Identifikační známka pro psa: maličkost, která dává jistotu

Když jsem si pořídila fenku husky, měla jsem pocit, že ji zvládnu ukočírovat. Jenže čím byla starší, tím víc jsem zjišťovala, jak nevyzpytatelná dokáže být. Husky je plemeno, které miluje pohyb, volnost a občas si zkrátka postaví hlavu. Stačila jedna rána od petardy během večerní procházky a moje fenka vystřelila přes půl sídliště. Tehdy mi poprvé došlo, že nestačí jen kvalitní vodítko nebo zvládnutá poslušnost, ale že je lepší sázet na jistotu.

Bezpečnost a poslušnost při venčení

Dřív jsem brala venčení úplně automaticky. Postroj, vodítko a šlo se ven. Jenže postupně jsem zjistila, že venku člověk nikdy nemá všechno na 100 % pod kontrolou. Auto může zatroubit, pes se lekne, něco ho vyruší nebo prostě zareaguje instinktivně. A u husky to platí dvojnásob. Jedná se o psa se silným loveckým pudem a může se tak stát, že při chvilce nepozornosti „vezme čáru“. Kdo to zažil, ví, co je to pro majitele za peklo.

Triggery útěku pod drobnohledem

Začala jsem si proto více všímat situací, které jsem dřív přehlížela. Rizikové může být např. večerní venčení, kdy je špatná viditelnost. Útěk může hrozit i na rušné ulici, kde se pes může snadno vylekat. Rozhodně největší výzvou je pro nás procházka u lesa, kde se to hemží zvěří, a jsou tam tak zesílené pachy na každém kroku. Po několika incidentech mi došlo, že nestačí jen kvalitní vodítko a docházka na cvičák. A tak jsem se zaměřila na další bezpečnostní prvky, díky kterým můžu venčit v klidu a s jistotou, že se můj pes nezatoulá.

Moje fenka je chytrá, rychlá a někdy až moc samostatná. Stačí kočka, cyklista nebo jen nečekaný zvuk a během sekundy je v úplně jiném módu. Jednou mi třeba vystartovala za holubem tak rychle, že jsem ani nestihla zareagovat. Také je dost vítací typ, a tak se musím mít stále na pozoru.

Naštěstí se mi nikdy úplně neztratila, ale pár situací, kdy mi „pláchla“, mi stačilo k tomu, abych začala přemýšlet jinak.

Psí známka jako základní jistota

Dřív mi přišla psí známka jako něco zbytečného. Říkala jsem si, že pes má čip a že to přece stačí. Jenže pak jsem si uvědomila, že ne každý nálezce má možnost čip hned ověřit. A hlavně, když je pes venku v panice, každá vteřina hraje roli.

Postupně jsem pochopila, že obyčejná psí známka může být nejrychlejší způsob, jak dostat chlupáče zpět domů. Proto se stala psí známka běžnou součástí našeho venčení. Mrkla jsem se na Allegro a vybrala tento produkt: ADRESÁŘOVÝ PŘÍVĚSEK PRO PSA KOČKU IDENTIFIKÁTOR S GRAVÍROVÁNÍM MODRÝ KREATOR. Líbí se mi, že si můžu psí známku opatřit vlastním textem, určit si na ní typ písma, zaokrouhlení a můžu na ni nechat vyrýt i nejrůznější znaky. Nechybí místo na vygravírované telefonní číslo.

Nakonec mi to přijde mnohem praktičtější než spoléhat jen na čip nebo náhodu. Známku jsem si pořídila 2x. Jednu má moje fenka na postroji a druhou na obojku, když chodíme jen kolem domu na krátkou procházku. Jistota je jistota.

Psí známka coby designový prvek

Na identifikační známce mojí fenky je její jméno a pak moje i přítelovo telefonní číslo. Také tam mám svoji adresu. Aby to nepůsobilo moc stroze, úplně dolů jsem na známku nechala vyrýt i malé srdíčko. Jedná se tak o docela povedený designový kousek, který pejskovi zaručuje větší bezpečnost a popravdě mu taky sluší. Výhodou je i to, že lze vybrat druhá strana tlapky podle barvy. Já ji fence sladila s obojkem i s postrojem.

Věřím, že tento aspekt většina majitelů pejsků vůbec neřeší, ale já mám ráda i takovéto drobnosti. Když už psí známka, tak se vším všudy.

Večerní procházky a viditelnost

Hodně mi otevřely oči zimní a podzimní procházky. Najednou je tma mnohem dřív a člověk si uvědomí, jak málo je pes vidět. Právě proto jsem začala řešit světelné doplňky, které mi dávají větší přehled o tom, kde se moje fenka pohybuje.

Vyzkoušela jsem produkt: TRIXIE Flasher svítící přívěsek LED světlo na obojek pro psa a byla jsem překvapená, jak moc je vidět i z dálky. Dnes už ho beru automaticky na každou večerní procházku.

Jeden příklad mluví za vše

Nechci na to ani moc myslet, ale realita je taková, že i hodný pes se může vylekat a utéct. Silvestrovské oslavy jsou toho jasným důkazem. I já jsem takto jednou zachraňovala pejska, který pobíhal před naším domem. Po jeho odchycení jsem však bohužel zjistila, že nemá známku a rovnou jsem tak počkala na příjezd policie, které jsem pejska předala. Majitel si ho byl potom vyzvednout v útulku. I proto jsem začala řešit adresní přívěsky a identifikátory. Nerada bych, aby tak jednou dopadla i moje fenka. Ačkoli se snažím takovým situacím předcházet, vyloučit se zcela nikdy nedají.

Když se ohlédnu zpět...

Když se na to podívám zpětně, přijde mi ode mě samotné naivní, jak jsem dřív některé věci vůbec neřešila. Psí známka či světýlko na obojku mi přišly jako drobnosti. Dnes ale přesně tyhle prvky rozhodují o tom, jestli jsem při venčení v klidu, nebo v permanentním stresu.

Teď už vím, že nejde o jednu věc, ale o kombinaci. Pevné vodítko, správný obojek či postroj, viditelnost a identifikace psa. Každý prvek sám o sobě není zázrak, ale dohromady tvoří jistotu, která mi dává pocit klidu a větší jistoty, že se pejskovi nic nestane.*