Alergie na bleší kousnutí – neustálý problém u malých zvířat
V literatuře se často objevovaly dva pojmy: dermatitida po bleším kousnutím a hypersenzitivita na bleší kousnutí. Halliwell (1985) pojem hypersenzitivita nahradil pojmem alergie na bleší kousnutí (Flea Allergic Dermatitis- FAD). Novější studie prokázaly, že pouhý zánět kůže bez alergie se vyskytuje jenom výjimečně. Mnoho autorů stále rozlišuje dvě klinické situace – dermatitidu a alergii.
Lokální reakce představující podráždění kůže, svědění a mírný zánět kůže v bezprostředním okolí místa blešího kousnutí jsou podobné u všech postižených zvířat. Pouhý zánět kůže po pokousání blechou by měl být rozpoznán od alergické reakce na bleší kousnutí, i když u obou je hlavním příznakem svědění. Místo blešího kousnutí je viditelné jako červená tečka s různě velikou okolní reakcí. Dále můžou být pozorované i papuly, pustuly a crusty. Následující škrábání a kousání samotného pacienta někdy vyústí v purulentní dermatitidu a v chronických případech až ke zhrubnutí kůže a hyperpigmentaci. Při nadměrné bleší invazi se může vyvinout i regenerativní anemie. Mnohočetné poranění kůže má za následek i rozsáhlou sekundární pyodermii.
U zablešené kočky málokdy dochází k signifikantnímu svědění nebo škrábání – často se pozoruje pouze nadměrné olizování (péče o srst). Tyto asymptomatické nosičky blech můžou významně ovlivnit situaci v domácnosti, chovající více zvířat, pokud se neodbleší současně všechna zvířata.
Alergie na bleší kousnutí je nemoc, při které je hypersenzitivita tvořena jako nadměrná odpověď organizmu na antigenní materiál přítomný ve slinách blech (Carlotti, Jacobs 2000). U koček je tato nemoc nazývána taky jako kočičí miliární dermatitida nebo kočičí ekzém.
Tato diagnóza se vyskytuje celosvětově a představuje nejčastější kožní alergické onemocnění u psů a koček .
Klinické příznaky „bleší alergie“ u psů a koček jsou výsledkem svědění a sebepoškozování. Můžou být celkem různorodé v závislosti od stupně sensitivity, velikosti bleší invaze, stadiem nemoci (akutní, chronické) a také na případném konkurentním primárním (atopie) nebo sekundárním(bakteriální folikulitída) onemocnění (Dryden a Blakemore 1989). Klasické primární kožní léze u psů i koček jsou malé, svědivé, zarudlé pupínky v místě blešího kousnutí (Kwochka 1987). Dermatitida u psů má typickou lokalizaci v dorsální lumbosacrální oblasti tvořící typický trojúhelník. Léze jsou dále patrné v caudomediální oblasti stehen, břicha, slabinách a taky na krku, předloktí a při bázi ucha. Při dalším působení blech jsou akutní primární léze rychle nahrazovány chronickými sekundárními příznaky jako spolupůsobení alergie, škrábaní a kousání zvířetem (difuzní erytém, excoriace, částečná nebo úplná alopecie). Častá je také sekundární seborhea páchnoucí jako žluklé máslo. Dlouhodobé trvání nemoci vede k vytvoření hyperkeratózních změn, lichenifikaci a hyperpigmentaci (Kwocha 1987).
U koček je tato alergie považována za nejčastější příčinu miliární dermatitidy (Scott 1980). Miliární dermatitida se začíná objevovat kolem krku a na zádech. Postižené může být i okolí uší, břicho, oblasti stehen. Nespecifické, ekzematózní změny při miliární dermatitidě nejsou způsobeny přímo bleším kousnutím, ale až systémovou kožní reakcí alergické kočky. Svědění bývá výrazné anebo maskované nadměrným olizováním se. Postižené kočky se často lížou, koušou nebo vytrhávají velké chomáče srsti.
Kožní biopsie a histopatologické změny jsou nespecifické.
Odblešení : léčba a prevence
Sání krve dospělou blechou může vyústit v mírné až těžké klinické příznaky. Kožní záněty i přenesené nemoci vyžadují dlouhou a často intenzivní veterinární péči. Zoonózy přenášené blechami jsou hrozbou pro lidi, zejména pro děti. Odblešení malých zvířat, výběr vhodného insekticidního přípravku a způsob jeho podávání by měl být uskutečněn podle druhu zvířete, jeho věku, velikosti invaze s přihlédnutím na možnost reinvaze a taky důkladnou sanaci prostředí (Rust a Dryden 1997).
Jediným způsobem léčby a prevence vzniku alergie na bleší kousnutí je chránit zvíře před blechami.
Přípravky proti blechám většinou působí na dvě místa ve vývojovém cyklu blech. Přípravky působící proti dospělcům blech se řadí mezi adulticidy, látky účinné v prostředí proti vývojovým stadiím blech se označují jako růstové regulátory hmyzu anebo růstové inhibitory.
Pokud potřebujeme zvíře odblešit je samozřejmě třeba zvolit adulticid. Účinnost adulticidního přípravku je definována jako letální účinek přípravku na blechy přítomné na zvířeti v době jeho aplikace. Dnešní adulticidy splňují dokonce dvě kritéria : rychlé usmrcení blech a dlouhotrvající účinek. Pro majitele zvířete je důležitý také jednoduchý způsob aplikace a bezpečnost přípravku.
Spot-on formulace se díky adulticidní účinnosti a lehké aplikaci staly přípravky první volby při odblešení a jsou oblíbené u veterinářů i majitelů zvířat.
