Úvod
Vzhledem k častým dotazům terénní veterinární veřejnosti na chráněnost imunizovaných prasat proti aktinobacilové pleuropneumonii, předkládáme výtah z komparativní klinické studie, která byla zaměřena na srovnání účinnosti bakterin toxoidových vakcín proti aktinobacilové pleuropneumonii (dále jen App). Byla studována odolnost imunizovaných zvířat po experimentální infekci při použití různých infekčních dávek.
Jak vyplývá z literárních údajů i z vlastních výsledků, hlavními faktory imunogenity jsou především RTX toxiny, vnější membránové proteiny a lipopolysacharidy. Ty po technologickém zpracování a kvantifikaci tvoří rozhodující imunogenní složku vakcíny. Použití vakcín nezabrání vzniku onemocnění v chovu, výrazně však redukuje ekonomické ztráty způsobené úhyny a léčbou nemocných zvířat. Jedním z rozhodujících faktorů při propuknutí onemocnění v chovu je vysoký infekční tlak.
Materiál a metody
V klinické studii bylo použito 45 prasat ve stáří osmi týdnů. Zvířata pocházela od matek neimunizovaných proti App a jejich séra neobsahovala protilátky proti tomuto onemocnění. Zvířata byla náhodně rozdělena do tří skupin. První skupina byla vakcinována s revakcinací za tři týdny vakcínou SUIVAC APP inj. ad us. vet. Druhá skupina byla imunizována obdobným způsobem bakterin toxoidovou vakcínou zahraniční provenience a třetí skupina zvířat sloužila jako neimunizované kontroly.
Za 14 dní po revakcinaci zvířat byla provedena experimentální infekce čelenžním kmenem Actinobacillus pleuropneumoniae sérovar 9 (Velký Cetín). Čelenžní kmen byl použit ve třetí pasáži. Kmen hemolyzoval beraní erytrocyty ještě v ředění 1 : 1024. Zvířata byla infikována při celkové narkóze intratracheálně dávkou 2 ml suspenze. Zvířata v jednotlivých skupinách byla náhodně rozdělena do tří podskupin. Zvířatům každé podskupiny byla výše zmíněným způsobem aplikována dávka bakterií v množství přibližně 109, 107 nebo 105 CFU v 1 ml.
U zvířat byl monitorován zdravotní stav, tělesná teplota a klinické příznaky onemocnění. Zvířata, která neuhynula do 24 hodin po infekci, ale onemocněla, byla antibioticky léčena. Za sedm dní po infekci byla zvířata utracena a byly vyhodnoceny patologickoanatomické změny na plicích a bylo vypočítáno plicní skóre. Hlavním kritériem hodnotící účinnost vakcín byl počet zvířat, která neonemocněla a neuhynula do 24 hodin po infekci.
Výsledky
Je patrné, že všechna zvířata infikována dávkou 109 CFU bakterií App v 1 ml uhynula do 24 hodin. Z tohoto pohledu nebylo žádné vakcinované zvíře imunní. Patologickoanatomickým vyšetřením byly zjištěny rozsáhlé změny na plicích odpovídající perakutnímu průběhu App, přičemž nebyly zjištěny rozdíly mezi jednotlivými skupinami vakcinovaných a kontrolních zvířat.
Ve skupině zvířat vakcinovaných vakcínou SUIVAC APP inj. ad us. vet. a infikovaných dávkou 107 CFU v 1 ml byly imunní čtyři zvířata a jedno zvíře onemocnělo. Ve skupině zvířat vakcinovaných zahraniční vakcínou byly imunní tři zvířata, jedno zvíře onemocnělo a jedno zvíře uhynulo do 24 hodin po čelenžní infekci. V kontrolní skupině neimunizovaných prasat uhynula čtyři zvířata a jedno zvíře neonemocnělo App. Patologickoanatomickým vyšetřením byly u léčených prasat zjištěny změny odpovídající aktinobacilové pleuropneumonii. U kontrolní skupiny zvířat byl však rozsah změn výrazně větší.
Ve skupině zvířat vakcinovaných vakcínou SUIVAC APP inj. ad us. vet. a infikovaných dávkou 105 CFU v 1 ml byla všechna prasata imunní. Po imunizaci zahraniční vakcínou byla čtyři zvířata imunní a jedno zvíře onemocnělo. U neimunizovaných kontrolních prasat tři zvířata uhynula a dvě zvířata onemocněla App. Patologickoanatomicky byly u nemocných prasat zjištěny odpovídající změny typické pro aktinobacilovou pleuropneumonii. Obdobně jako při infekci zvířat dávkou 107 CFU v 1 ml byl i u kontrolní skupiny zvířat zjištěn rozsah změn výrazně větší než u vakcinovaných zvířat.
Z výsledků vyplývá, že infekční dávka má významný vliv na odolnost imunizovaných zvířat a rozvoj klinických příznaků onemocnění, včetně úhynu. Při vysoké infekční dávce virulentního kmene s vysokou hemolytickou aktivitou došlo k překonání hematoalveolární bariéry v plicích a k rychlému úhynu nejen kontrolních zvířat, ale i vakcinovaných prasat.
Závěr
V klinické studii byla potvrzena závislost odolnosti vakcinovaných zvířat na infekční dávce Actinobacillus pleuropneumonie. Vysoká infekční dávka 109 CFU v 1 ml byla příčinou úhynu všech zvířat včetně imunizovaných. Při použití infekční dávky 1077 CFU v 1 ml bylo imunních 80 %, respektive 60 % imunizovaných zvířat. Proti infekční dávce 105 CFU v 1 ml bylo imunních 100 %, respektive 80 % imunizovaných zvířat. Se snižující se infekční dávkou však neonemocněla i některá kontrolní neimunizovaná zvířata.
Získané výsledky potvrzují skutečnost, že infekční dávka, infekční tlak v terénních podmínkách, má významný vliv na efekt imunizace zvířat a jejich odolnost proti onemocnění Actinobacillus pleuropneumonie. V praktických podmínkách to znamená, že při zdolávání onemocnění App je nutné mimo imunizaci zvířat dodržovat i další preventivní zoohygienická a epizootologická opatření, jakou jsou například omezení kontaktu s nemocnými zvířaty, včasná individuální i hromadná léčba antibiotiky nebo neškodné odstranění exkretů a sekretů.
L. Pažout, P. Flachsel
Dyntec, spol. s r. o., Terezín
