Š. BODEČEK,1 B. KOUDELA,2 P. JAHN,1 B. BEZDĚKOVÁ1
1Klinika chorob koní
2Ústav parazitologie, Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno
Veterinářství 2004;54:628-631
SOUHRN
Bodeček Š., Koudela B., Jahn P., Bezděková B. Nález žaludečních střečků u importovaného koně. Veterinářství 2004;54:628-631.
Žaludeční střečkovitost je parazitóza vyvolaná larvami dvoukřídlého hmyzu z čeledi Gasterophilidae. Ačkoli se na našem území dlouhodobě nevyskytuje, zvýšený import koní z okolních zemí představuje riziko návratu tohoto onemocnění.
SUMMARY
Bodeček Š., Koudela B., Jahn P., Bezděková B. The findings of gastric warble flies in imported horse. Veterinářství 2004;54:628-631.
Gastric horsefly scirrhuses is the parasitosis caused by diptera larvae from the family Gasterophilidae. This disease does not occur very often in this country, but increased import of horses from foreign countries presents risk of recurrence.
Střečci patří mezi parazitický dvoukřídlý hmyz s proměnou dokonalou, jehož larvy parazitují u býložravých zvířat. Podle místa výskytu cizopasných larev se střečci rozdělují na nosní (čeleď Oestridae), podkožní (čeleď Hypodermatidae) a žaludeční (čeleď Gasterophilidae).
V současnosti je výskyt střečků u koní chovaných v České republice velmi sporadický. V nedávné době byla zaznamenána na různých místech České republiky podkožní střečkovitost koní způsobená larvami střečků Hypoderma diana,1 avšak o výskytu žaludečních střečků u koní v České republice nejsou aktuální informace. Obsahem tohoto příspěvku je popis nálezu žaludečních střečků u koně importovaného z Nizozemí, přehled informací o žaludečních střečcích u koní a dále aktuální informace o žaludeční střečkovitosti koní v evropských zemích.
Popis případu
Začátkem ledna letošního roku byl na Kliniku chorob koní VFU Brno přijat dva a půl roku starý východofríský hřebec, importovaný v prosinci loňského roku z Nizozemí. U koně se asi za tři týdny po dovozu objevil průjem spojený s kolikovými bolestmi. V následujících dnech byl průjem intermitentní. Byl provázen střídavou febrilií (39 °C), nechutenstvím, výraznou ztrátou tělesné hmotnosti (dle odhadu majitele kůň ztratil 150 kg) a tvorbou edémů na hlavě, hrudi a končetinách. Protože se zdravotní stav v domácí péči nelepšil, bylo rozhodnuto o převezení koně na kliniku. Při příjmu měl kůň srdeční frekvenci 70 tepů za minutu a zrychlenou peristaltiku. Laboratorní vyšetření prokázalo nekompenzovanou metabolickou acidózu (pH 7,27; BE 15 mmol/l; SBC 15,7 mmol/l) a hypoproteinemii (36,0 g/l). Opakované parazitologické vyšetření nativního trusu vedlo k nálezu larev malých strongylidů. Na základě anamnestických údajů, klinických příznaků a laboratorních výsledků byla stanovena diagnóza cyathostomóza koní. Protože pacient trpěl nechutenstvím a kolikovými bolestmi, bylo provedeno gastroskopické vyšetření, které odhalilo shluky žaludečních střečků Gastrophilus intestinalis v několika ostrůvcích adherovaných ke sliznici žaludku (obr. 1 – 3). Larvy se aktivně pohybovaly svým volným koncem. Jedna larva byla vybavena ze žaludku transendoskopickými klíšťkami. Na kutánní sliznici v blízkosti margo plicatus byly ostře ohraničené plošné vředy s klidnou spodinou bez hypergranulujícího lemu (obr. 4).
