J. ZÁVODSKÁ,1 P. VRÁNA,1 V. SVOBODOVÁ,1 R. HALOUZKA2
1Ústav parazitologie
2Ústav patologické morfologie Fakulty veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno
Veterinářství 2004;54:390-394
SOUHRN
Závodská J., Vrána P., Svobodová V., Halouzka R. Malárie dravců a sov v České republice. Veterinářství 2004;54:390-394.
Malárie ptáků je onemocnění způsobené krevními parazity rodů Plasmodium, Haemoproteus a Leucocytozoon. Práce sleduje celkovou prevalenci malárie a zastoupení jednotlivých původců malarické infekce dravých ptáků a sov chovaných v zajetí v České republice, účinnost a bezpečnost terapie u ptáků infikovaných rodem Haemoproteus. Metodou krevního nátěru bylo vyšetřeno 125 ptáků. Zjištěná prevalence původců malárie u těchto ptáků činila 14,4 %. Nejčastěji se v krevních nátěrech vyskytoval rod Haemoproteus (14,4 %), méně rod Leucocytozoon (1,6 %), zástupci rodu Plasmodium nebyli nalezeni v žádném krevním nátěru. U ptáků infikovaných rodem Haemoproteus byla ověřena účinnost a bezpečnost terapie.
SUMMARY
Závodská J., Vrána P., Svobodová V., Halouzka R. Malaria in prey birds and owls in the Czech Republic. Veterinářství 2004;54:390-394.
Avian malaria is an illness caused by Plasmodium, Haemoproteus and Leucocytozoon in the blood of birds. The monitoring of the prevalence of malaria is described. The introduction of the causative agents of malaria infection in prey birds and owls kept in captivity in the Czech Republic and also the efficiency and safety of therapy in birds infected with Haemoproteus are discussed. We examined 125 birds by the method of blood smear. The determined prevalence of causative agents of malaria in these birds was 14,4%. Haemoproteus was found the most frequently (14,4%) in blood smears, Leucocytozoon less frequently (1,4%), and Plasmodium were not found in any of the blood smears. The efficiency and safety of therapy was verified in birds infected with Haemoprotheus.
Aviární malárie je onemocnění ptáků způsobené krevními parazity rodu Plasmodium, Haemoproteus a Leucocytozoon. Onemocnění postihuje domácí i volně žijící ptáky všech věkových kategorií, ale klinické příznaky a úhyny jsou pozorovány především u mláďat. Hlavním rezervoárem jsou inaparentně infikovaní jedinci. Vývojový cyklus je vázán na mezihostitele, ve kterém probíhá pohlavní množení. Jako mezihostitelé se uplatňují komáři (rody Culex, Aedes. Anopheles), muchničky, tiplíci a kloši.1 Při sání vektorem dochází k inokulaci infekčních sporozoitů do krve vhodného hostitele. Ty se z krve dostávají do endotelových buněk cév vnitřních orgánů. Nejčastěji postiženými orgány jsou plíce, mozek, játra, slezina. Dalším vývojem vzniklá nepohlavní stadia (merozoity) napadají erytrocyty, popřípadě leukocyty (v případě rodu Leucocytozoon) a dozrávají v gametocyty. Při infekci rodem Plasmodium a Haemoproteus zůstává v plazmě červených krvinek jako důsledek hydrolýzy hemoglobinu granulární hnědočerný, mírně dvojlomný, parakrystalický precipitát hemozoin neboli malarický pigment. V závislosti na intenzitě infekce způsobuje tmavé zbarvení jater a sleziny. Při opětovném nasátí mikrogametocytů a makrogametocytů vektorem se vývojový cyklus uzavírá.
