Evropská legislativa, která se věnuje bezpečnosti potravin, veřejnému zdraví a veterinární oblasti, je stále aktivní. Přes všechny činy a slova o prevenci řeší EU a její výkonné orgány stále nové a nové problémy. Je to logické a tak tomu bylo vždy, nelze přece říci, že všem rizikům, která člověka na světe potkají, lze na 100 % předejít.
Události posledních dnů nasvědčují tomu, že bude brzo ustaven již delší dobu ohlašovaný Evropský úřad pro bezpečnost potravin, vyjádřila se v tom smyslu i Rada ministrů zemědělství členských zemí EU. Tento úřad by měl katalyzovat novou rámcovou legislativu, měly by vzniknout nové dozorové orgány a vůbec všechno bude nově, jinak a lépe.
Po zkušenostech s BSE, klasickým morem prasat i nedávnou slintavkou a kulhavkou v Británii a konečně i po zkušenostech s nedávnými závadnými krmnými moučkami v podstatě nezbývá, než vyhlásit změnu. Jedině tak lze zřejmě usilovat o důvěru spotřebitelů v potraviny, jak to deklaruje David Byrne, komisař pro ochranu spotřebitele.
Pěknou ranou současnému rychlému varovnému systému byla jeho pomalost při zajišťování závadného odpadu z asijských krevet. Holandská veterinární správa nařídila jejich likvidaci a přesto se podařilo zásilku ilegálně dostat do Německa k částečnému zpracování a následné distribuci do dalších zemí.
A jaké jsou plány na půlroční období španělského předsednictví? To už naznačil španělský ministr zemědělství Miguel Arias Canete. První obtížné úkoly související s rozšířením EU budou řešeny již 19. března za účasti ministrů zemědělství členských a kandidátských zemí. Dalšími prioritami pak jsou například, kromě rozvoje venkova, práce na Bílé knize bezpečnosti potravin (White Paper on Food Safety), dále zdraví zvířat a welfare, stanovení standardů welfare, ale i řešení problémů s identifikací a registrací ovcí a problémů s nemocemi prasat.
V souvislosti s veterinárními a fytosanitárními dohodami se třetími zeměmi se po dohodách například s Kanadou, ČR, Novým Zélandem, či USA se také za španělského předsednictví soustředí pozornost na země Latinské Ameriky. Tímto zaměřením jsou některé členské země poněkud zklamány, obzvláště se způsobem regionalizace v těchto zemích v souvislosti se slintavkou a kulhavkou.
Evropská, v našem případě veterinární, legislativa se stále vyvíjí, k její tvorbě mají připomínky jednotlivé členské země EU, budou zase nové úřady a lepší orgány a systém rychlého varování v případě výskytu nebezpečných nákaz či nebezpečných krmiv nebo potravin bude ještě rychlejší. Státní veterinární správa je nyní v obtížné pozici, neboť zde intenzivně pracuje tým odborníků na finální harmonizaci našeho nového veterinárního zákona s veterinární legislativou EU. Úspěch návrhu novely veterinárního zákona nezáleží jen na ní. Ten je v rukou celého legislativního procesu od ministerstva zemědělství přes vládu, obě komory parlamentu až k prezidentovi republiky.
Právě proto se na toto téma zúčastnil konzultace na Státní veterinární správě ČR bruselský odborník na legislativu, Jean Louis Duby. Zdá se, že naše cesta je správná. Cílem je přejmout veterinární legislativu tak, aby byl obsah stejný a přitom byla „česky“, tj. v souladu s ostatními právními předpisy ČR a zdejší právní kulturou.Ukazuje se však, že i tento oříšek bude zdárně rozlousknut.
