Etiologie
Chlamydiové infekce prasat, jejichž původci se řadí do čeledě Chlamydiaceae, se v poslední době stávají stále více aktuální skupinou infekcí, a to nejenom ve veterinární, ale i v humánní medicíně (chlamydiové pneumonie). Vzhledem ke specifickým vlastnostem chlamydií však zůstávají velice často nediagnostikovány a zastřeny souběžně probíhajícím onemocněním jiné etiologie, což může vést k selhání zdravotních opatření v chovu.
Chlamydie jsou obligátní intracelulární bakterie, které se množí výhradně v cytoplazmě infikovaných buněk, a proto mohou být kultivovány pouze na tkáňových kulturách, příp. v kuřecích embryích. Vyskytují se ve dvou formách: malá elementární tělíska, která jsou infekční a mohou přežívat extracelulárně, a velká retikulární tělíska vyskytující a replikující se výhradně v cytoplazmě hostitelských buněk. Běžné diagnostické postupy proto často neodhalí přítomnost chlamydií a při podezření na infekci chlamydiemi je potřeba postupovat cíleně již od odběru materiálu pro vyšetření, dodržet specifické podmínky transportu a požadovat speciální vyšetření na přítomnost původce (např. imunohistochemie, PCR).
Klinika a patomorfologie
Nejčastěji se chlamydiové infekce u prasat projevují jako „konjunktivitis-pneumonia-enteritis syndrom“. Nejdůležitějším bodem v patogenezi chlamydiových infekcí prasat a rezervoárem zárodků je zažívací trakt.
U průjmujících selat nalézáme vodnatý obsah v kolonu s nestrávenými zbytky sraženého mléka nebo krmení. Histologicky se projevují atrofií nebo nekrózou střevních klků v ileu, příp. jejunu. Infekce vede často k sekundárnímu přerůstání E. coli a u selat postižených chlamydiovou enteritidou nalézáme následně abnormálně vysoké množství E. coli zárodků v žaludku a dolních oddílech tenkého střeva, což může vést k mylné diagnóze. Postižení respiračního aparátu je charakterizované exsudativní bronchopneumonií.
Konjunktiva vykazuje zánětlivou infiltraci neutrofily, lymfocyty, makrofágy a plazmatickými buňkami, které obsahují inkluzní tělíska diagnostikovatelná při vyšetření konjunktiválních stěrů. Dalším klinickým projevem chlamydiových infekcí jsou polyserozitidy a polyartritidy, které jsou velice často zaměňovány s onemocněním jiné etiologie (streptokokové infekce, infekce Haemophilus parasuis).
Poměrně závažné jsou chlamydiové infekce u prasnic, kde vedou ke zhoršení reprodukčních ukazatelů, abortům (70. – 100. den březosti), předčasným porodům, porodům neživotaschopných selat, vaginálním výtokům a infertilitě. Proto je při zhoršených reprodukčních ukazatelích v chovu namístě cílená diagnostika chlamydiových infekcí.
Terapie
Problematickou je také otázka terapie. Lékem volby jsou vysoké dávky tetracyklinů, konkrétně, vzhledem k farmakokinetickým vlastnostem a skutečnosti, že rezervoárem zárodků je zažívací trakt, je lékem volby doxycyklin. Doxycyklin patří mezi dlouhodobě působící tetracykliny, což umožňuje perorální aplikaci jen 1x denně. Hlavní cestou vylučování doxycyklinu je biliární trakt, což ho předurčuje k asanaci rezervoáru chlamydií u prasat – intestinálního traktu.
V chovech se smíšenými infekcemi lze využít i synergického či aditivního efektu doxycyklinu s pleuromutiliny známého u mykoplazmat a některých kmenů Brachyspira hyodysenteriae. Tento synergický efekt ale není standardní u všech terénních izolátů, proto při zvažování použití kombinace doxycyklinu s pleuromutiliny je potřebné provést nejprve stanovení MIC. Vzhledem k širokému spektru doxycyklinu však není použití těchto kombinací většinou nutné.
Mnohem zásadnější je zajištění stabilního obsahu doxycyklinu v krmné směsi (KS). Tuto podmínku lze splnit při použití technologicky upraveného doxycyklinu ve formě hydrofilní molekuly (Pulmodox prm.), která minimalizuje negativní vlastnosti některých doxycyklinových premixů. Nejzávažnější je tzv. elutriace, neboli separace doxycyklinových částic v KS. Závisí na granulometrii a hmotnosti částic. Vezmeme-li v potaz, že průměrná velikost částic běžné KS se pohybuje kolem 580 μm, nepřekvapí nás, že u standardních molekul doxycyklinu (Doxyvit prm.), které jsou lehčí a menší než částice KS, dochází při manipulaci s KS (plnění do pytlů, přeprava, nafoukávání do zásobníků apod.) k separaci doxycyklinu. Výsledkem je nestandardní obsah (ppm) v různých místech KS. Jak je patrno z grafu 1, rozdíl v obsahu doxycyklinu ve spodním a horním oddíle KS (např. spodní a horní část násypníku, jednotlivé pytle jedné šarže KS) může pak činit až 150 % aplikované dávky doxycyklinu! Při medikaci takovouto KS dochází k výraznému poddávkování části medikovaných zvířat, což může vést k selhání terapie a výraznému zvýšení rizika vzniku rezistence.
Podobně je tomu i u hydrofobních molekul doxycyklinu (Doxipan prm.), které jsou naopak výrazně těžší a větší než částice KS. Podobně je u těchto molekul negativně ovlivněna i biologická dostupnost, která je u doxycyklinů s hydrofobní ochranou výrazně nižší proti doxycyklinu ve formě hydrofilní molekuly.
MVDr. Gabriela Zelinková
