Postižitelné jsou správní delikty, propagace týrání apod.
Pokud jde o nezodpovědný vztah ke zvířatům, který může končit jejich týráním, je na místě přísný postih. Podle Zákona na ochranu zvířat proti týrání lze za správní delikty v § 27 (maření veterinárního dozoru, týrání, propagaci týrání apod.) uložit pokutu do výše 100 tis. Kč, popřípadě až 500 tis. Kč a uložit zákaz činnosti do pěti let. Za přestupky v § 28 (např. kdo trpí týrání zvířat nezletilými nebo nesvéprávnými osobami za které zodpovídá, popřípadě sám zvířata týrá apod.) lze uložit pokutu od 20 do 30 tis. Kč nebo zákaz činnosti až na dva roky.
Z nápravných opatření lze využít možnost umístění týraného zvířete do náhradní péče na návrh místně příslušné KVS ve spolupráci s obcí s rozšířenou působností, anebo nařídit chovateli snížení počtu chovaných zvířat, a to včetně jejich utracení nebo pozastavit chovateli činnost, přičemž odvolání nemá odkladný účinek a všechny náklady nese chovatel či majitel zvířat. Dokonce existuje i možnost trestu odnětí svobody dle Trestního zákona v § 203 nebo zákaz činnosti či peněžitý trest „kdo týrá zvíře, ačkoliv byl za podobný přestupek v posledním roce postižen nebo za takový čin v posledních dvou letech byl odsouzen“. Důležité je ustanovení odst. 2 – „Kdo utýrá zvíře“, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti či peněžitým trestem. Odst. 3 – „Odnětím svobody až na 2 roky bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odst.1 nebo 2 veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném“.
Z tohoto výkladu zákona je patrné že, lze účinně potrestat toho, kdo zvířata týrá a záleží jen na úřadech a soudech, jak rychle, jakým způsobem a zda vůbec, jednotlivé případy posoudí. Postihnout je možné i nezletilé, neboť za ně zodpovídají zákonní zástupci, většinou tedy rodiče. Významnou roli mají média, neboť zveřejněním jednotlivých případů, a z toho vyplývající „ostuda“, tedy veřejný osudek, má (nebo by měl mít) ve vyspělé společnosti odstrašující účinek.
