolem 28 °C. Coelotomie je provedena za přísně sterilních podmínek paramediálním řezem. V mediální ose břišní stěny se nachází mohutné abdominální cévy, jejichž poškození je při operaci nutno zabránit.10,11Nejdříve odstraníme oba vejcovody naplněné vajíčky. Podvazujeme přitom všechny zásobující cévy vstřebatelným monofilamentním materiálem, nejlépe polydioxanonem (PDS II velikost 4/0 nebo 5/0), potom vyhledáváme vaječníky. Opatrně vypreparujeme ovaria, která se nacházejí v bezprostřední blízkosti velkých renálních cév a nadledvinek (uvnitř ligamenta) přímo kraniálně od ledvin. Pravý vaječník je situován poblíž zadní duté žíly. Toto část operace je nejobtížnější. Nesmíme porušit ani velké cévy, ani nadledvinky! Zpravidla postačí dvě ligatury pro podvázání každého z vaječníků, které následně opatrně odstraníme. V případě retence preovulačních folikulů nemusíme odstraňovat salpinx, postup je jinak podobný. Bylo již řečeno, že samotné vybavení vajec salpingotomií má spíše nevýhody než kladné vlastnosti, proto ji provádíme u nás na pracovišti výhradně na přání majitele. Pro uzavření vejcovodu preferuji polyglactin 910 (vicryl 4/0-6/0), ve dvou invertujících vrstvách.
Tenkou vrstvu svalstva uzavíráme též PDS II 3/0 až 5/0, dle velikosti zvířete, kůži sešívám evertujícími jednotlivými stehy monofilamentním nevstřebatelným materiálem, většinou ethilonem velikosti 2/0 nebo 3/0. Stehy v kůži se odstraňují nejdříve za 4 týdny. Každý pacient dostává rutinně po operaci několik dní parenterální antibiotika, například enrofloxacin (5 mg/kg i. m. jednou denně, osm dní). Určitá část případů zadržení snášky vzniká v souvislosti s infekcí urogenitálního aparátu (salpingitis). Také proto je nutná postoperační aplikace antibiotik, případně zvážit bakteriologické vyšetření a stanovení antibiogramu.
Samice se zpravidla zotaví po zákroku velmi rychle, často začínají během několika dní normálně přijímat potravu. Pokud nedojde při operaci k poškození nadledvinek je prognóza ad vitam velmi příznivá.
Závěr
Bez kvalifikovaného ošetření samice uhyne následkem vyčerpání, dehydratace a dlouhodobé anorexie. Proto je vždy nezbytné, aby se chovatelé včas obrátili na veterinárního lékaře a nepokoušeli se o „domácí léčení“.
Literatura:
1. Beynon PH. Manual of Reptiles. Gloucestershire;B. S. A. V. A., 1992:228.
2. Ippen R, Schroeder HD. Handbuch der Zootierkrankheiten, Bd. 1. Reptilien. Berlin;Akademie Verlag, 1985:431.
3. Knotek Z, další dva autoři a kol. Nemoci plazů. Brno;Č. A. V. L. M. Z., 1999:275.
4. Frye FL. Reptile Care Vol. II. Neptune City N. J.;T. H. F. Publications inc., 1991:512.
5. Mader DR. Reptile Medicine and Surgery. Philadelphia;WB Saunders, 1996:512.
6. Obst FJ, další dva autoři et al. Lexikon der Terraristik und Herpetologie. Hannover;Landbuch-Verlag, 1984:465.
7. Barten SL. Egg Laying Problems in Green Iguanas, Iguana iguana In: Bonagura JD. ed: Current Veterinary Therapy XIII, Small Animal Practice. Philadelphia;WB Saunders, 2000:1182-1185.
8. Frye FL, Williams DL. Reptilien und Amphibien, Taschenatlas fuer Diagnose und Therapie. Hannover;Schlütersche Verlg. GmbH, 1997:192.
9. Cornick-Seahorn JL. Veterinary Anestesia. Boston;Butterworth/Heinemann, 2001:318.
10. Gabrisch K, Zwart P. Krankheiten der Heimtiere. Hannover;Schlütersche Verlag. GmbH, 1995:1000.
11. Schildger B, Hafeli W. Chirurgische Therapie der Legenot bei Reptilien, Tierärztliche Praxis 1989;17:420-425.
12. Fitch HS. Reproductive Cycles in Lizards and Snakes. Kansas;Univ. Kans. Mus. Nat. Hist., 1970:247.
Adresa autora:
MVDr. Jan Hnízdo
AA-Vet veterinární klinika
Chmelová 2920, 100 00 Praha 10
http://www.aavet.cz
Kompletní text včetně obrazového materiálu naleznete ve Veterinářství 2001;51:500-504.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Dobrý den,
jaká je cena operace odstranění vejcevodů a vaječníků u leguána zeleného?
Děkuji
S pozdravem
Jaroslav Ždánský