23.06.2005 | 07:06
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Hemangiosarkom sleziny

I. CVIKOVÁ, V. TEPLÁ
Veterinární klinika HKvet, Hradec Králové
Veterinářství 2004;54:326-332

SOUHRN
Cviková I., Teplá V. Hemangiosarkom sleziny. Veterinářství 2004;54:326-332.
Hemangiosarkom je vysoce maligní tumor vznikající z endotelu cév. S výjimkou některých kožních hemangiosarkomů je to nádor velmi agresivní s brzkou tvorbou metastáz. V článku je zmíněn pouze hemangiosarkom sleziny, který se vyskytuje nejčastěji, podrobněji je rozpracována diagnostika a možnosti řešení spojené s prognózou.

SUMMARY
Cviková I., Teplá V. Splenic hemangiosarcoma. Veterinářství 2004;54:326-332.
Hemangiosarcoma is highly malignant tumor originating from blood vessel endothelium. Except skin hemangiosarcomas, these tumors appear to be highly malignant with fast matastatic process. In the article the splenic hemangiosarcoma – the most frequent hemangiosarcoma – is decribed in detail and also diagnostics, therapy and prognosis are disccused.

Hemangiosarkom sleziny se vyskytuje u psů ve středním a starším věku (8 – 13 let), predisponovanými plemeny jsou německý ovčák, retrívr, knírač, pudl, bez ohledu na pohlaví. Nejčastější místa výskytu jsou u psů slezina (50 %), pravé atrium (25 %), kůže/podkoží (13 %), játra (5 %), ostatní (1 %, častěji sekundární ložisko – ledviny, močový měchýř, kosti, jazyk, prostata, stěna břišní, aorta, uterus).1 Ovšem vzhledem k tomu, že se cévy vyskytují ve všech orgánech a metastatické buňky se šíří krví, je nález hemangiosarkomu možný kdekoliv. Další možnou cestou vzniku metastáz je transplantace po prasknutí nádoru a vylití krve společně s nádorovými buňkami do břišní dutiny. V době diagnostiky má metastázy 50 % pacientů, nejčastěji v plicích, játrech, mozku, kůži, kostech nebo nadledvinkách, 25 % pacientů s primárním nádorem sleziny má zasaženo také srdce. U koček je tento typ nádoru velmi vzácný, vyskytuje se hlavně na kůži a ve střevech.
V anamnéze můžeme vysledovat přechodnou slabost, únavu (anémie), abdominální distenzi (růst nádoru, peritoneální efuze), spontánní krvácení z nosu (anémie, trombocytopenie, diseminovaná intravaskulární koagulace – DIC), nechutenství (tlak nádoru na gastrointestinální trakt), zvracení, neochotu k pohybu, ataxii pánevních končetin. Polovina pacientů je prezentována s kolapsem, někteří pacienti mohou akutně uhynout (hypovolemie při ruptuře primárního nádoru nebo metastázy).

