Seminář proběhl dne 7. 4. na VUVeL
Ve Výzkumném ústavu veterinárního lékařství se konalo dne 7. 4. rozšířené zasedání předsednictva České akademie zemědělských věd. Po této akci proběhl seminář na téma "Aktuální situace výskytu významných infekčních chorob zvířat a zoonóz a jejich ozdravování v České republice" za účasti náměstka ministra zemědělství Ing. Stanislava Kozáka, ústředního ředitele Státní veterinární správy ČR doc. MVDr. Milana Maleny, Ph.D. a dalších významných hostů.
Doc. Malena podal přehled současné zdravotní situace v našich chovech. SVS ČR má rozsáhlou působnost v řadě oblastí, mezi nejdůležitější patří ochrana veřejného zdraví, ochrana zdraví a pohody zvířat a dozor nad obchodem a dovozy zboží živočišného původu. SVS se věnuje sledování a tlumení nebezpečných nákaz (aviární influenza, BSE, BT), prioritou je zachování statusu země úředně prosté tbc a brucelózy, leukózy a Aujeszkyho choroby prasat. SVS se také podílí na úpravě legislativy v oblasti reziduí veterinárních léčiv. Počátkem r. 2006 byl zahájen Národní ozdravovací program od IBR, národní programy na tlumení výskytu salmonel u nás probíhají již tři roky. Do budoucna je nezbytné vyhlásit boj proti tzv. produkčním nebo ekonomickým nákazám, jako je BVD, paratuberkulóza skotu, PRRS, dyzentérie, pneumonie a sípavka prasat, maedi visna ovcí aj. tlumení těchto nákaz bylo zahájeno v řadě vyspělých států Evropy na bázi dobrovolných programů. Je škoda, že u nás doposud nebyl tento fond sdružených finančních prostředků na příspěvek chovatelům k tlumení uvedených nákaz založen. SVS vždy preferovala prevenci, jako nejúčinnější postup proti zavlečení nákaz, případně jejich šíření. Po vstupu do EU jsme se museli podřídit podmínkám intrakomunitárního obchodu. Podmínky pro obchodování se zvířaty a zvířecími produkty stanovuje Evropská komise v Bruselu. Protože nejsme vstupní zemí do EU, neprovádí se veterinární kontroly na naší státní hranici, ale v místě původu a určení.
Druhý přednášející, prof. MVDr. I. Pavlík, CSc. upozornil na nebezpečí přenosu původců tuberkulózy ze zvířat na člověka. Přestože původce humánní tuberkulózy byl objeven již v roce 1882 R . Kochem, zůstává stále aktuálním onemocněním. Ročně je bakteriologicky v ČR potvrzeno 800 až 900 nově infikovaných lidí , z nichž někteří bývají masivními vylučovateli Mycobacterium tuberculosis ve sputu. Poslední ohnisko bovinní tuberkulózy u skotu a domácích prasat bylo u nás zjištěno v r. 1995 v okrese Žďár nad Sázavou . Významným zdrojem původce humánní a bovinní tuberkulózy pro zvířata chovaná v zoologických zahradách (zejm. v USA), jsou buď infikovaní ošetřovatelé, nebo starší lidé krmicí zvířata i přes důrazný zákaz. Ve Velké Británii je tlumení bovinní tuberkulózy komplikováno jejím výskytem u volně žijících jezevců lesních, od kterých se infikují jak zvířata na pastvě, tak zvířata chovaná ve stájích. U volně žijících lvů, např. v Krugerově parku v JAR se vyskytuje bovinní tuberkulóza přenesená z domácího pastevně chovaného skotu a buvolů. Infikovaní jedinci často rychle hynou za příznaků vyhublosti.
Aviární tbc u ptáků patří mezi multizdrojová onemocnění; původce onemocnění může být infikovanými domácími či volně žijícími ptáky přenesen na zvířata a člověka. Např. u lidí v ČR je prevalence aviární tbc několik desítek případů ročně se stoupajícími trendy.
Původce paratuberkulózy byl objeven již v r. 1895 Johnem a Frotinghamem, u nás byla poprvé u skotu paratuberkulóza diagnostikována v r. 1962 u jedné importované krávy z Dánska. V následujícím období k nám byla nákaza zavlečena importovanými ovcemi, skotem, kozami, jeleny, daňky a dalšími přežvýkavci. Ve volné přírodě je výskyt původce paratuberkulózy vzácný, na farmách jelenovitých je podstatně vyšší. Zdrojem původce paratuberkulózy je nejčastěji přikoupené infikované zvíře.
Mykobakterie mohou infikovat konzumenty nedostatečně tepelně ošetřeným masem, zejm. při domácím grilování, nebo při přípravě různých specialit, kterými jsou např. klobásky.
Doc. MVDr. Dagmar Zendulková,CSc. se zabývala historií a šířením katarální horečky ovcí (bluetongue, BT). BT byl poprvé dokumentován v 18. stol. v Africe u ovce, v r. 1940 v Severní Americe, na Kypru v r. 1943 a ojediněle v jižní Evropě. Tradičně se nákaza vyskytuje mezi 350 již. š. a 400 sev. š. Po roce 1998 se BT začal objevovat v jižní Evropě častěji, v r. 2006 byl poprvé zaznamenán v severní Evropě. Byl zde prokázán virus BT náležející k serotypu 8 (BTV-8), který je typický pro oblast Afriky jižně od Sahary, a který se se dosud nikdy předtím v Evropě nevyskytl.
Serotyp BTV-8 zjištěný v Evropě je odlišný od afrického vakcinačního kmene BTV-8 a na rozdíl od něj se vyskytuje i u skotu. V letech 2006až 2009 bylo dokumentováno šíření serotypu BTV-8 po evropském kontinentu, u nás bylo zaznamenáno dosud deset ohnisek. BTV skupina je imunologicky heterogenní, variabilita kmenů existuje i v rámci jednotlivých serotypů. V nedávné době byly v evropských zemích zjištěny i další serotypy – BTV-6, TOV (Toggenburg orbivirus, Švýcarsko) a BTV-11 (Belgie).
Vektorem nákazy je tiplík (pakomárek) z rodu Culicoides, jeho výskyt je sezónní. Skot je významným rezervoárem infekce, k přenosu dochází při sání krve samičkami, větrem, semenem, transplacentárně, ojediněle kontaktem, mechanický přenos jinými krev sajícími druhy je minimální. Morbidita a mortalita viru je nízká, terapie je založena na symptomatické léčbě, imunoprofylaxe spočívá v podávání živých a inaktivovaných vakcín. V případě výskytu podléhá nákaza povinnému hlášení a následným ochranným opatřením. Povinná vakcinace inaktivovanou vakcínou proti BTV-8 byla u nás zahájena 20. 8. 2008.
Aktuální nebezpečí ptačí chřipky prezentoval doc. MVDr. P. Lány, PhD. Popsal strukturu viru a možné změny v antigenních vazebních místech (antigenní drift), kdy předchozí protilátky postiženého jedince již nechrání, a vakcíny musí být aktualizovány. Může také dojít k výměně segmentů viru (reassortment) které mohou vést až ke vzniku jiné varianty viru (antigenní shift). Viry influenzy se relativně snadno adaptují v populacích nových hostitelů a u lidí mohou vyvolat i pandemie. Antigenní shifty ptačích chřipkových virů s lidským virem subtypu H1N1 (původně virus tzv. španělské chřipky z roku 1918 – 1919, kdy zemřelo 40 až 50 milionů lidí) způsobily vznik subtypu H2N2, zodpovědného za „asijskou chřipku“ v roce 1957 (počet úmrtí dosáhl 1 milion) a v roce 1968 vznik subtypu H3N2, zodpovědného za „hong kongskou chřipku“ (se stejným počtem úmrtí). Viry aviární influenzy jsou přítomny u volně žijícího vodního ptactva, jsou adaptabilní na nové hostitele u kterých snadno mutují.
Poslední zajímavá přednáška prof. MVDr. Z. Pospíšila, CSc. byla zaměřena na aktuální situaci výskytu bovinní spongiformní encefalopatie (BSE). Poprvé byla tato nákaza zjištěna u nás v r. 2001 a do letošního března bylo potvrzeno 29 pozitivních případů skotu. V důsledku výskytu pozitivních jedinců bylo na farmách utraceno v kohortách 4 142 kusů skotu. V humánní medicíně bylo ve světě dokumentováno 115 pozitivních jedinců a 49 pravděpodobně pozitivních na novou variantu Creutzfeld-Jacobova choroba (vCJD), o které se předpokládá, že vzniká po konzumaci prionů BSE). Infekční priony napadají prionové proteiny organismu a mění jejich konformaci. Nákazu lze zatím diagnostikovat pouze postmortálně. K zamezení vzniku vCJD se na jatkách vyšetřuje mozek skotu staršího 30 měsíců a preventivně se zabavuje specifikovaný rizikový materiál. Infekční priony nebyly prokázány ve svalovině ani v mléce. Opodstatněný zákaz má používání masokostních mouček pro výživu hospodářských zvířat. Uvažuje se o zvýšení věku pro povinné vyšetřování na BSE ze 30 na 48 měsíců.