Onemocnění se projevuje v závislosti na množství napadených krevních buněk, celkovém zdravotním stavu postiženého jedince a podmínkách vnějšího prostředí. Některé druhy jsou nepatogenní, zatímco jiné jsou patogenní s vysokou mortalitou.2 Klinické příznaky jsou rozdílné, kolísají od latentního průběhu až k výrazným malarickým symptomům. Zvýšenou destrukcí červených krvinek dochází k anemii, objevuje se skleslost. slabost, apatie, hubnutí, dyspnoe, vomitus. Ptáci posedávají se svěšenými křídly, při fatálním průběhu nastává úhyn v křečích.2,3
Intravitální diagnostika malárie je založena na průkazu vývojových stadií parazitů v krevních nátěrech obarvených dle Giemsy. U ptáků není možné použít metodu tlusté kapky, protože by jádra erytrocytů znemožnila prohlížení preparátu.4 Rozlišení původce se provádí dle typu napadených buněk, morfologie jednotlivých stadií, přítomnosti či nepřítomnosti pigmentu hemozoinu. Hemozoin se v erytrocytech nachází jen při napadení rodem Plasmodium a Haemoproteus, u rodu Lecocytozoon jsou kromě erytrocytů postiženy i leukocyty a hemozoin se netvoří. Klinické příznaky jsou nespecifické.5,6
Při pitvě ptáků uhynulých na malárii je charakteristickým nálezem výrazná hepatomegalie a splenomegalie s častými infarkty a anemií. Popisovány jsou hemoragie ve všech orgánech a sražená krev v tenkém střevě.7 Při histopatologickém vyšetření jsou pozorovány schizonty a další vývojová stadia parazitů v orgánech. Pro infekci rodem Lecocytozoon jsou typickým nálezem megaloschizonty velikosti 100 – 200 mikrometrů, které se nacházejí především v plicích, játrech, srdci a ledvinách.8
Bylo popsáno i využití metody PCR (Polymerase Chain Reaction) u ptáků experimentálně infikovaných Plasmodium relictum.9,10
Způsob terapie se liší podle typu infekce. V případě rodu Plasmodium a Haemoproteus se využívají shodné účinné látky. Ke „klinické léčbě“, která vede k eradikaci schizontů z erytrocytů, se doporučují chloroquine a hydroxychloroquine. Kombinace primaquinu s chloroquinem se používá k „radikální léčbě“, při které dojde k eradikaci všech parazitárních forem jak z tkání, tak z krve. Léčba chloroquinem zahrnuje čtyři aplikace. Iniciální dávku 25 mg/kg p. o. a za 12, 24 a 48 hodin dávku 15 mg/kg p. o. Též je možně podávat chloroquine i. m., a to v dávce 1 mg/kg po 5 dní.2,3,5 Dalšími vhodnými preparáty jsou quanacrin v dávce 1,5 mg/kg i. m. po 5 dní, primaquine v dávce 0,75 mg/kg p. o. Účinná je i kombinace sulfonamidů s trimethoprimem a dále pyrimethamin, chloroquanil nebo trimethoprim.1,2,5 Proti infekci rodem Leucocytozoon se preventivně doporučuje podávání pyrimethaminu (1 ppm) v kombinaci se sulfadimethoxinem (10 ppm).3,5 Terapeuticky je potřeba pyrimethamin v dávce 25 ppm nebo furazolidon v dávce 150 ppm perorálně k potlačení klinických příznaků.
Vzhledem k přenosu onemocnění komáry, muchničkami, tiplíky či kloši je prevence zaměřena především na ochranu chovů před těmito vektory. Účinné jsou sítě proti komárům, insekticidní a repelentní přípravky vedoucí k eliminaci vektorů.1,5
Materiál a metodika
Celkem bylo vyšetřeno 125 ptáků dvanácti druhů, z čehož 52 jedinců patřilo do řádu sovy (Strigiformes) a 72 jedinců do řádu dravci (Falconiformes). Vyšetřovaní ptáci pocházeli ze ZOO Brno, Ostrava, Olomouc, Ústí nad Labem, Hluboká nad Vltavou, Zookoutku Vyškov na Moravě a Záchranné stanice ptactva Plzeň.