Diagnostika
Při klinickém vyšetření lze nalézt příznaky hypovolemie až hypovolemického šoku (dehydratace, prodloužené CRT, anemické sliznice, snížené vědomí, tachykardie, saturace kyslíku pod 97 %), arytmie, šelest srdce, palpovatelnou abdominální masu v levém kraniálním epigastriu, pozitivní balotáž.1,2,3
Pokud je možná kompletní diagnostika, tzn. pacient není v ohrožení života, měla by obsahovat vyšetření krve (krevní obraz, koagulační parametry, biochemie), vyšetření moči, RTG břicha, hrudníku, USG břišní dutiny, srdce, eventuálně v našich podmínkách nedostupnou nukleární scintigrafii, počítačovou tomografii, magnetickou rezonanci.1,2 Pokud je pacient v ohrožení života (ruptura, riziko vykrvácení), nejprůkaznější je USG.
Vyšetřením krevního obrazu můžeme nalézt regenerativní anémii, poikilocytózu, Howell Jollyho tělíska, trombocytopenii, erytrocyty s jádrem, schistocyty, akantocyty, leukocytózu, neutrofílii, posun doleva, monocytózu, příznaky DIC (prodloužení času krvácení), ACT (activated coagulating test), OSPT (one-stage protrombin time), APTT (activated parcial tromboplastin time), zvýšení hladiny fibrin degradačních produktů, schistocytózu.1-3
Ultrasonograficky se hemangiosarkom sleziny většinou projevuje fokálně. Diferenciální diagnostika fokálních lézí zahrnuje infarkty, hematomy, regenerativní noduly, cysty, abscesy a granulomy, neoplazie. Typický hemangiosarkom je heteroechogenní struktura s velkými hypo- až anechogenními zónami, které představují kavitace či hematomy. Někdy se ovšem může jevit jako predominantně hyperechogenní masa a v ní jen pár kavitací. Masa většinou narušuje povrch sleziny, ta se tím stává asymetrickou, někdy se dokonce zdá, že je jakoby přilepená na povrch. Asi u 50 % pacientů je přítomna abdominalní efuze, čímž se slezina a tumor stávají lépe rozeznatelnými. Jaterní metastázy povětšinou vypadají jako nepravidelně ohraničené anechogenní až hypoechogenní noduly variabilní velikosti.4
Rutinní radiodiagnostika abdomenu se skládá ze dvou projekcí – laterolaterální a ventrodorzální. Masa vycházející z proximální části sleziny způsobí kaudodorzální posunutí přilehlého tenkého střeva v LL projekci, na VD projekci k posunutí dochází kaudálně a vpravo. Zároveň je žaludek odsunut kraniálně. Tumor vycházející z těla či ocasu nejčastěji působí radiodenzní zastínění struktur v mesogastriu. Ovšem jak již bylo řečeno, asi u 50 % případů je přítomna abdominální efuze, která velmi snižuje přínos RTG vyšetření k diagnostice. Vzhledem k vysoké prevalenci metastáz v plicním parenchymu a v pravém atriu srdce je nezbytnou součástí diagnostiky RTG hrudníku. Optimální pro správné posouzení snímků jsou tři projekce – LL (pravostranná, levostranná) a VD. Sledujeme výskyt nodulárních změn, deviace trachey, hlavních bronchů, asymetrii srdce, výskyt pleurální nebo perikardiální efuze.5
Důležitou součástí diagnostiky jsou paraklinické vyšetřovací metody – cytologie a především histologie. Vzorky k cytologickému vyšetření získáme abdominocentézou a po splenektomii otiskem. Tenkojehelná apirační biopsie (FNAB) sleziny je při podezření na hemangiosarkom kontraindikována, je zde velké riziko profuzního krvácení a rozšíření metastáz. Při výskytu metastáz jater nebo zvětšení mízních uzlin provedeme tenkojehelnou biopsii také z těchto změn.1,2,5 Pokud se podaří zachytit nádorové buňky hemangiosarkomu, jde o buňky mesenchymálního typu (vřetenovitého tvaru s excentricky uloženým jádrem, střední velikosti) s nejasně ohraničenou basofilní cytoplazmou, někdy v cytoplazmě mohou být drobné vakuoly. Jádro je kulaté se shluknutým či síťovaným chromatinem, většinou jsou přítomna multipní jadérka, různá velikost buněk (anizocytóza) a jader (anizokaryóza). Při vyhodnocování peritoneální efuze pozor na falešně pozitivní (reaktivní mesoteliální buňky) a falešně negativní nálezy (nádorové buňky nemusí exfoliovat do efuze, reaktivní mesoteliální buňky mohou být prezentovány jako benigní neoplastické). 6,7
Histologie většinou dá definitivní odpověď, o jaký proces jde, protože ne všechny masy na slezině jsou zhoubné. Spangler8 při vyšetření 500 slezin zjistil, že 51,4 % mas je neneoplastických (difuzní procesy, hematomy, hyperplastické lymfoidní noduly), 48,2 % neoplastických (11,5 % nodulární benigní tumory, 25 % maligní nodulární tumory, z toho 51 % hemangiosarkom) a 0,4 % mas bylo neklasifikováno. Dle Daye9 při vyšetření 87 slezin šlo v 43,7 % o neoplazie, z toho 44,7 % o hemangiosarkomy, zbytek byl specifikován jako benigní léze (nodulární hyperplazie, hematomy, nespecifické kongesce, krvácení, extramedulární hematopoéza, depozita hemosiderinu, infarkt sleziny, abscesy, proliferace mastocytů. Vzhledem k povaze a chování tohoto zhoubného procesu je velmi těžké odebrat reprezentativní vzorek. Pokud provedeme excizní biopsii, tj. odběr vzorku 1 x 1 cm, často se stává, že odebereme jen část sleziny či útvaru tvořenou pouze hematomem. Optimální je proto poslat slezinu histopatologovi celou, aby on sám zvolil správná místa odběru. Fixaci provedeme vložením sleziny do igelitového sáčku a politím fixačním roztokem (10% formaldehyd). V případě, že velikost sleziny neumožňuje přepravu v celku, odebereme vzorky z více míst.

