Spontánní hyperadrenokorticismus (HAK) je důsledkem abnormálně zvýšené aktivity kůry nadledvin. Onemocnění je velmi dobře popsáno u psů, informací od koček s touto nemocí je velmi málo.
I když byla popsána typická klinická prezentace hyperadrenokorticismu koček, chybí informace o četnosti typických klinických příznaků, nálezů při klinickém vyšetření, klinickopatologických abnormalit, výsledků zobrazovacích metod a výsledků terapie od velké skupiny případů. Účelem této studie tak byla snaha o zjištění četnosti těchto nálezů, zhodnocení běžně užívaných endokrinologických testů a různých terapeutických postupů.
Do retrospektivní studie byly zařazeny kočky s diagnostikovaným hyperadrenokorticismem. Diagnóza HAK byla vyslovena při splnění jednoho a více následujících kritérií: 1. histopatologické potvrzení primární neoplazie nadledvin spolu s anamnestickými nebo klinickými abnormalitami (např. diabetes mellitus, dermatopatie), 2. současné histo-patologické prokázání hyperplazie nadledvin a zjištění nádoru hypofýzy (na základě výsledků intrakraniálních zobrazovacích metod nebo nálezů při pitvě), 3. ultrasonografické potvrzení bilaterálně zvětšených nadledvin nebo adrenální masy společně s přítomností klinických příznaků a pozitivním dexametazon supresním testem, 4. důkaz masy na hypofýze (na základě CT nebo MRI) s typickými klinickými příznaky a pozitivním dexametazon supresním testem. Ze studie byly vyloučeny kočky léčené kortikosteroidy a kočky s tumory nadledvin produkujícími pohlavní hormony. Rozlišení mezi centrálním a periferním hyperadrenokorticismem bylo provedeno na základě kombinace histologického vyšetření, zobrazovacích metod (CT nebo MRI) a ultrazvuku. Z lékařských záznamů byly vypsány anamnestické údaje, klinické příznaky pacientů, předchozí a souběžné problémy a výsledky vybraných diagnostických testů. Ty zahrnovaly: hematokrit, celkový počet leukocytů, neutrofilů a lymfocytů, biochemický profil séra, koncentraci triglyceridů, hladinu tyroxinu, hustotu moči, kultivaci moči, tlak krve, nálezy zobrazovacích metod a výsledky histopatologického vyšetření tkáně nadledvin a hypofýzy. Dále byly zaznamenány protokoly endokrinologických testů včetně dávky použitého dexametazonu a syntetického ACTH. Výsledky zobrazovacích metod byly použity v případech, kdy vyšetření prováděl certifikovaný veterinární lékař. Normální šířka nadledvin byla definována v rozmezí 3–5,9 mm. Současně byly zaznamenány způsoby terapie, odeznění klinických příznaků, změny v dávkování inzulinu a čas přežití od stanovení diagnózy.
Do studie bylo zařazeno celkem 30 koček (15 samců a 15 samic ve věku 4–17,6 roku, medián věku 13 let). Ve skupině bylo 28 kříženců a dvě kočky plemene mainská mývalí. U 27 zvířat byl diagnostikován centrální hyperadrenokorticismus a u tří koček pak periferní. Mezi nejčastější problémy popisované majiteli a klinické příznaky, které byly zjištěné při klinickém vyšetření, patřily: dermatologické léze (u 100 % pacientů), polyurie a polydipsie (87 %), polyfágie (70 %), distenze abdomenu (67 %), úbytek svalové hmoty (57 %), apatie (47 %), hubnutí (47 %) nebo zvýšení hmotnosti (23 %). Dermatologické změny zahrnovaly ztenčení kůže (70 %), alopecie (60 %), lacerace kůže (57 %) nebo šupinatění (13 %). Nejčastější konkurentní chorobou byl diabetes mellitus zjištěný u 27 koček. Dále byla diagnostikována akutní pankreatitida (30 %), chronické onemocnění ledvin (36 %), bakteriální infekce – např. kožní abscesy, infekce močového traktu, rýma, bakteriální cholangiohepatitida (53 %), onemocnění srdce – hypertrofická kardiomyopatie (10 %) a restriktivní kardiomyopatie (3 %). Pouze u jedné kočky nebyla zjištěna žádná souběžná choroba, nicméně u ní byla zaznamenána dvoutýdenní epizoda diabetes mellitus několik měsíců před diagnózou hyperadrenokorticismu. U 19 % koček s HAK byla zjištěna hypertenze. U tří koček s HAK, ale bez diabetu byly přítomny nehojící se rány (n = 1), ztráta hmotnosti, apatie, anorexie a kožní abscesy (n = 1), polyfágie a multifokální alopecie (n = 1). Kromě hyperglykemie byly u koček s HAK zjištěny anémie (48 %), hypochloremie (41 %), hypertriglyceridemie (71 %). U 25 koček byla měřena koncentrace tyroxinu v séru, u 21 koček (84 %) byla v referenčním rozmezí a u čtyř koček (16 %) pod ním.