Jedním z nich je také přípravek obsahující imidacloprid (Advantage), který je prvním komerčním členem v nové skupině insekticidů s názvem chloronicotinyly nebo neonicotinoidy. Způsob účinku imidaclopridu jako blešího adulticidu byl popsán Mehlhornem a kol. (1999). Potvrdili, že kůže je hlavním nosičem imidaclopridu a ověřili, že účinná látka je lokalizována ve vodě-odolné lipidové vrstvě povrchu kůže. Tato vrstva je tvořena mazovými žlázami a sekretována na povrch celé kůže a srsti. Rozšíření imidaclopridu po povrchu kůže popsal i Everett a kol. (2000), který zjistil vysokou účinnost proti blechám již 6 hodin po aplikaci.
Imidacloprid zabíjí blechy pouze kontaktem, absorbcí přes intersegmentální membrány blechy.
Léčba alergie na bleší kousnutí je úspěšná, pokud zabráníme blechám sát krev. Takzvaný „ proti savý“(„anti-feeding“) efekt imidaclopridu byl ověřen studií Rusta a kol. (2001).
Aplikace Advantage (imidacloprid) se běžně provádí v koncentraci 20 – 30 ppm imidaclopridu na zvíře v den aplikace. Ještě 30. den po aplikaci obsahuje srst nejméně 1ppm imidaclopridu. Tyto studie jasně ukázaly, že i nízké (subletální) koncentrace imidaclopridu výrazně snižují sání blech.
Účinek imidaclopridu při léčbě psů a koček trpících alergií na bleší kousnutí testoval Genchi a kol. (2000). Infestace blechami se po aplikaci rapidně snížila. Klinické příznaky „ bleší alergie“ se snížily z 38% (před léčbou) na 16% dva týdny po aplikaci a na 6% po 28 dnech od aplikace. Testy potvrdily rychlý adulticidní a výborný reziduální účinek trvající nejméně 28 dní.
Závěr
Alergie na bleší kousnutí je stresující pro zvíře i pro majitele. Nejefektivnější cesta k prevenci alergie je ochránit zvíře před infestací blechami. Imidacloprid je jedním příkladem insekticidního přípravku dostupným ve spot-on provedení, u kterého byl ověřen vysoký účinek při léčebném a preventivním ošetření psů a koček napadených blechami, pokud je aplikován jednou za měsíc. Rychlost usmrcení blechy spolu s „proti-savým“ efektem imidaclopridu jsou důležité faktory při léčbě a prevenci alergie na bleší kousnutí a pro přerušení vývojového cyklu blech.
Literatura
Carlotti DN, Jacobs DE (2000) Therapy, control and prevention of flea allergy dermatitis in dogs and cats. Review article. Vet Dermatol 11:83-98
Chomel, B.B., Kasten, R.W., Hawkins, F.K. (1996) Experimental transmission of Bartonella henselae by the cat flea. J Clin. Microbiol. 34: 1952-1956
Dryden MW (1988) Evaluation of certain parameters in the bionomics of Ctenocephalides felis felis (Bouché 1835). MS Thesis, Purdue University, West Lafayette
Dryden MW, Blakemore JC (1989) A review of flea allergy dermatitis in the dog and cat. Comp Anim Pract 19:10-17
Dryden MW, Rust MK (1994) The cat flea: biology, ecology and control. Vet Parasitol 52:1-19
Everett R, Cunningham J, Arther R, Bledsoe DL, Mencke N (2000) Comparative evaluation of the speed of flea kill of imidacloprid and selamectin in dogs. Vet Therap 1:229-234
Feingold BF, Benjamini E (1961) Allergy to flea bites: Clinical and experimental observations. Ann Allerg 19:1275-1289
Genchi C, Traldi G, Bianciardi P (2000) Efficacy of immidacloprid on dogs and cats with natural infestations of fleas, with special emphasis on flea hypersensitivity. Vet. Therap 2: 71-80
Halliwell REW, Longino SJ (1985) IgE and IgG antibodies to flea antigen in differing dog populations. Vet Immunol Immunopath 8:215-223
Kristensen S, Haarløv N, Mourier H (1978) A study of skin diseases in dogs and cats. IV. Patterns of flea infestation in dogs and cats in Denmark. Nord Vet Med 30:401-413
Kwochka KW (1987) Fleas and related disease. Vet Clin N. Am Small Anim Pract 17:1235-1262
Mehlhorn H, Mencke N, Hansen O (1999) Effects of imidacloprid on adult and larval stages of the cat lea Ctenocephalides felis after in vivo and in vitro application: a light- and electron-microscopy study. Parasitol Res 85:625-637
Muller GH, Kirk RW, Scott DW (eds) (1983) Small Animal Dermatology. 3rd edn. WB Saunders Co, Philadelphia
Rommel M, Eckert J, Kutzer E, Körting W, Schnieder T (eds) (2000) Veterinärmedizinische Parasitologie. 5th edn. Parey Verlag, Berlin
Rust JH Jr, Cavanaugh DC, O'Shita R, Marshall JD Jr (1971) The role of domestic animals in the epidemiology of plague. I. Experimental infection of dogs and cats. J Infect Dis 124:522-526
Rust MK, Dryden MW (1997) The biology, ecology, and management of the cat flea. Ann Rev Entomol 42:451-473
Rust MK, Hinkle NC, Waggoner M, Mencke N, Hansen 0, Vaughn M (2001) The influence of imidacloprid on adult cat flea feeding. Suppl Comp Cont Educ Vet Pract 23 (4A): 18-21
Scott DW (1980) Feline dermatology 1900-1978: A monograph. J Am Anim Hosp Assoc 16:331-459
Norbert Mencke, Bayer AG, BG-Animal Health D-51368 Leverkusen, Germany (Flea Allergic Dermatitis a Constant Problem in Small Animals)
Překlad. MVDr. Petra Haasová