Terapie byla zaměřena na řešení hlavního onemocnění (cyathostomóza koní). Léčba žaludeční střečkovitosti spočívala v perorální aplikaci ivermektinu (0,2 mg/kg), dále pak v intravenózní aplikaci cimetidinu (3x denně 7,0 mg/kg), který má antiulcerózní účinky. Obr. 1 - 4
Přes veškerou terapeutickou snahu se zdravotní stav koně nadále zhoršoval, přetrvávala inapetence a slabost. Po třech dnech hospitalizace kůň uhynul.
Patologicko-anatomické vyšetření uhynulého koně prokázalo edémy v podkoží a transudaci do dutiny břišní, hrudní a perikardu. Sliznice slepého střeva a velkého kolonu byla zanícená a obsahovala velké množství uzlíků s encystovanými larvami malých strongylidů. V žaludku byly zjištěny eroze kutánní sliznice (obr. 5) a larvy střečků v celkovém počtu asi dvaceti kusů. Larvy střečků byly přítomny také volně v žaludečním obsahu a ojediněle i na sliznici duodena (obr. 6). Na základě lokalizace larev a morfologickým posouzením byly larvy izolované ze žaludku importovaného východofríského hřebce determinovány jako larvy 3. instaru druhu G. intestinalis. Obr. 5, 6
Diskuse
Žaludeční střečci jsou zástupci dvoukřídlého hmyzu a tvoří čeleď Gasterophilidae, která zahrnuje zástupce podčeledi Cobboldiinae parazitující u slonovitých a podčeleď Gasterophilinae u lichokopytníků. Do podčeledi Gastrerophilinae patří rod Gyrostigma (u nosorožců) a rod Gasterophilus, jehož zástupce nacházíme u koňovitých. U koní parazituje šest druhů žaludečních střečků rodu Gasterophilus, z nich pět druhů nacházíme také u oslů a čtyři u zeber. Žaludeční střečci jsou vývojově nejstarší skupinou střečků vysoce adaptovaných na svého hostitele. Jejich vývoj se datuje od starších třetihor. Nejstarší je podčeleď Cobbodinae, jejíž zástupci parazitují u slonů (u mamutů parazitoval dnes vyhynulý podrod Mamontia), vývojově mladší jsou střečci rodu Gyrostigma u nosorožců. Za vývojově nejmladší jsou považováni střečci rodu Gasterophilus parazitující u koňovitých.2
Žaludeční střečci jsou zavalité a robustní mouchy, které dosahují velikosti až 16 mm. Mají hustě ochlupené, žlutohnědě zbarvené tělo a vzhledem připomínají čmeláky. Dospělé mouchy – imága střečků, žijí jen po dobu páření a kladení vajíček a nepřijímají potravu, neboť nemají vyvinuté ústní ústrojí.2 Imága střečků létají vysokou rychlostí a vydávají za letu vysoký bzučivý zvuk, na který zvířata reagují panickým úprkem – střečkováním. Nálety střečků probíhají v letních měsících (červen, červenec) v nejteplejší části dne (poledne). Samičky střečků kladou vajíčka opatřená výrůstky, které slouží k fixaci na koňskou srst nebo na vegetaci. U druhu G. intestinalis jsou vajíčka kladena jednotlivě na přední část těla koní, především na hrudní končetiny a plece, sporadicky také na hlezna. Samičky G. hemorrhoidalis, G. nigricornis a G. nasalis kladou vajíčka na kůži pysků a nozder, popřípadě do mezisaničí, u druhu G. inermis pak na ústní koutky a tváře. U G. pecorum jsou vajíčka kladena na trávu a do hostitele se dostávají s potravou. Vajíčka jsou opatřena dvěma podélnými, úzkými lištami, kterými se fixují ke chlupům, u G. hemorhoidalis jsou vajíčka černá, u ostatních druhů běložlutá. K líhnutí larev dochází u druhů G. intestinalis a