Tohle asi nebude definice ošetřujícího veterinárního lékaře, že ne? Ano, nebude, i když někdo může soudit, že je přece jasné, že veterinární lékař je ten, kdo léčí zvířata. Je to sice pravda, ale tak jednoduché to zase není.
Právě proto, že práce veterinárních lékařů může být různorodější a jejich vliv na zdravotní nezávadnost potravin je veliká a s tím souvisí zodpovědnost, je ve v zákonech zemí EU jasně definován veterinární lékař. Je tomu tak na základě doporučení Federace evropských veterinářů (Federation of Veterinarians of Europe –FVE). Ve veterinární legislativě členských zemí je ošetřující veterinární lékař jasně definován. Ale v Česku nikoli!
Při novelizaci veterinárního zákona by jasná definice ošetřujícího veterinárního lékaře prospěla a ubylo by mnohých zcela zbytečných diskusí. Z této definice totiž vyplývá, že zodpovědnost za péči o chovaná zvířata má chovatel, popřípadě majitel, avšak zdravotní zákroky a úkony, zejména ty narušující integritu zvířete (injekční aplikace léčiv a samozřejmě chirurgické zákroky) smí provádět pouze veterinář (je to mimo jiné v souladu se zákonem na ochranu zvířat proti týrání). Dále smí předepisovat veterinární léčiva pouze on.
Jasná a přesná definice veterinárního lékaře v zákoně je pojistkou proti různým „absolventům“ byť i dobře myšlených kurzů, ve kterých by měli nabýt některých praktických veterinárních dovedností, avšak bez podkladu odborného studia.
Právě veterinární lékař s hlubokou znalostí souvislostí a možných rizik je pro veřejnost, a spotřebitele zejména, zárukou, že péče o zvířata, především pak o potravinová zvířata, je odpovídající. A že jejich produkty, maso, vejce, máslo, sýry apod. jsou zdravotně nezávadnou surovinou pro výrobu potravin.
V tomto smyslu je veterinární praxe skutečnou službou jak zvířatům, tak veřejnosti, spotřebitelům.*
Josef Duben, PR KVL
