Ústecká zoologická zahrada zaznamenala ve středu 20. listopadu 2002 vskutku ojedinělý úspěch celosvětového významu. Přesně v 11,20 se potvrdila zpráva, ve kterou od 4. září 2002 tajně doufala celá ZOO – na základě vyšetření ultrazvukem se inseminace indické slonice podařila a Delhi je březí!
Další ultrazvukové vyšetření se konalo 5. ledna 2003 a vzhledem k překvapivým a radostným výsledkům se bude v krátké době opakovat – termín byl upřesněn na 23. ledna 2003. Při té příležitosti se za přítomnosti německého inseminačního týmu z IZW bude konat tisková konference. Musíme zdůraznit, že se skutečně jedná o jedinečnou příležitost, neboť berlínský tým provádí inseminace nejen slonů, ale např. nosorožců atd. po celém světě (Asie, Amerika, Afrika ...) a ve své práci dosahuje skvělých výsledků! Tisková konference se koná od 13,00 hodin na Magistrátu města Ústí nad Labem v zasedací místnosti Rady města, kde se dozvíte překvapivé výsledky probíhající březosti.
Od září do listopadu, v rozmezí dvou a půl měsíce, se sice prováděly krevní odběry a laboratorně byl tento fakt průběžně potvrzován, ovšem 100% je až kontrola pomocí ultrazvuku. Tým odborníků z IZW (Instutut for ZOO and Wildlife Reaserch) v Berlíně, který se umělému oplodnění divokých zvířat věnuje již několik let, měl z tohoto úspěchu nelíčenou radost. Delhi je první samicí slona indického, která byla v Evropě úspěšně oplodněna (jediné indické slůně se po inseminaci narodilo v roce 1999 v USA ve washingtonské ZOO). Také je první, kdy se inseminace podařila po převozu spermatu (sloní býk byl pro ni vybrán ze ZOO Whipsnade ve Velké Británii) hned na první pokus a celkově osmou slonicí na světě, u které se umělé oplodnění podařilo. Z těchto osmi případů se narodila již čtyři slůňata, další čtyři se na svůj příchod na svět teprve chystají. V celé Evropě se po inseminaci narodilo dosud pouze jediné slůně, ovšem slona afrického, a to v roce 2001 v ZOO Vídeň.
Důvod, proč se ústecká ZOO do projektu umělého oplodnění zapojila, byl jednoduchý - pokusit se o rozmnožení tak vzácného druhu, kterým sloni indičtí bezesporu jsou. V přírodě se jejich počty drasticky snížily a odhadují se okolo 40.000 tisíc kusů (údaj z roku 1995). Na počátku celého projektu bylo zvažováno několik variant (výstavba speciálního pavilonu pro sloního samce, převoz jedné či obou samic do některé z renomovaných zoologických zahrad, kde indické slony chovají ve větší skupině a kde i odchovávají mláďata přirozeným způsobem, např. ZOO Rotterdam), ale v průběhu času se tato řešení ukázala jako nereálná. Umělé oplodnění tedy bylo variantou, která se podařila realizovat, ovšem zejména díky obrovskému technickému pokroku během posledních let a také díky velkému množství nových poznatků zjištěných na základě konkrétních zkušeností berlínského týmu. Projektu ale předcházela celá řada náročných vyšetření, jelikož u této metody je nutno vyloučit veškeré negativní vlivy zdravotního stavu, které by mohly nepříznivě ovlivnit konečný výsledek zákroku. Kromě celkového perfektního zdravotního stavu, a zvláště pohlavních orgánů, musí být také křivka pohlavního cyklu pravidelná a plnohodnotná. (Z tohoto důvodu byla zatím zavrhnuta možnost inseminovat i druhou slonici Kalu, u které bylo zjištěno velké množství cyst na vaječnících.) Další nedílnou a nepostradatelnou součástí příprav je odpovídající trénink samice, protože veškerá vyšetření i vlastní inseminace probíhají bez narkotizace zvířete. V pravidelných intervalech se odebírá krev i moč a podle vzorků se stanoví optimální datum, kdy je třeba zákrok provést. To vše je záležitost dlouhodobá, konkrétně v ústecké ZOO to od prvního vyšetření do vlastní inseminace trvalo více než 20 měsíců.
Pokud vše dopadne dobře, narodí se v červenci roku 2004 v ústecké ZOO sloní mládě – úplně první nejen v České republice, ale zárověň první mládě indického slona po umělé inseminace v Evropě.
