Vědecký tým z univerzity v Albertě pozoroval deset let veverky v Yukonu a zjistil, že se období jejich páření posunulo o 18 dnů, což odpovídá šesti dnům v každé generaci. Podle šéfa výzkumu Stana Boutina nejde jen o přizpůsobené chování, ale o genetickou změnu organismu.
„Veverky si velmi dobře poradily s rychlou změnou životního prostředí. Máme první důkaz o probíhající evoluci. Nevíme ale, zda jsou v tom schopny pokračovat ani zda je tato přizpůsobivost typická pro zvířata žijící na severu," řekl Boutin listu The Globe and Mail.
Boutin použil analytickou metodu používanou v zemědělství pro genetický výzkum. Poukazuje však na to, že rychlost klimatických změn může vyčerpat genetickou přizpůsobivost organismů a vést k jejich postupnému zániku. Průměrná teplota v době, kdy se veverky začínají pářit, vzrostla v minulých letech o dva stupně Celsia, změna tedy podle vědců souvisí s časnějším nástupem jara.
Boutin ani jeho spolupracovníci neznají odpověď na otázku, zda organismy veverek mají ještě další adaptační možnosti a zda jsou ostatní živočišné druhy schopné podobného přizpůsobení.
Zdroj: ČTK
