Komora veterinárních lékařů přeje ústy svého prezidenta Karla Daniela radostné a „welfare“ Vánoce! Welfare neboli pohodu nejen zvířatům, ale i lidem, nebo naopak.
Pohodu zvířata zažívala v dávné minulosti zcela jistě v ráji, zřejmě proto, že těch prvních lidí opravdu nebylo mnoho. Ale doložitelně se zvířatům domácím i hospodářským dařilo dobře i před zhruba dvěma tisíci lety v betlémské jeskyni. Byla zde v blízkosti člověka, a dokonce v blízkosti Syna božího, tak jistě i proto. Kéž by se mohla cítit v pohodě i zvířata, která se pohybují kolem nás, okolo štědrovečerního stolu, pod ním, ale i ve chlévech.
Existuje dnes celá řada předpisů, jako zákon na ochranu zvířat proti týrání, veterinární zákon a řada vyhlášek, jejichž smyslem je usměrňovat chov a držení zvířat tak, aby minimálně nebyla týrána, ideálně však, aby se jim dařilo dobře. Bez empatie a ohleduplnosti ke zvířatům jsou však všechny předpisy málo platné.
Podle praktických veterinárních lékařů je hlavní mít na paměti, že každé zvíře je živý tvor, který má specifické požadavky na krmení i ustájení (ubytování), nemá rád změny a nesnáší příliš rychlé pohyby a příliš hlasité zvuky, natož dělbuchy a ohňostroje. Jenže právě o Vánocích či při oslavách konce roku hrozí zvířatům četná rizika. Mnozí to myslí dobře, chtějí zvířeti „přilepšit“ a dát mu ochutnat ze slavnostních pokrmů, jenže právě tím ho ohrozí. Taková čokoláda je v podstatě pro zvířata jedovatá, a nevhodné je i všechno kořeněné nebo slané. A o hluku ve městech či ve vesnicích, který provází ohňostroje oficiální či soukromě pyrotechnické, ani nemluvě. Pes se může vylekat a zaběhnout se, ale totéž hrozí i kočce.
Hoj, ty Štědrý večere, píše Erben ve vánoční baladě, kde mimo jiné doporučuje zvířatům přiměřenou stravu:... „ kravám po výslužce, kohoutovi česneku, hrachu jeho družce...“
Takže přiměřeně, rozumně a střídmě... A to se hodí jak pro zvířata, tak pro jejich lidi.*
Josef Duben, PR KVL
