Stomatologický seminář Komory veterinárních lékařů (KVL) proběhl poslední říjnový víkend v posluchárně pavilonu farmakologie na Veterinární a farmaceutické univerzitě. Garantem odborného programu byl jmenován přední specialista na stomatologii, Dr. T. Fichtel, PhD (Klinika chorob psů a koček, VFU Brno).
První přednášející, Dr. Z. Lonský (Veterinární stomatologická ordinace Praha), popsal syndrom nespojené mandibulární symfýzy u brachycefalických plemen: typické příznaky, diagnostiku, možnosti terapie a prognózu tohoto méně častého stavu. V souvislosti s termínem mandibulární symfýza je často používán obrat fraktura mandibulární symfýzy.Tento termín je nepřesný – zlomit se může kost nebo zub, ale symfýza může prasknout nebo může dojít k odtržení symfyzeálního spojení od kosti. Většina tzv. symfyzeálních fraktur je vlastně způsobena postupným a chronickým uvolňováním synarthrosis. Diagnostikována je často náhodně při stomatologickém zákroku a typická reakce majitele je, že frakturu způsobil ošetřující lékař. Nespojení mandibulární symfýzy je stav, který limituje ortodontické ošetření mandibulárních řezáků. Terapie není běžně vyžadována, pokud se nejedná o ošetření po akutním traumatu. Autor doporučuje ošetření vnější akrylátovou dlahou. Ortopedické zákroky spojené s drátováním či šroubováním jsou pro zvíře velmi bolestivé a ve většině případů též neúspěšné.
Ve své druhé prezentaci uvedl autor kazuistiku dentinogenesis imperfekta u štěněte dobrmana.Dysplazie stomatologických struktur jsou geneticky podmíněné nebo získané. K vrozeným vadám dentinu patří amelogenesis imperfekta – genetická dysplazie skloviny a dentinogenesis imperfekta/DI/-, charakterizovaná strukturální změnou dentinu, která je příčinou odlupování skloviny. U některých forem onemocnění vznikají poruchy tvorby kořenů. U postižených zubů pozorujeme opalescenci a změnu barvy na žlutou, šedou či hnědou.
Dr. K. Slabá (Veterinární klinika ARVET, Písek) zmínila indikace a techniky extrakce v paradontologii a zubní kaz. K extrakci je indikován každý zub, který v dutině ústní neplní svou funkci. Při rozhodování o extrakci přihlížíme ke schopnostem a ochotě majitele zajistit po zákroku pravidelnou hygienu dutiny ústní psa nebo kočky, dále také k ochotě hradit alternativní řešení. Byly zmíněny indikace extrakce a možné komplikace během zákroku. K rozhodování je nutné pečlivé klinické vyšetření, které je možné provést jen v sedaci, a to parodontální sondou. Další vyšetření, které nám pomůže rozhodnout se o extrakci je RTG snímek. Alternativou k extrakci se zachováním zubů u těžších parodontopatií je parodontální kytretáž uzavřená nebo otevřená – hluboké chirurgické čištění. Existuje řada technik chirurgie parodontu, jejichž vrcholem je řízená tkáňová regenerace, tj. podpora tvorby nové kosti v místě defektu augmentačním materiálem za současného zabránění vrůstání rychleji regenerujících měkkých tkání speciální membránou.
Zubní kaz je mikrobiální proces, který narušuje a ničí tvrdé tkáně zubu. Na rozdíl od lidí se u psů vyskytuje poměrně vzácně, u koček nebyl doposud popsán. Pro vznik zubního kazu je nezbytná přítomnost mikroorganismů v zubním plaku, sacharidů v jakékoliv podobě a tvrdé zubní tkáně. Přednášející upozornila na riziko tvorby zubního kazu a uvedla klinické příznaky, diferenciální diagnostiku, diagnostiku, terapii a prevenci. U pacientů se v rámci prevence doporučuje upravit domácí péči o dutinu ústní (čištění kartáčkem), dieta (vyřazení lehce fermentovatelných sacharidů z potravy) a pravidelná fluoridace. Za tímto účelem jsou k dispozici veterinární fluoridační pěny. Jejich použití by mělo být jen profesionální, protože zvýšené koncentrace fluoridu v různých formách jsou při pozření toxické. Fluorid by se neměl používat spolu s chlorhexidinem.
Zahraniční host Dr. Philippe Roux (Lausanne, Switzerland) se zabýval hlavními stomatologickými nálezy u psa a kočky. U koček to jsou parodontální onemocnění,•resorpce zubů,•fraktury zubů a čelistí,•orální léze měkkých tkání,•orální tumory a•malokluze. Mezi parodontální onemocnění řadíme zánět vyvolaný nahromaděním plaku, léze parodontálních tkání (alveolární kosti, parodontálního vaziva, zuboviny a dásně), gingivitida, parodontitida, resorpce, chronická gingivo-stomatitida a juvenilní gingivitida. K resorpci zubů dochází u koček často, jedná se o velmi bolestivé onemocnění neznámé etiologie, konzervativní terapie je limitována a metodou volby je xtrakce. Příčinou parodontálního onemocnění jsou•u koček specifická dentální anatomická slabost (furkace, vazodentin aj.), mechanické trauma (ulomení zubů), rizikové faktory, krmivo (kozistence a složení), metabolická a hormonální dysbalance (vitamin D) a virové infekce (FIV).
Dr. Roux vysvětlil patologii čelisti, její příčinu, stanovení diagnózy a terapii luxace mandibulární symfýzy, fraktury mandibuly a maxily. V další prezentaci byly rozebrány orální léze měkkých tkání. Doposud neznáme příčinu vzniku•eozinofilního granulomu ani eozinofilního vředu, předpokládá se potravinová alergie anebo jiné alergenní faktory. Podrobně byly popsány rozštěpy, orální tumory, karcinom skvamózních buněk, fibrosarkomy a malokluze, u koček vzácné, postihují především kočky perské.
Při patologických onemocněních zubů psa jsou nejčastěji diagnostikovány malformace, traumata, erupce, tumory a neodpovídající počet zubů (malokluze). Z malformací se vyskytují u psa především makrodoncie (nedrozměrná korunka) čepovitý zub (malé kónické zuby) původu genetického nebo kongenitálního, mikrodoncie: tvar zubu je normální, ale velikost je redukovaná (třetí horní řezák) dilacerovaný zub (porucha ve vývoji), dens in dente: invaginace v horní části korunky, sklovinové perly (enamelomy) malá zrnka skloviny pod spojením zuboviny a skloviny, skořápkovitý zub: malý nebo žádný kořen, velká korunka, dále fúze, konkrescence aj. Běžná traumata zubů zahrnují fraktury, luxace, avulze, abraze a opotřebení. Dále byla prezentována diagnostika a terapie dalších stomatologických nálezů – zubní kaz, resorpce, hypoplazie a hypokalcifikace skloviny, impakce zubu, onemocnění parodontální tkáně, gingivitidy, oronazální fistuly, aj. Jednotlivé kazuistiky byly doplněné rtg snímky zubů léčených pacientů.
První přednáška MVDr. T. Fichtela patřilamikrobiologické kontaminaci prostředí při parodontálním ošetření. Parodontální ošetření u psů zahrnuje standardně vždy odstranění plaku, mineralizovaného plaku, ošetření subgigiválních defektů aj. K odstranění zubního kamene se obvykle používá ultrazvukový odstraňovač zubního kamene. V ordinaci byla sledována bakteriální kontaminace prostředí bez probíhajícího ošetření a v průběhu parodontálního ošetření. Výsledky bakteriální kontaminace prostředí v průběhu parodontálního ošetření byly výrazné, s vykultivovanými bakteriálními kmeny potenciálně nebezpečnými i pro člověka. U zvířat, které brala antibiotika, nebyla bakteriální kontaminace potlačena, ale zastoupení jednotlivých druhů bakterií se lišilo, U těchto zvířat byl také zjištěn pokles halitózy (zápach z dutiny ústní měřený Halimetrem), jako příznak bakteriální kontaminace a zánětu.
Ve své druhé prezentaci uvedl autor problematiku fraktury zubů a jejich řešení. Fraktury zubů jsou po parodontálním onemocnění druhým nejčastějším stomatologickým onemocněním u psů. Pokud lomná plocha nezasahuje do dřeňové dutiny, není nezbytně nutné poškozený zub ošetřovat, ostré hrany zbrousíme. V opačném případě dochází k podráždění zubní dřeně, infekci a zánětu (pulpitida). Poškozený zub je vhodné před vlastním ošetření vždy rentgenologicky vyšetřit. Významnou komplikací fraktury zubu je periapikální parodontitida. Při dlouhodobě působících mikrotraumatech dochází také ke ztrátě zubní tkáně. Tato ztráta je však postupná a obvykle neohrožuje vitalitu zubu. Mluvíme pak o abrazi zubu, která vzniká při dlouhodobém okusování tvrdých (abrazivních) předmětů. Významnou komplikací fraktury zubu je periapikální parodontitida.
