Hypertyreóza postihuje až 10 % geriatrických koček a je spojena se zvýšenou mortalitou a negativním vlivem na různé orgánové systémy. Předpokládá se multifaktoriální etiopatogeneze, nicméně mechanismus není přesně popsán.
Změny, ke kterým u koček dochází, jsou histopatologicky a funkčně podobné toxické nodózní strumě vyskytující se u lidí. Jsou zmiňovány faktory, které omezují dostupnost thyroidních hormonů a následně vedou k chronické stimulaci štítné žlázy tyrotropinem (TSH). K obdobným pochodům může docházet i u koček.
Epidemiologické studie odhalily snížené riziko vzniku hypertyreózy u siamských, himalájských a barmských koček. Charakteristické colorpoint zbarvení těchto plemen vychází z mutace v genu tyrozinázy, které omezuje přeměnu aminokyseliny tyrosinu na pigment melanin na povrchu celého těla s výjimkou chladnějších akrálních částí. Tyrosin není pouze prekurzorem melaninu, ale je také esenciálním prekurzorem thyroidních hormonů. Hypotézou tedy je, že snížené riziko vzniku hypertyreózy u plemen se zbarvením colorpoint může souviset s mutací tyrozinázového genu, což vede k větší dostupnosti tyrosinu pro syntézu thyroidních hormonů. Ve zmiňované studii byly měřeny koncentrace tyrosinu u relativně malého počtu koček a nebyl zjištěn žádný rozdíl mezi kočkami hypertyreózními a eutyreózními, nebo mezi zvířaty silně a málo pigmentovanými. Podle autorů měla tato práce malou sílu a tak jsou potřeba další studie, které by hypotézu potvrdily nebo vyvrátily.
Ukázalo se, že doporučované množství tyrosinu v komerčních dietách pro kočky není dostatečné k tomu, aby udrželo tmavé zbarvení srsti u černých koček. Publikované nutriční požadavky pro tyrosin nebyly v minulosti odlišeny od požadavků na fenylalanin. Koncentrace melaninu v srsti koček pozitivně korelovala s plazmatickou koncentrací tyrosinu, i když byly koncentrace fenylalaninu dostatečné pro zajištění růstu. Tento nález je v rozporu s výsledky studií u lidí, které ukázaly, že intracelulární přeměna fenylalaninu na tyrosin je zdrojem většiny L-tyrosinu pro tvorbu melaninu. Pokud je množství tyrosinu v dietě omezené, pak může být stupeň pigmentace srsti ovlivněn relativní dostupností tyrosinu a může se pak objevit souvislost mezi barvou srsti a rizikem pro vznik hypertyreózy. Také délka srsti může souviset s rizikem pro hypertyreózu, pokud ovlivní požadavky na pigment a relativní dostupnost tyrosinu. Vztah mezi dostupností tyrosinu a hypertyreózou může vést k dalšímu výzkumu a případnému způsobu prevence pomocí suplementace tyrosinu a možné revizi nutričních požadavků koček a složení komerčního krmiva.
Cílem této práce tak bylo zjistit souvislost mezi fenotypem srsti a hypertyreózou koček. Bylo sledováno plemeno, barva a délka srsti jako možné rizikové faktory. Na základě domněnky, že barva srsti odráží koncentraci melaninu a stupeň pigmentace může ovlivnit relativní dostupnost tyrosinu pro produkci thyroidních hormonů, byla vyslovena hypotéza, že u světlejších (méně pigmentovaných) koček, koček se zbarvením colorpoint nebo bílých koček existuje nižší riziko pro vznik hypertyreózy ve srovnání s kočkami tmavšími a také že kočky s krátkou srstí mají nižší riziko vzniku hypertyreózy než kočky dlouhosrsté.
Pro účely této studie byla dostupná data od 4705 koček ve věku 10 let starších. U 975 z nich byla diagnostikována hypertyreóza (prevalence 20,7 % u koček starších 10 let). Většinou se jednalo o nečistokrevné kočky (83 %), čistokrevných koček bylo 14,9 % a 1,3 % tvořili kříženci siamských koček. Medián věku byl 13 let, v souboru bylo 47,8 % samic a 94,4 % všech zvířat bylo kastrovaných.
Snížené riziko pro vznik hypertyreózy bylo zjištěno u barmských, tonkinských, perských, siamských, habešských a britských krátkosrstých koček a kříženců čistokrevných plemen ve srovnání s domácími krátkosrstými kočkami. Domácí dlouhosrsté kočky vykazovaly vyšší riziko pro vznik hypertyreózy ve srovnání s domácími krátkosrstými. Vyšší riziko bylo také zjištěno u koček ve srovnání s kocoury a u kastrovaných jedinců oproti nekastrovaným. Vyšší riziko bylo také zaznamenáno u koček ve věku 11-17 let, ale ne už u koček ve věku 18 let a starších.
V této studii byla doplněna další tři plemena koček se sníženým rizikem pro vznik hypertyreózy a bylo zjištěno vyšší riziko u dlouhosrstých koček. V této epidemiologické studii byly sice identifikovány rizikové faktory, ale nebyl objasněn mechanismus vzniku onemocnění. Stále platí, že vyšetření činnosti štítné žlázy by se mělo dělat u všech koček, kde má ošetřující lékař podezření na hypertyreózu, bez ohledu na plemeno nebo barvu srsti.
CROSSLEY, V.J., DEBNATH, A., CHANG, Y.M., et al. Breed, coat color, and hair length as risk factors for hyperthyroidism in cats. J Vet Intern Med 2017;31:1028-1034.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Kovaříková, Ph.D.