Terapie
Základem terapie je splenektomie. Ta musí probíhat za přísného dodržování zásad onkologické chirurgie, aby nedošlo ke kontaminaci ostatních orgánů krví nebo buňkami sleziny. V případě akutní ruptury hemangiosarkomu je nutná urgentní stabilizace (terapie hypovolemického šoku, zastavení krvácení). Společně s řešením primárního tumoru musíme sledovat případné komplikace a souběžně je řešit. Př. DIC – čerstvá krev nebo plazma, masivní infuzní terapie, IMHA (imunitně zprostředkovaná hemolytická anémie) – imunosuprese, ITP (imunitně zprostředkovaná trombocytopenie) – imunosuprese, kachexie – vysoce energetická strava. Dalším možným stupněm terapie po splenektomii je použití chemoterapie (jednoduchá nebo komplexní), imunomodulancií (bakteriální vakcína, L-MTP-PE), inhibitorů angiogeneze (kontrola krvácení a DIC – interferon, thalidomid, endostatin, angiostatin, vaskulární endoteliální růstový faktor, minocyklin).1,3,10-12

Případ 1
Nacionále: Pes, jezevčík hladkosrstý, 6 let, fena, 7 kg.
Anamnéza: Během 12 hodin se pomalu zvětšuje objem břicha, poslední tři hodiny akutní zvýraznění, náhlá apatie, jeden den trvající anorexie, 1x v noci zvracení, mírně zvýšený příjem tekutin zhruba jeden týden. Močí normálně. Před dvěma dny pojídala jednohubky, majitelka nenašla všechna párátka – pacient poslán na naše pracoviště s podezřením na perforaci střeva
Klinické vyšetření: Teplota 32,0 °C, CRT neměřitelné, puls 100/min, velmi slabý, pravidelný, dýchání 60/min, apatie až koma, dehydratace 10 %, sliznice a spojivky porcelánově bílé, velmi studené, stejně jako zbytek těla. Srdeční ozvy velmi slabě slyšitelné, holosystolocký vířivý šelest 3. stupně, povrchní, téměř neznatelné, auskultačně mírně zvýrazněné bronchiální dýchání. Břišní dutina výrazně dilatovaná, napnutá, nemožnost palpace, pozitivní balotáž, rektálně suchá sliznice.
Plán akutního diagnostického a terapeutického postupu: Obnovení krevního objemu (hypovolemický šok, ztráta krve) → řešení hypotermie → zjištění původu krvácení a jeho řešení.
1. Obnovení krevního objemu: zavedení intravenózní kanyly do v. cephalica obou hrudních končetin, intravenózní aplikace teplého roztoku dextranu (rychlost 5 ml/kg 30 minut), zároveň teplého fyziologického roztoku (40 ml/kg 1. hodina), transfuze krve (15 ml/kg, úvodních 30 min rychlost 0,25 ml/kg, poté rychlost 7,5 ml/kg/hod). Řešení hypotermie: umístění na vyhřívací podložku, obložení pacientova hrudníku a břicha rukavicemi s horkou vodou, teplé infuzní roztoky i. v.
2. Zjištění původu krvácení a jeho řešení: USG břicha – volná tekutina v břišní dutině, kavernózní novotvar velikosti 6 cm v oblasti kaudálního pólu sleziny, ostatní orgány bez nálezu. Abdominocentéza – hemabdomen. Stejnou jehlou, kterou byla provedena abdominocentéza, bylo do břišní dutiny aplikováno 140 ml (20 ml/kg) studeného fyziologického roztoku (zastavení krvácení tlakem a chladem tekutiny).
Závěr: Ruptura novotvaru sleziny. Jediné řešení je urgentní splenektomie. Pacient byl premedikován acepromazinem (0,02 mg/kg), sedován butorfanolem (0,3 mg/kg) i. v., propofolem (2 mg/kg) a uveden do halotanové inhalační narkózy (úvod 3%, vedení 0,5%) + kyslík. Předoperačně byl podán i. v. cefazolin (20 mg/kg), perioperačně bylo pokračováno s krevní transfuzí. Byla provedena mediální laparotomie v linea alba, odsátí hemoragické tekutiny, zaškrcení cév sleziny hemostatickou svorkou an blok, splenektomie, výplach dutiny břišní 1,5 l fyziologického roztoku, sutura břišní dutiny standardním způsobem. Ostatní orgány dutiny břišní byly bez makroskopických metastáz. Pacient se jevil v průběhu operace stabilní (dech 36 – 42/min, puls 120 – 135/min, saturace tkání kyslíkem 80 – 100 %), teplota 33 – 35,2 oC, od chvíle podvázání splenických cév pomalé obnovování růžové barvy sliznic a CRT, na konci operace sliznice světle růžové, CRT 3 s, puls tvrdý, pravidelný. Celková doba operace 50 minut, celková doba inhalační anestezie 60 minut.
Plán pooperační péče, definitivní diagnostiky: Pooperační infuzní terapie, antibiotická clona, analgezie, monitoring a podpora vitálních funkcí →cytologické vyšetření novotvaru sleziny → histologické vyšetření → vyšetření krve (CBC, biochemický screening), RTG hrudníku.
1. Pooperačně analgezie buprenorfinem (6 – 10 μg/kg 2x denně po 12 hodinách), stabilizace teploty – normální teploty bylo dosaženo osm hodin po operaci. První den infuzní terapie krystaloidy – F1/1, celkem 70 ml/kg, další dva dny 50 ml/kg/24 hodin G5, H1/1. Pacient již 12 hodin po operaci začal přijímat vodu a krmení (Waltham Canine Convalescent support). Antibiotická clona: amoxicilin-klavulanát (22 mg/kg 2x denně po 12 hodinách s. c. 2 dny, poté p. o. podávání celkem 12 dnů). Za 48 hodin po zákroku byl trias v normě, pacient přijímal s chutí krmení a vodu, vyprazdňování pravidelné, chování živé, břišní dutina nebolestivá, propuštěn do domácího ošetření.
2. Cytologické vyšetření útvaru sleziny (otiskový preparát) – nález mesenchymálních buněk vykazujících příznaky malignity, susp. hemangiosarkom.
3. Histologické vyšetření – hemangiosarkom sleziny.
4. Vyšetření krve – za týden byl pacient pozván na kontrolní vyšetření, všechny hematologické i biochemické parametry byly v rozmezí normálu, klinický stav zcela v pořádku.
5. RTG hrudníku – negativní.
Postsplenektomická terapie hemangiosarkomu sleziny, doba přežití: Chemoterapie → pravidelný monitoring (krev, RTG hrudníku, USG břicha).
1. Chemoterapie – byl zvolen chemoterapeutický protokol VACDP – A adriamycin každé dva týdny 5 dávek + 12., 14., 15., 17., 18., 20., 21., 23., 24. týden cyklofosfamid 4. - 7. den týdne, 13., 16., 19., 22., 25. týden vinkristin + od 12. týdne denně piroxican + doxycyclin. Průběh chemoterapie bez klinicky zjevných vedlejších účinků.
2. Monitoring – před každou aplikací chemoterapeutik byl sledován krevní obraz (stabilní leukopenie), 1x měsíčně biochemický profil, RTG hrudníku, USG břicha.
3. Pacient uhynul náhle bez jakýchkoli předchozích příznaků onemocnění, nalezen majitelkou ráno již ve stavu ztuhlosti. Doba přežití 116 dnů.

