Výskyt uhřivosti skotu v okrese Semily

J. DVOŘÁKOVÁ Okresní veterinární správa Semily Veterinářství 2001;51:274-278

SOUHRN
Dvořáková J. Výskyt uhřivosti skotu v okrese Semily. Veterinářství 2001;51:274-278.
Tato práce předkládá přehled o výskytu teniázy-cysticerkózy skotu v okrese Semily v období hygienických let 1988–2000. Sledování bylo zaměřeno především na zmapování cysticerkózy na tomto okrese, porovnání prevalence s celorepublikovými průměry a pokus o zjištění vlivů, které se zde nejvíce uplatnily. Ve sledovaném období bylo v okrese Semily poraženo celkem 26 512 kusů skotu. Z toho slabě uhřivých kusů bylo 606 a silně uhřivých 6 kusů. Nálezy cysticerkózy se pohybovaly od 1,58 % do 3,99 % s vrcholy v letech 1991 a 1997. V celém průběhu hodnoty uhřivosti skotu značně převyšovaly celorepublikový průměr. Cysticerkóza skotu byla zjištěna v 70,8 % katastrálních území okresu. V období let 1997–2000 bylo diagnostikováno osm případů teniázy u lidí žijících v okrese Semily.

SUMMARY
Dvořáková J. Prevalence of bovine cysticercosis in the district of Semily. Veterinářství 2001;51:274-278.
The survey of prevalence of bovine taeniasis/cysticercosis in the district of Semily covers the period 1988 to 2000. Mild cysticercosis was diagnosed in 606 and severe cysticercosis in 6 of the 26 512 cattle slaughtered during this period. Prevalence ranged from 1.58% to 9.99%; peak values were recorded in 1991 and 1997. Bovine cysticercdosis occurred in 70.8% of the communities within the district. The prevalence considerably exceeded the national mean throughout the monitoring period. Taeniasis was diagnosed in eight inhabitants of the district from 1997 to 2000.

Jedním z úkolů pracovníků státní veterinární správy je ochrana zdraví lidu a kontrola zdravotní nezávadnosti a biologické hodnoty potravin a surovin živočišného původu. Při této kontrole je nenahraditelná veterinární prohlídka jatečních zvířat a masa na jatkách, kde dochází k vyšetření zvířat před a po porážce, a následuje prohlídka masa a orgánů. V přeneseném slova smyslu lze hovořit o jakési „pitvě“, která může odhalit i onemocnění jinak nezjistitelná. Pomocí nálezů z prohlídky pak můžeme snadno monitorovat zdraví a nákazovou situaci v jednotlivých chovech a výskyt parazitárních onemocnění přenosných ze zvířat na lidi.
Jedním z těchto onemocnění je cysticerkóza skotu. Přes stálou snahu o její utlumení, kde jde především o přerušení vývojového řetězce tasemnice Taenia saginata, je cysticerkóza skotu stále aktuální antropozoonózou, která je rozšířena po celém světě. O závažnosti této parazitózy svědčí i skutečnost, že byla zařazena do programů WHO, FAO i Mezinárodního úřadu pro nákazy zvířat. Význam cysticerkózy skotu není ovšem jen zdravotní, ale i ekonomický. Ekonomické ztráty jsou způsobené především léčbou infikovaných lidí, vyššími náklady zpracovatelů na úpravu uhřivého masa a nízkými zisky prvovýrobců za poražený pozitivní kus.
Z těchto důvodů se předložená práce snaží zhodnotit problematiku uhřivosti skotu v okrese Semily, a to v období hygienických let 1988-2000.

Charakteristika původce
Původcem teniázy-cysticerkózy skotu je tasemnice bezbranná – Taenia saginata, jejíž pohlavní stadium parazituje v tenkém střevě lidí. Ke svému vývoji tato tasemnice potřebuje mezihostitele (skot, buvol, jak, sob, zebra, méně ovce a koza), který se nakazí pozřením infikované potravy nebo vody. Larvální stadium (uher, boubel), cysticercus bovis sive inermis, se nachází ve žvýkacích svalech, jazyku, srdci a mezižeberních i ostatních příčně pruhovaných svalech. Po odumření jsou cysticerky vyplněné kaseózní hmotou, která kalcifikuje. Přítomnost kaseózní hmoty ale nemusí znamenat i odumření skolexu.1 U jednoho kusu skotu se často nacházejí souběžně živé i odumřelé uhry.2 Životaschopnost boubelů je udávána devět měsíců až tři roky.3 K nákaze lidí dochází pozřením syrového nebo nedostatečně tepelně opracovaného masa.
Charakteristika původce, cesty šíření, odolnost vajíček i cysticerků a diagnostika uhřivosti je přehledně shrnuta v literatuře.1-4

