Pštrosům je třeba zajistit v letním i v zimním období pobyt venku.
Prof. Erhard, vedoucí Institutu ochrany, chování a hygieny zvířat Univerzity Ludwiga Maximiliana v Mnichově uvedl na zasedání Německého vědeckého sdružení (WPSA) v Oberschleissheimu, že pobyt ptáků z řádu běžců v uzavřené stáji delší než 1 nebo 2 dny je z pohledu právní úpravy v oblasti ochrany zvířat zcela neakceptovatelný. Pštrosi tráví i v případě chovu k jatečným účelům přibližně třetinu dne na pastvě. Otevřené stáje v letním období musí zvířatům zajistit ochranu před slunečním zářením a poskytnout jim dostatek doplňkového krmiva. Dokonce i při nepříznivém počasí a dešti spí pštrosi mimo stáj; pouze v zimě při vlhkém, mrazivém počasí nebo v případě, že je výběh pokryt sněhem a silném větru dávají přednost pobytu ve stáji, kde i spí. Samci tráví v zimním období ve stáji až 10 hodin, slepice však pouze 6 hodin, které většinou věnují spánku. Jinak zůstávají venku a to i za deště, který těmto zvířatům nijak neškodí.
Delší pobyt ve stáji může způsobit pštrosům smrt
Možnost pobytu venku je pro pštrosy životní nutností a chov pštrosů ve stáji zpravidla není možný. Delší pobyt v uzavřené stáji je z hlediska ochrany zvířat irelevantní, protože způsobuje deficit pohybových aktivit, vede ke zvýšené agresivitě, vzájemnému ozobávání peří a dokonce může vést až ke vzniku smrtelných poranění.
Se striktním odmítáním chovu pštrosů v uzavřených stájích se ztotožňuje i dr. Korbel, vedoucí Institutu chorob drůbeže, který doložil jak katastrofální vliv má na zdravotní stav pštrosů uzavřený chov. Upozornil však také na skutečnost, že okolo 90 % všech zdravotních problémů pštrosů v Německu je způsobeno chybami v managementu a jmenoval jako příklad především aspergilózu nebo mykoplazmózu – onemocnění dýchacích cest, které postihuje výhradně zvířata, která nemají k dispozici dostatečně velkou pastevní plochu nebo musejí ve stáji trávit delší dobu.
Pštrosi potřebují nutně slunce
Protože původce pseudomoru drůbeže vlivem krátkodobé expozice UV záření ztrácí svoji nebezpečnost, existuje jediná varianta spolehlivé ochrany a tou je pobyt na pastvě.
Důležité jsou v tomto ohledu výsledky italských výzkumů, které prokázaly, že během propuknutí nákazy pseudomorem drůbeže na severu Itálie v roce 1999 byla postižena zvířata žijící převážně ve stájích nebo ta, která měla k dispozici pouze omezený výběh.
Vývoj vlastní vakcíny se nedaří
Podle dosavadních zkušeností neposkytuje vakcína proti pseudomoru spolehlivou ochranu, která by zabránila dalšímu vylučování infekčních virů. V současné situaci nebezpečí zavlečení nákazy ptačí chřipkou není možné v chovu pštrosů zajistit stejně dokonalou ochranu před divokými ptáky, kterou je možné zajistit v případě chovu drůbeže v uzavřených halách.
Na Ukrajině představili v červnu loňského roku přístřeší ve formě fóliového tunelu, který splňuje požadavky pštrosů na světlo a pohyb.
Fóliový tunel – případy úhynů
Přesně tento druh „ochrany“ byl ale v Německu prokazatelně důvodem stále četnějších úhynů ptáků a to dokonce nezávisle na nebezpečném stresu, který vzniká u pštrosů v takto omezeném životním prostředí. Hlavním důvodem je extrémně vysoký nárůst teploty vlivem slunečního záření během krátkého času. Nárůstu nebezpečné koncentrace amoniaku a tvorbě spor je možné zabránit pouze důsledným větráním a výměnou podestýlky několikrát za den. Během výměny podestýlky mohou být zvířata ošetřovatelům především v období tokání životu nebezpečná, takže není možné podestýlku plynule vyměňovat. Permanentní větrání má zase za následek vznik průvanu se všemi negativními doprovodnými projevy jako je např. onemocnění dýchacích cest. Kromě toho zvířata postrádají dostatek prostoru pro pohyb a také mají nedostatek UV záření, které je nezbytné pro zdárný vývoj jejich skeletu. V mnoha případech došlo při vzájemných bojích ptáků o hierarchické postavení ve skupině ke zboření stáje a těžkému poranění zvířat, která musela být následně poražena.
Dr. Huchzermeyer upozornil také na skutečnost, že stále více expertů se domnívá, že divocí ptáci nemohou být jediným přenašečem viru ptačí chřipky H5N1 z důvodu rozšíření tohoto viru na obrovských plochách. Virus musí být proto do početních stavů ptáků zavlečen ještě jiným způsobem. Zatímco UV záření původce klasického moru drůbeže v krátkém čase inaktivuje, zůstávají viry infekční v prostorech chráněných před UV zářením, jako jsou stáje především při nízkých teplotách, po dobu několika týdnů. Proto je nejlepší ochranou proti infekci ptačí chřipkou přírodní pastva společně s opatřeními v oblasti managementu hygieny, která musí bezpodmínečně zabránit zavlečení viru mezi zvířata prostřednictvím lidí, strojů, krmiv nebo podestýlky.