Pacient 2
Nacionále: Pes, kříženec irského setra a německého ovčáka, 9 let, fena, 23 kg.
Anamnéza: Dva měsíce trvající neochota k pohybu, prohlubující se apatie, anorexie, hubnutí – za měsíc asi 12 kg, podle vet. lékaře parazitóza GIT, proto byla podána antiparazitika – bez efektu. Zhruba jeden měsíc PU/PD, jeden měsíc nechce chodit do schdů ani ze schodů.
Klinické vyšetření: Kachexie, atrofie svalů končetin, temporálních svalů, apatické chování, trias v normálu, anemické sliznice a spojivky, holosystolický vířivý šelest 2. st. Srdce. V epigastriu a mezogastriu hmatný tuhoelastický útvar v průměru velikosti 25 cm, rektálně přes stěnu střeva palpovatelná kaudální část útvaru.
Vyšetření krve: Hypochromní regenerativní anémie, leukocytóza, neutrofílie s posunem doprava, lymfopenie, anizocytóza, nález normoblastů. Biochemický rozbor v normě.
USG břicha: V mezogastriu masa heterogenní echogenity, kavernózní struktury, vyplňující zcela dutinu břišní, v kaudální části patrná malá část normálního parenchymu sleziny. Ledviny nebyly přes masu nalezeny. Játra zobrazena pouze zčásti, normální struktury a echogenity. Volná tekutina v dutině břišní nenalezena.
RTG hrudníku: Bez patologického nálezu.
Plán terapie: Předoperační stabilizace → splenektomie → pooperační stabilizace (brzká, dlouhodobá – vysoce energetická výživa) → cytologické a histologické vyšetření → dle výsledku další terapie.
1. Předoperační jednodenní stabilizace pacienta spočívala v transfuzi krve, infuzní terapii (krystaloidy F1/1 50ml/kg/den, 500 ml před aplikací krve, 500 ml po transfuzi), antibiotická clona (amoxicilin-klavulanát 22 mg/kg 2x denně po 12 hodinách s. c.).
2. Splenektomie – premedikace acepromazin, sedace butorfanol i. v., propofol i. v., vedení halotan (úvod 3,5%, vedení 1,5%) + kyslík. V břišní dutině kulovitý tumor vycházející ze sleziny, velikost 30 cm, hmotnost 8 kg, provedena splenektomie. Na okraji pravého mediálního a levého laterálního laloku jater nalezeny ohraničené kulovité útvary velikosti 8, resp.5 cm v průměru, vystupující nad povrch jaterního parenchymu, perioperačně z útvarů odebrány vzorky tenkojehelnou biopsií. Sutura břišní dutiny standardním způsobem. Celková doba operace 65 minut, celková doba anestezie 75 minut, anestezie bez výkyvu vitálních funkcí.
3. Pooperační analgezie – buprenorfin (2x denně po 12 hodinách, dva dny); amoxicilin-klavulanát (4 dny s. c., poté p. o. celkem 14 dnů); udržovací dávka infuzí 1368 ml/24 hodin. Dvanáct hodin po operaci pacient výrazně živější, venku aktivní, chůze po schodech bez problémů, s chutí přijímal vodu a krmení (Eukanuba High Calorie), 48 hodin po operaci propuštěn do domácího ošetření.
4. Cytologické vyšetření – otiskový preparát útvaru na slezině – masivní přítomnost erytrocytů, ojediněle leukocyty, převážně neutrofily, známky extramedulární hematopoézy (vývojová stadia erytrocytů a leukocytů).
5. Cytologické vyšetření útvarů na játrech – FNAB – nález mezenchymálních buněk vykazujících příznaky malignity, susp. metastatický hemangiosarkom.
6. Histologické vyšetření sleziny – hemangiosarkom.
Závěr: Jako další terapeutický postup byla navržena chemoterapie, kterou majitelé odmítli. Po dobu jednoho měsíce po splenektomii byl pacient zcela v pořádku, aktivní, přibral 4 kg, s chutí přijímal krmení. Po 36 dnech od chirurgického zákroku telefonovala majitelka, že se pes po výskoku na postel náhle přestal pohybovat, zrychleně dýchá, má bledé spojivky a náhle se mu zvětšilo břicho. Od našich dárců krve byla odebrána krev, u majitelky doma bylo provedeno vyšetření, které se shodovalo s popisem majitele, pacient byl zakanylován, byla odebrána krev na křížovou zkoušku a podána krevní transfuze, zároveň byla provedena komprese břišní dutiny elastickým obinadlem. Při převozu na naše pracoviště pacient uhynul. Pitvou byla zjištěna ruptura pravého jaterního laloku vycházející z novotvaru nacházejícího se na okraji této části jater. Doba přežití: 36 dnů.

Pacient 3
Nacionále: Pes, kanadskoamerický bílý ovčák, 10 let, samec, 50 kg.
Anamnéza: Tři dny trvající apatie, anorexie, méně pije, na základě zvýšené teploty nasadil primárně ošetřující veterinární lékař antibiotika a NSAID a infuzní terapii. Nyní 24 hodin nekálel a nemočil, neochota k pohybu, zhoršené vstávání, před 1/2 rokem léčen na prostatopatii.
Klinické vyšetření: Obezita, teplota 39,1 °C, jinak trias v normálu, apatické chování, dehydratace do 5 %, mírně anemické spojivky, zostřené vezikulární dýchání oboustranně. Břicho bolestivé, spastické, nemožnost palpace. Rektálně hmatná zadní část prostaty, povrch rovný, nebolestivá.
Vyšetření krve: Hypochromní neregenerativní anémie, lymfopenie, trombocytopenie, hypoproteinemie, zvýšená hodnota AST.
Vyšetření moči: pH 5, krev ++++, spec. hmotnost 1014, ery+++, ocasaté epitelie +++, dlaždicovité epitelie + , lerukocyty +.
USG břicha: Volná tekutina v dutině břišní, útvar velikosti 15 x 20 cm na kraniálním pólu sleziny. Celkově slezina hyperechogenní, v pravém mediálním jaterním laloku ohraničený útvar heteroechogenní struktury, velikosti zhruba 5 cm.
RTG hrudníku: Bez nálezu metastáz, bronchiální plícní vzor.
Abdominocentéza: Hemoragická tekutina.
Závěr: Vzhledem k nálezu na játrech, slezině a volné tekutině v břišní dutině bylo vysloveno podezření na primární neoplazii sleziny. Vzhledem k finanční náročnosti řešení a nepříznivé prognóze si majitel nepřál jakoukoliv terapii, pacient byl utracen.

Diskuse a závěr
Ke stanovení diagnózy, směru terapeutického postupu a prognózy je nutno provést syntézu všech výsledků vyšetření, protože negativní nebo pozitivní výsledek jednoho vyšetření, např. i histologického, nemusí znamenat vyloučení nebo potvrzení nádorového procesu. Pokud konečná diagnóza zní hemangiosarkom sleziny, pak prognóza je velmi nepříznivá. V čase diagnózy je často onemocnění v pokročilé fázi. Většina pacientů bez rozdílu terapie uhyne do dvou měsíců po stanovení diagnózy. Není signifikantní rozdíl mezi délkou přežívání v souvislosti s terapií a stupněm onemocnění.3,12 Toto nepříznivé konstatování však není indikací k eutanazii (viz. případ 3). Pro část majitelů prodloužení života jejich psa i o dva měsíce znamená mnoho. Základním terapeutickým krokem v případě ruptury sleziny (případ 1) nebo k obnovení kvality života pacienta (ulevení od bolesti, obnovení chuti k jídlu, k pohybu – případ 2) je splenektomie. Chemoterapie je schopna prodloužit život navíc, aniž by snižovala onu nabytou kvalitu. Na rozdíl od lidí ji psi velice dobře snášejí (případ 1). Ale vzhledem k tomu, že přežívání pacientů s hemangiosarkomem sleziny je obecně velmi krátké, je hlavně na majiteli, zda podstoupí se svým psem tuto finančně, časově i psychicky náročnou léčbu.