Výskyt cysticerkózy skotu ve světě a na našem území
Tasemnice Taenia saginata a její vývojové stadium cysticercus bovis jsou rozšířeny po celém světě. Prevalence cysticerkózy skotu je podmíněna hygienickou a kulturní úrovní dané oblasti a opatřeními na její tlumení. Vyšší nálezy jsou i v zemích, kde se konzumuje hovězí maso nedostatečně tepelně opracované. Již ze středověku jsou známé hygienické kodexy měst, kterými je zakázán prodej uhřivého masa. Závažným zdravotním a ekonomickým problémem se teniáza – cysticerkóza skotu stává zejména v poválečných letech.
V Evropě je uhřivost skotu poprvé zjištěna na berlínských jatkách v roce 1833. Legislativně řešená prohlídka masa s ohledem na záchyt cysticercus bovis je v Německu od roku 1903.5 Od roku 1937 do roku 1951-1954 cysticerkóza skotu v Německu stoupá z 0,44 % na 1,0-1,6 %. Přičemž v jednotlivých městech v tomto období je zjišťován výskyt 2,5-5,0 %. Za pravděpodobnou příčinu je považován špatný a nehygienický stav sociálního zařízení na venkově.6 V Evropských zemích je uváděn průměr cysticerkózy skotu 1,0-5,5 %. Výjimku tvoří Francie, kde v letech 1968–1970 je zaznamenán vzestup prevalence z 1,5 % na 6,0.3 Do roku 1971 byla rozšířená uhřivost skotu ve Švédsku, Albánii a Turecku, průměrný výskyt byl v NDR, Francii a NSR, sporadický v ČSSR, Polsku a Maďarsku.7 Zhodnocení výskytu cysticerkózy ve Velké Británii ukazuje, že byla až do roku 1945 vzácná, později dochází ke zvyšování prevalence až na 0,4 % a od roku 1963 stále klesá na 0,03 % v roce 1979.8 V Japonsku na farmě v Kanagawe bylo popsáno v období od června roku 1993 do března roku 1994 vyšetření 71 kusů dvou až tříletých krav na infekci cysticercus bovis, s výsledkem 59 kusů pozitivních tj. 83,1 %. 9 V Polsku – kielcké oblasti v letech 1987-1992 je prevalence uhřivosti skotu 0,14 %.10 Na Sardinii je na rozdíl od předchozích údajů cysticerkóza skotu poprvé popsána až v roce 1985.11 Situace v rozvojových zemích je podstatně jiná. Nálezy uhřivosti skotu zde dosahují vyšších hodnot např. v Etiopii 70,0-80,0 % a v Sýrii 18,0 %.3
Pravděpodobně první nález cysticerkózy skotu na našem území, a to na pražských jatkách, pochází z roku 1901. Systematická prohlídka zaměřená na záchyt uhřivosti skotu, ovšem metodicky nevyřešená, je datována rokem 1935.12 Nejlepší přehled o výskytu uhřivosti skotu v jednotlivých oblastech ČR si můžeme udělat podle údajů uváděných různými autory.3,4,13 Za povšimnutí stojí okresy, kde zjištěná prevalence cysticerkózy dosahuje vyšších hodnot. Patří sem např. okres Semily, kde v letech 1964-1974 se uhřivost pohybuje v rozmezí 1,65-9,0 % a v období 1974-1978 zde hodnoty kolísají mezi 6,0-7,23 %,14 okres Karlovy Vary, kde v letech 1990–1994 je uhřivost zjištěna v rozsahu 3,32-4,89 % a okres Kroměříž, kde v období 1986–1995 se udává prevalence od 1,00 do 1,70 %, ale v roce 1998 dosahuje již 30,0 %.3
Vyhodnocení celkové situace výskytu cysticerkózy v ČR v letech 1976-1985 ukazuje, že nepřekračuje 2,0 %, což je srovnatelné s prevalencí v sousedních státech. Dle statistických ročenek a zpráv SVS ČR cysticerkóza u skotu v ČR od roku 1988 do roku 1992 nepřesahuje hranici 1,3 %. V následujících letech pak dochází ke stálému poklesu až na 0,2 % v roce 2000. Celkový přehled nálezů uhřivosti v jednotlivých okresech České republiky v roce 1998 a 2000 ukazují mapy 1 a 2, které jsou vytvořené v Informačním centru (IC) Liberec. Mapa 1 je sestavena podle okresu porážky zvířat, ale mapa 2 již zohledňuje výskyt cysticerkózy skotu podle okresu původu zvířat.

Infekce Taenia saginata u lidí
Diagnostika Taenia saginata se u lidí provádí vyšetřením stolice na přítomnost článků a vajíček tasemnice třikrát v dvoutýdenních intervalech.1
V letech 1983-1987 bylo v Čechách hlášeno 2 360 případů, a 315 případů v letech 1992-1994. Teniáza byla diagnostikována i u 8 měsíců starého dítěte.15

Materiál a metodika
Pro zhodnocení výskytu uhřivosti jatečního skotu na semilském okrese bylo zvoleno období v rozsahu hygienických let 1988-2000, kde hygienický rok je období od listopadu do října následujícího roku. Hodnocen byl pouze skot pocházející od chovatelů z tohoto okresu. Jako podklady byly použity jateční protokoly z jatek a porážkových míst okresu Semily. Na všech místech veterinární lékaři ve spolupráci s veterinárními techniky prováděli prohlídku dle platných právních předpisů:
– Směrnice pro hygienu potravin a surovin živočišného původu bývalého MZLVH č.j.60 500/62-43 ze dne 1. září 1962,
– vyhláška MZVŽ č. 121/1987 Sb., o zabezpečení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů a směrnice SVS č. 1 ze dne 21. září 1989, jimiž se upravuje prohlídka jatečních zvířat a masa,
– Vyhláška MZe č. 287/1999 Sb., o veterinárních požadavcích na živočišné produkty.
Získané údaje byly sumarizovány a tříděny podle následujících kritérií:
1) výskyt cysticerkózy skotu u jednotlivých kategorií – krávy, jalovice, býci a skot celkem – v jednotlivých hygienických letech 1988-2000,
2) výskyt cysticerkózy skotu v jednotlivých měsících let 1988-2000,
3) výskyt cysticerkózy skotu v jednotlivých katastrálních územích v hygienických letech 1988-2000,
4) vyhodnocení prevalence cysticerkózy skotu ve vztahu k poloze a způsobu chovu v oblastech s nejvyšším záchytem,
5) porovnání nálezů cysticerkózy skotu v okrese Semily s nálezy v celé ČR,
6) pokus o srovnání výskytu cysticerkózy skotu se záchytem teniázy u lidí v okrese Semily.
Hodnoty uhřivosti skotu k bodu č. 5) byly čerpány ze zpráv SVS ČR a sestav vytvořených na IC Liberec. Podklady k bodu č. 6) byly získány z ročních hlášení OHS Semily. U vybraných chovů s vyšší prevalencí cysticerkózy skotu bylo provedeno šetření na místě.

Výsledky
Za období let 1988-2000 bylo na jatkách a porážkových místech okresu Semily poraženo celkem 26 512 kusů skotu pocházejícího od chovatelů z tohoto okresu. Cysticerkóza byla zjištěna u 612 kusů (2,31 %). V celém období byla silná uhřivost zjištěna u 6 kusů skotu, což představuje 0,98 % z uhřivých kusů.
Výskyt cysticerkózy skotu v okrese Semily byl také sledován podle jednotlivých katastrálních území (KÚ). Vyhodnocením údajů vyplynulo, že třináct katastrálních území nelze hodnotit, protože z nich nebyl žádný skot odporážen. Z ostatních 113 KÚ byla cysticerkóza skotu zjištěna v 80 KÚ, (tj. 70,80 %), nulový výskyt byl v 33 KÚ. Uhřivost vyšší než okresní průměr, tj. 2,31 %, byla zjištěna v 39 KÚ, tedy v 31,2 %. Podle počtu let, ve kterých se uhřivost vyskytovala, a tendence výskytu bylo možno katastrální území okresu Semily rozdělit do pěti skupin:
1. Bez nálezu uhřivosti – 33 KÚ.
2. Dlouhodobý záchyt v celém období ve 4-12 letech – 33 KÚ (z toho s převažující tendencí v druhé polovině období 21 KÚ, a v první polovině 3 KÚ).
3. Výskyt ve 2-3 letech a pouze v první polovině sledovaného období – 9 KÚ.
4. Výskyt ve 2-4 letech a pouze v druhé polovině – 6 KÚ.
5. Výskyt v 1-3 letech bez převažující tendence – 27 KÚ.
Katastrální území s významnějším nálezem cysticerkózy uvádí tabulka.
Šetřením v zemědělských podnicích v lokalitách s nejvyšším výskytem uhřivosti skotu v období let 1988-2000, se nepodařilo jednoznačně určit zdroj infekce, ale bylo zjištěno, že:
– jednotlivé chovy neměly hrubé hygienické závady,
– většina podniků odchovávala mladý skot pastevním způsobem,
– převážná část mladého skotu pocházela z vlastního chovu, zbytek byl dokoupen,
– objemná krmiva byla získávána z pozemků v okolí farem,
– tato území patřila buď k vyhledávaným turistickým a rekreačním místům s čilým cizineckým ruchem, obzvláště od druhé poloviny 90. let, a nebo k území s velkým zalidněním,
– pouze malé procento obcí mělo vybudovanou kanalizační síť,
– ČOV byly pouze ve městech,
– žádný z pracovníků zemědělských podniků nebyl ve sledovaném období koprologicky vyšetřován.

Porovnání pozitivních nálezů v okrese Semily s celorepublikovými průměry ukázalo, že prevalence cysticerkózy skotu okresu Semily je podstatně vyšší než průměrné hodnoty v celé republice.
Z ročních hlášení OHS Semily bylo zjištěno, že v období let 1990–1996 nebyl hlášen žádný záchyt teniázy u lidí. V roce 1997 byl zjištěn 1 záchyt, v roce 1998 a 1999 bylo diagnostikováno po dvou případech z obcí Křečovice a Košťálov. V roce 2000 byly zachyceny 3 případy této infekce u obyvatel z obcí Horní Branná, Kundratice a Poniklá. Žádný z infikovaných lidí nebyl zaměstnán v zemědělství. Cílené depistáže u pracovníků zemědělských podniků s častějším nálezem uhřivosti skotu nebyly ve sledovaném období prováděny.

