Včelstva jsou decimována infekcemi, stresem a životním prostředím
Ve francouzském městečku Montpellier, nedaleko pobřeží Středozemního moře, proběhl 16. až 20. září v kongresovém paláci Le Corum 41. kongres Apimondie, který je spojený s výstavou Apiexpo. Tento ročník měl podtitul Včela – indikátor životního prostředí.
Apimondia je Mezinárodní federace včelařských svazů a pořádá jednou za dva roky vědecký kongres spojený s výstavou Apiexpo. Vědecký program Apimondie je tématicky rozdělen do komisí. Největší vytížení měla komise zdravotní, neboť tento kongres byl uspořádán ve znamení kritické doby pro včely a včelaření. V celém světě stále dochází k vysokému úhynu včelstev, ať už z příčiny náhlých a záhadných úhynů nazývaných CCD (Colony Collaps Disorder, syndrom zhroucení včelstev) nebo v důsledku varroázy, moru včelího plodu či virových infekcí.
Příkladem současného neutěšeného stavu ve včelařství je příběh italských včelařů. Asociace italských včelařů se pustila do boje s byrokracií a nadnárodními společnostmi vyrábějícími pesticidy. Jde zvláště o systémově působící insekticidy – neonicotinoidy. Po čtyřicetiprocentních ztrátách včelstev v minulých letech požádali italští včelaři ministerstvo o zákaz používání neonicotinoidů. Ministerstvo zemědělství prosbě vyhovělo a zákázalo používání těchto přípravků – nejprve na rok, pak ještě na další rok. Již po jednom roce se podle představitelů italské asociace včelařů příroda vzpamatovala. Zejména v oblasti Pádské nížiny, která je hodně agronomicky exponovaná, se opět do přírody navrátilo mnoho druhů hmyzu, ptáků a dalších živočichů. Jenže ani toto není kromě vědeckých studií zřejmě dostatečným argumentem pro konečný zákaz používání těchto přípravků. Již se konaly tři soudní řízení. Třikrát italští včelaři vyhráli. Ale již čelí dalšímu trestnímu oznámení ze strany výrobců pesticidů. Podle sdělení předsedy Italské národní asociace včelařů (UNAAPI) je horší, že včelařům došly prostředky na zaplacení dalších právníků a soudního řízení.
V České republice jsou podle registru přípravků na ochranu rostlin (portál SRS, www.srs.cz) v současnosti registrované tyto neonicotinoidy:
• imidacloprid jako insekticid do řepky olejky, máku, vinné révy a chmele;
• thiacloprid jako insekticid do brambor, řepky olejky, hořčice a kukuřice;
• clothianidin jako insekticid do hořčice, řepky olejky a máku (možnost použití končí v roce 2012), do kukuřice (používání povoleno do roku 2018);
• acetamyprid jako insekticid pro brambory, jabloňě, jádroviny, okrasné rostliny, papriky, jajčata (používání povoleno do 31. 7. 2010).
Z referátů přednesených na kongresu vyplynulo, že mnozí vědci již řadu let hledají cesty k vyšlechtění odolné včely vůči roztoči Varroa destructor, který decimuje také naše včelstva.
Při šlechtění se uvažuje o několika mechanismech. Mezi ně patří aktivní poškozování živých roztočů včelami (grooming) a hygienické chování, které se stále považuje za jeden z nejdůležitějších znaků v souvislosti s tímto šlechtěním.
Yves Le Conte z francouzské INRA (Institut National de la Recherche Agronomique, Avignon) informoval o tom, že již od roku 1995 se ve Francii sledují včelstva, která nesou znaky rezistence vůči roztočům. Výzkumníci z Francie dali dohromady celkem 70 včelstev, která nebyla delší čas ošetřována proti varroóze. Ta byla zařazena do pokusu. Soustavně jsou včelstva chována bez ošetřování již třináct let. Průměrný věk přežívání těchto včelstev bez léčení je 7,63 roku. Od začátku pokusu dodnes přežívají čtyři nejvitálnější včelstva, z nich se vědci snaží získat co nejvíce poznatků – odpovědět na otázky, co ovlivňuje populační dynamiku roztočů nebo jaké charakteristické znaky či geny tato včelstva nesou.
Francouzký včelař (původem z USA) a výzkumník Dr. John Kefuss prezentoval, jak svérázně si poradil na své včelnici s roztoči. Řídil se heslem: Žít a nechat zemřít. Jednoduše svá včelstva ponechal bez ošetřování a vystavil selekčnímu tlaku roztočů Varroa destructor. Valná většina včelstev při praktikování tohoto Bond testu zahyne, ale ta, která přežijí, mají genetické předpoklady k jisté míře odolnosti vůči roztočům.
Kefussova v včelstva dosáhla vysoké hladiny varroarezistence. Ztráty jsou podobné jako u včelařů, kteří provádí léčení proti roztočům – asi 15 %. Léčení chemickými postředky není podle Kefusse třeba. Společně s týmem francouzských vědců sestavil Dr. Kefuss metodiku tzv. Soft bond testu, který není tak drastický a ekonomicky nákladný.
Na výstavě Apiexpo byly prezentovány výrobky, které je možné používat v organickém včelaření, např. produkty řady BeeVital (www.beevital.com). Jde o směs vody, sacharózy, organických kyselin, extraktu z propolisu a esenciálních olejů. Přípravek působí zejména jako aktivátor čisticího pudu včel. Po stříknutí několika mililitrů přípravku mezi plodové rámky začnou prý včely čistit buňky a vynášet napadené larvy. Silně napadené nebo špatně vyvinuté včely opouštějí úl. Bee Vital také mění pach úlového prostředí, což roztoče irituje a nutí k opuštění svých hostitelů. Výsledky jsou patrné na zasíťovaných monitorovacích dnech, které firma rovněž jako doplňkový sortiment k přípravkům prodává.
Švýcarská firma BioVet, a. g., měla v nabídce soupravy odpařovačů a léčiv pro biovčelaření. Aplikátor kyseliny mravenčí FOM-Dispenser obsahuje kyselinu, která se podle teploty a druhu úlu odpařuje 7 až 14 dní. Na odpařovači se otočným kotoučem dá regulovat odpar v závislosti na maximálních denních teplotách a úlovém prostoru. Druhý zásah je doporučen kolem 20. září po úplném doplnění zásob.
Varroadno úlu z trubek s 3,5 mm mezerami vynalezl v roce 1993 Marcel Legris, včelař z Marseille. Vycházel ze skutečnosti, že roztoči, kteří spadnou z divoce žijících včel, většinou nemají možnost návratu zpět do včelstva a hynou někde na dně dutiny nebo na zemi. Bezprostředně po instalování dna zaznamenali včelaři pokles napadení včelstev roztočem Varroa destructor. Dno je stále čisté, nevyžaduje téměř žádnou údržbu a zaručuje výborné větrání úlu.