Literatura:
1. Couto C. G. Selected neoplasms in dogs and cats. In: Nelson W. R., Couto C. G. Small animal internal medicine. St.Louis; Mosby Year Book, 2003:1142-1155.
2. Couto G. C., Hammer A. S. Disease of the lymph nodes and the spleen. In: Etinger S. J., Feldmann E. C. Textbook of veterinary internal medicine. W. B. Saunders Company, 2000:1930-1945.
3. Morrison W. B. Cancer in Dogs and Cats. Baltimore; Williams & Wilkins, 1998:705-711.
4. Green R. W. Small Animal Ultrasound. Lippincott Wiliams and Wilkins, 1996:132-141.
5. Thrall D. E. Textbook of veterinary diagnostick radiology. Philadelphia; W. B. Sauders, 1994:388-399.
6. Raskin E. R., Meyer D. Atlas of canine and feline cytology. Philadelphia; W. B. Saunders Company, 2001:
7. Cowel R. L., Tyler D. R., Meiconth J. H. Diagnostic cytology and hematology. Mosby Inc.,1999:195-201.
8. Spangler W. L., Kass P. H. Pathologic factors affecting postsplenectomy survival in dogs. J Vet Intern Med 1997;11(3):166-171.
9. Day M. J., Lucke V. M., Pearson H. A review of pathological diagnoses made from 87 canine splenic biopsies. J Small Anim Pract 1995;36(10):426-433.
10. Vail D., MacEwen E. G., Kurzman I. D. et al. Liposome-encapsulated muramyl tripeptide phosphatidylethanolamine adjuvant immunotherapy for splenic hemangiosarcoma in the dog: A randomized multi-institutional clinical trial. Clin Can Res 1995;1:1165-1170.
11. Sorenmo K. U, Jeglum K. A, Helfand S. C. Chemotherapy of canine hemangiosarcoma with doxorubicin and cyclophosphamide. J Vet Intern Med 1993;7(6):370-376.
12. l Rassnick K. M., Frimberger A. E., Wood C. A., Williams L. E., Cotter S. M., Moore A. S. Evaluation of ifosfamide for treatment of various canine neoplasms. J Vet Intern Med 2000;14(3):271-276.
13. Kessler M., Maurus Y., Kostlin R. Hemangiosarcoma of the spleen: clinical aspects in 52 dogs. Tierarztl Prax Ausg K Klientiere Heimtiere 1997;25(6):651-656.
14. Brown N., Patnaik A., MacEwen E. G. Canine hemangiosarcoma: retrospective analysis of 104 cases. JAVMA 1985;186(1):56-58.
15. Pastor J. Canine Hemangiosarcoma. Clinical Update. Granada; WSAVA 2002.

Adresa autora:
MVDr. Ivana Cviková
Karla IV. 614
500 02 Hradec Králové
e-mail: cvik@email.cz

Napsat komentář

Napsat komentář

Komentáře k článku

  1. Vážená paní doktorko
    Váš článek je zatím nejkomplexnější zpracování problematiky hemangiosarkomu u psa.Mám křížence psa bílý a-k ovčák,kde nalezení hemangiomu bylo víceméně náhodná a včasná diagnosa.Velikost tumoru cca 6 cm v průměru v cystickém pouzdře.Nyní po splenektomii bez jakýchkoli známek meta procesu/nedíval jsem se na pravou síň a CNS.Již před splenektomíí absolvoval kastraci oboustrannou pro seminom.Přestože je psíkovi dvanáct let rád bych se pustil do chemoterapie a další adjuvantní léčby.Měla by jste pro mě nějaké byť agresivní návrhy dalšího postupu?
    Děkuji J.Michl

  2. Náš pejsek borderkolie uhynula po 149 dnech od zjištěné ruptury sleziny, po které následovala chemoterapie po 3týdnech.Chemoterapie skončila v lednu. Pejsek byl na kotrole 28.2., kdy bylo vše v pořádku a nebyly nalezeny žádné metastáze. Dle informace veterináře bylo vše čisté...
    Pejsek byl optimistický, hravý a žravý.
    Pozvaný na kotrolu až za 3měsíce tedy na konci května 2017. Najednou nám během 2hodin zemřela 24.3.
    Trapí mě otázka, co se mohlo tak najednou stát....bylo jí necelých 7let.
    Děkuji za případnou odpověď
    Martina

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down