Streptococcus suis patří k nejvýznamnějším bakteriálním původcům onemocnění v moderním chovu prasat.
Především selata po odstavu mohou být infikována virulentními kmeny S. suis, které vyvolávají meningitidu, septikémii, artritidu, serozitidu, endokarditidu a pneumonii. S. suis představuje potenciální nebezpečí onemocnění i pro člověka, zejména pracujícího při zpracování masa. Převážná většina humánních infekcí se manifestuje meningitidami. Zoonózy vyvolané S. suis jsou dlouho známé, přesto podceňované.
V roce 2006 v provincii Sichuan v Číně došlo k neobvyklému vypuknutí nákazy S. suis u lidí. onemocnělo 215 osob, z nichž 38 zemřelo, přestože byli léčeni. Alarmující byl akutní průběh se symptomy podobnými toxickému šokovému syndromu. Postižení byli výhradně lidé, kteří přišli do přímého kontaktu s infikovanými prasaty. Původcem nákazy byl vysoce virulentní kmen, který prokazatelně vyvolával infekce u lidí již dříve.
Z hlediska zoonózy je důležitá znalost podmínek pro přežívání zárodků S. suis v životním prostředí, kde se pravděpodobně uplatňuje vysoká diverzita i adaptabilita.
Vysoká diverzita S. suis je podmíněna přítomností značného počtu kapsidových sérotypů, které obsahují 35 různých, doposud známých polysacharidových antigenů. Kmeny různých sérotypů se však mohou podstatně lišit v genotypu i ve virulenci, což zabraňuje zejména vývoji účinných vakcín. Sérotypy se navíc
liší také geograficky a podléhají časovým změnám. Celosvětově má velký význam sérotyp 2, v Německu se kromě něj pravidelně vyskytují sérotypy 1, 3, 7 a 9. Sérotyp 9 byl v Evropě, především v Nizozemsku, Belgii a Německu označen jako „emerging patogen“. Doposud byl ve střední Evropě zaznamenán 60 % výskyt invazivních kmenů sérotypu 2 nebo 9. Tyto virulentní kmeny byly typizovány pomocí metody MLST (multilocus sequence typing) pro jednoznačné určování genetické příbuznosti izolátů. Většina kmenů, která byla izolována z nemocných prasat patřila do komplexu sekvenčního typu (ST-K). V různých studiích s porcinními a humánními izoláty lze prokázat, že izoláty z CNS příslušely téměř výhradně ke komplexu ST-K a prezentovaly určité genotypy. Tyto genotypy lze prokázat také u divokých prasat. Invazivní sérotyp kmene 2 přitom patřil k jiným ST komplexům a jako invazivní sérotyp kmene 9 byl přiřazen ke klonálnímu vývoji určité subpopulace S. suis.
Na základě vysoké diverzity těchto původců se z široké genetické rezervy v průběhu evoluce vyvíjely nové kmeny, které nacházely optimální podmínky přežití u prasete domácího, divokého nebo u člověka. Budoucí výzkum S. suis, původce nákazy prasat, musí být zaměřen především na vývoj virulentních kmenů a mechanismus přenosu, především sérotypu 2 a 9. K lepší strategii vůči infekci S. suis u prasat mohou přispět epidemiologická vyšetření, studie patogenity a analýza genomu původce. Žádoucí je především vývoj vakcíny proti převažujícímu sérotypu.
P. V. Weigand: Streptococcus suis als Zoonoseerreger beim Schwein. Prakt Tierarzt 2007;8:636-640.
