Detekce parazita zdůrazňuje nutnost volby jiné diagnostiky než je rutinně na jatkách využívaná trichineloskopie.
Trichinella spp. je považována za zoonózu se sylvatickým cyklem, která postihuje většinou lišky obecné (Vulpes vulpes) a divoká prasata (Sus scrofa). U lišek se prevalence této infekce zvýšila z 4,1 % v roce 2000 na 16,08 % v roce 2003, zatímco u divočáků se drží maximálně na 0,04 %. U 98,02 % lišek a prasat byla zjištěna Trichinella britovi, která je nejčastější příčinou nákazy lidí. Ve Slovenské republice bylo v roce 1998 zaznamenáno 336 osob nakažených T. britovi. V roce 2001 byla detekována Trichinella spiralis nebo T. spiralis společně s T. britovi pouze u dvou lišek a prasete, které pak bylo zdrojem nákazy 12 lidí.
Při rutinní kontrole na jatkách byly v bráničních pilířích domácích prasat detekovány trávicí metodou larvy Trichinelly spp. Bylo zjištěno, že nakažená zvířata pocházela z farmy v oblasti Michalovce. Z této farmy pak bylo během čtyř měsíců testováno na přítomnost larev Trichinalla spp. 192 vzorků získaných z prasat, 14 z uhynulých potkanů (Rattus norvegicus) a jeden z kočky domácí. Ze 419 prasat byla odebrána krev.
Ze dvou parazitologicky a serologicky pozitivních prasat bylo odebráno devět vzorků tkání ze svaloviny různých částí těla. Izolovanými larvami pak byly perorálně infikovány SPF myši a byl spočítán RCI (reproductive capacity index, tj. počet larev získaných – počet larev inokulovaných).
Dvě infikované myši byly utraceny po 42 dnech, z jejich svaloviny byly vyhotoveny histologické vzorky a ty pak byly barveny. Pro srovnání byly stejným způsobem zpracovány vzorky svalové tkáně myší infikovaných enkapsulovanými larvami T. britovi.
Vzorky prasečích sér byly testovány na přítomnost protilátek proti trichinele v nepřímém ELISA testu s užitím antigenu ES (excretory/secretory) T. spiralis. Séra z pěti prasat experimentálně nakažených T. spiralis sloužily jako pozitivní kontrola a 75 sér prasat z velkochovu a 25 sér prasat z malochovu, která měla negativní výsledek trávicího testu, bylo užito jako negativní kontrola.
Homogenizovaný extrakt larev izolovaných ze směsného vzorku prasete, potkana nebo kočky byl identifikován pomocí alozymové analýzy užitím IEF (isoelectrofocusing) a jednotlivé larvy těchto zvířat byly podrobeny multiplex PCR analýze.
Při kontrole farmy s infikovanými zvířaty byly zjištěny závažné zoohygienické a dietní nedostatky. Prasata byla zakrnělá, podvyživená, trpěla respiračními potížemi a byl mezi nimi značně rozšířen kanibalismus. Na farmě se volně pohybovala synantropní zvířata, ptáci a mezi uhynulými prasaty pobíhali potkani.
Během rutinní prohlídky po porážce prasat byly ze směsného vzorku 15 zvířat zjištěny larvy Trichinella spp. Následně byla pomocí trávicí metody zpětně vysledována dvě pozitivní zvířata. Při trichineloskopii svalové tkáně těchto zvířat u larev nebyl pozorován kolagenový obal. Ze 419 testovaných vzorků prasečích sér v ELISA testu bylo sedm pozitivních. Tato zvířata byla poražena a svalová tkáň jednoho z nich označena v trávicím testu jako pozitivní. 165 prasat, která dosáhla tržní váhy, bylo poraženo a z nich ještě jedno shledáno trávicím testem jako pozitivní. Ze 14 vzorků svaloviny potkanů byly pozitivní tři, pozitivní byla rovněž i svalová tkáň kočky. Všech šest myší, které byly infikovány larvami získanými od nakažených prasat, vykazovaly RCI 73,6.
Trichineloskopické vyšetření potvrdily i histologické výsledky. Typická pro larvy T. pseudospiralis byla nepřítomnost kolagenového obalu, jejich menší velikost a olemování matrixem. Referenční izolát T. pseudospiralis a larvy z infikovaných prasat a potkanů sledované farmy měly stejný profil ME (malic enzym). Na AK (adenyl kináza) lokusu sdílel stejný druh proužku referenční izolát T. pseudospiralis a extrakt larev infikovaných prasat, zatímco referenční izolát T. britovi generoval proužek s vyšší mobilitou. Pro enzym PGM (fosfoglukomutáza) vykazovaly vzorky T. pseudospiralis dvě alely. Rychlejší byla nalezena v referenčním izolátu z palearktické oblasti, pomalejší z nearktické a australské oblasti. Slovenské izoláty z prasete, potkana a kočky měly tyto alely obě. Molekulární a biochemické studie tedy ukazují na geografický polymorfismus T. pseudospiralis.
Larvy získané z prasat, potkanů a kočky byly při multiplex PCR analýze identické s referenčním kmenem T. pseudospiralis palearktické oblasti. Ihned po objevení ohniska T. pseudospiralis byla učiněna zoohygienická a veterinární opatření, aby nedošlo k dalšímu šíření nákazy. Ve Slovenské republice nebyl dosud zaznamenán výskyt T. pseudospiralis. V Evropě byl dokumentován u divoce žijící zvěře ve Finsku, Litvě, Francii, Itálii a Rusku. Role ptáků jako hostitele T. pseudospiralis byla popsána u 11 druhů dravců. Slovenská republika je situována na křižovatce cest migrujících ptáků z Evropy a severní Asie a právě ptáci mohou být chybějícím epidemiologickým článkem v řetězci nákazy. Nákaze zvířat napomohly nedostatečné zoohygienické podmínky, přemnožení potkanů, kanibalismus, neuklizené kadávery zvířat, volný přístup synantropických zvířat a ptáků. U spontánní i experimentální infekce byly nejvíce postiženou svalovou tkání bránice a jazyk. Nepřímý ELISA test, ve kterém byl využit ES antigen z larev T. spiralis, nebyl citlivý pro detekci T. pseudospiralis. Některá parazitologicky pozitivní prasata byla serologicky negativní, jiná, parazitologicky negativní, měla serologický výsledek pozitivní. Tato nesrovnalost může být vysvětlena antigenní odlišností T. spiralis a T. pseudospiralis, snížením hladiny protilátek u starší infekce nebo nízkou specifitou nebo senzitivitou testu. Tento článek dokumentuje první ohnisko T. pseudospiralis ve střední Evropě. Detekce tohoto neopouzdřeného druhu parazita zdůrazňuje nutnost volby jiné diagnostiky než je rutině na jatkách využívaná trichineloskopie.
Hurníková Z., Šnábel V., Pozio E., Reiterová K., Hrcková G.,Halásková D., Dubinský P. First record of Trichinella pseudospiralis in the Slovak Republic found in domestic focus. Veterinary Parasitology 2005;128:91-98.
