Kanadský biolog Louis Lefebvre na základě mnoha vědeckých studií sestavil žebříček inteligence pro ptáky, jehož způsob vytváření se dá použít i u jiných živočichů. Nejinteligentnější opeřenci jsou podle něj vrány a sojky.
Lefebvre z McGilllovy univerzity v Montrealu prostudoval asi dva tisíce zpráv o inovativním chování ptáků, které byly publikovány v odborných ornitologických časopisech od roku 1930. Bral při tom v úvahu informace o pozorováních v přírodě stejně jako o chování ptáků v zajetí či o experimentálním ověřování jejich schopností. Hlavním kritériem pro posuzování ptačí inteligence bylo právě chování, které svědčilo o pružné reakci na nové situace a vedlo k novým způsobům získání potravy. Vysokou inteligenci projevují v tomto ohledu vrány a sojky.
Na další místa žebříčku největší ptačí inteligence zařadil Lefebvre sokoly, jestřáby, datly a volavky. V jeho hodnocení neuspěli papoušci, přestože si jich chovatelé považují kvůli jejich šikovnosti a schopnostem učit se v zajetí. Body však ztratili kvůli svému nepříliš inovativnímu chování v přírodě.
Příkladem určitého pochopení a využívání nových poznatků byla skupina supů, kteří se v šedesátých letech naučili vyčkávat poblíž minových polí v dnešním Zimbabwe, dokud se do nich nezatoulala nic netušící gazela, šlápla na minu a proměnila se v jídlo.
Poznatky mají význam i při výzkumu jiných druhů živočichů. Metodu zkoumání inovativního chování při získávání potravy převzali jako základ pro posouzení inteligence i výzkumníci, kteří se zabývají primáty.
