Cook C. L., Singer R. S., Jang S. S., Hirsh D. C. Enrofloxacin resistance in Escherichia coli isolated from dogs with urinary tract infections. JAVMA 2002;220:190-192.
Enrofloxacin je fluorochinolonové antibiotikum se širokým spektrem účinnosti proti mnoha gramnegativním a grampozitivním bakteriím, které bývají vykultivovány při infekcích močového aparátu psů (UTI). Fluorochinolony inhibují replikaci té části bakteriální DNA, která kóduje DNA gyrázu.
Primárním mechanismem bakteriální rezistence na fluorochinolová antibiotika je u E. coli chromozomální mutace genu, který kóduje jednu část DNA gyrázy. Tato specifická mutace je příčinou neschopnosti fluorochinolonů vázat se na tento gen, a tak inhibovat kódování DNA gyrázy. Stejným způsobem se chovají také mutace na jiných místech bakteriální DNA.
Koncem roku 1996 se objevilo větší množství případů UTI u psů, u kterých byly zjištěny kmeny E. coli rezistentní na enrofloxacin. Studie byla zpracována s využitím gelové elektroforézy (GE), která umožnila zhodnotit heterogenitu kmenů E. coli rezistentních na enrofloxacin v případech UTI u psů a porovnat nálezy u pacientů s případy dokumentovanými na ostatních klinických pracovištích v Kalifornii.
Bylo shromážděno celkem 43 kmenů E. coli od psů s UTI a jinými onemocněními. Z těchto 43 kmenů bylo 23 rezistentních na enrofloxacin a 20 bylo citlivých. Navíc bylo shromážděno 13 dalších kmenů z ostatních klinických pracovišť, aby se zjistilo, zda se jedná o obecně vzrůstající trend rezistence uropatogeních kmenů E. coli na enrofloxacin, nebo jde o problém omezený na pracoviště, kde byla studie prováděna.
U všech získaných kmenů byla provedena citlivost na antibiotika standardními a uznávanými metodami a kmeny byly zařazeny do třech kategorií podle citlivosti: citlivý, středně citlivý, rezistentní. V rámci provádění gelové elektroforézy bylo postupováno v souladu s pokyny výrobce. Na závěr studie byl porovnáván vztah mezi používáním enrofloxacinu na pracovišti autorů a zjištěnou rezistencí na něj.
Analýza elektroforetických nálezů potvrdila, že charakter DNA byl u 16 z 36 rezistentních kmenů podobný (více než 90% podobnost). Čtyři z nich však pocházely z jiných pracovišť. Kromě několika málo kmenů, které měly podobný charakter DNA, bylo dvacet zbývajících kmenů o něco heterogennějších. Všechny kmeny citlivé na enrofloxacin měly různou strukturu DNA.
Všech 56 kmenů bylo testováno na citlivost k amoxicilinu, chloramfenikolu, enrofloxacinu, tetracyklinu, trimetoprimu-sulfametoxazolu, cefalexinu a ampicilinu. Mnoho z těchto kmenů bylo citlivých na více než jedno antibiotikum. U genotypicky podobných kmenů byla rezistence zaznamenána na více než jedno antibiotikum. Nejmenší podíl rezistence byl zjištěn u amoxycilin-klavulanátu, čili citlivost kmenů E. coli byla obecně na toto antibiotikum nejvyšší.
Vletech 1994 - 1996 nebyl zjištěn signifikantní nárůst kmenů E. coli rezistentních na enrofloxacin. Ten byl zaznamenán u psů s UTI až mezi lety 1996 a 1997. Nárůst rezistentních kmenů v roce 1997 následoval až po zintenzivnění používání enrofloxacinu v roce 1996.
Vznik bakteriální rezistence je dáván do souvislosti se zvýšeným používáním antibiotik. Celkové množství enrofloxacinu spotřebovaného na pracovišti autorů se v období 1994 až 1998 téměř zdvojnásobilo s nejvyšším nárůstem spotřeby mezi roky 1995 a 1996. Signifikatní nárůst kmenů E. coli rezistentních na enrofloxacin izolovaných z moči psů s UTI byl v roce 1997. Pokud také na ostatních klinikách došlo ke zvýšené spotřebě enrofloxacinu, je možné, že toto zvýšení souvisí s nárůstem kmenů E. coli rezistentních na enrofloxacin.
U kmenů rezistentních na enrofloxacin byla souběžně zjištěna také rezistence na alespoň tři další antibiotika, která se běžně používají k léčbě UTI. Monitoring používání antibiotik a sledování typu rezistence může posloužit jako časný indikátor změn v citlivosti na antibiotika u jednotlivých kmenů bakterií. Na základě molekulární charakteristiky E.coli lze vyslovit domněnku, že k rozšíření kmenu E. coli rezistentního na enrofloxacin pravděpodobně nedošlo pouze z jednoho izolovaného kmenu. Systém sledování trendů ve vývinu rezistence a mapování genotypu specifických kmenů zlepšil možnosti monitoringu této problematiky.
MVDr. Martin Grym
