Mikrobiologická kultivace trusu pacientů s průjmovým onemocněním je v praxi prováděna poměrně běžně, patrně proto, že se často předpokládá bakteriální původ enteritidy a také proto, že se jedná o snadno proveditelný test. I když je kultivace vhodná pro zabránění nadužívání antibiotik, není interpretace pozitivního ani negativního nálezu snadná.
Negativní výsledek může být falešně negativní a při nálezu známého infekčního agens je třeba vzít v potaz, zda je izolát opravdu patogenní, zda způsobuje klinické příznaky, zda není přítomen další patogen, zda neexistuje jiné primární onemocnění, zda je nutná nějaká terapie a zda je případná terapie bezpečná. Pro zamyšlení je zde několik otázek – který z následujících případů byste léčili antibiotiky? Štěně s průjmem s izolovaným Campylobacter spp., štěně s průjmem s izolovaným Campylobacter jejuni, psa s chronickým průjmem s izolovaným Campylobacter spp., psa s chronickým průjmem s izolovaným Campylobacter spp., jehož majitel podstupuje chemoterapii, zvracejícího psa s izolovanou Salmonella typhimurium a psa s hemoragickým průjmem?
Mezi prokázané enteropatogeny patří: Salmonella spp., Campylobacter jejuni, Clostridium spp., enteropatogenní E. coli, Helicobacter spp., Yersinia spp. a Brachyspira spp.
Reprezentují však pouze sedm z odhadovaných asi čtyř set druhů bakterií, kolonizujících normální střevo a ve skutečnosti jsou za běžné patogeny považovány jen první čtyři druhy. Molekulární techniky navíc prokázaly, že u psa se nachází mnoho typů Campylobactera (C. jejuni, C. upsaliensis, C. coli) a jisté je, že u psovitých může být patogenní jen C. jejuni (a možná C. coli), o významu dalších intestinálních bakterií je pouze málo znalostí.
Předpokládaná signifikance izolátu může být mylná i z důvodu častého nálezu těchto bakterií i v trusu klinicky zdravých zvířat. Ve studii zahrnující 200 záchranářských psů ve Velké Británii byl záchyt Salmonelly pod 1 %, ale Campylobacter spp. byl izolován u více než 30 % psů bez ohledu na přítomnost průjmu, z nichž šlo většinou o C. upsaliensis. V Dánsku provedená studie, sledující psy od odstavu, ukázala, že u některých jedinců byl izolován stejný kmen C. upsaliensis v průběhu prvních dvou let života, zatímco infekce C. jejuni byla sporadická a přechodná. C. upsaliensis může být pravděpodobně u psů komenzálem.
Interpretace pozitivní kultivace trusu musí tedy vždy zohledňovat věk zvířete, jeho nutriční a imunitní stav a také vliv stresu z prostředí a klinické příznaky. Význam má u zvířat, vystavených možné infekci, např. při výskytu průjmu u více zvířat v domácnosti nebo po pobytu v útulku. Kultivace trusu by měla být provedena při známkách sepse (horečka, zánětlivý leukogram) nebo za přítomnosti neutrofilů v trusu. Vždy je však třeba myslet na to, že tyto bakterie jsou často až sekundárním nálezem (např. u parvovirózy zhoršuje Campylobacter průběh onemocnění). Rozhodnutí zahájit terapii na základě kultivace trusu musí být učiněno s ohledem na závažnost onemocnění a se zhodnocením rizika vzniku antibiotické rezistence nebo zoonotického potenciálu.*
Hall, E. J. The value of stool culture. In: Proceedings of the European veterinary conference voorjaarsdagen, Amsterdam, the Netherlands, 2013.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Jolana Snížková
