Ve skupinovém chovu prasnic je nutné zabránit ztrátám vzniklým v důsledku vzájemných bojů ve skupině.
Doba a místo, kde dochází k seskupování prasnic má rozhodující význam z hlediska předcházení škodám způsobeným vzájemnými boji o jejich hierarchické postavení.
Skupinové ustájení březích prasnic od 29. dne březosti do 7. dne před očekávaným termínem porodu závazně předepisuje směrnice EU 2001/88/EG všem podnikům. Pro novostavby a adaptované budovy platí tento zákon od 1.1. 2003, pro všechny ostatní stáje v zemích EU vstoupí v platnost až 1. ledna 2013.
Chov prasnic ve skupinách nevyvolává bezdůvodně obavy, že dojde k poklesu jejich užitkovosti, poškození dobrého zdravotního stavu, zvýšení podílu prasnic s problémy s nástupem říje a nižšímu počtu živě narozených selat v jednotlivých vrzích.
Příčinou problémů jsou vzájemné boje o postavení ve skupinách. Tomuto nepříjemnému jevu není možné zabránit ani pomocí různých sprejů, pomocí vybavení kotců různými hračkami, neosvědčila se ani aplikace uklidňujících prostředků ani opatření jako je umývání prasnic mýdlem, seskupování prasnic ve tmě nebo jiné způsoby. Boje o hierarchické postavení ve skupině jsou totiž biologicky zcela normální a poté, co dojde k vytvoření hierarchického žebříčku, další boje ustávají.
Vzájemné rozmíšky mezi prasnicemi se tedy musejí odbýt v takovém časovém okamžiku a na takovém místě, aby se minimalizovalo možné poškození prasnic nebo embryí. Až do skočení druhého týdne březosti plavou embrya volně v děložním sekretu a teprve poté dochází k postupnému zahnízdění do děložní sliznice. Díky vzájemným bojům, odehrávajícím se v průběhu prvních 4 týdnů březosti může dojít k odumření 20 až 30 % embryí. Alternativou je také přerušení březosti s následnou absencí říje.
Přesný výběr termínu tvorby skupin prasnic
- Nejvhodnější termín pro sestavení skupiny je bezprostředně po odstavení selat od prasnice. Zvířata nejsou ještě březí a proto vzájemné boje nemohou způsobit žádné škody v této oblasti.
- Další vhodným termínem k tvorbě skupin je – v EU určený – počátek 5. týdne březosti. Embrya se již zahnízdila v děložní sliznici, takže stres z nových podmínek ve vytvořené skupině nepůsobí dramaticky ani na zárodky ani na jejich matky. Pozdější termín tvorby skupin by byl vzhledem k tomuto aspektu hodnocen ještě příznivěji, ale od 1.ledna 2013 již nebude povolen.
- Principiálně možné je seskupování prasnic se selaty od 10. dne po porodu, tato metoda může být realizována na biofarmách, ale ne v konvenčních podnicích, protože v těchto podnicích nejsou takové konstrukce stáje a pracovně ekonomické dané skutečnosti zpravidla povoleny.
- Tvorba skupin prasnic bezprostředně po inseminaci a odeznění příznaků říje by měla přijít v úvahu pouze tehdy, když jsou prasnice seskupovány do skupin bezprostředně po odstavu selat a proto se navzájem znají. Jinak by mohlo dojít při výskytu vzájemných bojů v tomto období k ovlivnění březosti prasnic.
Tři metody tvorby skupin prasnic
V průběhu uplynulých let byla provedena řada rozsáhlých testování nejrůznějších alternativ sestavování skupin prasnic. V podstatě přicházejí v úvahu 3 metody:
- použití tzv. arény,
- využití stimulačního kotce,
- seskupování v připouštěcí stáji.