Krev byla ptákům odebírána z křídelní žíly (vena cutanea ulnaris), a poté byl zhotoven krevní nátěr. V případě, že krevní nátěry nemohly být včas obarveny, byly fixovány methylalkoholem a později obarveny. K barvení byla použita metoda dle Giemsy-Romanovského. Krevní nátěry byly prohlíženy minimálně 10 minut pod imerzním objektivem (celkové zvětšení 1000x), a pokud takto nebyli nalezeni žádní krevní parazité, byl výsledek vyšetření považován za negativní.
U pozitivních jedinců a později u jejich pozitivních mláďat, která byla přemístěna do jiných zařízení, byla provedena terapie. Kontrolní odběry na přítomnost parazitů v periferní krvi a zjištění parazitemie se prováděly za 14 dní po zahájení terapie.
K terapii vybraných ptáků, u nichž byl zjištěn původce malárie rodu Haemoproteus, byla použita antimalarika s účinnou látkou chloroquine diphosphas (Delagyl tbl.), obsahující 250 mg účinné látky v 1 tabletě. Terapie byla zahájena dávkou 25 mg/kg p. o., po níž následovala za 12, 24 a 48 hodin dávka 15 mg/kg p. o.3 Tableta byla rozpuštěna ve vodě a potřebné množství bylo injekčně vpraveno do potravy ptáka (např. do myši).
Výsledky
Z celkem 125 vyšetřených dravých ptáků byli původci malárie zjištěni u 18 jedinců (14,4 %). Nejčastěji se v krevních nátěrech vyskytoval rod Haemoproteus. Z řádu sov byl infikován rodem Haemoproteus kalous ušatý, puštík obecný a sovice sněžní. Celkem byl rod Haemoproteus zjištěn u 29 % jedinců řádu sov. Z řádu dravců bylo vyšetřeno 73 jedinců, z nichž byla infekce rodem Haemoproteus zjištěna u dvou káňat lesních (Buteo buteo) a jednoho motáka pochopa (Circus aeruginosus). U zmíněných káňat se jednalo o kombinovanou infekci Haemoproteus-Leucocytozoon. Prevalence rodem Haemoproteus u řádu dravců činila 4,1 %, rodem Leukocytozoon bylo infikováno 2,7 % dravců. Zástupce rodu Plasmodium jsme nenalezli v žádném krevním nátěru
Léčeno bylo celkem 10 sovic sněžních (Nyctea scandiaca) z jedenácti infikovaných. U všech se jednalo o infekci rodem Haemoproteus. Jedna ze sovic uhynula dříve, než se nám podařilo zahájit terapii. Intravitálně byla v krvi této sovice zjištěna 3% parazitemie, zatímco v krevním nátěru z kadaverózní krve byly gametocyty přítomny v 6 % erytrocytů. Příčinou úhynu byla rozvinutá bakteriální sepse, která znemožnila i vyhodnocení histologických preparátů ze srdce, jater, sleziny a ledvin.
Sledování parazitemie u jednotlivých sovic sněžních před zahájením léčby a 14 dní po provedené léčbě ukázalo na výrazný pokles až úplné vymizení erytrocytárních stadií (gametocytů) rodu Haemoproteus.
Diskuse
Aviární malárie je onemocnění, se kterým je třeba počítat i na území České republiky. Jeho diagnostika je založena především na vyšetření dokonale obarveného krevního nátěru. Neméně důležité je však jeho podrobné vyšetření, které by mělo trvat minimálně 10 minut.11,12 Při prohlížení preparátu se nesmí opomenout okrajové části, neboť zde se podle našich zkušeností objevují parazité nejčastěji. Diagnostika malárie není samozřejmě časově náročná při vyšším počtu infikovaných krevních buněk, což usnadňuje potvrzení klinické formy infekce. Nicméně při latentní formě nebo kontrole po terapii je nutné prohlédnou dostatečný počet zorných polí, neboť v případě nízké parazitemie by mohlo dojít k chybné interpretaci. Rovněž rozlišení rodů Plasmodium a Haemoproteus vyžaduje časově náročnější vyšetření krevních nátěrů, aby nedošlo k přehlédnutí merontů a merozoitů charakteristických pro rod Plasmodium.
