Riziko vzniku alopecie závisí na volbě chemoterapeutika, dávce, způsobu a četnosti podání a individuální reakci pacienta. Alopecie byla popsána v souvislosti s aplikací doxorubicinu, cyklofosfamidu, paclitaxelu a etopsidu.
Alopecie vznikající při chemoterapii se objevuje odhadem u 65 % léčených lidí. Přibližně 80 % postižených jedinců přiznává, že alopecie je nejhorší vedlejší účinek chemoterapie. Doxorubicin je antracyklinové antibiotikum s širokým spektrem aktivity a s účinností proti většině typů humánních neoplazií. Doxorubicin cílí na rychle se dělící buňky a způsobuje také apoptózu vlasových folikulů. U psů se doxorubicin běžně používá v terapii různých neoplazií, např. mnohočetného myelomu, karcinomů a sarkomů (osteosarkomy, hemangiosarkomy). Mezi popisované vedlejší účinky doxorubicinu patří myelosuprese, gastrointestinální toxicita a kardiotoxicita.
Navzdory častému použití doxorubicinu je jen velmi málo informací o alopecii vznikající v souvislosti s jeho aplikací. Dřívější studie zjistila nástup alopecie u laboratorních bíglů při použití velmi vysokých dávek (400 mg/m2). Nejsou ale k dispozici údaje o vzniku alopecie při použití běžných dávek (max. 180 mg/m2). Na základě takové komplikace by mohli majitelé chemoterapii odmítat nebo přerušovat. Znalost rizika vzniku alopecie může snížit negativní psychologický dopad ze ztráty srsti. Cílem studie bylo popsat alopecii vznikající v souvislosti s aplikací doxorubicinu u psů s onkologickým onemocněním.
Pro účely studie byly prohlédnuty lékařské záznamy z let 2012-2014. Do studie byli zařazeni pacienti, kterým byla podána alespoň jedna dávka doxorubicinu. Ze studie byli vyloučeni psi, u kterých nebyla jasná příčina alopecie nebo se u nich souběžně vyskytovala choroba, která by mohla alopecii způsobit (např. endokrinopatie, alergická choroba, infestace ektoparazity). Byl zaznamenán věk, pohlaví, plemeno, diagnóza, dávka doxorubicinu, další medikace a případně souběžná onemocnění. U postižených psů byl zjištěn nástup změn a jejich charakter. V záznamech bylo zjištěno 68 různých plemen, pro účely statistického zhodnocení byli psi rozděleni do skupin podle typu srsti.
Do studie bylo zařazeno 150 psů léčených pomocí doxorubicinu. U 28 jedinců (19 %) se objevila alopecie. Jednalo se o 16 psů s rovnou srstí (7x zlatý retrívr, 2x labrador, 2x maltézský psík, 1x greyhound, kříženec belgického ovčáka, německý ovčák, novofundlandský pes, papillon) a 12 psů drsnosrstých nebo s kudrnatou srstí (4x pudl a jeho kříženci, 2x kernteriér, 1x West Highland White teriér, wheaten teriér, grifonek, yorkshire teriér, portugalský vodní pes a bišonek). U psů drsnosrstých / s kudrnatou srstí bylo zjištěno signifikantně vyšší riziko vzniku alopecie po aplikaci doxorubicinu.
U 17 psů se jednalo o generalizovanou alopecii, faciální alopecii u 5 psů, alopecii trupu u 6 psů, ztrátu hmatových chlupů u 3 psů a hyperpigmentaci kůže u 9 psů. Alopecie se objevovala v rozmezí od 7 do 120 dnů (medián 35 dnů). Doba do odeznění lézí byla zaznamenána u 13 psů a pohybovala se v rozmezí od 42 do 150 dní. Věk postižených psů se pohyboval v rozmezí 3-13 let. Nebyl zjištěn vliv věku a pohlaví na rozvoj alopecie.
Nebyl také zjištěn vztah mezi typem neoplazie a vznikem alopecie. Čtrnáct psů bylo léčeno samotným doxorubicinem a 14 psů dostávalo doxorubicin v kombinaci s jiným chemoterapeutikem. Alopecie se častěji vyskytovala u psů, kterým byl aplikován pouze doxorubicin. Vyšší riziko vzniku alopecie bylo spojeno s vyšší kumulativní dávkou doxorubicinu (medián 103,0 vs. 84,5 mg/m2).
Podle autorů se jedná o první studii popisující vznik alopecie u psů léčených doxorubicinem. Typ srsti a kumulativní dávka byly identifikovány jako významné faktory ovlivňující rozvoj alopecie.
FALK, E.F., LAM, A.T.H., BARBER, L.G., FERRER, L. Clinical characteristics of doxorubicin-associated alopecia in 28 dogs. Vet Dermatol 2017;28:207-e48.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová, Ph.D.
