Je nejvyšší čas zauvažovat, zda je to dobrý nápad dát někomu pod strom zvířátko. I pokud po něm ten někdo touží. Mnozí praktičtí veterinární lékaři by mohli vyprávět o případech dobře myšlených, ale s nedobrým koncem.
Proto Komora veterinárních lékařů považuje za nanejvýš potřebné opět připomenout několik zásad: O živém dárku je třeba něco vědět. Na živý dárek musí být připravena celá rodina. Mít doma zvíře, to je zkouška tolerance a trpělivosti!
Nejprve je třeba popřemýšlet, zda ono zvíře, pes, kočka, ptáček, rybička, budou mít u obdarovaného dobré podmínky k životu. K tomu je nutné vědět, co zvíře jí, odkud pochází, jaké jsou jeho vlastnosti. Například velkého loveckého honicího psa do malého městského bytu jistě nelze doporučit, byť je sebekrásnější. A je třeba mít na paměti, že i štěňátko malého psa vyroste, natož toho velkého.
Každé zvíře potřebuje určitý prostor, teplo, světlo, krmení, a hlavně čas! Nepůjde ale jen o čas obdarovávaného, celá jeho rodina musí být se zvířátkem srozuměna a připravena se zapojit do péče. Však chovat jakékoli zvíře neznamená je pouze hladit a mazlit se s ním, ale také pravidelně venčit, uklízet exkrementy, mýt mističky, krmit, měnit vodu, kartáčovat, kupovat krmení, očkovat, odčervovat, odblešovat a někdy i léčit! A k tomu všemu je potřeba hodně lásky. Ano, tu mám, řekne si leckdo. Ale vydrží? A jak dlouho, když je k tomu ke všemu ještě třeba hodně tolerance
a trpělivosti.*
Takže pěkné Vánoce.
Josef Duben, PR KVL