U 16 koček byl proveden ACTH stimulační test. U devíti koček (56 %) výsledky odpovídaly diagnóze HAK. U všech tří koček s periferním HAK byly výsledky v referenčním rozmezí. Současně bylo pomocí ACTH stimulačního testu vyšetřeno 21 koček s jiným onemocněním pro zjištění specificity testu. Specificita ACTH stimulačního testu byla 89 % (ve 30 minutách) a 86 % (v 60 minutách). Senzitivita testu byla 56 %.
Supresní test s dexametazonem byl proveden u 28 koček s HAK. U 27 koček došlo ke snížení hladiny kortizolu v séru po osmi hodinách od aplikace dexametazonu. U zbylé kočky nedošlo ke snížení ani po čtyřech, ani po osmi hodinách po aplikaci. U tohoto pacienta byla diagnóza HAK definitivně potvrzena histopatologickým vyšetřením tkáně nadledvin, kdy byl zjištěn karcinom a současně se vyskytovaly klinické příznaky typické pro hyperadrenokorticismus (polyurie, polydipsie, polyfágie, distenze abdomenu, zvyšování hmotnosti, úbytek svalové hmoty, apatie, alopecie). Výsledky dexametazon supresního testu potvrdily hyperadrenokorticismus u 25 koček z 25 vyšetřených na centrální HAK a u dvou koček ze tří s periferním HAK.
U všech koček bylo provedeno ultrasonografické vyšetření. Z 27 koček s centrálním HAK mělo 22 zvířat bilaterálně zvětšené nadledviny, dvě kočky unilaterálně zvětšené nadledviny a tři kočky měly nadledviny normální velikosti. U všech tří koček s periferním HAK bylo zjištěno jednostranné zvětšení nadledvin. Senzitivita ultrasonografického vyšetření pro rozlišení centrálního a periferního HAK tak byla 93 %. Mezi další nálezy ultrasonografického vyšetření patřilo zvětšení jater (u 14 koček), známky postižení pankreatu – zvětšení, hyperechogenní pankreas, přítomnost nodulů (celkově u osmi koček) a změny na ledvinách – dilatace pánviček, hyper- nebo hypoechogenní kůra nadledvin (u devíti koček). U devíti koček byla provedena intrakraniální diagnostika (CT u sedmi koček, MRI u dvou koček). Adenom hypofýzy byl zjištěn u všech devíti případů.
Koncentrace endogenního ACTH byla měřena u osmi koček s centrálním HAK a u sedmi z nich odpovídala této diagnóze.
Výsledky histopatologického vyšetření byly dostupné u 15 koček (u 13 koček s centrálním HAK a dvou koček s periferním HAK). Nadledviny byly vyšetřeny u 14 pacientů, od čtyř koček byly získány chirurgicky, u zbylých deseti pak během pitvy. Byla zjištěna bilateriální nebo unilaterální hyperplazie nadledvin, v jednom případě pak nekrotizující zánět. Dále bylo histopatologicky vyšetřeno osm tumorů hypofýzy. Jednalo se o jeden karcinom a sedm adenomů.
Záznamy o terapii byly dostupné u 17 koček s centrálním hyperadrenokorticismem. Devět koček bylo léčeno pomocí trilostanu, tři mitotanem, dvě pomocí metyraponu, tři kočky radiační terapií, jedna ketokonazolem a tři kočky bilaterální adrenalektomií. Dvě kočky se současným HAK a diabetem už po terapii nepotřebovaly aplikace inzulinu, u šesti koček mohlo dojít ke snížení dávky a jedna kočka potřebovala pouze intermitentní aplikace inzulinu. U osmi zbylých koček se potřebná dávka inzulinu nezměnila. Zlepšení kvality života bylo nejčastěji popisováno po terapii trilostanem.
Z uvedené studie vyplývá, že kočky, u nichž je obtížné regulovat diabetes mellitus a současně mají kožní léze (fragilní, ztenčená kůže), by měly být vyšetřeny na přítomnost hyperadrenokorticismu. Metodou volby je dexametazon supresní test, protože ACTH stimulační test vykazuje nízkou senzitivitu. Ultrasonografické vyšetření nadledvin, intrakraniální zobrazení a měření endogenního ACTH umožní diferenciaci mezi centrálním a periferním hyperadrenokorticismem. Subjektivně se dá říci, že trilostan je nejbezpečnějším a nejúčinnějším způsobem léčby centrálního hyperadrenokorticismu u koček. U periferního hyperadrenokorticismu se jedná o unilaterální adrenalektomii.*
Valentin, S. Y., Cortright, C. C., Nelson, R. W., Pressler, B. M., Rosenberg, D., Moore, G. E., Scott-Moncrieff, J. C. Clinical findings, diagnostic test results, and treatment outcome in cats with spontaneous hyperadrenocorticismus: 30 cases. J Vet Intern Med 2014;28:481-487.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová-Kovaříková
