Invazivní karcinom přechodného epitelu je nejčastějším typem nádoru močového měchýře u psa.
Chirurgické řešení je spíše nevhodné, vzhledem k časté lokalizaci v oblasti trigona, a také z důvodu výskytu metastáz, které jsou patrné ve 20 % případů v době stanovení diagnózy a v 50 % případů v době eutanazie. Většina psů je léčena pomocí chemoterapie, inhibitorů cyklooxygenázy (COX), nebo jejich kombinací. Nejčastěji se používá kombinace mitoxantronu a piroxicamu. Cisplatina s piroxicamem má větší efekt (remise až u 71 % pacientů), ale není doporučována vzhledem k časté toxicitě ledvin, zapříčiněné přímým toxickým působením na renální tubuly a sníženou renální efuzí spojenou s inhibicí COX, především COX-1. Protinádorový efekt je zprostředkován, alespoň z části, inhibicí aktivity enzymů COX. U COX-2 inhibitorů se předpokládá menší riziko toxicity, pokud je podáván v kombinaci s cisplatinou.
Studie potvrdila, že COX-2 inhibitory mohou signifikantně zvyšovat aktivitu cisplatiny u psů s TCC, obdobně jako je tomu u COX neselektivních inhibitorů. Kombinace cisplatiny/firocoxibu zajistila remisi u 57 % psů a stabilní stav (stable disease) u 20 % jedinců. Délka období bez další progrese byla signifikantně delší u pacientů s kombinovanou terapií cisplatina/firocoxib (medián 186 dnů) než u pacientů s monoterapií cisplatinou (medián 87 dnů). Ačkoliv celková doba přežití se signifikantně nelišila ani u jedné z kontrolovaných skupin, u psů, kteří byli léčeni nejprve monoterapií cisplatinou a poté monoterapií firocoxibem byl medián 338 dnů, zatímco při kombinované terapii 179 dnů, což je velmi zajímavý výsledek. Také studie s jiným COX inhibitorem došla k podobnému závěru. Předpokládá se, že tím, že jsou léky podávány postupně, nemůže se současně vyvinout rezistence, stejně jako je sníženo riziku toxicity.
V této studii byl zároveň prokázán protinádorový efekt firocoxibu jako samostatného medikamentu v terapii TCC. Parciální remise byla dosažena u 20 % a stabilní stav u 33 % psů, jímž byl firocoxib podáván. Tyto výsledky jsou srovnatelné se studiemi, ve kterých byl podáván piroxicam. U pacientů léčených firocoxibem, ale ani dalších COX-2 inhbitorů nebyla zaznamenána kompletní remise, na rozdíl od psů, u kterých byl podáván piroxicam.
Dalším pozitivním zjištěním této studie bylo, že kvalita života psů zahrnutých do studie byla zachována, nebo se zlepšila. I když nebyl zaznamenán žádný signifikantní rozdíl mezi pozorovanými skupinami, výsledky týkající se aktivity a močení u psů dostávajících firocoxib, nebo kombinovanou terapii byly poměrně výrazné. Při porovnání výsledků mělo 6 týdnů po zahájení terapie 67 % psů léčených firocoxibem a 91 % s kombinovanou terapií lepší kvalitu života.
Na paměti je ale potřeba mít dostatečný monitoring funkce ledvin a přehled o dalších možných toxických účincích terapie. V průběhu léčby je časem pravděpodobně u všech pacientů nutné buďto snížit dávku cisplatiny, nebo dokonce její úplné vysazení.
Knapp D. W., Henry C. J., Widmor W. R., Tan K. M., Moore G. E., Ramos-Vara J. A., Lucroy, M. D., Greenberg C. B., Greene S. N., Abbo A. H., Hanson P. D., Alva R., Bonney P. L.Randomized Trial of Cisplatin versus Firocoxib versus Cisplatin/Firocoxib in Dogs with Transitional Cell Carcinoma of the Urinary Bladder. J Vet Intern Med 2013;27:126-133.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová-Kovaříková*
