Haller M. Assessment of renal function in dogs and. WALTHAM Focus, 2002(12):10-14.
Chronické onemocnění ledvin (CRD) je běžnou zdravotní poruchou koček a psů a u starších zvířat je hlavní příčinou smrti. Vyvolávající příčina se může vyskytovat řadu let asymptomaticky a většinou zůstává nezjištěna. Rezervní kapacita ledvin zakrývá redukci renální funkce a hyperfiltrace zbývajících nefronů zpočátku kompenzuje jejich úbytek. Během času tyto adaptace vedou k dalšímu glomerulárnímu a tubulointersticiálnímu poškozování a nakonec k projevům renální insuficience (CRI), uremii a end stage kidney (chronické renální selhání, CRF). Zavedení ACE inhibitorů do terapie CRD umožňuje zpomalit progresi poklesu funkce ledvin.
Glomerulární funkce mohou být stanoveny odhadem glomerulární filtrace (GFR) a ztrát proteinů močí. GFR přímo koreluje s množstvím funkční renální tkáně. Testy pro zjištění tubulárních funkcí zahrnují určení specifické hmotnosti a osmolality moči, frakční exkreci elektrolytů, a vodní deprivační test.
Odhad GFR dle hladiny močoviny a kreatininu v séru je nejpoužívanějším screeningovým testem, hladina močoviny je na rozdíl od kreatininu ovlivněna řadou extrarenálních faktorů, proto je kreatinin přesnějším ukazatelem. Souvislost mezi kreatininem a GFR však není lineární. K elevaci zmíněných ukazatelů dochází až po ztrátě 75 % renální funkce (nefronů). Nelze je tedy využít k detekci časné renální choroby!
Klírensové metody pro určení GFR jsou nezbytné k detekci časné renální choroby. Mezi látky používané jako indikátory ledvinného klírens patří inulin, iohexol a exogenní kreatinin. Indikace zahrnují PU/PD, zjištění funkce ledvin při normální hladině kreatininu nebo její mírné elevaci a před použitím potenciálně nefrotoxických léků. Měření indikátoru ve vylučované moči zahrnuje řadu komplikací (určení minutové produkce moči, opakované katetrizace, infekce močových cest), proto tyto metody nejsou široce používány. Bezpečnější a jednodušší metodou je stanovení celkové plazmatické klírens indikátoru (inulin, iohexol, kreatinin, radioaktivní prvky) spočívající v opakovaných odběrech krve po jeho jednorázové intravenózní aplikaci.
Proteinurie poškození glomerulů je hlavní příčinou ztráty bílkovin močí. Diagnostické papírky (PHAN apod.) jsou pouze velmi orientační metodou, k verifikaci a určení míry proteinurie je nezbytné zjištění poměru celkového proteinu a kreatininu v moči Up/Uc (biochemické stanovení).
Specifická hmotnost moči by měla být zjištěna před započetím medikace, infuzní terapie apod., umožňuje verifikaci PU/PD, rozlišení pre- a intrarenální azotemie. K poklesu specifické hmotnosti pod 1025 u psa a 1035 u kočky dochází při ztrátě 50 – 70 % renální funkce. Zvláštností koček je však schopnost koncentrovat moč do fyziologického rozmezí i při nástupu mírné azotemie dané CRD.
Frakční exkrece elektrolytů (FE) je používána k hodnocení tubulární funkce. Vyjadřuje vliv (reabsorpce a sekrece) tubulárních buněk na elektrolyty v moči. Využívá se jednorázového odběru moči, výsledky zjištěné v takových vzorcích se však značně odlišují od výsledků ze vzorků moči nasbíraných za 72 hodin. Diagnostická hodnota FE je proto neurčitá.
Vodní deprivační test (WDT) je využíván k hodnocení tubulární funkce zejména k rozlišení centrálního a nefrogenního diabetes insipidus a psychogenní polydipsie. Je kontraindikován u dehydratovaných a azotemických zvířat. Měl by vždy následovat až po vyšetření GFR, což se vždy neděje zejména vzhledem k finanční náročnosti metod pro posouzení GFR.
Velmi důležité informace o morfologii a funkci ledvin získáme také rentgenologickým vyšetřením (nativní RTG - velikost, exkreční nefrografie - dutý systém, vylučovací funkce), ultrazvukovým vyšetřením (architektura, rozlišení solidních a cystických lézí, fokálních, multifokálních a lokálních změn) a cytologickým a/nebo histologickým vyšetřením (stanovení diagnózy renálního onemocnění). Biopsie ledvin by měla být zvážena pouze tehdy, pokud očekáváme, že její výsledek změní dosavadní management pacienta.
MVDr. Martin Sosnar
