protože probíhá doma, „na dvoře“ a dobroty z ní pocházející jsou určeny pro požití v domácnosti, vždy se najde „někdo“, kdo začne volat, proč že se nesmí pořádat „tradiční“ obecní zabíjačky. Zdá se, že přestože absolutní většina lidí chápe, že domácí zabíjačka se jmenuje domácí,
žádná taková tradice ve skutečnosti není, byť by byla dokládána obrázky od Josefa Lady, neboť na nich se poražení a kuchání odehrává na dvoře, pod přístřeškem a přihlíží rodina.
Zastávat se domnělých tradic je vždy vděčné téma, ale v případě obecních zabíjaček má jejich obhajoba dvě strany. Na jednu stranu veřejnost žádá, a správně, všechny potraviny před uvedením do oběhu pečlivě prohlédnout a prověřit, a na druhou stranu by byla ochotna sníst cokoli, co se nabídne kdekoli, kýmkoli a bez veterinární prohlídky?
Takže k tomuto tématu lze zase zopakovat (jak jsme naposledy psali před dvěma lety), že veřejné zabíjení prasete a jeho vykolování a porcování není žádná atrakce pro veřejnost a pokud někdo chce nějakou atrakci obecní či spolkovou uspořádat, je možné poradit, a mnohde tak již činí – uspořádat vepřové hody. Prase se nechá porazit ve schváleném zařízení (jatkách), je veterinárně prohlédnuto a rozbouráno a lidem je možno v rámci „veřejného stravování“ nabídnout zabíjačkové pochoutky.
Kritikovi, který by tvrdil, že to, že veterinární předpisy pojem obecní zabíjačka neznají, nebrání nic takového uspořádat, lze odpovědět, dobrá, ale říkají, že do oběhu lze uvést jen výrobky vyrobené ve schváleném zařízení, a které byly shledány zdravotně nezávadnými státním veterinárním dozorem.
Tudíž lze uspořádat různé atrakce, ale s minimem problémů a vždy s ohledem na možné ohrožení zdraví lidí a samozřejmě i s ohledem na porážené zvíře. Jeho veřejné usmrcování a porcování, domníváme se, nikdo snad nemůže považovat za lákavou podívanou. .
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS
