Cílem screeningu starých psů je včasné odhalení preklinických stadií nemocí spojených se stářím, jejich další diagnostika a léčba, odstranění bolesti, identifikace rizikových faktorů a stavů, které vyžadují další monitoring, oddálení nástupu klinických příznaků a prodloužení života zvířete.
V případě nezjištění abnormalit screening poskytuje základní informace o zvířecím organismu, které je možno později porovnat s dalšími výsledky téhož pacienta. Odhaduje se, že přibližně 40 % starých psů po seniorské prohlídce vyžaduje další diagnostické testy nebo léčbu a tyto programy mohou generovat až 35 % klientů veterinární praxe. Doporučení týkající se seniorské prohlídky publikovala AAHA (American Animal Hospital Asociation) již v roce 2005.
V roce 2010 ve Velké Británii nabízelo tento typ preventivního veterinárního programu pouze 30 % veterinárních praxí. Ačkoli bývá téměř polovina pacientů veterinárních klinik ve věku nad sedm let, toto vyšetření využívá méně než 2 % (1,7 % psů, a 1,6 % koček) a pouze 20 % zvířat všech věkových skupin absolvovalo v rámci preanestetického vyšetření hematologické a biochemické vyšetření krve, vyšetření moči bylo provedeno u 7,1 % zvířat v seniorském věku.
Studie zabývající se preanestetickým screeningem zahrnujícím hematologické a biochemické vyšetření odhalila zdravotní problémy u 30 % zvířat starších sedmi let. Třináct procent psů bylo na základě této studie utraceno. V jiné studii hodnotící preanestetické hematologické a biochemické vyšetření se ukázalo, že pokud anamnéza a klinické vyšetření byly bez patologických nálezů, tyto testy nepřinesly žádné další důležité informace. Rutinní vyšetření krve je kontroverzní, protože podle některých autorů přináší velké množství (64 %) falešně pozitivních i falešně negativních výsledků. Počet komplikací po odběru krve u psů v prvoliniových praxích není znám, ale rutinní odběr je obtížné obhájit, pokud jeho klinický přínos je limitován. Neexistuje všeobecně akceptovaná definice „geriatrického psa”, nicméně podle AAHA je to 25 % očekávané délky života. Z toho vyplývá, že je u různých plemen jiná, u velkých a obřích plemen je kratší než u plemen malých.
Cílem této studie bylo zjistit, zdali screening psů v seniorském věku na prvoliniových pracovištích zahrnující pečlivý odběr anamnestických dat, kompletní klinické vyšetření a analýzu moči (vyšetření diagnostickým proužkem a měření hustoty refraktometrem) by mohl být přínosem pro diagnostiku preklinických fází nemocí, které vyžadují další vyšetření nebo následný monitoring.
Tato prospektivní studie byla provedena ve venkovské smíšené praxi. Majitelům psů starších devíti let byla nabídnuta zdarma seniorská prohlídka skládající se z již výše zmiňovaných částí. Nezávislý zkušený veterinární lékař vyšetřil 45 psů ve věku od 9 let a 4 měsíců do 16 let (73 % čistokrevná plemena, 27 % kříženci). Délka prohlídky byla z původně plánovaných 30 minut, které se ukázaly jako nedostatečné, zvýšena minimálně na 45 minut.
Při hodnocení změn pozorovaných u stárnoucího psa uváděli majitelé zvýšenou dobu spánku (31 %), ztrátu sluchu (29 %), kulhání/ztuhlost (22 %), ztrátu zraku (20 %), celkové „zpomalení zvířete” (20 %), zrychlené dýchání (11 %), zvýšený příjem tekutin (7 %), močení v domě (4 %), kašel a únavu při procházkách (2 %). Pouze 7 % majitelů samo od sebe zmínilo zvýšený příjem tekutin, ale při konkrétním dotazu na spotřebu vody byl tento příznak zaznamenán u 58 % zvířat. Pouze 20 % majitelů vědělo, kolik přibližně jejich pes vypije. Vyšší frekvenci močení u svého psa uvádí 24 % majitelů, 4 % uvádí močení v noci v domě, inkontinence byla zaznamenána u 2 % psů, strangurie opět u 2 %. Vzorky moči se podařilo získat od 35 pacientů. Test diagnostickým proužkem odhalil 34 % vzorků bez abnormalit, glukóza byla přítomna u 3 % zvířat. Další touto metodou hodnocené parametry (nízká specifická hmotnost u 40 % pacientů, bílkovina v moči u 29 %, leukocyty u 14 %, glukóza u 3 %, bilirubin u 3 %) nejsou věrohodné u vzorků získaných spontánní mikcí, nicméně při pozitivních výsledcích je potřeba tyto nálezy potvrdit, či vyvrátit.
Při vyšetření moči refraktometrem byla u 3 % psů nalezena hypostenurie a u 6 % psů izostenurie.
Defekační chování bylo schopno popsat 87 % majitelů a frekvence defekací (1-3/den) byla u všech pacientů v normě. Konzistence a vzhled trusu byly v normě u 85 % psů, u 10 % byly zjištěny abnormality v podobě přítomnosti hlenu, steatorey, neformované stolice a inkontinence. Dva majitelé byli schopni popsat frekvenci stolice, ale ne její konzistenci.
