Čtyři obžalovaní v procesu nájemné vraždy veterinárního lékaře belgickou hormonovou mafií byli uznáni vinnými. V nejbližších dnech by měl být vyměřen trest – předpokládá se, že pro všechny čtyři muže to bude doživotní vězení.
Jen tři hodiny potřebovalo 12 porotců v Antverpách, aby došli k verdiktu. Albert Barrez, který zastřelil v roce 1995 veterináře Karla van Noppena, a jeho bezprostřední komplic, obchodník se zbraněmi Carl de Schutter, se ke spoluúčasti na trestném činu přiznali. Jen Germain Daenen, obchodník s dobytkem, který byl prostředníkem mezi nimi a hlavním obviněným, chovatelem skotu Alexem Vercauterenem, a Vercauteren sám popírají jakoukoli spoluvinu. Zvláště chovatelova vina byla dlouho sporná, protože chyběl přímý důkaz proti němu. Obžaloba se opírala pouze o výpověď de Schuttera, který Vercauterena označil za hlavního viníka.
Proces probíhal v Belgii za velkého zájmu veřejnosti i politiků. Smrt veterináře v roce 1995 způsobila změny v belgické vnitrostátní politice. Van Noppen byl totiž zavražděn, protože se stal nepohodlným pro široce rozvětvenou síť ilegálních producentů hormonů a chovatelů dobytka, kteří hormony tajně aplikovali svým zvířatům. Veterinář byl neúplatný a své kontroly prováděl bez předchozího ohlášení. Chtěl se dokonce nechat přeložit, aby učinil přítrž machinacím Vercauterena, který byl již dříve za nedovolenou aplikaci hormonů hospodářským zvířatům trestán. Vdova po zavražděném, Mieke Hendrickxová, která vystupovala jako žalující strana, nepovažuje – jako mnozí jiní – obžalované za hlavní viníky. V dojemné závěrečné řeči, ke které jí státní zástupce blahopřál, řekla, že Vercauteren měl podporu vyšších míst. Tím narážela na tehdejšího zaměstnavatele svého manžela, kterým byl Institut veterinárního vyšetřování. Při vyšetřování vyšlo najevo, že dobytčí baroni hormonové mafie získávali informace o plánovaných kontrolách přímo z institutu. Van Noppen pro ně představoval nebezpečí především proto, že o svých kontrolách neinformoval ani své nadřízené.
