Indonéští zdravotníci vyzvali obyvatele vesnice, v níž zemřelo sedm příslušníků jedné rodiny na ptačí chřipku, aby se podrobili dobrovolné karanténě.
Epidemiologové zjistili, že matka rodiny se pravděpodobně dostala do kontaktu s infikovanou drůbeží. Tři desítky osob byly požádány, aby se zdržovaly pouze doma. Vyzvaní podle zástupce Světové zdravotnické organizace (WHO) s karanténou souhlasí, aby ochránili své příbuzné.
Na většině indonéského venkova je ptačí chřipka ignorována
Když na místním trhu začala hynout kuřata, jeden Indonésan je vděčně sbíral od prodavačů, porcoval je a syrovým masem krmil doma své sumce. Rukavice nenosil a pamatuje si dokonce, jak se zakrvavenýma rukama kouřil cigaretu, zatímco sledoval stovky sumců dychtivě hltat vychrtlé ptačí mrtvolky. Ptačí chřipka mu na mysl nikdy nepřišla, ani nemohla. Indonésan o ní totiž neslyšel, dokud sám nebyl hospitalizován s horečkou 41 stupňů Celsia, rychle bušícím srdcem a se svíravým pocitem v hrudníku.
Indonésie registruje druhý největší počet úmrtí na virus H5N1, jemuž v zemi podlehlo už 32 lidí. Indonésie je kritizována za neschopnost zpomalit šíření ptačí chřipky, jak se to podařilo díky programům očkování a dalším opatřením úřadů třeba v nejhůře postiženém Vietnamu.
Indonésie zatím odmítá masové vybíjení drůbeže ve všech infikovaných oblastech, což je jedno ze základních nařízení Organizace OSN pro výživu a zemědělství - prý si nemůže dovolit odškodňovat chovatele. Ochranná opatření v zemi prakticky neexistují a, jak je patrné z uvedeného případu, chybí i informovanost obyvatelstva na indonéském venkově, kde jsou v otevřených výbězích chovány stamiliony kusů kuřat.
Chudá indonéská vláda tvrdí, že dělá maximum v boji proti ptačí chřipce, která byla odhalena u drůbeže ve dvou třetinách ze 33 indonéských provincií, a věří, že lidnaté souostroví se do dvou let nákazy zcela zbaví.
"Počet případů již klesá," řekl nedávno indonéský ministr hospodářství Anton Apriyantono novinářům a slíbil podpořit masové očkování kuřat v oblastech, kde na infekci zemřeli lidé.
Problémem ale zůstává, kdo za tato opatření převezme skutečně zodpovědnost vzhledem k tomu, že v rámci radikální decentralizace země po pádu někdejšího diktátora Suharta v roce 1998 předala vláda kontrolu nad veřejnými službami rozvětvené, chaotické síti místních úřadů.
Část viny nesou i sami vesničané. Většina z nich žije za méně než dolar na den a má plnou hlavou starostí s tím, aby zajistila nezbytné množství stravy pro rodinu. K tomu čelí podstatně rozšířenějším nemocem, jako je horečka dengue, malárie či cholera.
Ačkoli zdravotničtí činitelé v některých obcích obcházejí domácnosti s brožurami, v nichž je zdůrazňována nutnost osobní hygieny a čistého životního prostředí, jejich poselství je často ignorováno. "Chovali jsme kuřata a kachny řadu generací a nikdy jsme neměli žádné problémy," prohlašuje pěstitel rýže, který má na svém dvorku přes 80 kusů drůbeže.
Dosavadní obavy mezinárodního společenství umocnilo ještě tento měsíc šest úmrtí na virus H5N1 v jedné rodině ze Severní Sumatry. Případ vyvolal obavy z mutace viru do formy snadněji přenosné z člověka na člověka, což by podle expertů mohlo vést ke globální pandemii. Zdravotničtí představitelé ale stále trvají na možnosti přímé nákazy od infikované drůbeže.
