Je jistě pěkné chtít prospět, zachránit, ale je třeba si uvědomit, za jakou cenu, a jaká rizika podstupují ti, kdo si vozí z různých cest živé suvenýry. Nebo ti, kdo chtějí zachránit před krušným osudem pejska ze země X nebo Y.
Při dovozu jakéhokoli zvířete je třeba splnit řadu podmínek, které nejsou zbytečně byrokratické, ale mají zabránit zavlečení různých nákaz, zejména vztekliny. To znamená, hovoříme-li o psovi, že musí být klinicky zdravý a musí být vakcinovaný, zejména proti vzteklině.
Ovšem i v Evropě je celá řada zemí, například na Balkáně, kam třeba patří i Rumunsko, kde je vzteklina prakticky všudypřítomná, a nakaženy jsou nejen lišky a jiná volně žijící zvířata, ale též psi, kočky, skot i ovce či koně. Do jisté míry se toto týká i části Polska. Vzteklina se tam dnes vyskytuje již i v oblastech do 150 km od českých hranic.
Vzteklina se přenáší přímým kontaktem přes poraněnou kůži, například při pokousání nebo poškrábání. Virus se pak během několika málo dní pomnoží v místě vstupu a pak postupuje dále nervovými vlákny do mozku. A v tom spočíván jeho zákeřnost. Virus postupující podél nervových vláken nevyvolává imunitní reakci organismu, nevznikají protilátky, které by zvíře ochránily anebo které by mohly posloužit diagnostice. A proto v tomto období nelze vzteklinu na zvířeti rozpoznat. A pokud je v tomto období provedena vakcinace, tak vytvořené protilátky nemají k viru přístup, protože ten je „schován“ v nervových vláknech. A proto pokud je zvíře vakcinováno až po infekci, kdy se už virus šíří v nervech, tak ani tato vakcinace nezabrání vzniku onemocnění. Nemocné zvíře, bohužel, poznáme až po propuknutí nervových příznaků , to znamená až 6 měsíců po nakažení. A zde je další velké riziko pro milovníky zvířat, protože infikované zvíře vylučuje virus vztekliny ve slinách už 3 – 4 dny před propuknutím klinických příznaků. Takže na zvířeti nelze poznat, zda má vzteklinu, či nikoli. Může se jevit jako zdravé, ale již vylučuje virus a může nakazit člověka nebo jiné zvíře.
A proto pokud dojde k poranění člověka neznámým zvířetem v oblasti s výskytem vztekliny, je třeba vždy navštívit lékaře! A pozor i na kočky, ty přenášejí vzteklinu nejčastěji poškrábáním, protože na drápech mají kontaminované sliny. Pokud se člověk chce vypravit do oblasti, kde se vzteklina vyskytuje, a je jich poměrně hodně (v Evropě i mimo ni) a nebude v blízkosti lékařské péče, měl by po poradě s humánním lékařem zvážit možnost vakcinace. I u lidí je to efektivní metoda, jak se této nemoci bránit.
Z důvodů ochrany lidí před infekcí touto zákeřnou smrtelnou nemocí existují poměrně přísná pravidla pro přemísťování psů, koček, fretek a dalších zvířat, která požadují přesnou identifikaci zvířete, znalost prostředí odkud zvířata pocházejí a doloženou správnou vakcinaci. Tato opatření se mohou někomu zdát zbytečně přísná a omezující, ale jsou to požadavky nezbytné, protože vzteklina je nemoc zákeřná a i v případě onemocnění člověka prakticky končí fatálně (není-li včas léčen).
To, že si u nás nikdo nevzpomene, že by někdy slyšel o tom, že někdo na vzteklinu zemřel, neznamená, že toto nebezpečí neexistuje. V zemích, kde je tato nákaza obvyklá, vědí své. V případě poranění nemocným zvířetem (psem, kočkou, ale třeba i beranem či opicí) je nutné vyhledat co nejdříve lékaře. To platí i při poranění neznámým zvířetem. Není na co čekat.
Je tedy možné opět a opět připomenout, že kdo chce prospět zvířatům, ať se poohlédne v českých útulcích! Dovozy zvířat s neznámým zdravotním stavem mohou ohrozit nejen dovozce, ale i lidi v jejich okolí. V každém případě je vždy nezbytně nutné dodržovat stanovená pravidla pro dovoz zvířat ze zahraničí. Tyto informace jsou k dispozici například na webových stránkách Státní veterinární správy.
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS
