Správné použití některé z metod řízené stimulace mechanismů nespecifické imunity musí respektovat zákonitosti přirozeného vývoje imunokompetence koťat. Jednotlivé mechanismy imunitní obrany se u nich rozvíjejí v souvislosti s věkem a potenciálu plně funkční aktivity dosahují přibližně mezi 8. – 9. týdnem stáří. Kočky chované v nevhodných podmínkách vysoké koncentrace zvířat na omezeném prostoru vykazují nižší odolnost k běžným infekcím, ale přesné mechanismy předpokládané imunosuprese nejsou zatím odhaleny. Některé defekty imunity na úrovni sliznic a kůže mohou být u koček dány vrozenými nebo získanými morfologickými změnami. Iatrogenní poškození imunity mají za následek pomnožení nerezidentních kmenů baktérií v trávicím i urogenitálním systému. Pacienti s chronickými infekcemi vykazují výrazné omezení aktivity buňkami zprostředkované imunity. Nespecifická imunostimulace inaktivovaným ovčím parapoxvirem může být přínosem při komplexní terapii, před náročným transportem, komplikovanou operací nebo při pobytu v rizikových chovech. Hlavním popisovaným účinkem parapoxviru na imunitní systém je stimulace produkce INFγ. U pacientů v pokročilých stadiích infekcí FeLV a FIV je indikace sporná a výsledky klinických studií tento předpoklad potvrzují. Potenciální pozitivní efekt preventivní nespecifické stimulace imunitního systému koček vystavených přítomnosti koronaviru je třeba ověřit.
Z různých forem postižení imunitního systému u koček převažují (mají hlavní význam) imunodeficience sekundárního charakteru.1 Z klinické praxe jasně vyplývá, že dospělí jedinci jsou vůči mnoha infekčním onemocněním (především virovým a bakteriálním) odolnější než koťata a mladé kočky.2,3 Placentou koček prochází jen omezené množství protilátek IgG, a proto jsou koťata závislá na příjmu protilátek kolostrem v prvních hodinách po narození. Tyto teoretické poznatky jsou podpořeny praktickými zkušenostmi z různých chovatelských i záchranných stanic (útulků), které potvrzují zásadní význam kolostrální imunity i důležitou roli příjmu kvalitního kočičího mléka s vysokým obsahem IgG a IgA. U koťat s omezeným přístupem k těmto zdrojům je aktivita imunitního systému na úrovni lokální i systémové značně omezena. Není výjimkou, že taková koťata zaostávají ve vývoji a trpí chronickými enteritidami, v horším případě podléhají sepsi v prvních týdnech po narození.4 Správné použití některé z metod řízené stimulace mechanismů nespecifické imunity musí nicméně respektovat zákonitosti přirozeného vývoje imunokompetence koťat. Maturita obranyschopnosti u nich souvisí s věkem. Potenciálu plně funkční aktivity imunitního systému srovnatelného s dospělou kočkou dosahují koťata přibližně v 8. – 9. týdnu stáří.5
Vzhledem k výrazně odlišnému charakteru způsobu života (při srovnání se psy) bývá u koček zdůrazňováno oslabení a narušení imunity v důsledku stresu, který je navozen chovem většího počtu zvířat na omezeném prostoru. Je známo, že dospělé kočky a především koťata chovaná v takových podmínkách hůře odolávají běžným infekcím než při individuálním chovu. Přesné mechanismy však nejsou doposud uspokojivě odhaleny. Předběžné výsledky některých experimentálních projektů navíc naznačují, že exaktní studium možností porušení imunity v důsledku stresu u koček představuje metodicky velmi náročné projekty.6
Některé defekty nespecifické imunity na úrovni orgánů a systémů mohou být u koček dány i vrozenými nebo získanými defekty v anatomické stavbě. Na úrovni dýchacího systému jsou příkladem takové souvislosti deformované až atrofované nosní chrupavky jako důsledek infekce herpetickým virem. Je-li toto poškození rozsáhlé, může být vážně narušena i ochranná funkce slizniční bariéry a kočky potom trpí bakteriálními rinitidami rekurentního charakteru.4 Následkem poškození epidermis v průběhu alergické dermatitidy (mechanické poškození kůže při škrábání jako reakci na úporné svědění) dochází k výskytu sekundárních bakteriálních infekcí kůže.
