VFU Brno, 17. 5.
V pavilonu klinik malých zvířat na VFU proběhl dne 17. 5. seminář zaměřený na neonatální péči koťat a osiřelých koťat a dospělých i stárnoucích koček. Hlavního přednášejícího, S. Thompsona, DVM, DABVP (Canine/ Feline) z Purdue University School of Vet Med, West Lafayette, USA) uvedli prof. A. Nečas, CSc. a prof. MVDr. Z. Knotek, CSc.
Námětem první přednášky byla péče o novorozená a osiřelá koťata. Udržení termoregulace, výživa a správný chov jsou pro koťata do tří měsíců věku rozhodující, přesto bývají chovateli, zaměstnanci útulků a nemocničním personálem podceněny. Váha kotěte by se měla koncem prvního týdne zdvojnásobit. Koťata by neměla být krmena když jejich tělesná teplota klesne pod 35 0C, vzniká nebezpečí ileu. Pokud jsou indikována antibiotika, aplikujeme je podle výsledků kultivace a citlivosti. Většina koček porodí bez komplikací, příznaky blížícího se porodu se manifestují nervozitou a bolestivostí, 24 hod. před porodem přestanou přijímat krmivo. Koťata se obvykle rodí hlavou napřed, porod trvá deset minut. Pupeční šňůru ligujeme 1 – 2 cm od abdominální stěny. Placentu kočka sežere.
Po porodu zůstává kočka první týden s kotětem, až druhý týden je na několik hodin opouští. Ve věku tří týdnů si kotě začíná hrát a zkoumá okolí, kočka ho učí vyměšovat mimo pelíšek. Ve věku čtyř týdnů začíná kotě přijímat pevnou potravu kašovité konzistence a mezi šesti až osmi týdny může být odstaveno.
Syndrom chřadnutí koťat se projevuje úbytkem váhy, poklesem teploty, inapetencí, kulháním, hypoglykémií, nepřetržitým mňoukáním, nedostatečným nebo chybějícím sacím reflexem, separací, skleslostí při uchopení, kotě je edematózní, při dehydrataci pozorujeme zvrásnění. Příčinou tohoto syndromu může být u matky dystokia, hypoxie, kanibalismus, mastitida, trauma a nedostatečná péče. Z kongenitálních vad se na tomto syndromu může podílet rozštěp patra, atresia ani a diafragmatická hernie. Další příčiny mohou být povahy infekční (zejm. herpesvirus, calicivirus a parvovirus/panleukopenie), parazitární a imunitní. Terapie je zaměřena na udržení termoregulace, hydrataci, výživu, přísun oxidu, podávání ATB (Amoxicillin, Clavamox, Cephalosporin, Baytril do čtyř měsíců stáří je kontraindikován) a probiotik a udržení správné vlhkosti prostředí (55 – 75 %).
Neonatální izoerytrolýza postihuje koťata, která mají odlišnou krevní skupinu od matky, kolostrum obsahuje protilátky proti červeným krvinkám kotěte. Klinické příznaky zahrnují hemolytickou anémii, hemoglobinurii a icterus.
V další přednášce autor navrhuje upozornit majitele na rizika anestezie spojená s kastrací, na cenu kastrace a na sledování pacienta po zákroku. U mladých koček je důležité zkontrolovat, zda jim ještě nepřebývají mléčné zuby. Běžné abnormality zahrnují malokluze, zlomené korunky, křivé nebo stěsnané zuby, chybějící nebo nadpočetné zuby. V předchozích letech byla prováděna preventivní kontrola zubů v šesti letech, protože od sedmi let začínají kočky stárnout, přibližují se věku seniora. Tato kontrola je prevencí gingivitidy, následné paradentózy a extrakce zubu(ů), obvykle ve věku sedmi až osmi let. Majitel ušetří za nákladné vyšetření, terapii, extrakci zubů a podávání antibiotik. Protože jsme extrakci zubů u psů prováděli nejčastěji ve věku šesti let, kontrolujeme nyní již zuby tříletých psů a čtyřletých koček. Kontroly zubů provádíme ve dvouletých intervalech, některá zvířata vyžadují prevenci každý rok. S postupujícím věkem se zvyšuje riziko anestezie při zákroku a zhoršuje se zrak.
U čtyřletých koček začínáme s metabolickými testy, provádíme analýzu moče. Ve věku šesti až sedmi let testujeme funkci jater (ALT, AlkPhos, GGT) a ledvin (kreatinin), včetně hladiny glukózy. Mezi osmým a devátým rokem se kočky podrobují rozsáhlejšímu biochemickému vyšetření. U pacientů do desíti let nepatří rtg hrudníku k rutinnímu vyšetření před anestezií, pokud pacient nemá potíže (srdeční šelesty). Vzhledem k dramatickému kolísání a nízké incidenci primární hypertenze neměříme u seniorů TK, na rozdíl od pacientů s hypertyreoidismem, renální insuficiencí, srdečním onemocněním a diabetes mellitus. Autor podal přehled infekčních onemocnění, zmínil genetický skrínink (hypertrofická kardiomyopatie u mainských mývalích) a problémy geriatrických pacientů (u starších psů bylo v r. 1999 nejčastější příčinou uhynu onemocnění ledvin, zvýšený výskyt rakoviny souvisí s prodlužujícím se věkem koček a psů, autor preferuje při konzultaci s majitelem pojem kožní masa před neoplazma nebo tumor, i když metastázy u koček tvoří až 90 % nádorů.
Kočky venkovní nebo s možností výběhu trpí často ušním svrabem (suchý, drolivý výtok, při vyšetření intenzivně svědí). Pokud není lokální terapie efektivní (nebo identifikujeme roztoče), podáváme Ivermectin nebo Selamectin, a to všem kočkám v domácnosti. Atopické kočky trpí sezónním pruritem po druhém roce života, recenze chorobopisu pomáhá identifikaci tohoto trendu. Terapie spočívá v podávání antihistaminika Chlorpheniramu, u vážnějších případů jsou možné kortikosteroidy. Kočky s eozinofilním komplexem granulomu autor rutinně léčí DepoMedrolem. Při neléčeném chronickém onemocnění uší dochází k ceruminózní glandulární hyperplazii (laserová terapie).
Ve své poslední prezentaci se autor zabýval hypertyreoidismem a renální insuficiencí, které jsou běžným onemocněním starších koček a často se vyskytují současně. Hypertyreoidismus zvyšuje glomerulární filtraci (GFR), renální plazmatický průtok, renální resorpci a sekreci zdravých i oslabených ledvin. Klinicky i biochemicky může být selhání ledvin maskováno jak tyroidním tak i renálním onemocněním, kdy je renální perfuze zvýšena v důsledku hypertyroidismu. Methimazol je počátečním lékem volby hypertyroidních koček. V případě kdy tato terapie renální insuficienci zhorší, přistoupíme k tyreoektomii nebo léčbě radioaktivním jódem. Pokud zjistíme azotémii nebo pozorujeme klinické příznaky selhání ledvin, terapii Methimazolem modifikujeme, abychom minimalizovali kontrolu obou onemocnění.
