Klinický přístup k mastocytomu psů

Škor O., Fictum P., Janovec J., Beránek J., Řeháková K., Stiborová K., Soukup A., Škorová K., Hanzlíček D., Rubeš J., Pfeifr J., Štěrbová M., Váňová I., Bicanová L. Klinický přístup k mastocytomu psů. Clinical approach to canine mast cell tumour.Veterinářství 2019;69(1):20-32.

SOUHRN
Klinický přístup k mastocytomu („mast cell tumour“, MCT) psů je založen na komplexní interpretaci klinických známek zhoubného chování, příznaků paraneoplastického syndromu, histopatologického stupně malignity, molekulárních a imunohistochemických prognostických markerů a stadia nádorového onemocnění. Většina MCT je klinicky méně agresivní, a proto nevyžaduje pooperační léčbu. Zanedbání terapie u zhoubného MCT však usnadňuje jeho další progresi. Část pacientů není prezentována kvůli vlastnímu tumoru, ale příznakům paraneoplastického syndromu. Primární kurativní léčbou je chirurgie. Radioterapie je určená pro pacienty s nedostatečnou lokální kontrolou po chirurgii a pro neoperabilní MCT. Chemoterapie je indikovaná u psů s vysokým rizikem vzniku metastáz, s metastázemi či s neoperabilními MCT. Inhibitory tyrozin-kináz (TKI) jsou určené pro neoperabilní MCT, u nichž výše uvedená terapie selhala, není dostupná či proveditelná. TKI neslouží jako alternativa k chirurgii a adjuvantní radioterapii k dosažení lokální kontroly. U psů s indikací k pooperační léčbě mikroskopického onemocnění je podání TKI vhodné jen při průkazu aktivační mutace KIT.  Úspěšná terapie mastocytomu je založena na komplexní diagnostice (staging a grading) a zhodnocení všech dostupných prognostických markerů. Snaha o snížení finančních nákladů za diagnostiku zvyšuje riziko nevhodně zvolené terapie, morbiditu a mortalitu pacientů a ve svém důsledku frustraci z onkologické léčby. Toto review vzniklo na základě odborných podkladů a diskuze k druhému Onkologického kongresu pořádaném v listopadu 2015 na VFU Brno.

SUMMARY
Clinical approach to canine mast cell tumour (MCT) is based on a complex interpretation of clinical signs of malignancy, the presence of paraneoplastic syndrome, histopathologic grade, molecular and immunohistochemistry markers, and the stage of the disease. The majority of clinical MCTs behave as low-grade tumours. Adjuvant therapy and the most aggressive treatment protocols are reserved for high-risk patients. Nonetheless, an inadequate therapeutic approach to malignant MCTs can result in less favourable outcomes. A percentage of patients presents with clinical signs attributable to paraneoplastic syndrome rather than the primary tumour itself. Surgery is the primary curative-intent treatment. Radiotherapy is primarily designed for patients with an insufficient local disease control after surgery, whereby the second surgery would be technically challenging. Chemotherapy is indicated for patients with a high risk of metastases, those with already established metastases or inoperable biologically aggressive MCTs. TKIs are primarily indicated for patients with inoperable MCTs, in which a standard therapy failed, is unavailable, or would be technically challenging. TKIs should not be used as an alternative to curative-intent surgery or adjuvant radiotherapy. The use of TKIs in patients requiring adjuvant treatment of a microscopic disease is only recommended if the presence of an activated KIT mutation has been documented. A successful individual therapy of a MCT patient is based on an adequate diagnostic work-up (staging and grading) and critical assessment of all relevant findings. Unjustified attempts to reduce financial costs of the diagnostic work-up may increase the risk of suboptimal treatment, higher morbidity to the patient, and higher mortality, all of which can contribute to frustration with the MCT therapy. This review is based on the scientific concept and expert discussion at the 2nd Oncologic congress held at the University of Veterinary and Pharmaceutical Sciences Brno, Czech Republic in November 2015.*

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *