Diabetická ketoacidóza (DKA) představuje komplikovanou formu diabetes mellitus (DM), která vyžaduje intenzivní péči a monitoring. Cílem této studie bylo zjistit specifické rizikové faktory pro vznik DKA u koček a identifikovat ukazatele, které by mohly predikovat vývoj u takových pacientů.
Pro účely této studie byly prozkoumány záznamy velké skupiny koček s diabetickou ketoacidózou, které se srovnávaly se záznamy koček s nekomplikovaným DM a skupinou nediabetických koček.
Do skupiny koček s DKA byly zařazeny kočky s klinickými příznaky typickými pro DM (polyurie, polydipsie, polyfágie nebo hubnutí) a perzistentní hyperglykemií (> 13,9 mmol/l) a glykosurií. Dalším kritériem bylo pH venózní krve nižší než 7,35 a ketonurie nebo ketóza. Ve skupině diabetických koček bez komplikací byly kočky bez acidózy a ketonurie nebo ketózy. Tato skupina sloužila pro porovnání klinických příznaků a hmotnosti. Do třetí skupiny byly zařazeny všechny kočky vyšetřené na stejném pracovišti ve sledovaném období, které neměly diabetes mellitus nebo diabetickou ketoacidózu.
Kočky s DKA byly léčeny pomocí kontinuální infuze krátkodobě působícího inzulinu (v dávce 1,1 nebo 2,2 U/kg/den přidaných do 240 ml fyziologického roztoku – podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře). Rychlost podání infuze se řídila hladinou glukózy v krvi.
Z prvního vyšetření byly zaznamenány tyto parametry: hladina draslíku, fosforu a hořčíku a pH krve. Současně byla zjištěna doba od prvního vyšetření až po subkutánní aplikaci inzulinu, délka hospitalizace a přežití. Špatný výsledek byl definován jako smrt, ať už spontánní nebo v důsledku eutanazie. Dobrý výsledek pak znamenal propuštění kočky z hospitalizace.
Do skupiny koček s DKA bylo zařazeno celkem 93 koček, ve skupině diabetických koček bez DKA bylo 682 koček a skupinu nediabetických koček tvořilo 16 926 pacientů. Nejčastějším plemenem v DKA skupině byla krátkosrstá kočka domácí.
Z 93 koček s DKA bylo 47 pacientů diagnostikováno současně s diagnózou diabetes mellitus, 46 koček již bylo pro DM léčeno dříve. U těchto koček byl medián doby od diagnózy DM po zjištění DKA 1 týden (rozmezí 0,1-378 týdnů). Nejčastějším klinickým příznakem byla apatie (90 %), inapetence (73 %), hubnutí (56 %), polyurie/polydipsie (52 %), zvracení (48 %), průjem (12 %) a polyfágie (6 %).
Na základě klinického vyšetření byla u 88 % pacientů s DKA zjištěna dehydratace, u 59 % koček byla subjektivně popisována podváha, u 15 % normální hmotnost, u 23 % nadváha a u 3 % obezita. U 62 % byly zaznamenány neurologické abnormality. Pouze u 6 % byl zjištěn plantigrádní postoj.
U 58 % koček byla při prvotním vyšetření nalezena hypokalemie, minimálně jednou během hospitalizace se však objevila u 97 % pacientů s DKA. Hypofosfatemie se při prvním vyšetření objevila u 33 % pacientů, během hospitalizace se vyskytla u 45 % pacientů. Hypomagnezemie byla při prvním vyšetření zjištěna u 14 % koček, během hospitalizace pak u 76 %. Medián venózního pH krve byl 7,193 (rozmezí 6,941–7,349), u 66 % koček došlo během hospitalizace ještě k dalšímu poklesu. Kultivace moči byla provedena u 73 koček, u 14 % z nich byla pozitivní. Nejčastěji byla zjištěna E. coli.
U koček s DKA byly současně zjištěny další komorbidity: akutní pankreatitida (34 %), lipidóza jater (13 %) a chronické onemocnění ledvin (12 %). Z celkového počtu 93 koček byla u 51 z nich diagnostikována akutní pankreatitida, lipidóza jater, chronické onemocnění ledvin nebo infekce močového traktu. U některých koček bylo současně zjištěno víc souběžných onemocnění.
Terapie byla poskytnuta 96 % koček, čtyři kočky byly utraceny již na základě diagnózy DKA. Z hospitalizace bylo propuštěno 61 % koček, medián délky hospitalizace byl 6,5 dne (rozmezí 1-15 dní), medián doby od diagnostiky po aplikaci dlouhodobě působícího inzulinu byl 82 hodin (rozmezí 6-260 hodin).
U 11 koček ze 36 uhynulých/utracených koček byla provedena pitva. U všech 11 koček byly zjištěny změny na slinivce břišní a zahrnovaly nodulární hyperplazii, amyloidózu pankreatických ostrůvků, nekrózu peripankreatického tuku, vakuolizaci pankreatických ostrůvků, akutní pankreatitidu a lymfocytární intersticiální pankreatitidu. U všech 11 koček byly také zaznamenány histopatologické změny na ledvinách. Jednalo se o tubulointersticiální nefritidu, intersticiální nefritidu a tubulární nekrózu.
Kočky, u kterých byla diagnostikována diabetická ketoacidóza, byly statisticky významně mladší ve srovnání s diabetickými kočkami bez DKA (9,4 roku vs. 11,6 roku), častěji byly postiženy kočky siamské. Horší vývoj byl spojen s vyšší hladinou kreatininu, močoviny, hořčíku a bilirubinu v krvi při prvotním vyšetření. Kočky léčené vyšší dávkou krátkodobě působícího inzulinu měly vyhlídky lepší ve srovnání s kočkami léčených nižší dávkou.*
COOPER, R.L., DROBATZ, K.J., LENNON, E.M., HESS, R.S. Retrospective evaluation of risk factors and outcome predictors in cats with diabetic ketoacidosis (1997-2007): 93 cases. J Vet Emerg Crit Care 2015;25:263-272.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová-Kovaříková