Příkladem iatrogenního poškození ochranných mechanismů na úrovni systému je narušení fermentace v oblasti tlustého střeva při nevhodném krmení koťat. Výsledkem je pomnožení nerezidentních kmenů baktérií a následná retrográdní kolonizace proximálních úseků střeva nepřirozeným spektrem bakterií, která má za následek závažné střevní záněty (syndrom bakteriálního přerůstání). Negativní ovlivnění imunitní obrany iatrogenního charakteru je zmiňováno i v souvislosti se změnami anatomických poměrů při chirurgických zákrocích na urogenitálním traktu kocourů. Přibližně u čtvrtiny pacientů po perineální uretrostomii byla později zjištěna chronická infekce močových cest.2
Za zmínku stojí jistě i uváděné oslabení imunity v oblasti vývodných močových cest při invazivních zákrocích a současně navozených změnách fyzikálních a chemických vlastností moči, například v důsledku opakované katetrizece při dlouhodobé infuzní terapii.4
Vyhodnocení výsledků laboratorních vyšetření koček s různými formami orgánových onemocnění naznačuje zajímavou souvislost mezi aktivitou imunitního systému a průběhem těchto onemocnění. Pacienti s chronickými komplikacemi močových cest vykazují výrazný pokles fagocytární aktivity i sníženou odpověď lymfocytů in vitro na stimulaci lektiny PHA, ConA a PWM. Podobné změny jsme zaznamenali i u koček hospitalizovaných z důvodu respiratorních infekcí a chronických onemocnění trávicího traktu. Předběžné klinické vyhodnocení použití nespecifické imunostimulace u těchto pacientů přineslo poměrně povzbudivé výsledky. V tomto směru jsou naše nálezy ve shodě s dříve publikovanými výsledky zahraničních autorů.7-11 Zařazení nespecifické imunostimulace, například preparáty na bázi inaktivovaného ovčího parapoxviru do komplexní terapie uvedených onemocnění je tedy v indikovaných případech odůvodnitelné. Svědčí o tom především výsledky studií německých autorů s preparátem Baypamun. Účinek parapoxviru na imunitní systém je komplexní, nicméně hlavním popisovaným efektem je stimulace produkce INFγ.
Mnohem složitější je oproti tomu objektivní hodnocení využití nespecifické imunostimulace při terapii retrovirových infekcí koček. Původní optimistické zprávy, které byly v této souvislosti publikovány na začátku devadesátých let minulého století především německými autory,12 byly jinými pracovními skupinami veterinárních virologů a imunologů hodnoceny velmi kriticky.13,14 Je pochopitelné, že zcela přesné vyhodnocení by vyžadovalo uskutečnění poměrně náročného experimentálního projektu. Přesto se domníváme, že můžeme na základě našich vlastních zkušeností s klinickým ověřením nespecifické stimulace imunitního systému u koček s infekcemi FeLV a FIV konstatovat, že se jedná o indikace přinejmenším sporné. Je pochopitelné, že pacientům, kteří jsou na specializovaných univerzitních klinikách hospitalizováni z důvodu terapie onemocnění doprovázejících FeLV nebo FIV infekce, je poskytována komplexní péče (kvalitní dieta, hygiena, antibiotika a jiné léky). Z tohoto důvodu nelze u realizovaných klinických projektů hovořit o skutečně specifickém sledování účinku konkrétního imunomodulátoru.14
Naše sledování se uskutečnilo ve spolupráci s chovateli a vybraní pacienti se nacházeli v domácí péči. Zdravotní stav koček v průběhu týdnů až měsíců opakované nespecifické imunostimulace byl jejich majiteli hodnocen většinou kladně, ale ani v tomto směru nelze vyloučit efekt zvýšeného standardu péče o pacienty ani placebo efekt. V souladu se zahraničními informacemi14 jsme u sledovaných pacientů nezaznamenali žádné objektivní zlepšení imunologických parametrů. Faktem je, že u vybraných pacientů s infekcemi FeLV a FIV byly parametry imunitního profilu, a to především fagocytární aktivita a aktivita lymfocytů, již na začátku našeho sledování výrazně snížené a tento stav se opakovaným podáváním imunomodulátoru nepodařilo ovlivnit. Zda by byla nespecifická stimulace účinnější v průběhu počátečních stadií retrovirových infekcí by bylo nutno ověřit. U koťat a mladých koček však existuje poměrně vysoká pravděpodobnost spontánní eliminace FeLV antigenu, což činí obdobné experimenty velmi náročnými.14
Obdobně otevřenou otázkou zatím zůstává efekt preventivní nespecifické stimulace imunitního systému u koček vystavených přítomnosti koronaviru (FCoV). Je známo, že míra výkonnosti imunitního systému kotěte při jeho kontaktu s koronavirem značně ovlivňuje případný rozvoj některé z klinických forem infekční peritonitidy (FIP).4 Výsledky klinického ověření imunomodulátoru na bázi ovčího parapoxviru v tomto směru zatím nejsou dostatečné a vyžadují další sledování.
Na základě uvedených skutečností lze za perspektivní využití preparátů určených k nespecifické podpoře aktivity imunitního systému u koček označit jejich začlenění do komplexu terapeutických protokolů u pacientů hospitalizovaných na klinikách z důvodů chronických zdravotních komplikací (chronická renální onemocnění, infekce dýchacích cest nebo enteritidy) a jako preventivní opatření u koček před předpokládaným vystavením zvýšenému riziku infekce (náročný transport, komplikovaná operace, pobyt v útulcích).
Realizace části zmíněných experimentálních vyšetření koček byla podpořena z fondů výzkumných záměrů MŠMT (161700002) a MZe (0002716201). Za technickou spolupráci patří poděkování MVDr. E. Göpfertovi, Ing. Lence Levé a Evě Kotlářové z VÚVeL Brno.
Literatura:
1. Willett B. J., Jarrett O. Feline Immunology and Immunodeficiency. Oxford; Oxford Science Publications, 1995:355.
2. Horzinek M. C., Schmidt V., Lutz H. Krankheiten der Katze. Stuttgart; Enke Vrlg., 2003:880.
3. Knotek Z., Toman M., Faldyna M. Klinická imunologie kočky. Sborník X. Výroční konference ČAVLMZ „Nemoci koček“, 2. – 3. 11. 2002, Hradec Králové, 2002:28-34.
4. Alber G., Pedersen N. C. Krankheiten des Immunsystems. In: Horzinek M. C., Schmidt V., Lutz H. Krankheiten der Katze. Stuttgart; Enke Vrlg., 2003:575-588.
5. Nelson P. D., Kern M. R., Kelly-Quaglianna K., Qu X. L., Boyle C., Buddington R. K. () Developing Characteristics of CD4+ and CD8+ populations in the pediatric dog and cat. Proc 16th Ann Vet Med Forum ACVIM, San Diego 25. 5. 1998:20-25.
6. Alexandrová P. Laboratorní průkaz imunosuprese neinfekční etiologie u koček. Odborná práce. 2004:86.
7. Mayr A. Paramunität und Paramunisierung. Mh. Vet. Med. 1985;40:12-15.
8. Mayr B., Deininger S., Büttner M. Treatment of chronic stomatitis of cats by local paramunization with PIND-ORF. J. Vet. Med. B 1991;38:78-80.
9. Ziebell K. L., Kretzdorn D., Auer S., Failing K., Schmeer N. The use of Baypamun N in crowding-associated infectious respiratory disease: efficacy of Baypamun N (freeze dried product) in 2-week-old veal calves. J. Vet. Med. B, 1997;44:415-424.
10. Ziebell K. L., Steinmann H., Kretzdorn D., Schlapp T., Failing K., Schmeer N. The use of Baypamun N in crowding-associated infectious respiratory disease: efficacy of Baypamun N (freeze dried product) in 4-10 month old horses. J. Vet. Med. B, 1997;44:529-536.
11. Böttcher E. Clinical trials and field experiences with parapoxvirus-based immunostimulants in companion animals. Extr. Symp. Immunomodulators, WAVMI, Perugia 2. – 7. 10. 1994:28-33.
12. Horber D., Schnabl W., Mayr B. Praxiserfahrungen bei der Paramunisierung FeLV-positiver katzen mit Baypamun HK. Tierärztliche Umschau 1992;47:556-560.
13. Lutz H. Virusinfektionen. In: Horzinek M. C., Schmidt V., Lutz H. (eds.) Krankheiten der Katze. Stuttgart; Enke Vrlg., 2003:107-155.
14. Hartman K., Block A., Ferk G., Vollmar A., Goldberg M., Lutz H. Treatment of feline leukemia virus-infected cats with paramunity inducer. Vet Immunol Immunopathol, 1998;65:267-275.
Z. Knotek,1 M. Faldyna,1,2 P. Alexandrová,3 M. Toman1,2
1Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
2Výzkumný ústav veterinárního lékařství Brno
3Soukromá veterinární ordinace Brno