Diskuse
Uhřivost skotu v okrese Semily ve sledovaném období let 1988–2000 značně převyšovala celostátní průměr a v roce 1991 dosáhla více než trojnásobku. Druhý vrchol se projevil v roce 1997. Protože průměrné hodnoty celé ČR stále klesaly, byla v tomto roce prevalence uhřivosti na Semilsku více než osminásobná. Srovnáme-li však tyto údaje s hodnotami ve stejném okrese v letech 1971–1978, kdy byl zjištěn výskyt uhřivosti 3,5–9,0 %,14 pak můžeme konstatovat, že došlo k podstatnému zlepšení.
Křivka výskytu cysticerkózy skotu ve sledovaném období vykazovala značné kolísání, které ovlivnily především nálezy u krav. Srovnání průběhu této křivky s křivkou, která byla sestavena z údajů zjištěných v okrese Trutnov,4 byla v letech 1988-1994 překvapivě shodná. V roce 1991 dosáhl výskyt uhřivosti prvního, nejvýraznějšího vrcholu, který byl pravděpodobně způsoben vysokou brakací zvláště mladších kusů krav, v souvislosti s reorganizací zemědělských družstev a zánikem mnohých kravínů. Vyšší počet poražených mladých krav se tak mohl výrazně projevit na zvýšení procenta nálezů uhřivosti u této kategorie skotu. Druhý vrchol, který byl zaznamenán v letech 1996 a 1997, opět souvisel s rušením kravínů z důvodu malé rentability výroby mléka. To se opět projevilo velkým vyřazování i mladších kusů dojnic.
Procentuální zastoupení jednotlivých kategorií skotu na celkové uhřivosti ukázalo, že ve většině let sledovaného období dosahoval mladý skot 50,0–83,5 %. Z těchto výsledků je možné usuzovat na neustále se opakující nové infekce mladých kategorií skotu. Stejný výsledek byl zjištěn i v období let 1964-1978, ale procentuální podíl mladého skotu byl v jejím sledovaném období poněkud vyšší.14 Výjimku z tohoto zjištění tvořily roky 1991, 1992 a 1996. Hodnoty z roku 1991 a 1996 opět potvrdily předpoklad, že zvýšené procento uhřivých krav ovlivnilo porážení mladších kusů ve větším počtu než v jiných letech, a to ze zrušených kravínů a od restituentů. Nálezy z roku 1992, které se nejvýrazněji lišily od ostatních let, nebyly zapříčiněny změnou v nákazové situaci, ale skutečností, že po většinu tohoto roku byly na celém okrese Semily v provozu pouze jediné relativně malé sanitní jatky. Většina skotu z okresu byla porážena na jiných jatkách mimo okres, a nemohla tak ovlivnit výsledek uváděný v této práci.
Procenta nálezů uhřivosti skotu u všech kategorií ve stejných měsících jednotlivých let značně kolísala. U skotu celkem křivka dosahovala vrcholu v říjnu a minima v květnu. Tyto údaje zhruba odpovídaly nálezům zjištěným v okrese Semily v letech 1964–1978 a v okrese Trutnov v období let 1984–1994.
Provedená depistáž ve vybraných zemědělských podnicích na území KÚ s nejvyššími nálezy cysticerkózy skotu neodhalila jednoznačně zdroj infekce. Na celém území se v různé míře uplatňovaly všechny známé cesty šíření. Ve většině zemědělských podniků byl mladý skot odchováván pastevním způsobem a zástav pocházel převážně z vlastních chovů. Pouze menší část byla nakupována. Objemná krmiva byla získávána z pozemků v okolí farem.
Hrubé hygienické závady v jednotlivých chovech nebyly zjištěny. Určitým problémem se ukázalo nedostatečné odkanalizování obcí a osad. To vedlo k nevhodnému nakládání s obsahy septiků, které mohly kontaminovat zemědělské porosty, půdu a vodu. Tento zdroj šíření pravděpodobně převažoval v lokalitách okolí Lomnice n. Pop., Libštátu, Košťálova a Semil.
Jako další významný zdroj šíření se ukázaly rekreační a turistické oblasti Českého ráje a Krkonoš. Mnohá soukromá rekreační zařízení a kempy totiž neměly odpovídající sociální zařízení. Nemalou měrou k šíření mohl přispět i zvýšený příliv zahraničních turistů. Svědčí pro to velký počet chovů skotu z těchto oblastí, kde vysoké procento uhřivosti převládá v druhé polovině sledovaného období. Mezi tato území by mohly patřit zejména KÚ Vysoké n. Jiz., Vyskeř, Všeň a Turnov.
K závěrům, že hlavní zdroj infekcí a cesty přenosu jsou oblasti s čilým rekreačním a turistickým ruchem v letní sezóně, nevhodně zajištěná hygienická zařízení a čištění odpadních vod z větších populačních aglomerací, došli i jiní autoři.16
Nulový záchyt ve druhé polovině sledovaného období u katastrů Háje n. Jiz., Holenice, Žlábek a Karlovice byl způsoben zánikem kravínů v těchto lokalitách v důsledku rozpadu zemědělských družstev. V případech ostatních katastrů s nulovým výskytem ve druhé polovině sledovaných let tyto výsledky signalizovaly zlepšující se nákazovou situaci, což potvrdilo i šetření v zemědělských provozech.
Zajímavý byl případ cysticerkózy ve výkrmně býků v Olešnici u Turnova. Na vysokém procentu uhřivosti se zde podílel především zástav pocházející z farmy Malý Rohozec, která byla v těsném sousedství posádky Sovětské armády. Výrazný pokles záchytů cysticerkózy nápadně koreloval s odchodem těchto vojsk.
Jediný případ stoprocentního výskytu uhřivosti byl nález uhrů u dvou býků ze zájmového chovu v katastru obce Rovnáčov v roce 1998. Tito býci byli zároveň posledními případy nálezů silné uhřivosti ve sledovaném období.
Katastrální území Bystrá n. Jiz., Jesenný, Lomnice n. Pop. a Kacanovy vykazovala výskyt uhřivosti pouze ve druhé polovině sledovaného období. Tato zjištění by bylo v současné době těžké zhodnotit, protože teprve výsledky vyšetření v dalších letech potvrdí, zda šlo o náhodné nálezy nebo o skutečné zhoršení nákazové situace.
Srovnáním našich výsledků s výsledky práce hodnotící okres Semily v letech 1964-197814 se ukázalo, že přes podstatné snížení výskytu uhřivosti, oblasti s vyšším záchytem zůstávají stále stejné.
Překvapivým zjištěním byl záchyt onemocnění způsobeného tasemnicí Taenia saginata u osmi lidí v posledních čtyřech letech sledovaného období. Tito lidé, přestože nepracovali v živočišné výrobě, žijí v obcích s trvale vyšším výskytem uhřivosti. Pouze v jednom případě bylo potvrzeno nakažení během dovolené v Řecku. V letech 1964-1978 na tomto okrese byl nulový záchyt teniázy u lidí i přes to, že bylo prováděno cílené vyšetření ošetřovatelů v chovech s vysokými nálezy uhřivosti.14 Můžeme se jen dohadovat, zda byly tyto rozdílné výsledky v počtu infikovaných lidí způsobeny v současnosti lepším vyšetřovacím postupem, zvýšenou oblibou málo tepelně opracovaných a syrových potravin a nebo se jedná o náhodu.
Výskyt cysticerkózy skotu v okrese Semily v posledních třech letech zaznamenal klesající tendenci, která by mohla naznačovat zlepšení nákazové situace. Vzhledem k velkým výkyvům v předchozím období a zvyšujícímu se počtu lidí infikovaných Taenia saginata, nemusí být toto zjištění směrodatným signálem pro trvalé zlepšení této zoonózy.

Literatura:
1. Jurášek V, Dubinský P, ještě jeden autor a kol. Vetarinárna parazitológia. Bratislava;Príroda Bratislava, 1993:382.
2. Matyáš Z, další dva autoři a kol. Hygiena potravin I. Praha;SZN 1965:629.
3. Lukešová D, Frühbauer O, Novák P, Ziklová M, Holík J. Aktuální pohled na cysticerkózu skotu. Veterinářství 1999;49(2):59-62.
4. Kučerová I. Uhřivost jatečného skotu v okrese Trutnov (Atestační práce). Brno;VFU Brno, 1995:44.
5. Hofschulte B. Die fleischbeschauliche Behandlung der Rinderfinne in den letzten 100 Jahren – unter besonderer Berücksichtigung der Zeit vor 1903. Tierarztliche Umschau 1986;41(3):212-218.
6. Borchert A. Lehrbuch der Parasitologie für Tierarzte. Leipzig;Verlag S. Herzel, 1958:454.
7. Lengyel G, Pleva J. Frekvencia výskytu uhrovitosti hovädzieho dobytka vo východoslovenskej oblasti. Veterinářství, 1971;21(3):106-108.
8. Crewe W. The epidemiology of Taenia saginata in Britain. Proceedings of the Third European Multicolloquium of Parasitology, Cambridge, England, September 7th-13th 1980. Abstracts of papers delivered at colloquia and seminars. St. Albans, Herts, UK;Library: Commonwealth Inst. Parasitology, 1980:175.
9. Mori, Iketani, Abe, Hirata, Chinone. An outbreak of bovine cysticercosis in Kanagawa Prefecture. Journal of the Japan Veterinary Medical Association 1996;49(7):467-470.
10. Konopka B. Wystepowanie pasozytow chorobotworczych u zwierzat na terenie woj. kieleckiego w latach 1987-1992. Medycyna Weterynaryjna 1993;49(8)373-374.
11. Marcedu L, Mellis G. Prima segnalazione di Cysticercus bovis in Sardegna. Nuovo Progresso Veterinario 1985;40(22):960.
12. Koudela K. Diagnostika uhrů hovězích (cysticercus bovis) ve filtrovaném UV – světle. Veterinářství 1996;16(2)71-75.
13. Mour K. Nález uhřivosti u skotu na jatkách v Poděbradech v letech 1961-1970. Veterinářství 1971;21(12):547-549.
14. Dvořáková M. Uhřivost skotu v semilském okrese (Atestační práce). Brno;VŠV, Katedra postgraduálního studia, 1980:37.
15. Jíra J. Lékařská helmintologie. Praha;Galén Praha, 1998:495.
16. Zajíček D. Surveillance cysticerkózy skotu 1976. In: Surveillance antropozoonóz ČSR 1976. Pardubice;SVS MZVž ČSR – ÚVO Pardubice, 1978:114–127.

Adresa autora:
MVDr. Jitka Dvořáková
OVS Semily
Sv. Čecha 432
513 01 Semily

Kompletní text včetně obrazového materiálu naleznete ve Veterinářství 2001;51:274-278.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *