Wasting syndrome devastates herds. Pig International March 2002; 32(2):12-16.
V roce 1991 se v kanadských chovech prasat objevilo nové onemocnění. U selat dva až osm týdnů po odstavu bylo pozorováno progresivní chřadnutí, které nereagovalo na žádnou terapii. Onemocnění bylo označeno jako syndrom poodstavového multisystémového chřadnutí selat (postweaning multisystemic wasting syndrom, PMWS). Další výskyt byl brzy poté zaznamenán v USA. Kanadští vědci prokázali jako původce onemocnění nový prasečí circovirus, který byl pojmenován jako porcinní circovirus typ 2 (PCV2). Mezitím se PMWS rozšířil do Evropy, poprvé byl zaznamenán ve Francii v roce 1996. Bylo provedeno několik studií, které měly za úkol monitorovat prevalenci viru v Evropě, Asii a v Severní Americe. Byla zjištěna vysoká prevalence viru, která byla nezávislá na výskytu klinických příznaků. Následně byla provedena i retrospektivní studie, která odhalila přítomnost protilátek ve vzorcích z roku 1974 a PCV2 byl detekován ze vzorků odebraných v roce 1980. V poslední době je výzkum týkající se PMWS velmi intenzivní, což je zapříčiněno prohlubujícím se ekonomickým dopadem, který toto onemocnění má na produkci vepřového masa. Porcinní circovirus významně zvyšuje mortalitu selat. Úhyny selat po odstavu jsou často dvojnásobné a mnohdy jsou vyšší než 30 - 40 %.
Onemocnění nejčastěji postihuje prasata od 6. týdne věku a starší. Infekce se přenáší na mláďata pravděpodobně během nitroděložního vývoje nebo krátce po porodu. Infikovaná zvířata vylučují virus do prostředí a snadno tak nakazí okolní vrhy. Mezi počáteční klinické příznaky patří bledost kůže a rozježená srst. Následuje progresivní chřadnutí, pro které je charakteristická vyhublost, namáhavé dýchání, v některých případech žloutenka a průjem. Selata obvykle velmi brzy hynou, někdy přežívají ve špatné kondici delší dobu.
Ve výjimečných případech dojde k úplnému uzdravení. Jak již bylo zmíněno PCV2 se často vyskytuje v chovech, aniž by způsoboval klinické problémy. Jsou známy i případy, kdy těžce postižená zvířata žila těsně vedle klinicky zcela zdravých jedinců. Je možné, že některé kmeny PCV2 jsou méně patogenní než jiné. Velký vliv na průběh nemoci má také kvalita stájového prostředí. Bylo zjištěno, že spouštěcím mechanismem pro rozvoj klinických příznaků byla v některých chovech špatná kvalita vzduchu. Zdá se, že PCV2 predisponuje prasata k jiným virovým a bakteriálním infekcím, a že působí imunosupresivně.
Při postmortálním vyšetření selat infikovaných circovirem bylo zjištěno, že u nich došlo k depleci lymfocytů zodpovědných za produkci protilátek. V pozdních stádiích infekce jsou mízní uzliny sice zvětšené, ale místo lymfocytů se v nich nachází makrofágy. Toto zjištění dokazuje, že imunitní mechanismy jsou vyčerpány dlouhodobou odpovědí na kontinuální infekci. Pokud dojde k takovému narušení imunity, organismus prasete se stává náchylný k sekundárním infekcím způsobených jinými patogenními organismy.
Léčba antibiotiky a chemoterapeutiky není samozřejmě účinná proti PCV2, pouze potlačuje sekundární bakteriální infekci. V některých případech bylo pozorováno snížení klinických projevů PMWS při použití vakcín proti PRRS a parvoviróze. Každý z těchto virů má svůj vlastní imunitu narušující efekt a souběžná infekce s PCV2 vede k mnohem těžšímu průběhu onemocnění. Další možností, která vede k částečnému zmírnění klinických příznaků je vakcinace proti Mycoplasma hyopneumoniae a Haemophilus parasuis.
Nejkritičtějším obdobím pro rozvoj PMWS jsou první 3 - 4 týdny po odstavu. V tomto období je velmi vhodné omezit stresové faktory na nejnižší možnou míru, nemíchat skupinky selat a snížit hustotu zvířat o 10 - 15 %. Nezbytné je dodržování all-in/all-out systému, kotce mezi turnusy by měly být prázdné, vyčištěné a dezinfikované.
Rizikovým faktorem pro vznik PMWS je rychlá obměna základního stáda a častý nákup prasniček. V chovu se tak negativně uplatňuje nestabilnost mateřské imunity stáda a rozdílný zdravotní stav nakoupených zvířat. Kolostrální protilátky předávané selatům prasnicemi působí zřejmě protektivně proti PCV2 a chrání je až do odstavu. Z tohoto důvodu je také vhodné omezit na minimum přesouvání selat k náhradním matkám (cross-fostering). V poslední době se testuje možnost léčby ohrožených selat po odstavu protilátkami od prasat, která prodělala infekci.
Wasting syndrome devastates herds. Pig International March 2002; 32(2):12-16.
MVDr. Linda Svobodová