G. Hemorrhoidalis, jakmile kůň olízne svědící kůži s vajíčky, většina larev je slíznuta a pohlcena nebo se aktivně dostávají do dutiny ústní po povrchu kůže pysků a nozder. Larvy G. inermis samostatně opouštějí vajíčka, zavrtávají se do kůže a aktivně cestují k ústním koutkům. Zanechávají za sebou charakteristické lysé, světlé proužky po lokálním zánětu a vypadané srsti (tzv. letní dermatitida– dermatitis aestivalis buccarum). V ústní dutině se larvy 1. instaru svlékají a usazují se pak v různých částech trávicího traktu: G. intestinalis v žaludku v oblasti pars cardiaca v blízkosti margo plicatus, G. hemorrhoidalis v žaludku a následně v tlustém střevě, G. inermis se na kratší dobu usazuje v jícnu a poté v žaludku a v tlustém střevě. Larvy druhu G. nasalis se vyvíjejí v ústní dutině a pak v duodenu. Larvy G. pecorum přežívají ve vajíčcích na vegetaci až devět měsíců a zachovávají si schopnost infekce i v seně. Po pozření larvy G. pecorum prodělávají krátký vývoj v ústní dutině při bázi jazyka a následně parazitují v žaludeční sliznici. Larvy 3. instaru všech druhů žaludečních střečků mají silně vyvinuté ústní háčky, kterými do hloubky poraňují sliznici. Zralé larvy odcházejí z hostitele trusem zpravidla v nočních hodinách. Ve vnějším prostředí vznikají z larev kukly, jejichž vývoj trvá dva až čtyři týdny, dospělci se bezprostředně po vylíhnutí páří a nalétávají na hostitele.2
Larvy střečků rodu Gasterophilus vyvolávají v místě lokalizace v trávicím traktu intenzivní zánětlivou reakci. Larvy vylučují hemolytický toxin, který při silných infekcích způsobuje krvácení do žaludku nebo střeva a následnou anémii. Gasterofilóza postihuje koně chované na pastvě, většinou ve věku 1 – 3 let.3 Klinicky se toto onemocnění projevuje střídavým apetitem až apatií, hubnutím a vzácně kolikovými bolestmi. Někdy se tato parazitóza projevuje anémií se zrychlenou srdeční činností a slabým pulsem.3 Pokud se larvy nacházejí v blízkosti kardie žaludku, může se objevit bruxismus a slinění.4 Larvy G. haemoirrhoidalis uchycené ve sliznici rekta dráždí a vyvolávají častou defekaci, svrbění v oblasti řitního otvoru, výjimečně i výhřez rekta.3 Larvy střečků vytvářejí různě rozsáhlé kolonie na typických místech pro jednotlivé druhy. Zde se zavrtávají do sliznice a vyvolávají eroze až ulcerace s valovitými změnami na jejich okrajích. Jsou ojediněle popsány případy perforace stěny žaludku nebo dvanáctníku a rozvoj peritonitidy jako následek infekce střečků. Někdy reaguje sliznice na poškození papilomatózní proliferací. Masivní napadení parazity může vyvolat zánět sliznice ústní dutiny (potíže při polykání a žvýkání), žaludku a střev (rektum a duodenum). V jícnu může větší počet larev způsobit jeho dilataci nebo stenózu.3,4,5 U koní trpících gasterofilózou dochází k oslabení organismu s predispozicí k různým onemocněním (např. v Mongolsku hynou během zimy zejména koně s masivním napadením žaludečními střečky).2
V trávicím traktu jednoho koně může být nalezeno i několik set larev. Oslabení koní po infekci larvami střečků se nepříznivě projevuje také na jejich pracovní výkonnosti, zvláště u koní pracujících v lese, na polích a pod. Negativní vliv má i znepokojování hostitelů při náletech imág.
Malý počet larev střečků v trávicím traktu koní se klinicky výrazně neprojevuje nebo jsou příznaky nespecifické. Proto se gasterofilóza často diagnostikuje na jatkách nebo při pitvě. Intravitálně mohou být larvy zachyceny v trusu, mohou se nacházet v žaludečním refluxu získaném sondáží. Larvy G. haemorrhoidalis fixované k rektální sliznici mohou být zjištěny během defekace, popřípadě pří rektálním vyšetření. Diagnosticky významné jsou kožní čárkovité změny v oblasti ústních koutků. Sérologické metody se diagnosticky neuplatnily. Podezření na gasterofilózu lze intravitálně potvrdit pouze gastroskopicky, což je také metoda sloužící k diferenciálnímu odlišení onemocnění projevujících se podobným abdominálním diskomfortem (jiné parazitózy, žaludeční ulcerace).3,4,6
V českých zemích a na Slovensku byl v minulosti potvrzen výskyt čtyř druhů žaludečních střečků: G. pecorum (okolí Vysokého Mýta), G. intestinalis (oblasti s vyšší koncentrací koní-Kladruby nad Labem, Humenné), G. hemorrhoidalis (České Budějovice) a G. inermis (Slovensko).2 V posledních desetiletích nebyla žaludeční střečkovitost na našem území pozorována. V jiných evropských zemích je výskyt střečků rodu Gasterophilus u koní častější. V Nizozemí, odkud byl importován sledovaný kůň, byly larvy žaludečních střečků zjištěny u 41,4 % ze 70 koní poražených na nizozemských jatkách v průběhu sledování provedeného v první polovině roku 1994.7 Značný výskyt žaludečních střečků u koní v západní Evropě potvrzují také údaje z Belgie, kde bylo v letech 1995 až 1996 vyšetřeno po porážce 330 žaludků jatečních koní a larvy G. intestinalis byly nalezeny celkem u 193 koní (58 %).8 Nejvíce aktuálních informací o výskytu žaludečních střečků pochází z Německa. V Sasku byly larvy G. intestinalis zjištěny u 46 % vyšetřovaných koní. Další zpráva pochází ze severovýchodního Německa, kde při vyšetřování žaludků celkem 620 jatečních koní byly larvy střečků nalezeny u 47,9 % koní.9 Nejaktuálnější informace jsou z Bavorska, kde byli v letech 2002 až 2003 detailně vyšetřováni jateční koně (celkem 400 kusů) na přítomnost gastrointestinálních parazitů. Larvy G. intestinalis byly potvrzeny u 4 % koní a u jednoho koně byly zjištěny larvy G. nasalis.10 Další zdokumentovaný výskyt žaludečních střečků u koní je ze Švýcarska , kde byla zjištěna 64,6% prevalence G. intestinalis.11 V Normandii byli střečci rodu Gasterophilus potvrzeni u 130 ze 384 koní (33,8 %) pitvaných v letech 1990 až 1992, přičemž byly zaznamenány také larvy G. nasalis a G. haemorrdialis.12 V Polsku byly zjištěny larvy G. intestinalis u 40 % pitvaných pracovních koní13 a byla také sledována distribuce vajíček G. intestinalis na těle koní na pastvě, která potvrzuje rozšíření gasterofilózy koní ve více oblastech Polska.14
Pro terapii žaludeční střečkovitosti jsou v současnosti doporučovány ivermektinové preparáty v dávce 0,2 mg/kg ž. hm.3,4,15 Osvědčil se také moxidectin v dávce 0,4 mg/kg ž. hm.16 Lze také použít organofosfátové přípravky, ale jejich aplikace ve vyšších dávkách je spojena s rizikem kolik, anémie a nechutenství.3 Pyrimidinové a benzimidazolové preparáty nejsou pro eliminaci larev střečků vhodné.4 Prevence se ve své podstatě shoduje s terapií, neboť likvidace larev střečků vede k pozdějšímu snížení výskytu dospělců. Osvědčila se opakovaná aplikace antiparazitik (tři aplikace v intervalu jednoho měsíce, vždy od prosince, po tři zimy) v celém regionu (ošetřeny byli všechny kusy, včetně nově dovezených).3 Mezi preventivní opatření patří také dokonalá a pravidelná očista koní, čímž se odstraňují i vajíčka střečků.2 Částečně lze omezit napadení koní střečky nevyháněním koní na pastvu za jasných letních dní, kdy dochází k páření a kladení vajíček u střečků.