Otitida s příznaky erytému a/nebo zvýšeného množství ušního mazu, třepání hlavou nebo škrábání uší byla nalezena u 13 % pacientů. Zvýšené opacity čoček (obvykle kvůli nukleární skleróze, avšak u čtyř pacientů z důvodu katarakty) byly přítomné u 64 % psů. Reakce pupil na osvětlení byla snížena v 7 % případů. Další nálezy představovaly konjunktivitidu v 7 % případů, korneální ulcerace u 2 % a korneální edém u 2% psů. Dentální ošetření vyžadovalo 22 % psů a u 7 % pacientů byl stav chrupu příčinou silné halitózy.
Abdominální bolest byla zjevně přítomna u 9 % psů. U stejného procenta psů byl nalezen pendulující abdomen, 11 % psů mělo palpovatelné abdominální masy. Srdeční šelest byl přítomný u 20 % psů, 11 % mělo bradykardii, 7 % arytmii a 2 % tachykardii.
Zrychlené dýchání během veterinární prohlídky bylo pozorováno u 18 % psů, abnormální zvuky při dýchání u 11 % pacientů. Veterinární lékař zaznamenal kašel u 9 % psů, tachypnoe u 4 % a 2 % pacientů vykazovala obtížné dýchání a cyanózu. Majitel psa s cyanózou si nebyl vědom tohoto vážného stavu.
Při vyšetření muskuloskeletálního systému byl nalezen snížený rozsah pohybu v kloubech u 24 % pacientů, bolestivost u 15 %, ztuhlost u 13 %, krepitus u 13 %, ochablost svalů u 11 %, redukce propriorecepce u 9 %, otok kloubů u 9 %, slabost u 7 % pacientů. Při vyšetření kůže a podkoží byly nalezeny masy suspektně neoplastické v 18 % případů, bradavice u 11 % pacientů, nádory mléčné žlázy u 8 % fen, mozoly v 7 %, akrální dermatitida u 4 % a alopecie u 4 %.
Nízký počet psů zahrnutých do studie, pacienti pouze jednoho pracoviště a jeden hodnotící veterinární lékař jsou limitující faktory této studie. Není vyloučeno, že z oslovených majitelů přivedli psy ti, kteří již pozorovali příznaky nějaké nemoci. Seniorské prohlídky v tomto rozsahu mohou být časově náročné pro pracoviště s velkým počtem klientů. V použitém protokolu bylo potřeba nejméně 45 minut pro kompletní prohlídku zvířete, což je mnohem více, než je v ordinacích vyhrazeno běžnému očkování. Tento fakt vyvolává diskusi, zda adekvátní vyšetření zdravotního stavu může být provedeno v čase běžně věnovaném vakcinaci.
Snížený vizus u svého psa uvedlo 20 % majitelů, avšak tento údaj nekoreluje s oftalmologickými nálezy, kromě pacientů s nálezem katarakty. Zde se nabízí otázka, zda veterinární lékař nerozpoznal další oftalmologická onemocnění pacientů nebo nukleární skleróza může ovlivňovat zrakovou ostrost či pozorování majitelů o sníženém zraku nejsou přesná.
Zejména u psů s osteoartritidou bylo zjištěno kulhání nebo ztuhlost po zátěži či po delším ležení a celkové „zpomalení zvířete” bylo často přisuzováno onemocnění muskuloskeletálního aparátu nebo také kardiorespiračního aparátu.
Přestože veterinární praxe, ve které probíhala tato studie, doporučovala krmení zohledňující životní období psa, 89 % majitelů nepodávalo seniorskou dietu a mnoho z nich také nabízelo různé pamlsky. Co se týká krmení syrovým masem, byla vyslovena obava o nedostatku vápníku a riziku sekundární hyperparathyreózy, dále nadbytek proteinů, který je třeba vést v potaz u pacientů s renálním selháním. Jeden majitel si také neuvědomoval, že dieta s převahou těstovin není vhodná a jiný nevěděl, že čokoláda může způsobit intoxikaci. U 80 % pacientů byl nalezen alespoň jeden dříve majiteli neznámý zdravotní problém a 2/3 psů podstoupili další diagnostiku a léčbu. Dva pacienti byli na základě výsledků této prohlídky utraceni, jednalo se o fenu s malým nádorem na mléčné žláze a metastázemi v plicích, druhý pes trpěl inkontinencí trusu. Bolest nebyla mnohými majiteli rozpoznána a ¼ psů vyžadovala analgezii.
Majitelé často vůbec nezaznamenali nebo nepoznali příznaky onemocnění. Veterinární lékaři se nemohou spoléhat na chovatele psů v hodnocení příjmu tekutin, úbytku hmotnosti nebo projevů bolestivosti. Měli by zvážit nabídku seniorských screeningů pro své pacienty a klienty vzdělávat v rozpoznávání příznaků vážných nemocí.*
M. Davies Geriatric screening in first opinion practice – results from 45 dogs. J Small Anim Pract 2012;53:507–513.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Petra Malátková.