Nejčastěji byl v krevních nátěrech nalézán rod Haemoproteus (14,4 %), vzácně rod Leucocytozoon (1,6 %) a rod Plasmodium nebyl zachycen v žádném krevním nátěru. Rod Haemoproteus je uváděn jako nejčastější krevní parazit ptáků. Tuto skutečnost potvrzuje Kučera11 ve studii o výskytu krevních parazitů u ptáků ve střední Evropě. Zjištěná prevalence rodem Haemoproteus u Strigiformes (29 %) je vyšší než 22,6 %, zatímco u Falconiformes je námi zjištěná prevalence 4,1 % mnohem nižší než 53,1%, jak popisuje Kučera.11 Rod Leucocytozoon jsme nalezli pouze u Falconiformes (2,7 %), zatímco u Strigiformes, u nichž uvádí Kučera12 9,9 %, a které shledává jako jedny z nejčastěji infikovaných volně žijících ptáků tímto rodem, nebyl tento parazit potvrzen. Rozdíly ve výskytu pozitivních jedinců pravděpodobně souvisejí se způsobem života v zajetí a u volně žijících ptáků. Přenos jednotlivých malarických původců souvisí s možností napadení vektory. Infekce rodem Leucocytozoon přenášená především muchničkami se uplatňuje zejména u volně žijících ptáků, vyskytujících se v dosahu těchto vektorů. Naproti tomu u rodu Haemoproteus není rozdíl v prevalenci tak výrazný, neboť ptáci chovaní v zajetí i volně žijící jsou pro vektory obdobně přístupní.
Zdá se, že Plasmodium se u dravých ptáků chovaných v zajetí v ČR vyskytuje velmi vzácně, neboť vývojová stadia toho krevního parazita se nám nalézt nepodařilo. Ani Svobodová a Votýpka,13 kteří sledovali krevní parazity u volně žijících dravců (Falconiformes), nezaznamenali žádný nález tohoto parazita. Nemohu však opomenout nález plasmodií Čadou14 v roce 1995 u sovic sněžních (Nyctea scandiaca) v plzeňské zoologické zahradě. Tato lokalita byla označena za přírodní ohnisko. Přesto jsme u žádného z vyšetřovaných preparátů pořízených v Záchranné stanici ptactva Plzeň schizonty ani gametocyty rodu Plasmodium nenalezli. U třech puštíků obecných (Strix aluco) z této záchranné stanice se však vyskytovaly v krvi gametocyty rodu Haemoproteus. Intravitální diagnostika založená na vyšetření krevního nátěru a specifikace obou rodů Plasmodium a Haemoproteus je založena na nálezu nepohlavních a pohlavních forem v erytrocytech u r. Plasmodium a nálezu pouze pohlavních stádií typických pro r. Haemoproteus. Možnost záměny obou rodů vyžaduje důkladné vyšetření jednotlivých krevních nátěrů, abychom nepřehlédli ojedinělé meronty a merozoity přítomné v erytrocytech. V našem souboru vyšetřovaných ptáků jsme plasmodia nenašli u žádného jedince, stejně jako další autoři zabývající se v současné době touto problematikou u volně žijících ptáků v ČR.15 Vyšetření krevního nátěru je dosud považováno za dostatečně průkaznou diagnostickou metodu, i když zavedení molekulárně biologických metod umožní zpřesnění diagnostiky.
Přesná druhová determinace nalezených gametocytů r. Haemoproteus a Leucocytozoon nebyla vzhledem k morfologické podobnosti různých druhů provedena. Přesné druhové určení by bylo možné molekulárně biologickými metodami (PCR), jejichž využití je v tomto případě složité vzhledem ke značnému druhovému spektru původců. Práce však byla zaměřena na rodovou determinaci malarických původců v souvislosti s patogenitou a terapeutickými možnostmi.
Žádný z ptáků, u kterého byli nalezeni v krvi původci malárie, neprojevoval klinické příznaky. V dokumentaci jedné ze zoologických zahrad jsme však zjistili, že došlo k úhynu čtyř mláďat sovice sněžní převezených z jiného chovu. Za několik dní po převozu se u mláďat začala projevovat výrazná apatie, anorexie a hubnutí. Mláďata během týdne uhynula. Nikdy však nebylo provedeno patologicko-morfologické vyšetření, které by objasnilo příčinu smrti. Během naší spolupráce se zoologickými zahradami se začaly u jedné sovice sněžní projevovat podobné klinické příznaky. Předchozím vyšetřením u ní byla zjištěna infekce rodem Haemoproteus s 3% parazitemií. Vzhledem k údajům o dřívějších úhynech mláďat jsme se po domluvě s místním veterinárním lékařem rozhodli tuto sovici léčit chloroquinem. Po několikadenním chřadnutí a anorexii však sovice uhynula. Hlavní příčinou smrti byla bakteriální sepse zjištěná histopatologickým vyšetřením. Domníváme se však, že zjištěná malarická infekce rodem Haemoproteus byla u této sovice důležitým oslabujícím faktorem. Jak uvádí Cambell,16 infekce rodem Haemoproteus je vzácně považována za příčinu smrti, ale u stresovaných a jinou infekcí oslabených ptáků může být příčinou hemolytické anemie, anorexie a deprese. Právě stres v podobě transportu, časté manipulace a nevhodného umístění je velmi rizikovým faktorem u dravých ptáků chovaných v zajetí v souvislosti s malárií. Mnohdy se jedná o chov velmi cenných jedinců, proto je třeba vyloučit či omezit jakékoliv příčiny jejich oslabení, včetně přítomnosti původců malárie v krvi, které by mohly za určitých okolností vést k jejich ztrátě. Z tohoto důvodu by při zjištění krevních prvoků čeledi Plassmodiidae, ať už u dospělců, ale především u mláďat, mělo být provedeno jejich přeléčení.
U pozitivní mláďat infikovaných rodem Haemoproteus, která měla být později transportována k jiným chovatelům jsme zahájili terapii chloroquinem za účelem eliminace krevních stadií. Po domluvě s veterinárními lékaři v jednotlivých zoologických zahradách bylo léčeno celkem 10 sovic sněžních. U ostatních pozitivních jedinců (včetně káňat lesních s kombinovanou infekcí Haemoproteus-Leucocytozoon) byla léčba provedena bez další spolupráce s námi a její výsledky nemáme k dispozici. Aby léčba byla spojena s co nejmenším stresem, podávali jsme sovicím lék v potravě. Tabletu Delagilu obsahující účinnou látku chloroquin jsme rozpustili ve vodě a injekčně vpravili do myši. Takto medikovanou potravu přijímali ptáci zcela bez problémů. Jak je patrné z tabulky 7, účinkem chloroquinu došlo k výraznému snížení parazitemie a dokonce u některých jedinců (sovice č. 2 a 6) nebyla erytrocytární stadia nalezena. Domníváme se, že terapii je vhodné aplikovat mláďatům a pozitivním jedincům před plánovaným transportem nebo jinou zátěží, kdy malárie může působit negativně společně s dalšími faktory. I když může dojít po určité době k opětovnému mírnému vzestupu parazitémie, je naděje, že infekce bude probíhat inaparentně.
Je rovněž třeba vzít v úvahu, že vnímavost vůči patogenitě malarických původců se u jednotlivých druhů ptáků liší, což může mít negativní dopad právě v zoologických zahradách, kde jsou ptačí expozice v těsném sousedství.
Závěr
Aviární malárie je onemocnění, se kterým je třeba počítat i u dravých ptáků v ČR chovaných v zajetí. Jedná se především o infekce rodem Haemoproteus a Leucocytozoon, ve vzácných případech i o rod Plasmodium. Celková prevalence u dravých ptáků chovaných v zajetí je nižší než u volně žijících. Ve většině případů jsou to asymptomatické infekce, ale za přispění oslabujících faktorů se zvláště u mláďat mohou objevit klinické příznaky až úhyny. Především v zoologických zahradách je třeba myslet i na mezidruhový přenos mezi různě vnímavými jedinci.
