Laboratorní stanovení účinnosti herbálních extraktů

Nedbalcová, K., Matláková, P., Matiašková, K., Zouharová, M. Laboratorní stanovení účinnosti herbálních
extraktů. Laboratory testing of the herbal extracts efficacy. Veterinářství 2026;76(10):571-577.

SOUHRN
Rostoucí rezistence vůči antimikrobikům podporuje hledání alternativních nebo podpůrných možností léčby bakteriálních infekcí. Rostlinné extrakty představují potenciální zdroj biologicky aktivních látek s antimikrobními vlastnostmi. Byla posouzena antimikrobiální aktivita vybraných rostlinných extraktů vyšších rostlin vůči referenčním kmenům Escherichia coli a Staphylococcus aureus s cílem porovnat výsledky získané difúzní a mikrodiluční metodou. Disková difúzní metoda neposkytla jednoznačné informace o účinku extraktů; inhibiční zóny dosahovaly 6–8 mm a mezi oběma testovanými bakteriemi nebyly zjištěny rozdíly. Stanovení minimální inhibiční koncentrace (MIC) mikrodiluční metodou však prokázalo inhibiční účinek všech hodnocených extraktů. Nejvyšší stupeň naředění (1 : 8) a tedy nejnižší koncentrace extrahovaných látek ještě vykazující inhibici testovaných mikroorganismů byla u heřmánku pravého, následoval tymián obecný (1 : 4) a hřebíčkovec vonný (1 : 2 u E. coli a 1 : 4 u S. aureus). U řepíku lékařského a lišejníku islandského byla MIC stanovena při ředění 1 : 1. U čtyř z pěti extraktů byly hodnoty MIC pro oba mikroorganismy shodné. Výsledky poukazují na in vitro antimikrobní potenciál vybraných rostlinných extraktů a současně zdůrazňují význam vhodné volby a standardizace metod jejich hodnocení. Pro posouzení jejich využití ve veterinární medicíně je nutné další ověření účinnosti a bezpečnosti.

SUMMARY

The growing problem of antimicrobial resistance is driving the search for alternative or complementary treatment options for bacterial infections. Plant extracts are a potential source of biologically active compounds with antimicrobial properties. The antimicrobial activity of selected plant extracts against reference strains of Escherichia coli and Staphylococcus aureus was evaluated using diffusion and microdilution methods, and the results were compared. The disk diffusion method provided ambiguous information on the effect of the extracts: inhibition zones ranged from 6 to 8 mm and no differences were observed between the two bacteria tested. However, determination of the minimum inhibitory concentration (MIC) via microdilution method demonstrated an inhibitory effect for all extracts evaluated.
The highest dilution (1:8), and therefore the lowest concentration of extracted substances that still showed inhibition of the tested microorganisms, was for common chamomile, followed by common thyme (1:4) and clove (1:2 for E. coli and 1:4 for S. aureus). The MIC was determined at a dilution of 1:1 for agrimony and Iceland moss. The MIC values were identical for both microorganisms for four of the five extracts. These results demonstrate the in vitro antimicrobial potential of the selected plant extracts, while also highlighting the importance of appropriately selecting and standardising evaluation methods. Further verification of efficacy and safety is necessary to assess their use in veterinary medicine.