Velká nabídka životního prostoru pro prasnice v aréně
V případě arény se jedná o velký kotec, který je vytvořen pokud možno na zpevněné ploše mezi dvěma stájemi a je spolehlivě oplocen proti možnému kontaktu s divokými prasaty. Zpevněnou podlahu je nutné čistit a dezinfikovat. Pokud by se tyto úkony neprováděly, vzniklo by riziko průniku parazitů nebo jejich vývojových stádií (např. vajíček škrkavek).
V aréně, ve které je na jedno zvíře vyčleněna plocha o rozměrech cca 6 m2 jsou prasnice umístěny maximálně na dobu 2 až 3 dnů po odstavu selat. Zde si prasnice odbudou hierarchické boje, prasnice stojící na hierarchickém žebříčku nízko mohou díky velké ploše udržovat od výše postavených členek skupiny určitou vzdálenost.
Pro využití arény také v zimním období je nutné zřídit tepelně izolovaný prostor pro odpočinek (výška cca 1,20 až 1,50 cm) se dvěma východy bez slepých uliček, aby měly prasnice možnost úniku. Výška tohoto prostoru je tak malá proto, aby se v zimním období minimalizovaly tepelné ztráty. Prasnice dokáží tento prostor vyhřát vlastní produkcí tepla. Kromě toho je pro 1 prasnici potřeba kalkulovat s plochou cca 1 m2 (2 m délka a 50 cm šíře), protože tuto plochu jsou prasnice schopné udržet v čistotě.
Ochranu před slunečním zářením (nebezpečí slunečního úpalu hrozí především prasatům s bílou kůží!) může poskytnout jednoduchá sluneční clona. Během krátkého pobytu v aréně může být zvířatům předloženo na zem krmivo. Čepové napáječky by měly být instalovány na stěnách stáje nebo poblíž odpočinkového prostoru tak, aby nedocházelo k jejich zamrznutí. Přednosti arény jsou:
- tvorba skupin probíhá relativně bez stresu (díky velké ploše a vzdálenostem mezi jednotlivými zvířaty),
- intenzívní pohyb, světlo a vzduch podporují nástup říje.
Nevýhody jsou:
- riziko nakažení prasečím morem v ohrožených oblastech,
- nebezpečí nákazy salmonelami prostřednictvím ptačího trusu,
- velká potřeba plochy při využití ve stáji.
Ve stimulačním kotci zůstávají prasnice pouze krátký čas
Ve stimulačním kotci, který se zřizuje ve stáji, je třeba počítat na jednu prasnici s plochou cca 3 m2. Postranní stěny mohou být zřízeny velmi jednoduše, např. ze stabilních laťek. Krmení se provádí ad libitum z jednoduchých krmných automatů, přičemž jedno krmné místo zcela postačuje minimálně pro 8 prasnic. Výzkumy prokázaly, že zvířata s nízkým postavením ve skupině díky těmto podmínkám mají stejné šance přijmout krmivo jako jejich kolegyně s vysokým postavením na pomyslném hierarchickém žebříčku.
Stimulační kotec může být umístěn z důvodu úspory finančních prostředků v tepelně neizolovaném prostoru (venkovní stáj). Nevýhodou je, že tento kotec může být využíván
pro každou skupinu prasnic pouze jeden a půl nebo 2 dny, např. od čtvrtka do soboty. Změna klimatu z teplého podestýlaného porodního boxu do venkovní stáje má stimulující vliv na nástup říje.
Podlaha v tomto kotci musí být neklouzavá a příjemná pro pohyb prasnic, podestýlání je možné. Mohou zde být také instalovány perforované podlahy, ale ne ve venkovní stáji. Kvalitě roštových podlah je třeba věnovat zvýšenou pozornost, aby nevznikala žádná zranění při pohybově náročných vzájemných potyčkách prasnic. Maximální šířka meziroštových mezer může být 17 mm. Ostré okraje hran betonových roštů je nutné před prvním ustájením zvířat obrousit, aby se předešlo vzniku možných zranění.
Pro a proti u jednotlivých termínů tvorby skupin prasnic
Prasnice je nutné bezprostředně po odstavu buď ve středu odpoledne nebo ve čtvrtek ráno přemístit do stimulačního kotce. Po dvou dnech jsou z 90 % dokončeny vzájemné boje o hierarchické postavení ve skupině. V sobotu je možné již prasnice přemístit do připouštěcí stáje. Poté se musí chovatel rozhodnout, kdy umístí prasnice do skupin – zda bezprostředně po skončení inseminace nebo nejpozději 29. den březosti.
Při vytvoření skupiny ihned po odeznění příznaků říje se prasnice navzájem znají a počet nových bojů zůstává na nízké úrovni. Ale v této skupině je obtížněji proveditelná kontrola říje.
Pokud prasnice zůstávají 4 týdny po první skupinové fázi v individuálních stáních, po 28 dnech v souhlasu se směrnicí EU dochází k obnovení bojů , protože prasnice již stanovené pořadí většinou zapomněly. Kontrola říje je v tomto případě již provedena. Prokazatelně březí prasnice jsou umístěny do stáje pro březí prasnice a jejich embrya jsou již relativně pevně uchycena v děloze.
Připouštěcí stáj: pouze během připouštění v individuálních boxech
Některé podniky praktikují skupinový chov prasnic jalových a březích prasnic od okamžiku odstavu až jeden týden před následujícím porodem. Pouze během připouštění jsou prasnice ustájeny individuálně. To má tu výhodu, že prasnice jsou odloučeny krátkodobě a pamatují si ještě svoje hierarchické postavení, když se po připuštění opět společně shledají. Odlišují se dva typy připouštěcích stání: samopoutací připouštěcí stání a stání se sklopným poutáním vybaveným krmným zařízením (tzv. kombifeeder).
U samopoutacího stání jsou prasnice fixovány samostatně. Pomocí páky mohou být všechna stání opět otevřena. Při výběru tohoto typu stání je třeba zohlednit dobrou přístupnost prasnic při inseminaci – technik samopoutací zařízení nemůže porušit. Především prasnice stojící nízko na pomyslném žebříčku velmi rády vyhledávají v těchto stáních ochranu před napadajícími silnými prasnicemi a neopouštějí je. Až jedna třetina zvířat ze skupiny zůstává ve stáních.
Kombifeeder jsou stání s integrovanými zadními připouštěcími dvířky. 5 až 6 vedle sebe umístěných stání je možné společně otevřít nebo zavřít. Blokování nemohou uvést v činnost sama zvířata. Kombifeeder představuje kombinaci stimulačního kotce, připouštěcího centra a stáje pro březí prasnice. Při ustájení ve dvou řadách vzniká zároveň místo pro výběh. Kombifeedery jsou uzavírány pouze po dobu dvou dnů, kdy probíhá říje a připouštění. Po zbývající čas jsou neustále otevřeny. Díky integrovaným připouštěcím dvířkům je možný velmi dobrý přístup k prasnicím, zejména s ohledem na inseminaci, ale je také velmi vhodný ke kontrole březosti, vakcinaci nebo odběru krevních vzorků.
Výzkum skupinového chovu prasnic bude nadále pokračovat
Vlastní výzkumy prokázaly, že prasnice stojící na pomyslném hierarchickém žebříčku ve skupině velmi nízko, mohou utrpět újmu oproti výše postaveným členkám skupiny. Podíl zvířat bez říje byl u subdominantních prasnic vyšší o cca 8 % a průměrná velikost vrhu živě narozených selat byla o 0,3 nižší v porovnání s dominantními prasnicemi. Proto je nutné, aby proběhly další výzkumy, které by poskytly metody šetrné k prasnicím při tvorbě skupin a omezily škodlivý vliv na jejich zdravotní stav a plodnost. Není ještě zcela objasněno, zda se negativní vlivy vyskytují ve stejné míře v malých i ve velkých skupinách nebo zda jsou rozdíly také mezi stabilními a proměnlivými skupinami.