Závěr
Cílem této práce bylo informovat o případu importované koňské žaludeční střečkovitosti na území České republiky. Prezentovaný pacient uhynul v důsledku jiného onemocnění (cyathostomóza), ale popsaný nález žaludečních střečků dokazuje, že import představuje riziko zavlečení řady infekčních onemocnění koní na naše území.
Autoři článku děkují Doc. RNDr. Janu Minářovi, DrSc., za druhové určení larev žaludečních střečků.
Literatura:
1. Jahn P., Minář J., Gelbič I. Napadení koní larvami střečka srnčího (Hypoderma diana).Veterinářství 2002;52:476-477.
2. Chvála M. a kol. Fauna ČSSR. Svazek 22. Krev sající mouchy a střečci – Diptera. Praha; Academia Praha, 1980:430-446.
3. Wintzer H. J, Kraft W. Choroby tráviaceho systému. In: Wintzer H. J., Ed. Choroby koní, sprievodca štúdiom a praxou. Bratislava; HH, 1997:204.
4. Murray M. J. Gastric endoparasitism. In: Mair T., Divers T., Ducharme N., Ed. Manual of Equine Gastroenterology. Philadelphia; W. B. Saunders, 2002:475-476.
5. Cogley T. P., Cogley M. C. Inter-relationship between Gasterophilus larvae and the horses´s gastric and duodenal wall with special reference to penetration. Vet Parasitol 1999;86:127-142.
6. Ribbeck R., Schusster G. F., Ilchmann G., Schneider A., Schwarzer U. Occurence, diagnosis and control of gasterophilosis in horses. Wien Tierärztl Mtsch 1998;85:418-423.
7. Borgsteede F. H. M., van Beek G. Parasites of stomach and small intestine of 70 horses slaughtered in the Netherlands. Vet Quart 1998;20:31-34.
8. Agneessens A., Engelen S., Debever P., Vercruysse J. Gasterophilus intestinalis infections in horses in Belgium. Vet Parasitol 1998;77:199-204.
9. Habedank B., Ilchmann G., Schein E. Prevalence of Gasterophilus larvae (Diptera: Gasterophilidae) in slaugthter horse in North-Easter Germany. Prakt Tierärzt 1999; 80:488-491.
10. Reibahn S., Visser M., Winter M., Maidl. Untersuchungen zum Parasitenbefall bei 400 Schlachtpferden in Ostbayern. Tagung der DVG-Fachgruppe „Parasitologie und Parasitäre Krankheiten“. Starnberg bei München, 9. – 11. Juni 2004.
11. Brocard P., Pfister K. Approach of the epidemiology of Gasterophilus infections of horses in Switzerland. Schweiz Arch Tierhknd 1991;133:409-416.
12. Bernard N., Collobert C., Tariel G., Lamidey C.Epidemiologal survey to bot infection in horses at necropsy in Normandy from April 1990 to March 1992. Rec Med Vet 1994;170:231-235.
13. Gawor J. J. The prevalence and abundance of internal parasites in working horses autopsied in Poland. Vet Parasitol 1995;58:1-2.
14. Romaniuk K., Snarska A. Existence of horse botfly Gasterophilus intestinalis eggs on coats of mares, suckling colts and young mares ans colts of primitive Polish horses. Med Vet 2002;58:641-646.
15. Coles G. C., Hillyer M. H., Taylor F. G. R., Villard I. Efficacy of an ivermectin-praziquantel combination in equids aganst bots and tapeworms.Vet Rec 2003;152:178-179.
16. Reinemeyer C.R., Scholl P.J., Andrews F.M., Rock D.W. Efficaxy of moxidectin equine oral gel against endoscopically-confirmed Gasterophilus nasalis and Gasterophilus intestinalis (Diptera: Oestridae) infections in horses. Vet Parasitol 2000;88:287-291.
Adresa autora:
MVDr. Štěpán Bodeček
Klinika chorob koní FVL VFU Brno
Palackého 1 – 3
612 42 Brno
