Kryptorchismus hřebců snižuje jejich chovné a výkonnostní využití, čímž majitelům koní způsobuje nemalé škody.
Kromě toho může dojít ve varleti, které není uloženo ve skrotu, k nádorovému bujení. Z tohoto důvodu je nevyhnutelná raná a spolehlivá diagnóza kryptorchismu. Hlavní příčinou poruchy sestupu varlat mohou být důvody hormonální i mechanické. Zda příčinou kryptorchismu může být například nedostatečná tvorba androgenních receptorů, anebo nedostatečně vyvinuté gubernakulum testis v důsledku dědičného defektu Leydigových buněk, nebylo dosud u koní prokázáno. U laboratorních myší se provádí experimentální práce. Spolehlivé vyšetření na hormon descendin neexistuje. Mechanickou příčinou kryptorchismu mohou být zarostlá varlata v dutině břišní, perzistentní Müllerův vývod nebo užší tříselný kanál. Fyziologický sestup varlat je ukončen v rozmezí deseti dnů až čtyř týdnů po narození. Klinická diagnostika kryptorchismu spočívá v tříselné a transrektální palpaci. Stanovení diagnózy pomocí hladiny hormonů je komplikováno jejich denním i ročním kolísáním, hormonální pulzací, zvýšenou produkcí testosteronu varlaty aj. Spolehlivým průkazem je pouze přímá stimulace Leydigových buněk pomocí humánního choriongonadotropinu (HCG, 6000 až 10 000 m. j.) nebo gonadotropinu ze séra březí klisny (PMSG). Také GnRH (gonádotropní hormon), v množství 20 – 40 mg i. v. zvyšuje množství luteotropního hormonu (LH) a potom koncentraci testosteronu v krvi. Jestliže se hladina testosteronu po hormonální aplikaci zvyšuje během 30 – 120 minut, jedná se o hormonálně aktivní tkáň, přičemž koncentrace 100 pg/mg je považována za maximální. Sonografická diagnóza se dosud opírala o transrektální vyšetření. V této studii bylo vyšetřeno 58 hřebců různých ras (teplokrevní, plnokrevní, pony a chladnokrevní) s poruchami sestupu varlat, kteří byli posléze kastrováni. U těchto koní byly zjištěny čtyři různé formy kryptorchismu. Povrchový tříselný (přímo na vnějším tříselném prstenci), hluboký tříselný (srůst tkání v tříselném kanálu), neúplný abdominální (varle v tříselném prstenci) a úplný abdominální přímo v dutině břišní). Všichni hřebci byli transkutánně palpováni a sonograficky vyšetřeni. Transkutánní sonografické vyšetření bylo provedeno pomocí dvou sonografů, lineárního (7,5 Mhz) a konvexního (3,5 Mhz), první byl použit pro zobrazení jemných struktur a povrchových tkání v třísle a druhý pro hlouběji uložená varlata. Oproti skrotálně uloženým varlatům jsou kryptorchidní varlata často menší a částečně hypoechogenní. Také není vždy možné zobrazit centrální žílu. Varlata uložená v dutině břišní nemohou být sonograficky prokázána. Při transkutánní palpaci bylo zjištěno 54 % nesestouplých varlat, transkutánním sonografickým vyšetřením 80 %.U povrchového tříselného kryptorchismu byla varlata sonograficky identifikována u všech hřebců, při uložení hluboko v třísle v 93 % a při neúplné abdominální lokalizaci varlat bylo odhaleno pomocí transkutánní sonografie 50 % případů. Záměna hlubokého tříselného kryptorchismu za neúplný abdominální však není vyloučena, k této záměně došlo v této studii pouze dvakrát. Precizní sonografická identifikace všech zobrazených struktur minimalizuje četnost nepřesností a zvyšuje specifitu vyšetření. Po provedení kastrace u všech kryptorchidů se zjistilo, že u 95 % úplných abdominálních kryptorchidů nebylo zobrazení pomocí transkutánní sonografie úspěšné. Žádný pacient nebyl během zákroku poraněn. Závěrem lze říci, že transkutánní sonografie je slibnou, spolehlivou a také bezpečnou metodou pro diagnostiku kryptorchismu u hřebců, vyjma kryptorchidů abdominálních.
Braxmaier U., Litzke L. F. Die transkutane Sonographie – eine zuverlässige Methode zur Diagnose des Kryptorchismus beim Pferd. Tierarztl Prax 2005:48-54.