V případě rodu Haemoproteus lze bezpečně využít účinnou terapii chloroquinem. Velmi vhodné je zvolit takový způsob podávání léku, aby nedocházelo ke zbytečnému stresování jedinců odchytem a manipulací s nimi. Vyvarujeme se takto zbytečným komplikacím nebo dokonce i ztrátám v chovu.
Prevence tohoto onemocnění spočívá v ochraně chovů před vektory, to znamená používání ochranných sítí a repelentních přípravků, vedoucí k eliminaci vektorů v chovných zařízeních. V exponovaných chovech je vhodné pravidelně vyšetřovat krevní nátěry. Odběr krve však by měl být spojen s jiným vyšetřením nebo zákroky (sexace, kroužkování), aby nedocházelo ke zbytečnému stresování zvířat jejich častým odchytem.
Literatura:
1. Levin N. D. Veterinary Protozoology. Ames; Iowa State University Press, 1985:265-290.
2. Tully T. H., Lawton M. P. C., Dorrestein G. M. Avian Medicin. Oxford; Butterworth Heinemann, 2000:174.
3. Hiedenreich M. Birds of Prey. Medicin and Management. Oxford; Blackwell Science Ltd, 1997:284.
4. Jírovec O., Bedrník P., Jíra J. a kol. Parazitologie pro lékaře. Praha; Avicenum, 1977:658-694.
5. Kaufmann J. Parasitic Infections of Domestic Animals. A Diagnostic Manual. Boston; Birkhäuser Verlag, 1996:367-369.
6. Kučera J. První výsledky studia krevních parazitů u ptáků odchytávaných v Krkonoších pří Akcích Balt. Opera Corcontica 1982;19:195-206.
7. Brost G. H. A., Van Tongeren-Hebeda S. E. Avian malaria in gannets. Vet Rec 1999;141(September 11):324.
8. Chroust K., Lukešová D., Modrý D., Svobodová V. Veterinární protozoologie, VFU Brno, 1998:11.
9. Jarvi S. A., Schultz J. J., Atkinson C. T. PCR diagnostics underestimate the prevalence of avian malaria (Plasmodium relictum) in experimentally-infected passerines. J Parazilogy 2002;88(1):153-158.
10. Richard F. A., Sehgal R. N. M., Jones H. I., Smith T. B. A comparative analysis of PCR-based detection methods for avian malaria. Journal of Parazilogy 2002;88(4):812-822.
11. Kučera J. Blood parasites of birds in Central Europe. 3. Plasmodium and Haemoproteus. Folia Parazilogica 1981c; 28:303-312.
12. Kučera J. Blood parasites of birds in Central Europe. 2. Leucocytozoon. Folia Parazitologica 1981b;28:193-203.
13. Svobodová M., Votýpka J. Výskyt krevních prvoků u dravců (Falconiformes). Buteo 1998;10:51-56.
14. Čada F., Kůttová M., Sieberová V., Fábiková R., Huml O., Rampich Z. Dva případy malárie s fatálním průběhem u sovic sněžních (Nyctea scandiaca). Veterinářství 1995;45(12):522-527.
15. Haupmanová K. Hematologie a krevní parazité volně žijících ptáků. Disertační práce. VFU Brno, 2003:159.
16. Cambell T. W. Avian medicine: Principe and Applicatoin. Eds. B. W. Ritchie, G. T. Harrison, L. R.Harrison. Lake Worth FL, Wingers Publishing, 1994:176.
Práce byla podporována grantem FRVŠ MŠMT č. 334/2002.
Adresa autora:
MVDr. Jana Závodská
Veterinární ordinace
Maďarská 3
160 00 Praha 6
e-mail: jzavodska@seznam.cz
