Za jistých okolností může pomoci člověku mokrý hadr na hlavu, ale to není nejlepší řešení pro jeho čtyřnohé kamarády, když je jim horko. Nejlepší je zvířata před vedry chránit, a když už je zle, tak jim chladit tlapky a samozřejmě nejdříve dát napít!
Vždy, když nastanou horka přes 30 stupňů ve stínu, setkávají se veterináři v ordinacích s případy, kdy zvířata z horka kolabují. Jde o úpal či úžeh. Úpal z horka a dusna a úžeh z nadměrného vystavení slunci.
Leckterý chovatel si ani neuvědomí, že nevědomky vystaví svého miláčka riziku přehřátí. Sice pejska vyvenčí po ránu, kdy je ještě přijatelně, ale doma zapomene zatáhnout závěsy a vody dá do misky jen jako obvykle. Větší misku, více vody! Okna otočená na jih či na západ jsou čočkou, která učiní zejména z malého bytu pro zvíře peklo, a to se týká i koček nebo ptáčků v kleci, kteří navíc ani nemají možnost se někam uchýlit.
A cestovat? V létě se musí počítat s tím, že se zvířetem vyrazit na cestu vždy jen po ránu či za večera, vždy mít s sebou vodu a mokrý ručník. V autě klimatizovat přiměřeně, činit přestávky. Napájet, a když je nejhůře, chladit periferní části těla, tj. tlapky. Nikdy nenechávat v autě zvíře (psa, kočku) zavřené. Na slunci zkolabuje do několika desítek minut!
Zkrátka ke zvířeti je třeba se chovat jako k vlastnímu dítěti.
Chovatelé hospodářských zvířat mají s horky za poslední léta bohatou zkušenost. Nicméně je jistě dobré připomenout, aby nezapomněli zkontrolovat záložní zdroje energie, které je nutné mít
v klimatizovaných chovech, kdyby došlo k výpadku proudu…
Podle Karla Daniela, prezidenta Komory veterinárních lékařů, je v posledních letech díky osvětě šířené médii případů kolapsů zvířat z horka přece jen znatelně méně.*
Josef Duben, PR KVL