Nedělní odborný program zahájil Dr. T. Fichtel. Dr. Philippe Roux zdůvodnil nefyziologické zbarvení zubů zvířat a vysvětlil princip použití laseru ve veterinární stomatologii.Změněná barva zubu je běžná u psů, vzácnější u koček. Pro hlodavce je typická oranžová sklovina, výjimkou je morče. Stomatolog dokumentoval anatomii a vývoj zubu, složení tkání zubu, barevné škály zabarvení zubu, jeho příčiny a diferenciální diagnostiku, zabarvení při patologických stavech, rtg vyšetření, postmortální zabarvení aj. V další přednášce obeznámil přítomné s principem laserového záření a jeho účinkem na tkáně, s výhodami a nevýhodami použití laseru, včetně bezpečnostních zásad při použití přístroje.
Další témata Dr. T. Fichtela byly oronazální fistuly a palatinální defekty. Oronazální píštěl musíme uzavřít, abychom zabránili pronikání tekutin a potravy z dutiny ústní do dutiny nosní. Uzavření lze provést lalokem bukální sliznice, lalokem palatinální sliznice a kombinovanou metodou. Klinickým příznakem oronazální píštěle je chronická rinitida. Dále se objevuje kýchání a výtoky z nosu navazující na příjem potravy. Oronazální píštěl může vzniknout v souvislosti s parodontálním ošetřením a extrakcí zubu. To je typické pro zuby s těžkým poškozením parodontálních tkání. Parodontální defekt a s ním spojená osteolýza může být tak rozsáhlá, že dojde v průběhu ošetření k otevření nosních dutin. Tento stav se okamžitě projeví krvácením z nosních dutin. Komunikaci lze nejsnáze odhalit sondáží parodontu postiženého zubu. V případě pochybností pak toto základní vyšetření doplňujeme rentgenogramem. Traumatický rozštěp tvrdého patra je typický úraz koček po pádu z výšky. Až 75 % traumatických rozštěpů se vyhojí spontánně. Pokud ke spontánnímu uzavření defektu nedojde a jeho okraje se přehojí, pak při plastice defektu potupujeme stejně jako u vrozených rozštěpů tvrdého patra. Vrozený rozštěp je vada, která se může sporadicky vyskytnout u kteréhokoli plemene psa nebo kočky. Ve zvýšené míře se vyskytuje u brachycefalických a teriérovitých plemen. Příčiny mohou být jak vnitřní - genetické, tak vnější - toxické (infekční). Všechny typy rozštěpů lze ve většině případů chirurgicky uzavřít. Platí však zásada, že čím vyšší je věk pacienta při operaci, tím vyšší jsou šance na zdárný průběh zákroku a následné hojení.
Poslední prezentace z klinické praxe Dr. T. Fichtela patřila radikálním chirurgickým zákrokům na čelistech.
Radikální chirurgické zákroky na čelistech, mandibulektomie a maxilektomie řešíme zpravidla u závažných onemocnění. Tyto zákroky jsou klienty většinou vnímány velmi negativně a často odmítány, i přesto, že jsou pro pacienta v indikovaných případech jediným smysluplným řešením. Nejčastěji jsou operace prováděny při onkologických onemocněních, případnými dalšími indikacemi jsou těžká traumata čelistí, patologické a nehojící se fraktury.
Zánětlivé stavy sliznice dutiny ústní u koček uvedla MVDr. Vladěna Štrosová (Veterinární klinika Holice). Závažným zánětlivým onemocněním sliznice dutiny ústní u koček, které může končit i eutanázií pacienta, je chronická gingivostomatitida (FCGS, lymfocytárně - plasmocytární stomatitida LPS apod.). Pro její správnou diagnózu a terapeutický přístup je nezbytné odlišit ostatní záněty sliznice v dutině ústní, juvenilní hyperplastickou gingivitidu a parodontitidu mladých koček. Při FCGS pozorujemeulcerativní nebo ulceroproliferativní zánětlivé změny, postihující jak gingivální, tak i mimo-gingivální sliznici. Příčinou je pravděpodobně předimenzovaná imunitní odpověď organismu na antigenní stimulaci. Z dalších onemocnění v dutině ústní u kočky jmenovala přednášející komplex eozinofilního granulomu (EGC). Typickým procesem v dutině ústní koček jsou resorpční léze (RL, dříve FORL – felinní odontoklastické resorpční léze). Nádorová onemocnění jsou u koček relativně častá, setkáváme se s nimi převážně u zvířat ve středním až vyšším věku. Nejčastěji se jedná o karcinomy, melanomy a fibrosarkomy.
Stomatologové založili v letošním roce Českou společnost veterinárních stomatologů, která se bude příštím rokem spolupodílet na organizaci Světového kongresu veterinárních stomatologů v Praze. Poděkování za sponzorování semináře patří společnostem Hill´s a All4VETS.
Společné foto specializovaných veterinárních lékařů v oboru stomatologie (T. Fichtel, Z. Lonský, P. Roux , K. Slabá, V. Štrossová a R. Mac)
