Ve dnech 14. – 16. října jsme měli tu čest přivítat v Čechách účastníky výroční konference European Society of Veterinary Ophthalmology (ESVO). Tato organizace sdružuje zájemce o veterinární oftalmologii z většiny evropských zemí. V současnosti má asi 250 členů z více než 20 evropských zemí, Ruska a USA.
Výroční konference je každoročně pořádána v některém z významných evropských měst. Loni se kongres uskutečnil v irském Dublinu a letos jsme se střetli v barokním Kaiserštejnském paláci na Malé Straně, přímo uprostřed matky měst. Konference z českého pohledu, a i díky účasti dr. Claudie Busse, navázala na výroční konferenci ČAVLMZ, protože významná část účastníků oftalmologické sekce se sešla na obou akcích.
Potěšující bylo, že se letos zúčastnilo celkem 11 veterinárních lékařek a lékařů z ČR. Stali jsme se tak hned po tradičně silné francouzské ekipě druhou nejpočetnější výpravou, byť nám na záda těsně dýchali Skandinávci, jako již tradičně držící pevně pospolu. Letos se poprvé účastnilo také několik odborníků z bývalých zemí Sovětského svazu, z čehož mi jednoznačně vyplývá, že se situace v těchto zemích zlepšuje (minimálně ve veterinárním sektoru), což je nepochybně dobře.
V pátek byl na pořadu jako již tradičně plně obsazený praktický workshop tentokrát na téma Keratoprosthesis. Jde o novou techniku při které je do kompletně opakní rohovky implantována její umělohmotná náhrada a tím je dosaženo její opětovné transparence. Tento typ zákroku se tedy týká pacientů s těžkou formou chronické keratokonjunktivitidy německých ovčáků, pacientů s chronickou keratitis pigmentosa apod. Na semináři prezentovali své zkušenosti dr Isard a dr. Dulaurent, kteří jsou průkopníky této techniky ve Francii. Díky organizátorům a sponzorům bylo k dispozici dostatek operačních mikroskopů i materiálu na trénink a všichni zúčastnění měli možnost si tuto techniku osahat naplno.
V pátek v podvečer pak dr. Ellis (privátní praxe, UK) a dr. Busse (AHT, UK) vedli přednášky na téma gonioskopie a goniodysgeneze. Dr. Ellis, který je šéfem komise posuzovatelů dědičných očních vad prezentoval velmi didaktickou přednášku Gonioskopie snadno a rychle (velmi volně přeloženo!) v tom smyslu, že toto vyšetření je nad rámec běžného vyšetřovacího postupu, ale jeho výtěžnost může být obrovská. Součástí byla prezentace klinických případů, na kterých dr Ellis demonstroval různé varianty postižení iridokorneálního úhlu. Následovala přednáška dr. Busse zaměřená na stejnou problematiiku u koček, koní a králíků.
V sobotu se nám představil se svou vynikající přednáškou dr Grozdanic (USA), který se věnoval problematice struktury a funkce zraku u psa. Troufnu si tohoto spíkra zařadit po bok prof. Wilkiemu a jiným oftalmologickým velikánům, protože tato i jeho následující přednášky byly naprosto brilantní. Následovala přednáška MUDr. Sedláčka z Thomayerovi nemocnice v Praze, který se věnoval moderním trendům v chirurgické terapii u glaukomu, včetně využití drenážních implantátů, což je záležitost využitelná i ve veterinární medicíně.
V rámci sobotního programu jsme ještě stihli Kvíz dědičné oční vady v příkladech, kdy dr. Ellis prezentoval klinické příklady, na kterých objasnil některé drobné nuance v posuzování dědičných očních vad.
Nedělní program nic neubral na tempu a hned po ránu nás dr. Grozdanic zahrnul fakty o patofyziologii glaukomu. Na to logicky navazovala přednáška o diagnostickém přístupu k pacientům s glaukomem a přednáška o konzervativní i chirurgické léčbě. Opět přehledné, jasné přednášky se skvělou dokumentací.
V poslední přednášce nás ohromil Dr. Rosolen, který pracuje jako výzkumník v francouzském Centru pro zrak v Paříži, prezentací o možnostech transplantace sítnice, resp, její náhrady umělou digitalizovanou sítnicí. Představil i případ od narození slepého pacienta, který díky tomuto zákroku začal částečně vidět. Myslím, že tudy se česká veterinární oftalmologie ještě nějaký ten pátek nevydá, ale „zaplať pánbů“ za tyto vizionáře, neboť je úžasné vidět, kam až můžeme dojít. A jak známo „I cesta může být cíl“...
Obrovskou devizou těchto setkání je jejich neformálnost, úžasná vstřícnost a ochota jak přednášejících, tak i běžných účastníků. V praxi se tady ukazuje, že neexistuje hloupý dotaz a oproti českým seminářům nemá nikdo sebemenší problém zeptat se na cokoli a požadovat od přednášejícího opravdu důsledné vysvětlení přednášené látky. Samozřejmostí je diskuse před vystavenými postery, navazování nových kontaktů a předávání zkušeností mezi jednotlivými účastníky. Díky tomu probíhá mohutná výměna informací, která může našinci ukázat, že podobné problémy jaké s pacienty i klienty řešíme v malé české kotlině, řeší stejně tak mistři oboru v UK či Španělsku. Je to zároveň povzbuzení do další práce, do dalšího sebevzdělávání a na druhé straně taky ujištění, že se česká veterinární medicína etablovala na standardní evropské úrovni. A to navzdory tvrzení některých českých škarohlídů, že vše co v Čechách děláme, děláme primitivně a neodborně.
Jistě vítané bylo pro všechny účastníky také setkání s vystavovateli, kteří nabízeli řadu diagnostických novinek nebo i běžných oftalmologických věcí, které jsou ale na českém trhu hůře k sehnání. Samozřejmostí byla možnost si vše naživo otestovat, což při cenách oftalmologického instrumentária a diagnostických přístrojů vůbec není na škodu
Jako u všech podobných akcí je součástí i kulturní program, takže v sobotu večer následovala po slavnostní večeři prohlídka Svatovítského chrámu jen pro účastníky kongresu, což byl sám o sobě krásný zážitek. Nemůžu také nezmínit jednu velmi důležitou věc a tou je aktivita a práce MVDr. Jiřího Beránka, který je v současnosti Vice-president ESVO, a byl i šéfem pořadatelského výboru letošního kongresu. Touto cestou bych mu rád poděkoval, protože je jeho zásluhou, že se takto významná akce konala u nás, a že proběhla bez jakýchkoli potíží. A myslím, že můžu i za ostatní říct, že proběhla k všeobecné spokojenosti účastníků. Na závěr snad jenom : na shledanou na kongresu ESVO v Krakově 27.–30. září 2012(?)
Na viděnou na této mimořádné akci se těší Petr Gbelec.
